Tatíček Šéfík - 23. kapitola - Tajemství Bijuu

Deidara si popovídal s Akki, Kisame si vzal pro změnu na paškál Itachiho a hezky od plic mu promluvil do duše. „Člověka tu málem zmrzačí a teď si nesmím ani stěžovat?“ zlobil se černovlasý.
„Ber to tak, Itachi… Ona to nechtěla udělat, je ještě moc malá, aby chápala všechny… no, dyť víš… souvislosti.“
„Asi jsi chtěl říct příčiny a následky, ale tak fajn. Přesvědčils mě.“ Uchiha se zatvářil tak otráveně jako ještě nikdy, ale celá věc tím byla sprovozena ze světa.

Hidan si sedl do křesla, nohy široce roztažené a dlaně položené na kolenou. Obě děvčátka čekala nějakou legraci. „Tak… dneska budem dělat něco jinýho, ale zato děsně zábavnýho,“ uchechtl se a začal skládat pečetě. „Sledujte!“ V příští vteřině stál na jeho místě Zetsu. Dívenky nadšeně zatleskaly. „Dojděte pro Tobiho, ale ani muk,“ zašklebil se přeměněný ninja.
Obě se ihned rozběhly hledat mužíčka s maskou. Spal v předsíni. Akki ho zatahala za nohu. „Vstávej! Strejda Zetsu s tebou chce mluvit!“

Hidan trpělivě čekal v pokoji. Konečně Tobi strčil hlavu do dveří. Tenshi a Akki se krčily za ním. Zetsu udělal gesto, jemuž v žádném případě nešlo neporozumět, a když mužíček přišel blíž, Hidan ho sevřel v náručí a pořádně ho zmáčkl.
„Co to děláte, Zetsu-san?“
Bělovlasý se rozchechtal vida Tobiho zděšený výraz a přeměnil se zpátky.
Dívenky mohly puknout smíchy. Rázem byly obě u něj. „Nauč nás to!“
„Jo, my budem strašně hodný!“ žadonily.
„Zkouška chechotu u konce. Vypadni, Tobi!“ Hidan zadupal a mužíček okamžitě pelášil pryč. „Heleďte, holky, já vás to rád naučím, ale napřed vyvedem ještě jeden fórek, co říkáte?“ Jistěže souhlasily.
Bělovlasý soustředil chakru a vzal na sebe podobu fešné modrovlásky. Vydal se na pochod sídlem a zvědavé dívenky za ním pohopkávaly. Našel Zetsua a Kakuzu, jak hrají karty. „Máte umejvat nádobí, ne? Tak ať to frčí!“ rozkřikl se a popletení ninjové vůbec neodmlouvali.
K vykonání domácí práce však nedošlo, protože byli nachytáni Itachim. „Co to tu vyvádíš?“ obrátil se k nesmrtelnému. Ten se díky své výmluvnosti vyhnul výprasku, který Zetsuovi a Kakuzovi přímo koukal z očí. Maskovaný si ho vzal stranou a ještě mu šeptem cosi sdělil a Akki postřehla, že si ninjové plácli.

Na konci chodby se právě objevil nic netušící Deidara. Hidan k němu s úsměvem vykročil a liboval si, jak přede všemi vyjde najevo, že blonďáček je zblázněný do Konan. Mladík si podezřívavě prohlížel modrovlásku, která na něj upírala svůdný pohled, a pak ji uhodil pěstí. Hidan se zapotácel a rázem bylo po iluzi.
„Hej! Jak to? Kdo to prásknul?“ nechápal.
„Máš mě snad za pitomce?“ rozčiloval se Deidara. „Odkdy pak například nosí Konan odhalenej výstřih? A navíc… a bavili jsme se o tom, pokud vím, těsně před Tenshiným narozením… Konan není na zajíčky!“
„Mohla změnit názor,“ zabručel Hidan a třel si bolavý nos.

Tenshi i Akki se hra na přeměnu strašně líbila. „Strejdo Hidane?“
„Copak, prcku?“
„Můžu se změnit v dospělou?“ vyzvídala mladší děvčátko.
Hidan se rozesmál. „Hehe, takhle to nefunguje, i když připouštím, že mě s Kakuzou by to dost zajímalo. Že jo, Kakuzu?“
„Co zas?“ ozvalo se z chodby.
„Že chceš vidět, až budou naše holky dospělý?“
„Dej mi pokoj s jejich pubertou!“ přilétla odpověď.
Bělovlasý se zachechtal a zopakoval Akki, jak se věci mají. „Jo a málem bych zapomněl… na Itachiho tohle nemá cenu zkoušet. Jeho schopnost to dycky prokoukne.“
„A opravdu se můžeme přeměnit, v co budeme chtít?“ zajímala se Tenshi.
„No tak to vyzkoušej! Ale bacha, musíš se pekelně soustředit.“
Zrzka to udělala a podařilo se jí stvořit dokonalou kopii Deidary. Hidan uznale hvízdl. Tenshi se ale po chvíli začala ošívat. „Strejdo, mě něco tlačí… tam… dole,“ pofňukávala.
Nesmrtelného rázem přešel smích. „No no, brzdi, holka. Na tohle máš ještě děsnou spoustu času!“

