Dědička ohně- 8.díl- Zakázaná přezdívka

Teplé odpoledne. Odpoledne, které by se mělo trávit hezky ve stínu a dívat se na mráčky nebo si prostě zdřímnout.
Ovšem Sakura, Hotaru, Gai, Naruto, Neji, TenTen, Sai, Yamato a Lee dost netrpělivě čekali na posledního člena výpravy, Kakashiho. Měli vyrazit už před půl hodinou!
Hotaru se podrážděně zeptala Sakury: „Chodí furt takto pozdě?“
Sakura přikývla.
Náhle se ozvalo tiché ,,puf“ a před nimi stál Kakashi, který se omlouval, že na sloupu elektrického vedení uvízla kočka a tak ji musel sundat.
Hotaru si zlost vylila na něm: „Dost ubohá výmluva! Proč se prostě nepřiznáte, že ve svých třiceti jste se ještě nenaučil určit čas? Jistě by se vám ulevilo!“
Kakashi se na ni podíval neurčitým pohledem, až nakonec prohlásil: „Já nemůžu za to, že vy chodíte moc brzo.“
„Moment, to je má výmluva!“ odpověděla naštvaně Hotaru.
Zřejmě by se tam dohadovali ještě hezkou chvíli, kdyby Sakura nezaječela, že mají misi a že už by měli vyrazit. Přesně to udělali, ale Hotaru si i tak nenechala ujít příležitost vypláznout na Kakashiho jazyk.
Kakashi zavolal na Gaie: „Je vidět, že je to tvá žákyně.“
Gai to bral jako pochvalu a se zářivým úsměvem odpověděl: „Je plná síly mládí, no ne?“
Když Kakashi viděl, že Gai jeho poznámku nepochopil, tak si jen povzdychl a běžel dál.

Jak tak skákali z větve na větev, Sai běžel po Hotařině boku a pronesl: „Dost dlouho jsem přemýšlel nad tím, jakou ti dám přezdívku.“
Hotaru udiveně pozvedla obočí. Pak se zvědavě zeptala: „Jaké?“
„Černoš-“
Než to však stačil Sai doříct, Neji doslova přiletěl k němu, vrazil s ním do kmenu stromu, zacpal mu pusu a skoro zakřičel: „Nikdy to slovo neříkej! Je na něj stejně citlivá jako Chouji na slovo tlustý! Ne- li víc!“
Sai se podíval na Hotaru, která se zastavila na nejbližší větvi od nich. I zbytek výpravy se zastavil. Hotaru měla ve tváři neurčitý výraz. Pak tiše promluvila: „Neji má pravdu. Naposledy, když mi takhle řekl jeden opilec před dvěma dny, dostal takový kopanec do břicha, že odletěl deset metrů ode mě. Nebýt Nejiho, asi jsem momentálně zavřená za vraždu……“
Až na Saie a Nejiho, všichni nasucho polkli.
Kakashi podotknul: „Ninja by neměl být tak citli-„
„Co ty o tom do pr**le víš?! Tobě se nikdy neposmívali kvůli pleti, maximálně kvůli tomu, že tvé vlasy vypadají jak po zásahu elektrickým vedením! Tys nemusel čelit sám posměchům! Tebe nikdy nepodceňovali! Takže laskavě mi nemluv o tom, že jsem citlivá, ku*va!!!“ rozječela se na něj Hotaru a odskákala dál. Tým Gai i Tým Kakashi tam chvíli zkoprněle stáli. Takový výbuch zatím v životě neviděli. Teda až na Naruta. Znal přesně Hotařiny pocity. Věděl, jaké to je, snášet posměch úplně sám. Být odsouzen k předsudkům okolí. Nemoct někomu věřit. To vše znal velice dobře…..

