...Osud, aneb co se má stát stane se 1.díl...

...Večerní návštěva...

Jednoho poklidného večera, když se Sakura po dlouhém a vyčerpávajícím tréninku snažila usnout. Přepadly ji opět myšlenky na Sasukeho. Sužovaly ji dnem i noci a pronásledovaly ve snech. Nikdy nevěděla přesně, kdy ji opět přepadnout a donutí ji k bolestnému vzpomínaní, kterého se vyvarovala. Ale stejně to nakonec dopadlo stejně stačilo jen jeho jméno a Sakura se div nezmítala v bolestných křečích vysílaných ze srdce, které by se dalo popsat jako totálně rozpadlé nebo nepoužitelné.
A dnes tomu nebylo jinak, stačilo vzpomenout na jeho tvář..oči nebo snad ústa, které se v jejich divokých představách pohybovala v souladu s jejími rty v dokonalé harmonii. A pak začala plakát žalem a bolesti z lásky, která se nikdy nenaplní.
Po nějaké době pláče, když už měla oči pořádně opuchlé usnula neklidným a trhavým spánkem.
Uprostřed noci, kdy už byly vzhůru snad jen večerní zvířata a zloději ucítila v podvědomí, jako kdyby se někdo dotýkal její ruky. Něco zabrblala a převrátila se na druhou stranu, načeš dál pokračovala v spánku.
Tichý narušitel, se však zřejmě odmítal vzdát. Opět se ji dotknul a jemně ji pohladil po růžových vlasech rozprostřených po polštáři.
,,Vzbuď se.´´ zašeptal a dál ji hladil po tváři.
,,Hmm.´´ zahučela Sakura ne a ne se vzbudit.
Narušitel spánku se zřejmě rozhodnul, že takhle to nejde. Opatrně se podepřel, aby Sakuru nemačkal pod sebou a něžně a láskyplně ji políbil rty, které měla lehce pootevřené. Sakura líně otevřela oko, avšak moc ji to nepomohlo, když všude kolem byla tma jak v pytli.
,,Kdo to…co je?!´´ zabrblala a jedna z jejich rukou vystřelila do vzduchu, snažíc se uchopit tu věc nebo toho, kdo ji budí uprostřed noci. Do ruky sevřela pramínky vlasu, což znamenalo, že dotyčný je až moc blízko její osobě. Sakura konečně procitla ze spaní a poděšeně vykřikla, hmatajíc vedle sebe pro kunai.
,,Sakuro..to jsem já.´´ řekla osoba už dost nervózně, přičemž ji chytla ze paže, které slepě šmátraly kolem a přitáhla je k sobě.
V tom ji polilo horko a zmocnila se ji závrať. Ten hlas neodmyslitelně patřil její lásce. Tomu pro kterého bije její srdce dnem i noci…Co tu proboha dělá?!..Že by to byl jen sen?!.. To není možné!! ..uvnitř její hlavy se sváděl souboj mezi jejími myšlenkami.
,,Copak mě nepoznáváš?´´ řekl Sasuke poměrně dotčeně.,,Zas tak hodně jsem se nezměnil .´´ žblebtnul.
,,Sa..Sasuke-kun. ´´vydechla téměř posvátně.
,,Ano jsem to já. ´´šeptl a začal si nevinně hrát s pramínky jejich růžových vlasů.
,,Co tu děláš?! Ty ses vrátil do Konohy?! Co..co Oromicharu a tvá pomsta?!!´´ začala na něj pálit otázky zvyšujíc hlas, byla vyděšená a v šoku.
,,Přišel jsem tě navštívit..´´ hlesl a dál nepokračoval.
,,Vrátil ses?´´ nejistě vydechla Sakura a hlas se ji třásl.
,,Ne Sakuro nebuď naivní pořád jsem u Orochimara a pořád se snažím pomstít svůj klan .´´ řekl, jako by to bylo téměř samozřejmě a zdálo se, že ho to snad udivilo, že se takhle ptá.
,,Tak co tu potom děláš ?´´ ztišila hlas, který se čím dál tím víc třásl po tváři ji začala sjíždět čerstvá slza…Proč?.. To je na mě moc.. Proč nechce být s námi?.. Proč dává přednost tomu hajzlovi.. miluji tě Sasuke.. v hlavě ji znělo.
,,Já..chtěl jsem být s tebou.´´ hlesl a v jeho hlase bylo znát něco nového , zvláštního.,,Miluji tě Sakuro.´´ šeptl.
Chvíli jen tak ležela mlčky…Co to teď právě řekl? Miluje mě snad? Myslí to upřímně a ze srdce? Nechápu to...
,,Sakuro?´´ zeptal se, čekajíc odpověď na jeho vyznání lásky.
Sakura se však zmohla jen na jedno. ,,Proč?´´
,,Protože tě miluji..´´ hlesl nechápajíc.
,,Nedává to smysl Sasuke, kdyby si mě milovat tak by si snad přišel dřív ani by si od nás neodešel.´´ zarputile odporovala pořád trochu mimo.
,,Já jsem si to uvědomil až teď, když jsi mi nebyla nablízku..´´ jeho hlas nabral na chladu, nebylo poznat jaké jsou jeho emoce.
,,Když mě tedy miluješ, proč se nevrátíš?´´ začala opět vzlykat. Připadala si trapně nechtěla před ním zrovna teď plakat.
,,Musím dokončit svou pomstu a Orochimaru mě ještě nenaučil vše..musím u něj zůstat ještě nějaký čas a pak se pustím na lov svého bratra..´´ šeptl stále jako kus ledu. Vypadá to, že ho neobměkčily ani Sakuřiny slzy.
,,To si mi to přišel jen říct?´´
,,Ano..je lepší, že to víš ne? Navíc jsem ti chtěl ukázat, jak moc tě miluji.´´ zašeptal ji do ouška a opatrně ji políbil a pak znovu a zase.
..Proboha co to dělá?… Počkat naznačuje mi tím, že se chce snad se mnou vyspat a pak zase bezzávazně odejít?!!! ..Nevím co mám dělat..