Počkal, až se Tenshi přemění zpět a sám na sebe vzal podobu Vůdce, protože zahlédl v chodbě Konan. Ještě se malinko potil z představy, co by se asi stalo, kdyby tahle osmiletá žába přišla na to, co že ji tam vlastně tlačí. Stroze pokynul modrovlásce, aby ho následovala, a ani ne za hodinu už se šklebil na Kakuzu, který mu s neochotou předával plný váček mincí.
„Jestli si nedali pozor, budou mít ty dvě brzo malého brášku,“ komentoval to Sasori.
Itachi vzdychl a prohlásil, že Hidan je jediný z nich, kdo si takový žertík může dovolit, protože i kdyby ho načapali, zabít ho za to zkrátka nemohou.

Pein se vracel z poněkud delší obchůzky, ale když přicházel k sídlu, musel si promnout oči, aby zjistil, jestli náhodou špatně nevidí. Přímo před ním, avšak v dostatečné vzdálenosti, poskakoval Kyuubi, malá devítiocasá liška. Zarazil se, něco mu nesedělo. Itachi se nezmiňoval o tom, že by našel stopy devítiocasého Jinchuurikiho. Přesto ho chtěl pochválit, ale v tom si všiml, že se k němu sytě oranžový démon řítí. Okamžitě vytvořil klon a chystal se zaútočit, když zpoza stromu vykoukl Hidan. „Šéfe, ne!“
Proměněná Akki mrštně uhnula pulsující kouli, kterou zachytil bělovlasý a roztříštil ji v prstech.
„Hm,“ Vůdce se ušklíbl, chytl lišku za jeden z ocasů a přísně si ji přeměřil.
„Jauvajs,“ zakňourala Akki, když ji vzal za ucho, a raději se rychle proměnila zpátky.
„Moc vtipné! Může mi někdo laskavě říct, co má ksakru tohle všechno znamenat?“
„Celý vodpoledne si prohlížely ty obrázkový knížky s legendama,“ zamručel nesmrtelný.
„Ty víš moc dobře, že na tohle jsem se neptal. Kdo je učil Henge no Jutsu?“
Vtom zmlkl, protože uviděl přicházet Itachiho, kterému se k nohám lísala dvouocasá kočka, Nibi no Nekomata. Uchiha se pochechtával a drbal zvířátko za ušima.
„Tenshi, k noze!“ zahřměl Vůdce a děvčátko poslušně přiběhlo.
„Ty se zlobíš, tati?“ pípla Akki.
V té samé chvíli se objevila Konan, ale zůstala stát za trámem. V panické hrůze si přitiskla prsty na ústa. Takže… kdo byl ten muž, co s ním před polednem dováděla? Zvedl se jí žaludek a byla toho dne jediná, kdo Velkého šéfa nepřivítal.

Zetsu poslal Tobiho posbírat nějaké byliny, s nimiž chtěl experimentovat. Zaslechl však v křoví podivné harašení a zvědavost mu nedala, aby se nepodíval. Ke svému úžasu spatřil asi tak středně velkou nesmírně ošklivou želvu, jejímž zvláštním znakem byly tři ocasy. Zpozorněl. Ale… to je přece jeho démon! Vytratil se, jak mohl nejtišeji.

Akki bavilo hrát si na démona. Zrovna zkoumala ve své nové podobě drobné fialové kytičky, když jí někdo hodil na krk smyčku.
„Chytil jsem tříocasého!“ vřískal Tobi jako na lesy, Akki dostala vztek a ostrými zoubky se mu zahryzla do nohy. „Ajajaj!“ pištěl mužíček, jednou rukou svíral „vodítko“ a přitom poskakoval po jedné noze.

Hluk samozřejmě přilákal pozornost. Kisame se pochechtával, Itachi protočil oči v sloup. Vůdce však už v takové dobré náladě nebyl.
„Tobi chytil tříocasého! A on kouše, au au, moc moc kouše.“
„Nech toho, pitomče! Škrtíš mi dceru!“
Ninja s oranžovou maskou se ohlédl a zděšeně vyjekl, když spatřil Akki, jak se snaží vyprostit z provazu. Kisame jí pomohl a přitom dělal na Tobiho neslušné posunky.
„Ale… Tobi přece viděl…,“ koktal ninja a bylo mu do breku.
Pein zakoulel očima a rozkřikl se: „A mám už toho dost! Kakuzu, odveď ty dva do sklepa!“
„Ale to přece…,“ namítl maskovaný a pátravě se zadíval na malou Akki.
„Řekl jsem…“ Vůdce varovně vztyčil ukazováček.
Ninja vzdychl. „Nedá se nic dělat. Pojď, holka, slízneš si trest,“ zamumlal a vzal dívenku za ruku. Tobiho odtáhl Zetsu, jelikož se, jako obvykle, vzpíral.
Pein si setřel pot z čela. „Nepřejte si mě, až zjistím, kdo je učí tyhle hlouposti!“