Nepodceňujte mě! 11. díl

Na chodbě v paláci
Gai běžel, jak nejrychleji mohl, s náručí plnou obvazů, k pokoji Asuky. Cestou však měl neodbytný pocit, že se děje něco divného. Proč by ho Asuka žádala, ať rychle zabalí, až dojde s těmi obvazy?
Náhle vycítil něčí přítomnost. Chtěl se otočit a zjistit, kdo to je. Napadlo ho však, že to třeba může být nepřítel?! V tom případě mu musí dát na budku!
Gai mírně přidal na rychlosti a zaběhl za roh. Čekal, až bude nepřítel co nejblíže a pak mu vrazí do zubů! To byl dobrý nápad!
Když byl nepřítel dostatečně blízko, Gai vyskočil z úkrytu a jeho pěst vystřelila nadpozemskou rychlostí směrem, kterým by se měl nacházet obličej nepřítele.
Avšak po nárazu pěsti a nosu, někdo zařval:
„Aúúúúú! Gai- sensei, jste normální?“
Gai si takzvaného nepřítele pořádně prohlédl, zjistil že to byl……
„Neji? Co tu děláš?“ zvolal překvapením Gai.
Vskutku. Jeho bývalý žák, s hezkým obličejem, před chvílí ještě nezakrvácený, tu nyní ležel a z jeho očí sršely blesky. Ke Gaiově štěstí neměl Neji náladu se moc dlouho vybavovat.
„Měl jsem poblíž odsud misi. Byla úspěšná a k tomu rychle splněná. Prý v tomto kraji vládne neklid kvůli banditům. Řekl jsem si, že bych tu možná mohl pomoci. Byakuganem jsem zahlédl podezřelý pohyb v paláci. Zahlédl jsem i vás a Asuku- san s nějakým zraněným děvčetem. A nakonec jsem zjistil, že stráže vpustily ty bandity.“ Vypověděl Neji na jeden dech.
Gaie to kupodivu nechalo chladným. Asi tak na tři vteřiny. Poté se trochu nervózně zeptal:
„A kde jsou teď?!“
Měl strach, jestli je Asuka v pořádku….

Neji s povzdechem opět aktivoval Byakugan a začal informovat Gaie:
„Takže, tři bandité jsou u hlavní brány a hlídkují. Další čtyři běží opačným směrem než jsme my teď. A….ajaj. Další dva běží směrem k pokoji, ve kterém se nachází Asuka a to děvče!“
Po této zprávě vystřelil Gai jak torpédo. Neji složil hlavu do dlaní a skoro zavzlykal:
„Ten blbec! Běží špatnou cestou!“
Zařval na Gaie, aby se okamžitě otočil a následoval ho. Gai, ve strachu o svou milou, proběhl okolo Nejiho a tak Nejimu nezbylo nic jiného, než Gaie zezadu navigovat……

