Tajemství 3 aneb Mládeži nepřístupné!! xD

Stáli tam uprostřed chodníku, táhnoucího se podél kamenné zídky. Stáli by tam možná do dneška, ale přece jen se rozhodli jít každý do svých domovů.
Hinata si opřela o zavřené dveře svého pokoje a malinko se usmála. Tak hezky jí hřál ten nádherný pocit u srdce. Pevně se rukama objala, zavřela oči a nechala své myšlenky volně plout k Narutovi.

Ten si to právě mířil ke svému bytečku. Spokojeně si pobrukoval a díval se při tom na nebe. Krok za krokem si krájel cestu domů, když tu najednou ho něco napadlo. To něco mu na tváři vykouzlilo široký úsměv a donutilo ho, aby si pospíšil domů.
Vytahoval si klíče, ještě když byl na ulici, vlítl dovnitř a ihned si sedl ke stolu a začal psát seznam věcí, které zítra koupí.
Asi po patnácti minutách byl se seznamem spokojený, ještě po pro jistotu párkrát přejel očima odshora dolů, následně odspoda nahoru. Když usoudil, že na nic nejspíš nezapomněl, tak se šel umýt a celý nedočkavý skočil do postele. Těšil se na následující den, pořád sám sebe chválil, že něco tak chytrého vymyslel.
Nemohl se dočkat, až o tom Hinatě řekne. S úsměvem na tváři zavřel víčka a nechal svou mysl pomalu padat do říše snů.

„Hinato!“
Tmavovláska se převalila na posteli a nic nenaznačovalo tomu, že by se probudila.
„Hinato!“
Naštvaně si zakryla uši polštářem a snažila se ještě usnout, zdál se jí zrovna tak krásný sen. Ale i přes to slyšela, jak se někdo blíží ke dveřím jejího pokoje. Když jí došlo, že takhle dupe jen její otec, tak se raději vzdala pokračování snu a zvedla se.
„Ano otče?“ křikla přes zavřené dveře a rychle si oblékla.
„Dole na tebe čeká ten blonďák.“
Když tohle slyšela, tak se vykašlala na stlaní postele a proletěla kolem Hiashiho jako střela. Zastavila se až přede dveřmi, upravila si rozlítané vlasy a s úsměvem na tváři otevřela.
„Ahoj Naruto-kun.“

„Ahoj! Doufam, že sem tě nevzbudil.“ Omluvně se usmál. Nebyl sice kdovíjak chytrý, ale podle Hinatiných očí poznal, že ještě před chvílí klidně spala.
Ale co, už se stalo, doufal, že jí zvedne náladu svým plánem.
„Víš, něco mě napadlo, snad se ti to bude líbit.“
„Tak ven s tím! O co jde?“ Zavřela za sebou dveře a vydali se po cestě ven z vesnice.
Nevěděl proč, ale byl z toho trochu nervózní. Nechtěl, aby to poznala, tak udělal své oblíbené gesto. S rukama za hlavou a úsměvem na tváři jí začal barvitě líčit svůj úžasný nápad.
„Tak mě tak napadlo, že by jsme mohli vyrazit stanovat. Jen ty a já, co ty na to?“
Vykulila na něj oči, tohle opravdu nečekala. Jen ta představa, že bude s Narutem celé dny o samotě, jí na tvářích vykouzlila ruměnce.
Naruto na tom nebyl jinak, ale pokračoval dál.
„Napadlo mě to, když jsem se včera vracel domů. Přemýšlel jsem nad námi a došlo mi, že se moc neznáme. Tedy známe, ale…Jak to jen říct. Prostě jsme spolu nikdy pořádně nemluvili. Zajímá mě, jaké je tvé oblíbené jídlo, čeho se bojíš, jaký je tvůj sen a to stanování mi přišlo jako dobrý nápad.“
Nejistě se na ní podíval, trochu se i bál její reakce. Když viděl, že je z toho celá nesvá, tak jí něžně chytil za ruku a pohladil jí po tváři.
„Tak co ty na to?“
Zastavila se a natočila se jeho směrem. To co jí teď nejvíc trápilo, byla Hiashiho reakce.
„Je to skvělý nápad, ale bojím se, co na to řekne otec.“
Chytil jí i za druhou ruku a přistoupil k ní blíž. Šibalsky na ní mrkl a přiblížil se svým obličejem k jejímu.
„O to se neboj, to se zařídí,“ zašeptal jí do ucha a lehce jí políbil do vlasů.
Jak tohle milovala, zavřela oči a polibek mu vrátila. Jemně třela svým nosem o ten jeho a těšila se na společné dny se svým klukem.
Se svým klukem? Trochu se cítila divně, že si ho tak přivlastňuje, ale tohle bylo chození, nebo snad ne? Věděla, že jí má rád, ale chtěla to slyšet. Bylo to pro ni teď hodně důležité, dávalo jí to v jejich vztahu tak potřebnou důvěru a jistotu.
Chtěla, musela to slyšet z jeho úst.
„Tak já to jdu zařídit, prosím tě, mohla bys zatím nakoupit tyhle věci? Tady máš peníze. Sejdeme se tu za hodinu, ano?“
Pročítala si lístek, kde bylo napsáno co koupit. Ucítila jeho rty na své tváři, zvedla oči a viděla, jak Naruto běží pryč a mává jí na rozloučenou.
Zastrčila peníze a papírek do kapsy a vyrazila do nejbližšího obchodu.

