Madara a Hashirama – Legendy Konohy opět spolu, část 10 Setkání

Když byl Hashi zvolen, tak Madara neustále byl proti, ale vždycky ho usadili argumentem, že kdo něco vymyslí, zrealizuje a pojmenuje, tak by se měl logicky stát vepředu toho všeho a všichni se divili proč je to nenapadlo od samého počátku...
A aby toho nebylo málo, tak se ninjové z celého světa rozhodli, že vyzkouší pevnost a soudržnost Konohy a propukla válka a Hashi jelikož byl vůdce – název funkce ještě nebyl stanoven, pojmenován – měl na povel celou Konohu, tak se z vesnice nemohl ani hnout. Musel ji chránit.
Během té války zemřelo mnoho shinobi a civilistů. Madara bojoval v první linii a opět dokazoval, že je hodně silný protivník a klan Uchiha je nebezpečný protivník, mohl používat Mangekyou Sharingan aniž by mu hrozilo, že oslepne a vždy, když zabil nepřítele, tak si vždy uvědomil, že vše je možné jen díky Izunovi a jeho daru.
Zatímco byli vysíláni shinobi, tak Hashi sice neměl moc času přemýšlet, ale chvilky se našly a musel přemýšlet, jak ještě vylepšit strukturu vesnice.

Sarutobi, Danzou, Homura a Koharu se také zúčastnili války a tady prokázali, že jsou velice nadanými ninji a zvlášť Sarutobi, který byl ve stejné skupině jako Tobi.
Zatímco válka byla v plném proudu tak ve vesnici žili a vyrůstali tři děti, sice o sobě nevěděli, ale to se mělo v nedaleké budoucnosti změnit.

S čím Madara nepočítal bylo, že se utká s velice zajímavým chlapem, který své protivníky nezabije, tedy ne hned, ale vezme si jejich srdce zaživa.
Toho chlápka mít na své straně…, přemítal Madara v duchu.

„Dědečku?“ ptala se asi tří roční holčička.
„Ano?“ hned si upoutala jeho pozornost.
„Co to máš kolem krku?“
„To je vzácný náhrdelník a jednoho dne bude tvůj a ty ho předáš další generaci,“ vysvětlil ji Hashi.
„Hai,“ přikývla holčička a Hashi si nemohl zvyknout na fakt, že Tsunade se strašně podobá jeho zemřelé sestře, i když ji viděl jenom jednou a to malý moment.
„Jsi moje vnučka,“ řekl si spíš pro sebe.
„To vím,“ vyložila si jeho slova mylně.
„Já vím, že to víš a teď ti povím jeden velmi krásný, ale smutný příběh, chceš?“ zeptal se Hashi.
„Hai.“
„Měl jsem sestru a ta byla…“ začal svůj příběh.

V této druhé válce ninjů nikdo neměl slitování s nikým, když protivník nemohl bojovat byl mrtvý. Tehdy si ninjové vymysleli takové heslo: Pokud nechceš umřít, vyhni se boji!
Počet obětí každým dnem narůstal vůbec to nevypadlo, že by měl být v dohledné době konec.
Hashi posílal zprávy pro všechny vůdce znepřátelených stran. Odezva nebyla žádná, ale asi na třetí pokus přišla zpráva od muže, který chtěl napodobit Hashiho a založit vesnici a navrhl mu spojenectví a samozřejmě žádal o setkání.
Hashi to přijal.

Místo setkání sice bylo na nepřátelském území, ale Hashiho to neodradilo a setkal se s ním. Jeho jméno bylo Akawa Toushi.
Hashi šel sám, i když ho všichni varovali, že je to past. Nakonec to žádná past nebyla a dohodli se na společné dohodě o neútočení.

Tobi a Sarutobi měli co dělat, aby v té válce přežili. Zatím se jim to dařilo a Sarutobi touto zkušeností z války neuvěřitelně dospěl a zmoudřel.
„Je to na tobě vidět,“ sdělil mu Tobi, který se Sarutobim vedli podobné hovory, když se sešli.
„Vážně?“ divil se.
„Ano, já byl přesně takový jako jsi byl ty. Plný mladických snů o tom, že boje budou pro mě hračka, stanu se silným a vše se v dobré obrátí, ale jak jsem prožil první válku, tam mi spousta věcí došla a už nikdy jsem nebyl stejný.“ Svěřil se Tobi a skutečně v Sarutobim nacházel část sebe sama.
„Něco mi řekl, Hashi-sama, ale ten zbytek o tom jsem neměl ani páru,“ přiznal se.

Madara chtěl mít toho zvláštního ninju na očích a při nejvhodnější příležitosti si s ním promluvit o spojenectví.
Teď ta chvíle nastala. Madara ho spoutal do genjutsu a hned se ho zeptal:
„Chceš smrt nebo spojenectví?“
„Rozhodně spojenectví,“ vybral si moudře.
„Jak vidím jsi rozumný a tvé jméno?“
„Jsem rozumný, když mi jde o kejhák a když z toho budou plynout peníze,“ řekl.
„Tvé jméno?“ zeptal se znovu Madara.
„A kápnou z toho nějaký prachy?“ ptal se neznámý.
„Tvé jméno! Do pekla, kolikrát to mám říkat?“ rozčílil se Madara a měl štěstí, že ho uvěznil v genjutsu jinak by byl Madara dávno mrtvý a on by měl jeho srdce.
„Já zas jestli z toho nekápnou nějaký prachy!“ zařval.
„Tak, jo kápnou a můžu ti nabídnout srdce velmi velmi mocného ninji, který ovládá Kyuubiho,“ lákal ho Madara.
„Jsem Kakuzu a to s tím srdcem se mi líbí a kdy to spustíme?“ Kakuzu se už uklidnil.
„V co nejbližší době až tě zavolám, tak přijdeš a zabiješ Hashiho – ne počkat toho si chci podat sám, vezmeš si jeho srdce a tím jsme skončili, jasné?“
„Jasné a pak si můžu vzít i jeho tělo?“
„Na co?“ divil se Madara.
„No na Senju Hashiramu je vypsána odměna čtyřicet pět milionů. Tolik peněz si nenechám ujít.“
„Jo, klidně,“ řekl ležérně Madara.
A bylo dohodnuto, ovšem nikdo z těch dvou netušil, že tohle není první ani poslední dohoda a rozhodně se ještě hodněkrát sejdou.

Válka se už táhla skoro pátým rokem a už všichni byli unaveni a vyčerpáni neustálými boji. Všude panovala šuškanda o společném míru a nějakém spojenectví mocných částí kontinentu.

Danzou byl vážně zraněn, ale přežil to a do dalších bojů nezasáhne, protože v jeho rekonvalescentní době utichne válka, ale na moc dlouho ne.

Ale než skončila válka, tak ještě mnoho ninjů a shinobiů položilo život za svoje rodiny. Jejich oběť však nebyla nadarmo, protože se Hashimu a jeho novému spojenci podařil zázrak a to ten, že jejich přesvědčovací talent byl na místě. Dohodli si s vůdci všech ninjů schůzi a tam se dohodli, že pro mír je potřeba jisté rovnováhy a stability a je nutné, aby ninjové a shinobi drželi spolu a ne mezi sebou bojovat na život na smrt.
Tato schůze se táhla a trvala několik dní ne-li měsíc.
A tady padla myšlenka založit další ninja vesnice a dát tomu určitou strukturu.
Jako vůdce a on by měl mít pod sebou všechny své podřízené v určitých hodnostech a schopnostech…