Vetřelkyně v Akatsuki - 7. díl - Itachiho plán

7. kapitola - Itachiho plán

„A DOST! Zakazuji Vám hrát jakékoliv dětinské hry a nikdo z Vás nevystrčí, krom misí, nos z tohoto obydlení," naštval se šéfík „a těch dvou se do zítřka zbavíme!"

„PROČ?" vyjekli Zetsu, Hidan, Kakuzu, Deidara, Konan, Kisame a dokonce i Itachi..
„Mám toho dost, ty dvě tady prostě nezůstanou," naštval se Pein, všechny je sjel pohledem „navíc nejste nějaké malé děti, mají na Vás špatný vliv, chceme zístat Bijuu a ty dvě tady překáží!"
„Teprve s nima je tu sranda!" bránil je Hidan.
„Kdo si vezme nastarost jejich eliminaci?" zeptal se Pein.
Když se nikdo nehlásil, upřel zrak na Uchihu... ostatní na něj zrak upřeli taktéž, ale ti to mysleli trochu jinak.. bylo to něco jako : *Itachi, jestli kývneš, seš mrtvej*
„Se mnou nepočítej!" odsekl nakonec otráveně. „Navíc.. nebudu tady všechno dělat já!"
Všichni se podívali na Peina a potom na Konan. Ta se taky otočila na Peina a pak zase na ostatní...
„Ještě to proberem" táhla šéfíčka pryč a na ostatní mrkla stylem “já už ho zpracuju”.
Pein se ale vykroutil Konan a hodil po ní pohled “Tak to teda ne“
„Dobře, elimituji je sám." rozhodl...
To už se dívky s umytými vlasy, v nočních košilkách z krásné černé látky s Akatsuki mráčky vykradli ze sprch. Jakmile otevřely dveře, všichni zmlkli..
„Děje se něco?" ošila se nervózně molly a ráčila se schovat za falešnou sestřičku.
„Vy dvě, za mnou!" houkl na ně šéf.
Holčičky na sebe pohlédli, poté na Kisameho a Deidaru, jako by čekali nějaké povzbuzení.
„Neslyšely jste?" zavrčel.
Dívky mlčky přikývly a rozhodli se následovat velitele Akatsuki.
Vůdce je vedl chodbami, které jim náhaněly hrůzu ikdyž jimi už mnohokrát prošly. Tušily, že se něco děje, ale nebyly schopny zjistit co. Náhle se ocitly před velkými dveřmi, které muž s piercingy otevřel a vyšel z domu. Mitsuki a molly jej následovaly a zmateně na něj pohlédly.
„Dávám Vám tři vteřiny na to aby jste odešly, pokud neodejdete zbavím se Vás osobně." zavrčel skrze zuby.
To už se přihnali i ostatní Akatsukí a všechno sledovali s napětím, nevěděli zda zasáhnout, ale naštvat jejich šéfa nikdo nepovažoval za dobrý nápad. Dívky na sebe pohlédly .
Potom se podívaly na Peina a zbytek Akatsuki. Tohle je šance, jak se dostat rychle domů. ale vážně by je Pein pustil jen tak? Vždyť mu řekly, že přišly špehovat Akatsuki.. Teď tu byly skoro dva dny a on by je vážně jen tak pustil? Mitsuki už ale dál nepřemýšlela. Chytla Molly za rukáv a táhla ji k otevřeným dveřím.
„STŮJTE!" ozvalo se najednou. Všichni, včetně Peina se otočili.
„Co se děje, Itachi?" zamračil se nebezpečně šéfík, dožadujíc vysvětlení. Uchiha se ledově podíval na Mitsuki a molly a zase znovu na Peina. Poté kývl hlavou směrem k jednomu z pokojů. „Ještě s tebou chci mluvit.."
Leader dal rukou Kakuzovi pokyn, aby dveře zavřel a sám pak šel za Itachim do jednoho prázdného pokoje..
„Co chceš..? Nějaký pochybný plán, proč je tu mít? Nějaký argument? Teď jsi vlastně na jaké straně, zrádce?" Uchiha se zamračil.
„Byl jsem vždycky na straně organizace, Peine! A NEJSEM ZRÁDCE!" chladně zabručel.
„Dobře.. mluv!" vyzval ho.
„Nejsem sice na "jejich straně", ale my je nemůžeme pustit.. Musíme je nechat tady v organizaci, kde je budeme mít pod dohledem. Musíme zjistit, proč nás špehovaly, musíme zjistit něco o té jejich organizaci a hlavně z nich musíme dostat informace, které získaly !! Zdá se, že Hoshigakemu a možná i Deidarovi důvěřují. Promluvím s těmi dvěma. Ti z nich informace vytáhnou. Pak se rozhodneme, zda-li je zabít, nebo ne. "
Pein si Itachiho prohlédl a povytáhl obočí. Potom se ale šibalsky usmál.
„Dobře. Chápu! Konečně někdo rozumný..." s těmito slovy odešel z pokoje a stál zase na chodbě, kde všichni čekali, co se bude dít.
„DO POKOJŮ...VŠICHNI!" zavelel leader! Ostatní na sebe jen pohlédli, pokrčili rameny a vydali po svých...
Poté, co Mitsuki s mollyhanou zapadly do pokoje, jen si sedly na postel a zíraly jako opařené, v očích těžký výraz nepochopení...