O pár hodin později
„Sensei, přiznejte si to: ztratili jsme se.“ Prohlásila TenTen, když už potřetí procházeli kolem stejného balvanu.
„ Ne, neztratili! Určitě nás naše síla mládí jenom zkouší! Žádné strachy, stačí pevná víra a síla mladí, ta nás vyvede z tohoto bludiště!“ odpověděl jistě Gai.
Hotaru, která po tom svém výbuchu byla až strašidelně klidná, to už dávno vzdala a posadila se s Nejim a Sakurou na ten balvan. Kakashi se posadil na větev stromu a četl si. Yamato si zapovídal se Saiem a díval se přitom, jak ostatní bloudí okolo.
Hotaru se naklonila k Nejimu a zeptala se: „Hele, nechceš jim už říct, že kdyby se koukli za ty keře támhle vzadu, tak by tu křižovatku, kde se máme střetnout s tou karavanou, uviděli?“
Neji zavrtěl hlavou. Odůvodnil to tím, že pokud ta jejich síla mládí je opravdu tak nezlomná, jak si myslí, tak to v klidu najdou.
„A co TenTen? To ji necháš bloudit s těmi magory?“ ptala se dál.
Neji trochu začervenal e odpověděl: „Je to její problém, když je následuje….“
„Neji, nemusíš to na mě hrát. Ty ji máš moc rád, že?“ přerušila ho s úsměvem.
Neji zčervenal ještě víc a díval se zarytě do země. Hotaru se vítězoslavně zasmála. Měla pravdu, jako vždy. Ale pak si vzpomněla na svého prvního kluka a rychle posmutněla.
Když si to ho Neji všiml, užuž se jí chtěl zeptat, co se děje. Náhle se však ozval křik. Hotaru hned ožila a vystartovala k místu, kde křik zaslechla. Za deset vteřin narazila na dvojici dvou mladých lidí: krásná, fialovovláska s porcelánovou pletí a kluka, který měl černé vlasy a měl také stejnou barvu pleti jako Hotaru.
Hotaru se skryla v keřích a chvilinku sledovala ty dva.
Chlapec se zrovna skláněl nad dívkou a to, jak ji ochmatával, to vypadalo, jakoby ji chtěl znásilnit. Hotaru vyskočila z keře a nakopla kluka do břicha a přidala pěstní ránu do brady. Klučina dopadl tvrdě na záda a ztěžka oddechoval.
Hotaru se na něj obořila: „Jestli chceš té dívce ublížit, budeš se muset probojovat přes mě!“
„A-ale…..“ začal kluk koktat.
„Ty kozo jedna! Nech Makota na pokoji! Snažil se setřást z mého oblečení brouky, co na mě začali létat!“ rozkřikla se dívka na Hotaru. Ta šokovaně otevřela pusu a byla by jí tam vletěla moucha, kdyby ji rychle nezaklapla.
„V tom případě sumimasen. Já si myslela, že vám chtěl ublížit! Prosím Makoto- san, přijměte mou omluvu!“ chytila zase řeč Hotaru a začala Makotovi pomáhat na nohy. Dívenka ho podepřela.
Makoto však začal její pomoc odmítat a začal si s ní tiše povídat. Hotaru přesto z jejich tichého rozhovoru pochytila, že dívka se jmenuje Miho a že je součástí karavany, kterou měli ninjové z Konohy doprovázet.
„No super, poprvé jsem se setkala s někým, kdo má stejnou barvu pleti jako já a já mu div nezpřelámu všechny kosti! A teďka je budu mít k tomu všemu na očích!“ pomyslela si v duchu Hotaru.

Když došli ke karavaně, už tam stál zbytek Hotařiny výpravy. Gai- sensei si poslechl dost peprnou kritiku na Hotaru a ta si zase vyslyšela od Gaie dost káravou výtku, že příště nesmí být tak zbrklá.
Hotaru vycítila, jak se to v ní bouří. Naruto si toho všiml, přišel k ní a řekl jí: „Bouchni si do mě! To tě uklidní!“
„Naruto, věř mi, já ti nechci ublížit!“ odmítala to Hotaru, i když uvnitř jí to křičelo, ať si pořádně bouchne.
„Ale no tak, budu v pořádku! Jenom ne prosím tě do rozkroku!“
Hotaru si povzdechla. Napřáhla se a dala Narutovi ránu do břicha. Jenže…
Sotva se ho pěstí dotkla, stalo se mnoho věcí najednou: před jejíma očima nestál Naruto, ale jakýsi ocasý démon a žena, jejíž tělo tvořil oheň. Pak zaslechla svůj vlastní křik a dále.....černo.....

Když se Hotaru probudila, ležela ve voze na docela pohodlné posteli. Podle drkotání poznala, že se pohybují.
Snažila se posadit, jenže břišní svaly jí to nedovolily a tak zůstala ležet. Přemýšlela nad tím, co viděla. Ten démon….nikdy ho neviděla a přesto jí byl povědomý. Především si vybavovala ty oči. Byly plné nenávisti a zloby. Vraždy. Touhy po krvi….Tak strašidelné oči ještě v životě neviděla.
Pozvedla ruku. Klepala se. A ještě k tomu všemu....bylo na ni tetování plamene. Ale vždyť to tam předtím nebylo! Co se to k čertu děje?!