Voda a oheň 4

To je ten kluk ze včerejška! Rosvítilo se jí.

4-Díl
To znamená, že s ním budu nejspíš v týmu. Neeee!
Z rozrušení spadla ze stromu. Bylo jasné, že si jí museli všimnnout, což potvrdili i přibližující se kroky.
A jéjé... Vyškrábala se na nohy. Zajímavé bylo, že k ní šla jen jedna osoba a to ten kluk v té upjaté, divné, zvrhlé, zelené kombinéze.
„Haló je tam někdo?“ volal z dálky.
„Eeeeh?“ zmohla se jen. To už ten kluk došel až k ní.
„Áá ahoj... Neji měl pravdu, že tu někdo je...“ mluvil spíš k sobě než k ní.
„No copak tu děláš?“ usmál se na ni.
„Já? No já jsem vás pozorovala.“ přizná se a zazubí se.
„A proč? Jo už vím určitě jsi pozorovala mne, protože jsi do mne šíleně zamilovaná, že je to tak?“ začal se rozplývat a oči mu zářili štěstím.
„Ne!“ řekne mu prostě a bylo na něm vidět jak je zklamaný.
„Lee, prosím tě co tam tak dlouho děláš?“ křičela na něj ta holka z jeho týmu.
„Pojdě sem někdo tu je.“ zamával jim a oni se rozešli směrem k ním.
Ne takovej rozruch jsem nechtěla a to jen kvůli spadnutí ze stromu. Chjoo. Musím se ňák vypařit. Možná bych mohla... Ne to by nešlo. Tak možná... Ne to taky ne. Nemám šanci k úniku a oni se tak rychle blíží! Pomóc! přemítala v hlavě Norika.
„No tak koho to tam máš Lee?“ ptal se ho jejich sensei.
„No to vlastně ještě nevim Gai-sensei.“ odpověděl a Noriko si uvědomila, že jsou pouze několik málo kroků od ní. Pak spatřila toho dlouhovlasého. Vraždil ji pohledem. Nejspíš ji poznal.
„Hmm tak ty jsi ten Leeuv objev? Kdopa jsi?“ zeptal se jejich sensei a pohledem ji rengenoval.
„No já... Jmenuji se Norika Achi a.. a..“ odpoví mu Noriko s chabým úsměvem a snaží se vyhýbat vražedným pohledům toho dlouhovlasého.
„Hmm... To jméno je mi nějaké povědomé myslím, že o něm hokage mluvila. Hmm... Hmm.“
„No to možná proto, že mne přiřadí do vašeho týmu.“ řekne Noriko a tváří se jako neviňátko.
„Jo to bude vono!“ vykřikne a plácne si pěstí do dlaně.
„Ale vždyť není ani ninja, teda chci říct, že nikde na ní nevidím ninja pásku.“ ozve se ta holka a nevěřícně si ji měří pohledem.
„Jo počkat, ale mam... někde tady... nebo tady..“ začne prohledávat všechny své brašničky a kapsy.
„Á tady.“ Vítězoslavně vytáhne ninja pásku se znakem Listové vesnice a uváže si ji kolem pasu.
„Juchůů nový člen do týmu o mnoho síly mládí více juchůů!“ začne se radovat a poskakovat okolo radostí ten kluk v zeleném. Noriko ho pozoruje pohledem říkajícím ten-kluk-není-vůbec-normální. Potom přiskočí k Norice a nabídne jí ruku.
„Vítej v týmu mé jméno je Rock Lee.“ zazubí se a druhou rukou ukáže palec nahoru.
„Díky“ opětuje zazubění a přijme ruku. Takhle se na sebe zubily pěknmou chvíli a kde koho by napadlo, že je to začátek zvláštního přátelství a víte co? Měl by pravdu. Když se oba dostatečně dozubili představili se jí ostatní členi týmu. Ta holka se jmenuje Tenten a jejich sensei je Maito Gai, ale ten kluk odešel aniž by se představil nebo ji uvítal v týmu.