Po 1 hodině
Naruto už netrpělivě pošlapával na smluveném místě, každou minutu vykukoval, jestli už Hinata nejde.
Byl strašně rád, že mu Tsunade slíbila pomoc. Nebýt jí, tak by jejich plán možná nevyšel. Byl jí tak vděčný. Dokonce se rozhodl jí koupit lahev saké, protože si jí opravdu zasloužila.
Z myšlenek ho probralo šustění a pomalé kroky.
Nahlédl znovu přes křoví a uviděl hromadu tašek. Až po pár metrech poznal, že to, co je za nimi, je Hinata.
Běžel jí naproti a pomohl jí s nákupem.
„Promiň.“ Udělal na ní psí oči a už bylo jasné, že hádka je zažehnána. Pro jistotu na ní rychle vybalil tu dobrou zprávu.
„Bábi Tsunade slíbila, že nám pomůže. Kdyby něco, tak jsme spolu na misi.“ Mrkl na ní a udělal pár klonů, kteří odnesli nákup do jeho bytu.
„Takže teď běž domů, řekni jim o misi a sbal si věci, večer vyrážime.“
S otevřenou pusou mu všechno odkývala. Ucítila jeho prsty na své bradě, pomalu jí pusu zavřel a políbil jí semknuté rty.
„Tak večer u brány, ahoj.“ A už byl zas pryč.
Nemohla tomu uvěřit, těšila se na večer, na jejich společné zážitky a taky na jejich společnou noc.

Večer u brány
„Tak co, těšíš se?“
„Hrozně moc, Naruto-kun.“
Dali si baťohy na záda a vyrazili do lesa. Asi po hodině našli skvělé místo na spaní. Blízko byl potok, takže o vodu se starat nemuseli.
Postavili stan, rozdělali oheň, sedli se k němu a přitulili se k sobě.
Všude kolem byla tma, na obloze zářili hvězdy, které sledovali zamilovaný pár pod sebou.
Povídali si, dlouho do noci, ale ani jeden z nich nebyl unavený. Naopak, Naruto jí objal a ještě více jí k sobě přitisknul.

Políbila ho, dlouze a vášnivě. Cítila při tom takový divný pocit. Nikdy nic podobného necítila. Najednou chtěla víc. Rukama mu zajela pod triko a hladila ho po zádech. Při doteku jeho kůže, se jí na těle objevila husí kůže.
Pořád ho líbala, cítila, jak se mu rozbušilo srdce.

Oplácel jí polibky a hladil jí po vlasech. Jeho tělo ovládla neskutečná vášeň, ale krotil se, nechtěl na ní pospíchat. Ale nemohl si pomoct, bylo to tak příjemné.
Ruce ho přestaly poslouchat a jakoby měly vlastní rozum, se vydaly na průzkum pod Hinatinu mikinu.

Když viděla, že proti jejím dotekům nic nenamítá, ba naopak, tak se od něj trochu odtáhla. Zvedla mu nahoru ruce a sundala mu triko. Sama si svlékla mikinu a nedočkavě se zas k němu přitiskla.

Jakmile jí ucítil na svém těle, ztratil nad sebou jakoukoli kontrolu. Dokonce mu připadalo, že i ovládnutí Kyuubiho je proti tomuhle hračka.
Něžně jí líbal na tváři a pomalu se dostával ke krku. Při tom jí z ramen sundal ramínka od jejího tílka, takže za chvíli před ním seděla jen v podprsence.

Slastně vzdychla, vzala do rukou jeho tváře a přitiskla jeho rty ke svým. Rukama sjížděla dolů a dolů, chytla mezi prsty lem kalhot, pomalu mu je stahovala.
Byl jejím chováním zaskočený, ale nebránil se tomu. Nic tak krásného nikdy nezažil. Udělal to samé co ona a za chvíli už byly oba bez kalhot.
Lehli si na tvrdou zem, nervozita z nich přímo čišela, a to jen z toho, k čemu se pomalu ale jistě schylovalo. Byli nervózní, ale i moc šťastní. Prožívali spolu užasnou a pro ně nezapomenutelnou noc.
Noční vánek lehce hladil jejich těla, která se teď spojila v jedno.

Druhý den ráno se Naruto probudil jako první. Nejdříve ho trochu zaskočilo, že se mu hůř dýchá. Proto lehce zvedl hlavu, aby se podíval, kdo to na něm leží. Ale když zjistil, že to, co ho tíží na hrudi, je Hinata, tak se jen pousmál a zas si v klidu položil hlavu na zem.

Pohladil jí po vlasech a okamžitě se mu začaly vybavovat vzpomínky na včerejší noc. Nikdy by do Hinaty neřekl, že bude tak vášnivá. Vždyť se vždycky tak hrozně styděla, ale včera? Byla jak vyměněná.
Byl rád, že už jí ta stydlivost přešla. Alespoň když byli o samotě se dokázala chovat přirozeně a uvolněně.
S malým zpožděním si uvědomil, že jsou stále oba nazí. S rudými tvářemi sáhnul po Hinaty mikině a přehodil jí přes ně.

Cítil, jak se trochu zavrtěla a pevněji se k němu přimknula. To způsobilo, že zrudnul ještě víc a sám se divil, kde se v něm ta rozpačitost bere.
Nechtěl jí vzbudit, a tak se jen díval na nebe, které se zabarvovalo do světle modrých odstínů, díky právě vycházejícímu slunci. To mu připomnělo Shikamara, který z oblohy nezpustí oči.

Co by asi na to řekli ostatní, kdyby je tak spolu viděli? To bylo to, co ho teď trápilo. Rozhodl, že bude nejlepší o jejich vztahu pomlčet. Ne nadarmo se říká "Mluviti stříbro, mlčeti zlato". Přece jen nechtěl poznat hněv hlavy Hyuuga klanu na vlastní kůži.

Proč si s tím teď lámat hlavu. Důležitější, nebo spíše příjemnější záležitostí, nad kterou mohl přemýšlet, bylo plánování dnešního společného dne.