Osudové rozhodnutí 05

5. Kapitola → Nová vesnice

Rozdělili se na dvě skupiny, Yamato a Sai šli na jednu stranu a Kakashi, Sakura a Sasuke na druhou, domluvili se, že pokud něco najdou, pošlou první zprávu druhému týmu a poté až zaútočí, byli odhodláni vrahy zabít.
"Máš něco?" zeptal se Sasuke Sakury, když se růžovláska zastavila a dívala se někam doprava.
"No tak Sakuro!? Co je s tebou?" zeptal se Sasuke a přiskočil k ní, Kakashi také neváhal a šel se podívat, na co oba zůstali kokat.
Všichni teď viděli tábor, kde se o něčem bavili dvy lidé, věděli, že jsou to ti vrahové, ale co je děsilo více, byla hnědovlasá žena, která měla celé oblečení od krve a byla svázaná provazy. Nejspíš byla v bezvědomí, protože nejevila známky žovota.
Sakura se naštvala a najednou vyrazilo ze svého úkrytu a dla jednomu z těch vrahů pěstí, ale ta byla plná chakry a tak muž odletěl ke stromu, který praskl a muž letěl dál a zastavil se až o kámen, kde se ozvalo křupnutí a muž už nevstal. Teď byl problém spíše druhý muž, kteý odněkdu nydal kunai a už si to nan í mířil, ale ani Sasuke neváhal ani vteřinu a vyrazil ze své skrýše s chidori v ruce, vrah nestačil zareagovat a už letěl za svým mrtvým kolegou.
"A je od nich klid." řekl Kakashi a taky seskočil dolů a mířil si to přímo k hnědivlasé ženě.
"Jak je na tom sakuro?" zeptal se Sasuke, když k ní všichni přišli a Sakura zjišťovala, jestli dýchá.
"Žije, ale pokud jí někdo nepomůže, tak brzy zemře." řekla a udělala několik pečetí.
"Kuchiose no jutsu." vykřikla a objevil se veliký orel, který by unesl je všechny dohromady.
"Přejete si něco, Sakuro-san?" zeptal se orel a podíval se na Sakuru, Kakshi a Sasuke zírali s otebřenou pusou.
"Jak?" řekl jenom Sasuke.
"To je summon ředitelky nemocnice, a když jsem se stala řaditelkou nemocnice, tak mám i tohohle orla." řekla s úsměvem Sakura a nasedla, spolu se Sasukem, který držel neznámou v náručí.
"My teď poletíme do Konohy a vy zatím běžte najít ostatní." řekla Sakura a orel se vznesl do vzduchu.
"D-dobře." řekl Kakashi a vyvolal Pakkuna, aby našel zbatek týmu a vrátili se zpět do Konohy.
My budeme sledovat vývoj událostí, kde bude Sakura zachraňovat neznámou ženu.

Když přiletěli do Konohy, Sakura a Sasuke ihned běželi do nemocnice, ale od té doby už uplynuli čtyři hodiny a Sakura byla stále na sále, asi před dvěma hodinami dorazila dokonce i Tsunade, aby mohla pomoci.
Po další hodině se dveře konečně otevřeli a z nich vyšla zadýchaná Tsunade a za ní Sakura, která vezla i postel s ženou, která byla stále v bezvědomý.
"Tak jak jí je?" zeptal se, když uviděl jejich tváře.
"Je mimo ohrožení života, ale je v těžkém komatu a nevím, jestli se vůbec probere." řekla jenom Tsunade a odešla spolu se Sakurou na pokoj, aby se jí ještě mohli věnovat. Sasuke se rozhodl, že si zajde domů.Kakshi a ostatní se už dávno vrátili a když zjistili, že je Sakura stále na sále, tak se odešli domů převléknout.
Po týdnu, kdy se Sakura každý den chodila dívat na hnědovlásku, se stále neprobouzela a Sakura se ani nedivila, měla vážná zranění a byla tam nejspíš déle než den, to se na ní také podepsalo.