„Itachi-kun..on..buď nás zachránil, nebo..nebo jsme ztracené.." promluvila konečně Mitsuki do ticha...
„To vědět..." povzdechla si druhá dívka.
„Měly jsme možnost odejít, neopakovatelnou možnost odejít!" zavrčela mírně naštvaně hnědoláska.
„Já vím, Mitsuki-chan." přikývla její "sestra".
„Bylo by to dost komický, přijít domů v TOMHLE," zasmála se najednou Mitsuki a ukázala na kraťoučkou sexy noční Akatsuki košilku...
„To by se mamce asi moc nelíbilo." poznamenala molly a zahleděla se do zdi.
„Ta moje by se mě ani nezaptala na vysvětlení.. facky by jen lítaly," rozesmála se..
„Molly? Myslím.. že na zítřek bychom se měly pořádně vyspat.. víš.. buhví, co se bude dít !"
„A co... Co se bude dít?" pohlédla dívka na svou kamarádku.
„JÁ PŘECE BŮH NEJSEM!" zachechtala se Mitsuki..
„Fakt ne?" zatvářila se jako andílek mollyhana.
„Ne.. kdybych bůh byla, byla bych zajisté Jashin.. ten je nej," zakřenila se.. Potom se schoulila na postel..
„Mollinko??" nahodila najednou svoji svatozář..
„No...?" nechápala dívka a také si lehla.
„Vyprávěj mi pohádkuuuu! Jinak neusnu.."
„Ehmmm... Dobře," zasekla se, „o čem?"
„Ty na něco přijdeš," zazářila Mitsuki..
„Kdysi dávno... Byly dvě sestry, které byly kunoichi ze Skryté písečné. Jedna se jmenovala Mitsuki a druhá... Natsuki, obě dvě byly nerozlučné kamarádky a pomáhaly si pořád, teda až do boje mezi Sunou a Konohou.
Natsuki zemřela v boji a Mitsuki se rozhodla jít a pomstít ji..." začne vyprávět první blábol který ji napadne.
-mezitím před vchodem do Akatsuki-
„Ta noční hlídka bude pěknej opruz," sedl si Deidara na malou dřevěnou židli a protáhl se unaveně...
„Zajímalo by mě, čím Itachi Peina přesvědčil... „Hele," nadskočil najednou blonďák „nepostrašíme je trochu?"
„A vlastně... Proč ne?!" zazubil se zraloček.
„Co navrhuješ? Obludu s nožem, skřípavý zvuky, nebo krev? Nočního zabijáka?" zasnil se Deidara
Umělec se nevinně zazubil a chvátal pro cosi do svého pokoje. Pobavený žraloček jen kroutil hlavou...
Dívky byly zrovna uprostřed napínavého příběhu..
„Mitsuki se krčila v pokoji. Pronásledují ji. Už jsou jistě blíž a blíž," pokračovala mollyhana, „Hromy a blesky pročísly oblohu když v tom se prudce otevřely dveře a-..."
Mollyhana ani nestačila doříct větu, když v tom se skutečně rozrazily dveře pokoje a v nich stál kdosi v dlouhém, černém plášti (nutno podotknout, že na něm byly červené mráčky, ale toho si vyděšené dívky ve tmě nevšimly) a s v ruce třímal nůž... mollyhana a Mitsuki se objaly a začaly děsně vřeštět... V tom se tajemná postava svalila na zem v záchvatu smíchu..
„To se povedloooo!" pobaveně si Deidara sundal masku...
Dívky se zatvářily jako bohyně pomsty a skočily na Deidaru. Začaly ho lechtat na různých místech, tohle byl jejich způsob boje, Deidara se smál až se sídlo otřásalo.
„Co to ku*va?" ozvalo se odkudsi a přiřítil se tam rozespalý Hidan. Když spatřil Deidaru na zemi a mollyhanu s Mitsuki klečící na něm, podivně se zatvářil. Z jeho výrazu dostal Kisame nový záchvat smíchu.
Dívky raději odložily svou pomstu a jenom se nebezpečně zazubily na Deidaru, který raději vstal a odkašlal si. Unavený náboženský fanatik si obě dvě přeměřil pohledem.
„To jste ho nemohli rovnou zabít?" zeptal se.
Mitsuki se zatvářila jako naprosté neviňátko, Molly taktéž a Deidara byl v obličeji rudý jako nikdy.
„Máme štěstí, že Pein je na noční procházce, aby se uklidnil," utíral si Kisame slzy smíchu.. „ten by vraždil!"
Dívky dál vysílaly nevinné pohledy, zatímco se ostatní smáli. Hidan dál koukal nedůvěřivě na umělce, ale nakonec nad tím pokrčil rameny a odešel. „Chtěl jsi něco, Deidaro?" zamračila se Mitsuki.
„Jen jsem se chtěl zasmát.. Ale to už je dobrý.. akce byla ůspěšná," rozesmál se.
Dívka se zase zamračila, ale potom se rozesmála.
„Doufám, že ti to udělalo radost."
„Nesmírnou," zachichotal se umělec.
„Dobrou noc, všichni," vytlačila se smíchem blonďáka ze dveří a zavřela je. Chvíli se dívky vzpamatovávaly, ale potom už šly rozesmáte a zároveň pořád vyšokované spát..