Druhý den Noriko vstala levou nohou napřed. Nejenom, si několikrát ukopla ten stejný prst o roh nějakého nábitku, nejenom, že se zase opařila teplou vodou ve sprše a nejenom, že při dělání snídaně si málem uřízla prst, ale když došla na sraz Irukou-senseiem čekal ji velký šok. To co na ni měl připravený ji totálně vyvedlo z míry.
„Dnes budeš mít praxi s mímí žáky zrovna se učí základy se zbraněmi takže se můžes přidat.“ Ty zlověsná slova si pořád přehrávala znova a znova v hlavě. Při každým znovu přehrátím té větý jí po zadech přejel mráz. A teď už jsou na cestě na cvičistě kde bude spolu s malími prcky cvičit přesnost. Když tam došli nevěděla jesli být štastná nebo brečet. Mezi mladší děti totiž dokonale zapadla ne jenom schopnostmi se zbraněmi, ale dokonce i výškou byla jen o malinkatý kousek vetší než oni a kdyby si sundala svoji ninja pásku, která dokazovala, že je už ninja tak by se jí vyhly i nepříjemné otázky typu: „Kolik ti je? Vypadáš starší než my?“ a „Ty jsi už ninja? Tak co tady děláš?“ Když se začalo házet na terč pokračovalo to posměšky: „Jéé ty jsi už ninja a nedokážeš ani házet shurikenem. Hahaha.“ a „Proč takový jelito jako si ty udělali ninjou?“ Měla sto chutí je vyzvat na souboj a jednoho po druhém je porazit, ale domyslyla si, že bude sice težší ale rozumější je ignorovat a snažit se co nejvíc ať odsud může co nejrychleji vypadnou. Po praxi se studenty akademie šla ještě na osobní trénink s Irukou-senseiem.
„Jak jste mi to mohl udělat?“ rozčilovala se Norika na Iruku.
„No je to proto abys měla víc času na trénink a taky, že ty děti tě vyhecujou k lepšímu výkonu a jak vidím funguje to. Zlepšuješ se čím dál rychleji hádám, že ještě tak týden a budeš se moct přidat k týmu, který ti Tsunade přidělí.“
„Už přidělila.“ odfrkla si.
„Vážně a jakej tým je ten šťastnej?“
„To vám řeknu, když mne pozvete do Ichiraku Ramen na večeři.“ zazubila se zlověstně.
„Tss... No tak jo, ale až alespoň jednou trefíš střed.“
„Hai!“ souhlasila a pokračovali v tréninku.

„Už se smráká měli bychom skončit.“ zadíval se Iruka dlouze na nebe.
„Ne ještě jsem ho netrefila.“ odporovala Noriko.
„No tak ramen nebude.“ pokrčil rameny.
„Ale bude!“ otočila se vztekle na senseie.
„Nebude! Pokud netrefíš střed tak nebude!“
„Ale já mám HLAD!“ Zakřičela a vztekle hodila shuriken směrem na kmen stromu.
Shuriken se zabodl do terče. Když se Norika podívala na kmen, aby ohodnotila svoji přesnost nemohla uvěřit svým očím. Shuriken byl zabodnutý přesně ve středu.
„Jóóó! Střed! Juchůů! Rááámen!“ začala křičet a poskakovat kolem. Iruka ji jen šťastně pozoroval. Měl radost, že se tak rychle zlepšuje, ale když si uvědomil tvrdou realitu, radost skoro zmizela.
Jestli bude jako Naruto tak mi vyjí celou peněženku! Začal se strachovat Iruka v duchu.

„Tak slíbila jsi mi, že mi řekneš do jakého týmu tě Hokage-sama přiřadila.“ připoměl Iruka Norice, když dostala svoji první misku ramenu před sebe.
„Um jo... Do ňákýho týmu s ňákým Leem, TenTen , ňákym divným klukem a s Maito Gaiem... Itadakimasu“ odpověděla Noriko a pustila se do jídla.
„Hmm... Ale proč by tě hokage-sama dávala do týmu Gai? Vždyt jsou nejmíň o rok starší.“ přemýšlel nahlas. Jo a taky o dost vyšší. pomyslela si a odložila prázdnou misku. Její výška jí rozčilovala. Všude byla nejmenší, až na tréninky s akademií.

Následující týdny se dostavovala na hodiny s Irukou a někdy i s akademií, kde musela snášet kruté posměšky. Brzy z nich však byla nejlepší a posměšky ustali. Když jednoho tréninku s Irukou ji Iruka oznámil, že tréninky se zbraněmi skončily a ona se může přidat k jejímu týmu. Byla ráda, že už má zbraně zmáknuté, ale obávala se svého nového týmu. Ten Neji ji byl strašně protivný, dalo by se říct, že už od prvního setkání ho nemá ráda. Naopak Lee ji připadal střeštěný, ale sympatický. Z TenTen taky dobrý pocit neměla, ale nic zvláštního z ní necítila. A sensei? To je prostě sensei k pohledání, usoudila, že s ním to bude těžke, ale zábavné.

Příště přiřazení do týmu aneb nenávist na 100%!