Pokoj Asuky
„A to mi to, Fenrire, nemůžeš říct dřív? Kristepane…” zanadávala Asuka, zatímco v koupelně vzala toaletní papír, opatrně ho namočila studenou vodou a utírala Miharu její rány.
V duchu taky přemýšlela, kde je Gai s těmi obvazy. Jeho rychlostí by tu už mohl být!
Zaslechla kroky z chodby. Aniž by se otočila, zavolala:
„Konečně, Gaii! Kašli na balení, padáme odsud hned!“
Jenže odpovědí jí byl krutý smích. Miharu vyděšeně vykřikla.
Asuka se otočila a pohlédla přímo do tváře muže s černými vlasy s modrým odleskem, oči s barvou pistácie..a katanou, která se nacházela těsně u Asučina krku. Koutkem oka Asuka zahlédla, jak se další z nich nakláněl k Miharu.
Ta velice tiše pronesla:
„Proč, tatínku? Ty mě snad nemáš rád?“
Muž neodpověděl. Vzal svou dceru do náruče a řekl svému kolegovi:
„Zabij tu ženskou. K ničemu nám nebude.“
Asuka ovšem nemínila se jen tak vzdát…
„Vy jste otec Miharu? Chudák holka, já mít takového otce, tak mě klepne!“ zvolala Asuka.
Otec Miharu se k ní otočil a zeptal se:
„A jak se tvůj otec jmenuje?“
„Lépe řečeno jmenoval. Je po smrti. Ani jsem ho nepoznala, jaká škoda……. Co to tu sakra plácám, já jsem vlastně na to, že jsem dcera Sakumo Hatakeho vlastně děsně hrdá!“
Oba dva muži viditelně zbledli při vyslovení toho jména. Asuku nesmírně udivilo, že dokonce i katana se vzdálila od jejího krku.
Muž s Miharu v náruči zalapal po dechu a začal se ujišťovat:
„Opravdu jsi … dcera Sakuma?“
„No, jo jsem. Příjmení mám sice jiné, ale to proto, že to papírování a podobné blbosti jen kvůli tomu, že si chci změnit příjmení, mi připadalo až příliš únavné. A vy jste mého otce znali?“
Muž zandal katanu zpátky do pochvy a pronesl:
„Kdysi jsme ho znali. Tady Hiroki a já, pocházíme z Kirigakure. Jednou jsme se náhodou setkali, zachránil nám dvěma život. Vcelku jsme se spřátelili. Já ale sešel z cesty, protože v Kirigakure už to nebylo jako dříve a já neměl kam jít….Hiroki si zase založil rodinu tady ve Vírové zemi. A..“
Hiroki ho přerušil:
„Jeden baka z gangu mi zabil ženu a syny. Rozhodl jsem se pro pomstu a tady díky Jurovi a jeho přímluvě u šéfa jsem v týto bandě. Konec příběhu. Nyní mě omluvte, jdu ošetřit svou dcer…ÁÁÁÁ!“

Asuka doslova nadskočila a rychle se šla podívat, co se děje. K jejímu překvapení tu byl Neji, který právě se snažil zasáhnout Hirokiho, aniž by musel zasáhnout Miharu. Navíc se k nim blížil Gai, s úsměvem na rtech, že Asuce nic není. K tomu měl náruč plnou obvazů pro Miharu.
Asuka mu úsměv rychle oplatila a pak zařvala na Nejiho:
„Neji, okamžitě nech Hirokiho na pokoji!“
Neji toho skutečně nechal. Místo toho se na Asuku docela dost udiveně podíval.
Asuka začala rychle vysvětlovat:
„Hiroki a Juro bývali Shinobi z Kirigakure. Juro se dal do této party, hned, jakmile opustil svou vesnici, Hiroki teprve nedávno, když mu jeden z členů gangu zabil ženu a syny. Prostě dostat se sem znamenalo dobrou příležitost se pomstít. Nejsou v jádru špatní, jen cíle mají špatné. Ještě nějaký dotaz?“
Gai poznamenal:
„Ale Neji mi říkal, že ten Juro ti držel u krku katanu!“
Asuka se na něj sladce usmála a odpověděla:
„Zvláštní, co dokáže vyslovení jména mého otce, viď? A mimochodem, ty obvazy si vezmu. Miharu ošetřím, jak nejdřív to půjde. Kdo se chce projet na hřbetě Fenrira?“
Tázavé pohledy na sebe nenechaly dlouho čekat. Asuka si povzdechla a navigovala přítomné k balkónu. Pod ním se nacházel Fenrir, nervózně přecházející sem a tam.

