Madara a Hashirama – Legendy Konohy opět spolu, část 11. Tobiho vzpomínka

Asi v polovině schůze padl velmi zajímavý nápad, že by se měli založit další ninja vesnice a určit jejich vůdci, Hashi podotkl:
„Ale když budou založeny další vesnice, tak obyvatelé by měli mít svobodné právo si vybrat svého vůdce.“
„To máte pravdu, ale já s vámi nesouhlasím,“ řekl Geshima Arami, který pocházel z místa pokrytém kamením…
„A proč ne?“ chtěl vědět Hashi.
„Protože vesnici podle mého má vést ten, kdo je v dané chvíli a situaci nejsilnější a tím pádem dokáže lépe ochránit svěřenou vesnici a ne koho si zvolí, klidně to může být nějaký slaboch přijde útok a vesnice je namydlená,“ podotkl Arami, ale něco na tom bylo pravdy.
„Tak bude existovat jakási rada starších, která bude korigovat volbu vůdce a navrhovat případné kandidáty,“ pronesl Hashi.
„To už je lepší řeč,“ souhlasil Arami.
„Také bych chtěl založit vesnici,“ ozval se náhle Toushi.
„Ano?“ Hashiho obočí vylétlo nahoru.
„Ano. Jestli s tím Hashirama-sama souhlasíte,“ řekl Toushi.
„Jistě s tím souhlasím, ale vaše vesnice pak bude muset být založená na struktuře, která se zde odhlasuje a je tu ještě někdo, kdo cítí potřebu založit vesnici a tím zpečetit mírovou smlouvu?“ zajímalo Hashiho. V tom se zvedli ještě asi tři ruce a jen jedna zůstala dole.
„Vy nechcete založit vesnici Kareni-sama?“ optal se Hashi.
„Ne, ale možná v budoucnu ano. Ještě moje území je poměrné nové,“ sdělil Kareni.
„To je na vás,“ řekl Hashi.

Ovšem Hashimu se zdálo, že to jde až moc snadno a toho pocitu se nemohl zbavit a kradným pohledem vyhledal Toushiho, který se tvářil naprosto stejně jak Hashi a také na něho pohlédl a téměř nepostřehnutelně pokýval hlavou. Hashimu a Toushimu bylo jasné, že všem přítomným jde jen o vlastní dobro a hlavně moc, kterou by získali kdyby byli zvoleni do pozice vůdců.

Během probíhající schůze všichni shinobi a ninjové udržovali na rozkaz svých vůdců napěté příměří a i civilisté byli celí nervózní a celkově byli ve střehu, kdyby došlo k selhání a jejich vůdci se nedohodli na společném řešení.

Madara, který se ještě jednou sešel s Kakuzem a uzavřeli dohodu a přitom Madara Kakuzovi podal zajímavou nabídku a Kakuzu si ji musel velmi dobře promyslet a Madara mu odpověděl: „Je času dost, ale až se rozmyslíš, tak přijď ke mně a určitě budeš vědět, kde mě máš hledat.“
„Souhlasím a dohoda platí?“ ujišťoval se Kakuzu.
„Platí a až ti dám znamení, tak přijdeš a vezmeš mu srdce, ale tělo ti vydám až po jednom důležitém aktu co potřebuji vykonat a ten bude trvat den dva,“ přiznal se Madara.
„Tak dobře a tu tvou nabídku ohledně té spolupráce si ještě promyslím,“ podotkl Kakuzu a byl pryč.
„Jen zvol správnou stranu,“ ještě řekl Madara a také se vytratil. Na tom, kde sešli se ani ne za minutu objevili Sarutobi a Tobi společně s Homurou a Koharu. Sarutobi, Koharu a Homura brali Hashiho a Tobiho jako své senseie, proto jim také jako všichni ostatní prokazovali úctu. Jen Danzou jimi pohrdal.
„Nesouhlasím,“ řekl Tobi.
„Proč ne?“ ozval se Homura.
„Protože jak znám ty lidi, tak mír bude jenom na oko a za pár let vypukne další válka zcela malicherného důvodů. Třeba, aby získali větší území nebo se pokusí falešným útokem vyvolat protivníkovu reakci a boj začne nanovo.“
„Jak si tím, Tobirama-sensei můžete být tak jistý?“ zajímala se Koharu.
„Jak jsem řekl ty lidi znám až moc dobře a na světě jsem déle a musím vám říct, že ta první válka byla peklo! Buďte rádi, že jste se jí nezúčastnili jako já!“ utrhl se na ně Tobi. Náhle tu zavládlo tíživé ticho a nikdo se neměl k řeči až Tobi, který se omluvil: „Promiňte, že jsem tak vyjel, ale tahle válka byla také strašná a ještě více krvavější, ale nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy člověk má smrt na jazyku a…“ hlas se mu zlomil z té vzpomínky, která ho během této války ještě více utvrdila v tom, že je na čase, aby se konečně objevil někdo a zastavil tohle šílené vyvražďování navzájem.

