Jako Romeo a Julie 05

Později večer v chatce Gouretsových:
Shinomori a Asuta poprvé jako opravdový pár, jako manželé.
„Miluji tě Shino. Tohle jsem si vždycky přál, oženit se z lásky. Nikdy jsem nedoufal, že nějaká dívka tak brzo zkrotí mou povahu.“ Zašeptal Asuta a políbil ji do vlasů. Rukama zatím bloudil po jejím nahém těle. Musel si to užít, nic je nerušilo, nic je ani rušit nemohlo.
„Asuto, slib mi něco, že mě nikdy neopustíš?“
„Nikdy lásko… ani smrt nás nerozdělí.“ Slova, která vyšla až z hlouby jeho srdce byla myšlena opravdu, jako slib, jako podmínka jako útěcha jeho i jí.
Druhý den večer se museli vrátit.
„Neboj se Shinomori, ať se stane cokoliv, já najdu způsob jak nás osvobodit.“ Řekl jí na rozloučenou a v bezpečné vzdálenosti od jejího sídla ji opustil.
Shino hned po příchodu domů zamířila do svého pokoje, kde za ní po chvíli přišel Saito.
„Co máš s tím rváčem z Uchiha klanu? Asuta se myslím jmenuje.“ Zeptal se jí narovinu.
„Nevím, o čem to mluvíš. Nikoho takového neznám, ani nemám za potřebí znát jména těch, které nemám ráda, to je záležitost vás, mužů.“ Řekla, aby utěšila jeho ego a uklidnila ho.
„Nedělej ze mě hlupáka Shino. Už dlouho se mi nezdáš a nechal jsem tě sledovat, mí zvědové mi pak oznámí, že se pachtuješ s nějakým Uchihou a posíláš si s ním psaníčka, která nejsou schopni se brat bandě malých spratků!“ křičel naštvaný spíš na své zvědy než na snoubenku.
„Mám s Uchiha klanu kamarádku, Morino, je osamělá a jen se mnou se může bavit nic víc.“ Snažila být se v klidu.
Saito se rozesmál: „Jsi naivní, Shino. Tak naivní, stále malá holčička co si myslí, že může oklamávat svou rodinu, otce a manžela!“
„Nejsi můj manžel. Nemáš právo to o sobě říkat. Nikdy jsem si tě nechtěla vzít a také nikdy nevezmu!“ rozkřičela se. Pak se celá roztřesená natáhla k tašce, kterou měla s sebou a vytáhla krásný snubní prstýnek.
,,Už vdaná jsem a nemůžeš to změnit!“ křikla a třesoucí se rukou si nasadila prsten.
Saito k ní přiskočil a prsten ji sebral. Podíval se na jeho vnitřní stranu, kde bylo okrasným písmem napsáno: „ S láskou, Uchiha Asuta.“ A znovu se rozesmál.
„Už ho nikdy neuvidíš! Nikdy Shino. Ten tvůj manžílek je tímto mrtvý a ty se staneš mou ženou a já budu hlavním nástupcem rodiny.“ Křikl a surově ji chytil a povalil na postel. Vůbec nedbal zoufalého křiku a vzpouzení, které proti němu Shino vyvíjela. Prstě pro něj nebyla překážkou a lehce ji dostal tam, kam chtěl. Surově si ji vzal. Později večer Shino ležela na posteli, znechucena sama sebou a litující ubohého Asutu. Kdyby mu tak mohla dát vědět, ale Saito nakázal její přísné hlídání, kolem dveří seděli ninjové a kolem domu také, i když vidět byli jen dva. Shino byla bezbranná a jen tak nepropadala zoufalství. Chvíli po půlnoci slyšela za dveřmi hlasy.
„Musíte mě za ní pustit, jsem její sestra, vy tupci. Takže otevřete dveře a necháte mě vejít dovnitř a samotnou, nemusíte to sledovat.“ Slyšela, jak Honoru kárá její strážce a vzápětí otevírá dveře.
„Honoru!“ křikla Shino a bezmocně padla před sestrou na kolena.
„Ach, Shino, moje milovaná sestřičko, co jsi to udělala? Saito chystá Uchihům pomstu dnes brzy ráno. Už jsem sice poslala pro některé z dětí, ale bojím se, že je nestihnu rychle zburcovat. Bože, co sis myslela, když sis ho brala.“ Dívala se na ni se zájmem ale i pochopením. V jejích bílých očích viděla zoufalství, bolest a ohromnou zlost na Saita a to co jí dělal.
„Láska sestřičko. Já Asutu miluji a nemohu na tom nic změnit. Nemůže to změnit ani surovost Saita, ani smrt, ani rodina. Chci, aby to všichni pochopili. Honoru, musíš mě pochopit.“
„Ach ty pošetilče. Co s tebou mám dělat? Jsem domluvená s Kimmi a Uichim, že pro tebe přijdou. Ty si teď sedni a rychle napiš dopis Asutovi, všechno v rychlosti řekni a upozorni ho. Nesmějí se pozabíjet, protože Saito s sebou bere i Toshiho, mého miláčka a já o něj nechci přijít, ty to víš.“
Shino se divila, kde je nevinnost její patnáctileté sestry a kde se v ní bere tolik odhodlání pomoci zrádci.
„Nedívej se na mě, Shino, a piš, piš, sakra piš!“ křikla a sedla si na postel. Shino už na nic nečekala, zasedla ke stolu a dala se do psaní, šlo jí to rychle, i když myšlenky jí v hlavě vířily jedna přes druhou a srovnat je na papír nebylo zrovna lehké.
„Bože, co to dělám? Pomáhám ti ve zradě naší rodiny.“
„Nemůžeš jinak, záleží ti na mě jako mě na tobě. Nadosmrti ti budu vděčná.“ Řekla Shino a vděčně sestru objala. Poté jí předala dopis a vzala si od ní list s instrukcemi. Už to nebyla malá holčička, přerostla ji a dokonale pomohla.
Honoru s opovržením prošla kolem ninjů a znovu je pokárala, aby odvedla pozornost. Když se dostala na bezpečné místo předala dopis Noizimu a Chuchu, aby ho donesli k Uchihum a přísahala pomstu každému, kdo těmhle dětem ublíží. Oba chlapci přikývli a v nevědomosti zamířili k nepřátelskému sídlu a předali malým kamarádům dopis, kteří jej donesli majiteli.
„Shinomori!“ vykřikl. „Ten hajzl Saito, já ho zabiju, zabiju ho, ať se tu ukáže!“ křičel zaslepen vztekem. Odtrhl zásadní kus dopisu a dal ho přečíst otci. Uchiha se připravoval na útok Hyuuga a Shinomori doma – zoufalá, vystrašená a bezmocná – čekala, až ji odsud vytáhnout a znovu spojí s jejím milým.