Nový shinobi ze sněžné 2. Tajnosti a láska

Naruto se s Hinatou procházeli a i když celou dobu mlčeli tak to jen proto ze cekali až ten druhý promluví. Vždy se zasekli v tom že začali větu součastně ale hned nato se začervenali a znovu mlčeli. Takhle se procházeli celou hodinu až nakonec se už Naruto musel s Hinatou rozloučit a jít na svou misi.
„Hinato až se vrátím tak spolu rozhodně něco podnikneme,“ řekla Naruto se slibem v očích.
„To jo,“ přikývla mu nesměle Hinata.

Narutto celý ten čas jenom seděl na jednom kopci a díval se na oblohu.
„Nač tohle všechno musím ještě dělat, jaký to má smysl. Někdy se na všechny ty příkazy vykašlu a budu dělat co se mi chce,“ jak si mumlal tak kolem něj začaly poletovat malinkaté modré jiskřičky. Po chvilce se začali shlukovat až vytvořily postavu z třpytivého prachu.
„Co chceš proč mě otravuješ,“ zeptal se Narutto naštvaně.
„Nezapomínej človíčku že se mnou bys neměl ani ty mluvit takovýmhle tónem.“
„A co má být já nesnáším tebe a ty mě tak s tebou mohu mluvit jak chc…..“
Ani nedomluvil a postava z prachu ho chytla pod krkem a řekla.
„Jediný důvod proč tě nezabiji je ten že bych zabyl i sebe ale to neznamená že ti nemohu ze života udělat peklo.“
Jak to dořekla hned ho pustila a zmizela, kvůli blížícím se nezvaným hostům.
„Jako bys to nedělal už teď,“ řekl si v mysli Narutto.
Došel tam Lee který chtěl jít trénovat ale zarazil se když viděl neznámého shinobiho který se podobá na Naruta a tak se zeptal.
„Kdo jsi a co tu děláš?“
„Co ti do toho kastrolová hlavo.“
Byla to odpověď kterou neměl nikdy vyslovit protože Lee se naštval a hned ho začal vyzívat na souboj.
„Tohle si nenechám líbit urážet mě nebude nikdo nikdy, vyzívám tě k souboji o čest,“ vykřikl Lee a nahodil pózu okopírovanou od Gaye.
„Nemám zájem,“ řekl Narutto a s nezájmem v tváři prošel kolem něj.
Najednou se Lee velikou rychlostí rozběhl a kopem srazil strom před Naruttem a řekl.
„Jestli máš strach tak to chápu ale bez boje neodejdeš.“
„Ufff, když chceš na hubu tak ti velice rád vyhovím když to takhle říkáš,“ říkal Narutto při tom jak si natahoval rukavice bez konečků prstů.
„Tak jaká pravidla si zvolíme, používat všechno nebo jenom taijutsu?“ zeptal se ho povýšenecky.
„Můžeš použít jakoukoliv techniku co chceš,“ odpověděl mu odvážně Lee.
Narutto ve stejné sekundě jak puknul klouby na rukou byl vedle Leeho který poslední chvíli vykryl jeho úder. Poté následovala kompletní sada úderů a kopů které Lee skoro nevykryl.
„Jak to že je tak rychlý a silný nevypadá jako taijutsu typ,“ pomyslel si Lee a zkusil přejít do útoku.
Narutto se všem jeho útokům vyhnul nebo je vykryl jakoby nebyli nic. Vypadalo to jako by se nechtěl hnout z místa, no pak se stala neočekávaná věc. Narutto ucítil obrovskou bolest v hrudi a jak se chytnul od bolesti nevykryl Leeho kop který ho odpálil do stromu.
„Co se děje proč se držíš tam kam jsem tě nezasáhnul?“ zeptal se Lee ale hned dostal dvě odpovědi.
Ta první nebyla moc milá: „Co se staráš,“ a ta druhá bylo krvácení které prosakovalo Naruttovou bílou mikinou.
„Teď je myslím čas to ukončit,“ řekl Narutto zadýchaně a udělal pár pečetí.
V rukou se mu objevily dva ledové meče.
„Mohu ti slíbit jenom to že tě nezabiji ale tenhle souboj ukončím,“ řekl Narutto a překřížil meče. Tenhle útok už Lee nevykryl ani se mu nevyhnu protože on i všechno v jedné linii
za ním bylo zmrzlé v ledu. Narutto už jenom přišel k Leemu který byl celý v ledu a rozbil led kolem jeho hlavy.
„Tenhle souboj je u konce a měl bys být volný přibližně za hodinu,“ jak to dořekl tak hned odešel nechávajíc za sebou stopy krve.
Lee se na něj jenom díval, nechápal kdo to je a co se stalo ale chtěl vědět pravdu.
Narutto měl štěstí protože ho našla Sakura která právě sbírala bylinky, zeptala se ho co se děje ale odpovědi se nedočkala protože padl na zem a ztratil vědomí.
Sakura ho hned odnesla do nemocnice kde ho začali ošetřovat a přijela tam i Tsunade která se hned ptala o co jde.
„Tsunade-sama je zvláštně zraněn, má na sobě mnoho jizev které jsou po vážných zraněních ale jedna se mu otevřela z ničeho nic.“
„Podívám se sama ať vím co se stalo.“
Když ho prohlédla jenom hýkla a rozrušeně se na něj dívala.
„Co se děje Tsunade-sama?“ zeptala se zvědavá Sakura.
„Ty jizvy, on s nimi žije velice dlouho a vypadá to tak že žije s neustálými bolestmi. Jak může někdo takhle žít a ještě k tomu být schopen pohybu. A co je tohle?“
Tsunade si najednou všimla v té ráně několik úlomků zvláštního kovu.
„Dejte tyto úlomky prozkoumat a Sakuro on by měl být schopen s vámi jít na tu misi za chvilku. Zatím se s Narutem jděte připravit, abych nezapomněla pokus se od něj zjistit co se mu stalo.“
Sakura odešla a šla se s Narutem připravit na misi. Po hodince už čekali Narutta před nemocnicí který se pomalu probíral a když si vzal věci tak se vydali na cestu.
Sakura nejdřív váhala nad tím jak se ho na to zeptat ale nakonec se ho zeptala.
„Poslyš odkud máš ty jizvy a co jsi dělal když se ti jedna otevřela?“
„Tak ty jizvy mám z mého tréninku a misí, jelikož jsem mistr mečů byl ten spaciální trénink dost brutální ale teď jsem schopen bojovat i smrtelně zraněn. No a vůbec mě nenapadá proč se mi ta jedna znovu otevřela,“ když to řekl jenom se trochu zašklebil.
Sakura a Naruto nevěděli co si o tom mají myslet ale nechali to tak a šly dál.

