Dědička ohně- 7.díl - Společné mise nadevše.....

Pár dní po tom ,,mini“ incidentu s Kotetsuem byla Hotaru trochu mimo. Dělala v zamyšlení občas takové koniny, až z toho přecházel zrak.
Například:
Jednoho rána si Hotaru připravovala čaj. Posadila se ke stolu a začala lžičkou nabírat cukr a ten si dávala do čaje. Náhle přiběhl Jun a ten s otevřenou pusou přihlížel sestřině počínání. Ta se ho po chvilce zeptala:
„Co tak koukáš?“
„Není ti nic?“ opáčil Jun
„Ne, proč by mělo?“ podivila se Hotaru.
„Já jen, že si do čaje dáváš sůl. Dobrou chuť.“ Odpověděl Jun a šel si v klidu dělat snídani.......

Jednoho příjemně teplého poledne seděla Hotaru v barbeque restauraci a netrpělivě čekala na svůj oběd. Několikrát zpražila číšníky pohledem, i když za nic nemohli. Bohužel Hotaru měla toto chování už prostě v krvi a opravdu nerada čekala dlouho na jídlo nebo na cokoliv jiného.
Když ho konečně přinesli, hned si začala opékat maso.
Když tu náhle zaslechla:
„Můžu si přisednout? Všude jinde je plno a já padám hlady.“
Hotaru vzhlédla k osobě, která k ní promluvila. Byl jí tělnatý kluk se světle hnědými vlasy a milým výrazem ve tváři. Usmála se na něj a přikývla.
Vděčně jí úsměv oplatil a sedl si. Po chvíli přiběhl číšník a zeptal se:
„Vaše obvyklé, pane?“
Kluk přikývl a číšník běžel objednávku zařídit.
Hotaru to nedalo a zeptala se:
„Býváš tu často?“
„Jo, jo, toto je jedna z nejlepších restaurací, co znám! A mimochodem, já jsem Akimichi Chouji a ty?“
„Watanabe Hotaru. Těší mě.“
Podala mu ruku a o s ní potřásl. V té chvíli přišla do restaurace dvojice, skládající se z blondýnky a černovlasého kluka. Chouji na ně zamával a zavolal na ně, ať si přisednou. Blondýnka se na Hotaru ušklíbla a ledovým hlasem se zeptala:
„Kdo jsi?“
„Watanabe Hotaru. Brrrr, tady se ale ochladilo.“ Pokusila se o vtip Hotaru.
„Já jsem Yamanaka Ino.“ Odpověděla prostě bloncka a přisedla.
Černovlasému ujelo:
„Mendoksé…Jmenuji se Nara Shikamaru….“ A zívl si.
Když i Choujimu donesli jídlo, nastalo tíživé ticho, které občas přerušilo Choujiho a Hotařino mlaskání. Chouji přežvykoval s labužnickým výrazem, Hotaru zase se zasněným pohledem.
Náhle Ino pronesla:
„Chouji, prosím tě, trošku uber, jo? Už i tak jsi tlus-“
Shikamaru jí rychle zacpal pusu a něco jí pošeptal. Ino chápavě přikývla a Shkamaru ji zase pustil.
Hotaru se nejdříve divila, ale potom si řekla, že nad tím nebude přemýšlet a užuž si chtěla do pusy dát poslední sousto, když tu náhle úplně zkoprněla. Její vnitřnosti jakoby zmrzly a Hotaru málem zaječela:
„A do pííííí…..sku!“
Okamžitě vstala, z kapsy vytáhla peníze za jídlo a už běžela pryč. Tým InoShikaChou na ni chvíli zíral, až nakonec Shakamaru pronesl:
„To je otrava….“
Ino se dívala na své nehty a Chouji snědl zbytek Hotařina oběda…