Ale zázraky se stále dějí. Otevřela oči, ale, když jí světlo naprosto oslepilo, byla nucena je trochu přivřít a poté to zkusil pomaleji. To už mohla rozpoznat, že je v bíle vymalované místnosti. První nevěděla kde je, ale když ucítila zápach nemocnice, tak ihned věděla kde je.
Nemocnice? Ale jak, poslední co si pamatuju je, že mětam ti dva honili, když jsem toho jednoho zabila a pak jsem spadla ze stromu. Nejspíš mě někdo našel,pomyslela si a rozhlédla se po místnosti.
Byl to dvojlůžkový pokoj, ale na druhém nikdo neležel. Vše ti bylo bílé a pouze za okny byla nějaká květina.
"Ale v jaké vesnici jsem?" zeptala se nahlas a to přivolalo pozornost jedné ze sestřiček, která šla zrovna okolo, otevřela dveře a nestačila se divit. Ta cizinka měla otevřené oči a dívala se na ní.
Sestřičko rychle zabouchla dveře a vydala se za ředitelkou nemoscnice, tedy za Sakurou.
"Sakuro-sama!" volala už přes zavřené dveře a dovnitř vlétla rychlostí blesku.
"Co se děje?" zeptala se Sakura a vstala, věděla, že bude muset někam jít.
"Ta cizinka se probrala!" vykřikla a znovu zmizela.
Cože? Ale vždyť by se už ani probrat neměla, říkala si pro sebe Sakura, ale rychle se vydala do pokoje, kde ležela.

"Hm, kam šla? To ani neumí říct ahoj." zeptala se naštvaně hnědovláska a chtěla se posadit, ale ostrá bolest jí přinutila so zase lehnout.
"Sakra, nemám skoro žádnou chakru, takže se nemůžu vyléčit." postěžovala si a znovu si lehla, najednou někdo dveře rozrazil a dovnitř vtrhla růžovlasá dívka v bílém plášti.
To snad... , pomyslela si, ale chtěla působit mile.
"Ahoj." řekla a podívala se na cizinku.
"Hm, ahoj?" řekla hnědovláska s nezájmem a stále si jí prohlížela, někde už jí viděla, ale nemohla si vzpomenout kde...
"Jak se jmenuješ?" zeptala se po chvíli Sakura, když nevypadala, že něco řekne.
"Když ti to pomůže, tak jsem Anke." řekla lhostejně a odvrátila od ní svůj pohled.
"A já jsem Sakura, těší mě, chtěla jsem se zeptat, odkud jsi?" řekla Sakura se zájmem.
"Odkud jse? Myslíš, e ti to jen tak řeknu?" zasmála se Anke a znovu se na ní podívala.
"Pojď sem." řekla a Sakuře a ta se začala přibližovat, ale když byla u ní, Anek se k ní bolestivě natáhla a chytla se jí, pak Sakura ucítila, jako by jí Anke chakru kradla. Po chvíli to přestalo, ale ona cítila, že nemá tolik chakry jako předtím.
"To by mělo stačit." řekla nahlas Anke a ihned začala dělat nějaké pečetě.
"Co to-" zeptala se překvapeně Sakura, když se kolem Anke začala dělat nějaká baariéra. Byla zlatá a celá Anke obalila, ale po chvilce i ona zmizela a Sakura se na to jen vyjaveně dívala.
"To je lepší." pochvalovala si Anke, když si bez jakékoli bolesti stoupla.
"Jak? Vždyť by jsi se ješeště týden neměla hýbat." řekla Sakura nakonec.
"To je jutsu, které vymyslel náš vůdce, každý ninja ho musí umět, ale já už neměla dostatek chakry a tak jsem musela použít tvojí." vysvětlila Anke a dodala s úsměvem: "Děkuji za všechno, máte to u mě. Hledejte mě ve vesnici skryté ve slunci. Někdy se zase uvidíme."
S tím udělala nějaké pečetě a zmizela v záblesku světla.
"Ech? Co se to vlastně stalo?" zeptala se na celý pokoj, ale ihned si to zamířila za Shikamarem.