„Sasuke-kun zítra bude veliký den, výš o tom?“
„Neříkej že jsi už připraven.“
„To ještě uvidíš zítra ale zítra ti ukážu jak velikou moc získám.“
„Na to se už moc těším a kde je mimochodem Kabuto?“
„Řekněme že teď dává pozor na někoho pro nás oba dost důležitého.“

Sakura, Naruto a Narutto se ani nezastavovali protože chtěly být na místě co nejdříve. Čirou náhodou nevěděly o někom kdo je sleduje a přichystal pro ně několik překvapení.
„Počkejte dáme si na pár minut pauzu mám menší hlad,“ řekl Narutto a všichni zastavili na chvilku.
Vyndal si z ruksaku obložený chleba a hodil jeden i Sakuře s Narutem.
„Dejte si taky je v něm moje speciální přísada bude vám chutnat a navíc je jako kafe.“
„Diky a dobrou chuť,“ řekl Naruto.
Sakura si ukousla a najednou v něm ucítila něco zvláštního, podívala se do něj a viděla že je v něm zvláštní koření.
„Řekni co je to za koření v něm?“ zeptala se ho hned.
„To je můj speciální recept něco jako bojové tablety,“ odpověděl jí s úsměvem.
„Musí se vyznat v léčení když dokáže udělat takovouhle směs,“ pomyslela si Sakura a jedla dál.
Pak se znovu pustily do cesty rychleji než před tím ale tajemná osoba je už nesledovala.
Najednou se Sakuře pod nohou zlomila větev a jak padala chytil jí Narutto do náruče se slovy.
„Dávej na sebe pozor co bychom dělaly kdyby se ošklivě zraníš a navíc když jsi tak krásná kunoichi by to byla škoda.“
Sakura se na něj rozechvěle dívala s jemným růměncem jak jí pomalu skládal na zem. Rozběhly se a šly dál, Sakura se na něj zaujatě dívala a honilo se jí hlavou jestli to myslel vážné s tím že se mu líbí.