Hotaru nasadila tak vysokou rychlost, že lidé ji vnímali jen jako šmouhu, probíhající kolem. V duchu nadávala a doufala, že ten průšvih nebude tak velký, jak se zdá…..
Zpomalila až teprve u cvičiště osm. Již zdálky viděla drobné krátery. Vypadalo to tu jako po bitvě. I když ono vlastně bylo po bitvě….
Tým Gai ji probodával pohledem. Gai- sensei na ni začal skoro řvát:
„Hotaru!!! Nyní máš opravdový průšvih!“
Hotaru k nim ani nedošla a rychle se otočila k úniku. V duchu si říkala:
„Tak jsem tam nasadila stínový klon, no! Jakej šílenec by vstával v nelidské hodiny jen kvůli nějakým rozcvičkám? Zpropadeně, kdyby se ten klon nedával do boje s Nejim, mohla bych zůstat v té restauraci a dát si v klidu možná i dezert!“
Tým Gai ji chytil ani ne za pět minut. Následovalo dvě stě kliků, dvacet koleček okolo Konohy, tři sta dřepů a nakonec malý souboj v taijutsu s Leem, který dopadl jak jinak, než katastrofálně pro Hotaru. Ovšem podle Gaie se to nezdálo dostatečně kruté a přidal jí dalších sto kliků na závěr.

Po těch nekonečných třech hodinách, kdy Hotaru vykonávala trest, k nim přišel maník s kulatými, černými brýlemi a něco říkal Gaiovi. Ten po chvilce přikývl a mávl na své žáky, ať k nim přijdou.
Když všichni přišli, Gai k nim promluvil:
„Máme jít za Tsunade- sama, má pro nás misi! A tak u ní v kanceláři budeme do pěti minut, nebo si dáme tisíc koleček okolo vesnice!“
Nebylo v té chvíli divu, že si Neji, TenTen a Hotaru v duchu promítali vraždu jejich senseie a odměny za to………

O čtyři minuty a padesát devět vteřin později
„Tak mládeži, máte štěstí! Ještě vteřina a běželi bychom těch tisíc koleček!“ zvolal Gai těsně předtím, než doběhli ke dveřím kanceláře. Tým, kromě Leeho, se na něj opravdu zle podíval a Hotaru přemýšlela, zda by ji vesnice děkovala, kdyby se opravdu zbavila tohoto vrchního otravy......
Po zaklepání a vyzvání ke vstupu uviděla Hotaru Saie, Naruta, Kakashiho, růžovo-vlasou holku a jakéhosi hnědovlasého týpka. Jakmile se zavřely dveře, Hokage jim stručně vysvětlila misi. Měli doprovodit karavanu obchodníků, kteří se potřebovali dostat do Vodní země. Karavanu však svíjelo podezření, že je může někdo cestou napadnout, protože jejich cesta prochází vesnicemi, které jsou známy nepříliš nízkou kriminalitou.
Hotaru byla ráda, že po dlouhé době ji čeká vzrůšo a vykřikla:
„Jooo, po nějaké době někomu nakopu zadnici!“
Tým Gai doufal, že Hotaru se dostatečně zaměstná, Naruto měl absolutně stejný pohled na věci jako Hotaru , ostatní v místnosti se nevyjadřovali.
Růžovka se zeptala:
„Hokage- sama, já sice chápu, že bychom neměli podceňovat nebezpečí, ale zas tak slabí nejsme, abychom museli být vyslány dva týmy.“
Hotaru se ozvala:
„Ale no tááák, nekaz srandu! Neříkej mi, že nemáš ráda společné mise? Při nich si člověk užije celkem hafo srandy a je s kámošema! Společné mise nadevše!“
Růžovka se na ni výhružně podívala, pohledem sjela na Leeho a v obličeji měla vepsanou větu s- ním- ne!
Hotaru pochopila, ale to už přišla na pomoc Tsunade:
„Sakuro, karavana zaplatila slušnou sumu, aby měla jako stráž aspoň deset ninjů.“
Všem, kromě Hotaru, která nevěděla nic o gamblerských sklonech jejich Hokage, docvaklo, kam ty peníze asi poputují.......
„Možná bych mohla s vámi poslat i Kotetsua a Izumu, protože už docela hezkou dobu neměli žádnou pořádnou misi, začínají lenivět…“ pokračovala Tsunade dál.
„Ale to nemusíte, Tsunade- sama! Myslím, že nás je víc, než dost!“ vyhrkla zděšeně Hotaru. Neměla žádnou potřebu se setkat s Kotetsuem.....
Týmu Gai připadalo trochu podezřelé, jak Hotaru takto zareagovala, ale pohled na lehce se červenající Hotaru je donutil se mírně usmát.
Nakonec se rozhodlo, že vše se ponechá jak má a že Kotetsu s Izumou budou dále nosiči oknem prohozených židlí a strážci u brány.