První válka

Tobi na tom byl hodně špatně. Už byl na pokraji svých sil a měl pár ošklivých ran, které nepřestávali krvácet a krve přibývalo. Na nohách se už neudržel a tak klesl na kolena vzápětí na záda. Po celou dobu tohoto procesu myslel na dětství a na to jak všichni čtyři byli nerozlučná čtverka. Možná tyhle myšlenky způsobili, že až moc cítil ledovou ruku smrti, která se ho stále více zmocňovala a drásala jeho tělo ledovým přívalem. Nechtěl zemřít, ale když nebyl nikdo nablízku, aby mu pomohl co jiného mohl dělat?
Jeho mysl se stávala lehčí a lehčí jakoby mu už jeho tělo nepatřilo.
Ovšem nehodlal se vzdát tak snadno a z posledních sil se namáhavě zvedl a v tom okamžiku upadl, ale někdo ho zachytil dřív a jemu ten hlas zněl jak vysvobození z toho pekla, kterým prošel.
„Bráško, vydrž! Jen prosím neumírej! Je toho ještě hodně co musíš vykonat!“

Tobi zahnal tu vzpomínku, při které i dnes měl děsivé sny a byl svému bratru vděčný za to, že ho zachránil v pravý čas.
„Tobirama-sensei, moc se omlouváme,“ řekl Sarutobi.
„Není za co. Přeci jen vše se odehrálo, tak dávno, ale přesto se mi zdá, že to bylo včera,“ přiznal se Tobi.
„To věřím a jdeme dál ne?“ řekl Homura.
„Máš pravdu,“ souhlasil Tobi.

Schůze se nakonec ukázala jako plodná už se blížil moment, kdy vesnice budou založeny pod nestranným dohledem a také zde padl návrh, že když jsou vůdcové a budou mít na starosti spoustu shinobi a ninjů v určité oblasti, tak by měli mít nějaké pojmenování té funkce.
„To nezní tak špatně, ale co když se poté ostatní menší země rozhodnou, že budou chtít také právo mít nějakého kage?“ řekl Hashi.
„Co jste to řekl? To poslední slovo,“ chtěl vědět Kareni.
„Ano, nás by to zajímalo také,“ přidali se ostatní zúčastnění.
„Myslíte kage?“ zopakoval Hashi.
„Ano a proč jste použil tohle slovo kage – stín?“ divil se Toushi.
„Jen mě napadlo, že když je vůdce a má na starosti mnoho svých podřízených a nemůže se hnout z vesnice, tak je vlastně takový stín, který se na veřejnosti bude ukazovat málo, tak jako by neexistoval,“ vysvětlil Hashi. Nakonec se to všem dávalo smysl a souhlasili a teď se musela řešit důležitější otázka, která se odkládala, ale už nemohla být odkládána.
Ta otázka zněla: Rozdělení vojenských sil a velikost území.