„Čekejte, čekejte a spusťte to,“ řekl člověk ve křoví a najednou se spustila past.
Všichni tři se jí v poslední chvíli vyhnuli a byli připraveni se bránit. Z křoví začali vycházet podivný tvorové kteří je pomalu obkličovali.
„Jsou to Orochimarovi lidé mají jeho prokletou pečeť,“ poznamenal rychle Naruto.
Všichni tihle napůl lidé se na ně vrhly se vším co měli. Byli však natolik slabý že se s nimi naši tři hrdinové rychle vypořádaly.
V tom vyšel i Kabuto a arogantně tleskat.
„Gratuluji že jste se zbavili odpadu.“
„Hele blreiloune neprovokuj nebo chceš i ty na budku?“ zeptal se podrážděně Narutto.
„Naopak přijel jsem se podívat jak se máš Ishat-nah.“
Jak to jméno vyslovil tak Narutto ztuhnul a zeptal se.
„Odkud moje druhé jméno?“
„Nejsi přeci ten slavný člověk který se dělí o svoje tělo se samotným temným bohem který se vzdal nesmrtelnosti kvůli nudě?“
Naruto a Sakura se jenom nechápavě dívali na Narutta který jim začínal připadat čím dál tajemnější.
„Lord Orochimaru má o tebe veliký zájem i o tvoje speciální schopnosti.“
Když to Kabuto dořekl začal Narutto zuřit.
„Tak jenom protože se někomu chce vládnout touhle prokletou silou mi nedáte pokoj?“
Vykřiknul a v rukou už měl dva meče, jeden z ledu a druhý z podivné zářící oceli. Poté se vrhnul na Kabuta a rozseknul ho no ten použil přemisťovací jutsu k útěku. Narutto tam zůstal stát rozzuřený a pomalu se mu vytrácely meče z rukou. Pomalu k němu přistoupila Sakura s Narutem a společně mu řekli aby se uklidnil.
„O čem to mluvil?“ zeptal se Naruto nechápavé.
„Mluvil o tom zatraceném bohovi který je ve mně uvězněn svou kletbou,“ odfrknul podrážděně a pomalu šel dál.
Sakura k němu doběhla a řekla mu.
„Prosím tě dejme si pauzu na několik hodin a řekni mi všechno co chceš.“
Narutto se na ní podíval a viděl v jejím pohledu něžnost kterou už dlouho neviděl v ženském pohledu ne něj po prozrazení jeho tajemství a tak si sednul na zem.
„Naruto běž nasbírat dříví,“ zavelela Sakura.
„Proč já Sakura-chan,“ namítl hned.
„Protože ti to říkám a už padej.“
„No jasně už jdu dattebayo,“ řekl vylekaný Naruto a běžel.
„Víš všechno se člověku kazí když se ho lidi bojí a nenávidí, všechny důležité osoby jsem kvůli tomuhle ztratil. Mého učitele který zemřel když se mě snažil ochránit, mou milovanou která mě odvrhla i mé přátele.“
„No tak rozumím tomu jaké to muselo být pro tebe těžké ale není důvod proto ronit slzy. Mě připadáš jako velice milý a přitažlivý tak si s tou holkou nelam hlavu, přátelé si najdeš nové a na svého učitele vzpomínej s úctou.“
Narutto se na ní podíval, i když měl v očích slzy tak se usmál a objal jí.
„Všechno se dá spravit Naruto je na tom podobně je jinchuuriki a nenáviděly ho taky no nevzdal se. Teď má přátele, rodinu a holku kterou miluje.“
Narutto jí pustil utřel si slzy a chytnul jí za ruku se slovy vděku.
„Děkuji život je pro mě velice těžký.“
V tu chvíli se stalo něco zvláštního a neočekávaného, možná to bylo tím že Sakuře odhalil svoje tajemství nebo tou romantickou nocí a samotou. V tom okamžiku se pomalu k sobě přiblížili a nakonec se políbily.
„Doufám že to nebyl polibek z lítosti ale i tak byl nádherný.“
„Ne nebyl pokud to tak nebudeme brát bude to polibek z lásky,“ odpověděla mu Sakura.
Pak jí rukou přehrnul její vlasy které měli ve svitu měsíce nádherný odstín a zadíval se jí do jejích zelených očí.
Znovu se políbili a v té chvíli se ozval rachot padajícího dříví, byl to Naruto který byl v náhlém šoku.
„Naruto neměl by ses takhle plížit,“ řekla Sakura jak se hned s Naruttem od sebe odtrhli.
„Mohli jste mi říct že chcete být o samotě.“
„To nebylo v plánu prostě to přišlo tak proč do toho rejpeš.“
Pak si lehli spát, Narutto se Sakurou se k sobě přitulili a usnuli v objetí.