Ztrácíš: Kapitola první - Nový ANBU

.
Seděla se sklopenou hlavou na prahu domu, jednoho z těch vzdálenějších od středu města. Zaslechla kroky, otočila hlavu přehnaně rychle jejich směrem. Zrovna k jejímu domu přibíhala růžovovlasá dívka.
„Are?“ nepokrytě se podivila. (Are znamená v japonštině bouře...je to jméno xD)
„Ku-Kushino!“ růžovovláska s velkým čelem a modrýma očima se dlouze nadechla, než spustila.
„Co je?“ Rusovlasá dívka sedící na prahu svého domu se na ni dívala nyní pro změnu podezřívavě.
„No to bys mi nevěřila! Vrátil se, vrátil!“
„Ale kdo?“ zeptala se Kushina, jasně přehlížela nadšení v jejím hlase, na které už byla za ty roky zvyklá natolik, že...
„Namikaze! Minato Namikaze!“
V Kushině hrklo.
„Co...“
Hlavou jí v tu dobu proběhl nespočet vzpomínek. Are s očekáváním sledovala Kushinin měnící se výraz, měnící se v tvrdý kámen. Kushina měla ve zvyku z chladného výrazu přejít během sekundy na výbuch veselí, ačkoliv nynější rusovlásčina reakce byla trochu jiná.
„Co ten kretén dělá tady v konoze?!“ Kushina zatla ruku v pěst. „Pokud vím, odešel s tím perverzákem, co nás pořád šmíroval, někam na úchyláckou žabí horu či kam...“
Are se zasmála. Tušila, že tohle bude první Kushinina reakce. Jenže to už k nim dobíhala další dívka, pro změnu s maskou na hlavě.
„Kushino!“ Rusovláska se obrátila na přibíhající ANBU. Tahle se vždycky dokázala díky vlajícímu závoji tmavých vlasů prozradit. Tedy před ní....v prozrazování byla přeci jen ona s tím červeným šílenstvím na hlavě nápadnější.
„Co se děje, Asatto?“
„Dostali jsme novou misi, dělej!“
„Bezva, první důvod se mu vyhnout.“ Kushina vstala a okamžitě zapadla dovnitř domu. Pak, sotva o minutu později už se ven vyplížil někdo úplně jiný, jehož jediné spojení s Kushinou byly zrzaté vlasy svázané do dvou culíků. Bezeslova kývla a obě ANBU se rozběhly vpřed. Are jen zůstala za oběma hledět.
„Kushino, Kushino...zrovna o tomhle jsem ti chtěla říct,“ řekla už jen tak do větru, když se vydala svou vlastní cestou.

Dvě ANBU se zastavily přede dveřmi kanceláře Hokageho a zaklepaly. Když byly vyzvány ke vstupu, napochodovaly obě dovnitř.
„Hokage-sama.“
Stařík s dýmkou v ústech se k nim otočil a zamyšlene si je prohlížel. U stěny stál jiný ANBU, který ani nedutal. Jen si je obě prohlížel, pak otočil hlavu zase zpátky na Hokageho. Pak teprve stařík promluvil.
„Uchiho Asatto, Uzumaki Kushino,“ oslovil obě jmenované, které se podivily, že je oslovuje jmény, nikoliv náhradními přezdívkami, „do vašeho dvoučlenného ANBU týmu přiděluji nového ANBU. Zacvičení budete okamžitě na první misi, která začíná...teď.“ Obě ANBU na staříka nevěřícně vyvalily oči. Ty černovlásčiny získaly červenější nádech, kterým si přeměřovala postavu ANBU s maskou, která jí připomínala něco mezi křížencem prasete a kočky.
„Jedná se o misi typu A. Budete na tajném průzkumu v nově nalezené lokalitě, určené jako základna ninjů z Kamenné. Mise je odhadovaná na tři až pět dní. Vaším úkolem je infiltrovat se do nepřátelského tábora a získat informace o bližších plánech. Další informace máte v obálce,“ ukázal na stůl, ze kterého obálku černovláska rychle sebrala. „Vyražte okamžitě.“
Stařík se beze slova otočil k oknu. Kushina na něj zůstala vyvaleně zírat.
„Ehm...Hokage-sama, to je trochu - “
„Nějaký problém s misí?“
„S misí ne, ale -“
„V tom případě vyražte.“
Kushina se zarazila; nehodlala ztratit svou čest ani před tím nováčkem, ani před Hokagem.
„Jistě, Hokage-sama.“S tím se obrátila a vyřítila se ven z místnosti. Asatta rychle vyběhla za ní. Poslední ANBU v místnosti se zadíval na Hokageho. Ten se na něj jen usmál.
„Přesně, jak jsem myslel.“
„Vůbec se nezměnila,“ podotkl ANBU. „Takže, už radši běžím. Nashledanou, Hokage-sama,“ řekl ANBU stejným tónem, jako předtím rusovláska a vyběhl za dvěma dívkami. Stařík si jen povzdychl a zakroutil hlavou.
Ach ti mladí...k čemu jsem se to zase nechal umluvit...