*Ťuk, ťuk* ozvalo se.
"Dále." řekl znuděný Hikage a zvedl hlavu od paírování, aby si nově příchozí pořádně prohlédl.
"Ahoj Sakuro, co tady děláš?" zeptal se překvapeně.
"Ta ciznika, ona utekla, ale ještě mi řekla, že se jmenuje Anke a je z vesnice skryté ve slunci.
"Cože? Ale o té jsem nikdy neslyšel." řekl zmateně Shikamaru a začal přecházet po celé místnosti.
"Dobře, tým Naruto dostává další misi, musíte vyrazit ihned. Najděte tu vesnici, bude nejspíš někde na severu, když jste tam našlu tu ženu, Anke." rozhodl a Sakura kývla.
"Hai." řekla a odešla z kanceláře, najít zbatek týmu.

O deset minut později už byli všichni přeipravení u severní brány, odkud to měli na sever nejblíže.
"A co je teda naše misi?" zeptal se rozespale Sasuke, když ho Sakura budila, tak bylo pět hodin. A ani ostatní nevypadali, že jsou připravení na misi.
"Ta cizinka, kterou jsem zachránili utekla. Řekla mi, že se jmenuje Anke a že je ze skryté slunečné, problém je v tom, že nikdo z nás o takové vesnici nikdy neslyšel a tak máme za úkol jí najít." vysvětlila jim jejich misi Sakura a všichni kývli na souhlas, pak se rozespale vydali na cestu.

Zato Anke už byla před hranicemi své vesnice, o které nikdo z listových neměl ani ponětí. Usmála se, že už je doma a překročila ochranou bariéru.
"Ahoj Anke, tak už jsi se vrátila." zeptal se mužský hlas, když už šla asi pět minut.
"Jo, ale zabila jsem jednoho z těch vrahů a na zbytek už jsem neměla chakru po té misi a tak jsem upadla do bezvědomý a pak mě někdo zchránil." řekla černovlasému muži, který teď stál vedle ní.
"Měla by jsi jít za vůdcem, měl o tebe strach." řekl a vyrazil někam pryč.
"Jo díky, Daichi a pak svolej náš tým na cvičiště, pak tam dorazím." křikla ještě za černovlasým a také zmizela v záblesku světla.
Objevila se těsně před dveřmi, vedoucích do kanceláře jeich vůdce, ale ani nemusela klepat, protže se ozvalo: "Dále" a tak vstoupila.
"Ahoj Anke, jsem rád, že se ti nic nestalo." řekl muž, který seděl za stolem a něoc zrovna podepisoval ,ale zvedl hlavu, aby se na ní mohl podívat. Měl modré oči a blonďaté vlasy, sahajícímu až po ramena.
"Ano já také, nakonec mě zachránili ninjové z Konohy." řekla s úsměvem Anke a posadila se na židli.
"Z Konohy?" zeptal se zaraženě.
"Ano z Konohy, byla tam jedna růžovlasá žena a ta mě léčila, ale poté jsem se stejně musela ještě vyléčit sama vaši technikou." řekla s úsměvem, ale zarazila se, když viděla jeho zamyšlený pohled.
"Stalo se něco?" zeptala se.
"Ne nic se nestalo, jen mě překvapuje, že ti byli zrovna ninjové z Konohy."
"Proč?"
"Protože jsem tam dríve žil, než jsem založil vesnici skrytou ve slunci, neboli vesnici nové naděje." řekl a už se usmál.
"Čau Anke, ty jsi se vrátila?"zeptal se hnědovlasý muž, který se najednou objevil v kanceláři.
"Ahoj Akiro, vrátila jsem se před chvílí, ale nepotřebuješ něco?" zeptala se Anke.
"Ach ano, blíží se sem nějací ninjové, Naruto-sama." řekl Akira a čekal, jak se jeho vůdce zatváří.