Návrat k minulosti:04-Blíž než je potřeba

Vešla do malého stánku, kde to omamně vonělo ramenem. Tahle vůně jí chyběla. Jediná židle byla volná. Na další seděla Sana a na dvou zbylých dvě osoby, které se sobě podobaly, jako vejce vejci.
,,Tak to mě pleskni Jashine!“ vykřikl Naruto, když spatřil přicházející.
,,Máme na sebe štěstí,“pokývla mu na pozdrav Aki hlavou. Vedle Naruta seděl Minato, usrkávající už druhou misku vepřového ramenu.
,,Zdědil po tobě nejen vzhled, ale i chuť na ramen, jak vidím,“podotkla Aki a posadila se mezi Sanu a Minata. Minato nic neříkal, jen přejížděl Sanu zkoumavým pohledem. Měla na sobě obyčejné tričko s krátkým rukávem, sukni nad kolena a černé vlasy rozpuštěné. Ayame před ní postavila misku ramenu.
,,Itadakimasu,“řekla a pustila se do jídla. Mezitím si už Aki objednala svoji porci a hned začala živě hovořit s Narutem o jejich novém bytě. Minato dojedl třetí misku, měl dost. Sana mezitím dojedla jednu svou porci a zvedala se k odchodu.

,,Jdu se na chvíli projít,“oznámila Sana. Aki jen pokynula hlavou, slovo ze sebe nebyla schopna vypravit, jak se smála historkám, které jí Hokage vyprávěl. Minato se zvedl a vyběhl za dívkou. S pokřikem na otce, ať to za něj zacvaká. Po chvilce ji dohnal, procházela se ulicemi města, které se připravovalo na noční život. Světla už svítila, z mnoha barů se ozývala hlasitá hudba. Šli bok po boku, ani jeden ze sebe nevypravil jediné slovo.
,,Proč mě sleduješ?!“okřikla ho.
,,Nesleduju tě, jdu s tebou. Navíc bych chtěl vědět, proč jsi na mě naštvaná?“
Dívka povytáhla obočí.
,,Tak jestli se jdeš bavit, měl si jít se svou holkou!“vyjela na něj Sana.
,,S mojí holkou?“divil se.
,,No, s tou růžovlasou kozou, co ti skočila do náručí,“upřesnila mu dívka.
,,Jo, s tou…Ty žárlíš?“zeptal se jí potměšile.
Najednou nevěděla, co říct. Štvalo jí, že má Minato holku, samotné se jí líbil a tak je možné, že žárlila.
Minato viděl, že se začervenala a aby ji zbavil rozpaků, řekl:
,,Neboj, ona není moje holka, je to moje o rok mladší sestra.“
Saně spadla ze srdce asi tuna kamení. Nevěděla proč, ale byla ráda, že to nebyla jeho holka.
,,Mimochodem, momentálně holku nemám,“řekl a čekal na její reakci. Mlčela, stále.
,,Tak pojď, ukážu ti jedno skvělé místo.“řekl a chytl jí za ruku, aby se mu v davu neztratila. Sana se jen začervenala a nechala se vést.

Prošli branou a zamířili do lesa. Dívka cestu nepoznávala, nikdy tudy nešla, zato Minato, jakoby znal cestu nazpaměť. Za chvíli vyšli na mýtinu, kousek od ní byl vodopád. Voda zářila v měsíčním světle jako drahokamy. Kousek od nich byla vyvýšenina, na kterou vylezli.
Dívce se zatajil dech, byl odsud úžasný výhled na Konohu. Město zahalené tmou, které osvětlovalo jen světla z ulic.
,,Úžasný!“vydechla Sana. Minato stál vedle ní a pozoroval ji. Najednou mu pohlédla do očí.
,,Tady asi nevodíš jen tak někoho,“poznamenala.
,,Ne, nikdy jsem se nevzal nikoho jiného než svého tátu.“
,,Díky.“zašeptala a otočila se k němu. Pozoroval její vlasy, které ve světle měsíce zářily, jako by byly posázené diamanty. Nadechl se její vůně. Byla tak záhadná. Nedokázal identifikovat, čím voní, ale její vůně byla jako droga. Přiblížil se k ní a pohladil ji po vlasech. Neuhnula, zato byl rád. Pomalu se k ní přibližoval, cítil její horký dech. Najednou dívka uhnula a otočila se.
,,Promiň, už musím jít.“řekla a zmizela. Stál tam a díval se jak mizí v dáli.
,,Škoda.“vzdechl jen.