Neji polkl a hodil na Asuku pohled plný nedůvěry. Asuka se jen ušklíbla a otočila se na Hirokiho a položila mu otázku:
„Jestli jsi bývalý Shinobi, tak jistě budeš vědět něco o chození po stěnách pomocí chakry, ne?“
Juro přikývl, přidržel si Miharu ještě pevněji, nahromadil do chodidel chakru a sešel po stěně dolů. Fenrir si ho všiml a zle zavrčel:
„Ty! To ty jsi jeden z těch, co mi zabili mé přátele!“
Asuka vycítila, k čemu se schyluje a zavolala na Fenrira:
„Prosím tě, vyřiď si to někdy jindy, jo?! Tady jde všem teďka o krk!“
Fenrir se zavrčením nechal Jura a ostatní nastoupit na svůj hřbet. Pak se Asuka ještě zeptala:
„Mám mít nějak zvlášť velký strach o obyvatele? Neměli bychom …..
Jura Asuku přerušil a pronesl:
„Ti zločinci jdou po vás, tak byste je mohli zkusit je nějak vylákat z města. V okolí jsou bažiny, o kterých ví málokdo. Našel jsem je jednou při průzkumu. Kdyby tam zapadli, tak je po starostech!“
Asuka si nemohla pomoci, ale na tom plánu bylo něco, co se jí cosi nechtělo líbit. Jakýsi detail…..
„Hmmm, a jaká je šance, že tam nezapadneme taky?“ zeptal se náhle Neji.
„Tak to bylo to, co se mi nechtělo líbit.“ pomyslela si v duchu Asuka.
Bylo vidět, že Široko tuto otázku moc nečekal. Podrbal se na hlavě a snažil se všemožně zapnout své mozkové buňky.

Miharu však náhle tiše zasténala. V tom shonu na ni málem zapomněli!
Hiroki si skousl ret. Jestli Miharu rychle neošetří, tak…..
Asuka si všimla, jak se Hiroki tváří, a navrhla, aby se někde ukryli. V úkrytu ošetří Miharu a pak projednají, co dál.
Fenrir se připomněl:
„Mě si nevšímejte, já se přece vejdu všude, žádné strachy. Budu nenápadný jako myška……..Pche!“
Asuce došla slova. Do háje! Proč se do toho musí připlést nějaký problém?
Gai hrdinně navrhl:
„Já s Nejim je zabavíme, Fenrir si najde svůj vlastní úkryt a zbytek se ukryje jinam! A pak, až Neji se ujistí, že jste dostatečně dobře ukrytí, tak se stáhneme!“
Neji a Asuka nasadili obdivné pohledy. To je ten nejchytřejší nápad, jaký Gaie vůbec kdy napadl!
Juri a Hiroki též souhlasili. I Fenrir musel přistoupit na tento plán……

O několik minut později
Tři muži stáli u vchodu do paláce. Jeden z nich vytáhl cigaretu a zapálil si. Nudil se a nevěděl co s prsty. Navíc, je to lék na nervy…..
Jeho společník si toho všiml a zavolal na něj:
„Víš, že bys neměl během hlídky kouřit!?“
První se na něj jen ušklíbl a dál se věnoval své milované cigaretě.
Zatímco ten druhý běsnil jak saň, třetí stál opřený o zeď. Uvnitř něj to neuvěřitelně vřelo. Tito hlupáci řeší cigaretu, místo toho, aby hlídkovali! No prostě blaho pro jejich ,,společnost“, jak nazýval jejich gang.
Náhle jeho pozornost upoutaly přicházející postavy. Jedna v bílém oblečení, druhá v zeleném. Muž vyndal svoji dýku a kývl na své dohadující se kolegy. Ti jeho pohled zachytili a také si pro případ připravili zbraně.
Postavy přišli blíž. Kluk, přibližně třicetiletý, který byl v bílém, na ně zavolal:
„Pánové, mohli byste nám poradit?“
Muž s cigaretou k nim zamířil a zařval na ně:
„Co tu sakra děláte!? Zmizte odsud!“
Kluk se nenechal odbýt:
„Ale prosím vás, jenom takovou drobnou radu! Snad vás to nezabije?“
Muž se naštval a odpověděl:
„Jestli odsud nevypadneš, tak tě zabiju!“
Chlapík, co ho předtím poučoval o kouření, k nim přešel a nařídil svému kolegovi, aby sklapl. Poté se věnoval těm dvěma:
„Tak co potřebujete vědět?“
Ti dva na sebe mrkli. Ve vteřině byli ti dva hlídači na zemi. Omráčení.
Muž v zeleném zahalekal:
„Tak to má být, Neji! Síla mládí!“
Třetí hlídač se lekl. Ovšem hned se vzpamatoval a vrhl se s dýkou na Nejiho. Ten se ovšem jen ušklíbl a Juukenem ho trefil přímo do srdce.
Muž jen nenávistně pronesl:
„Šmejde........“
A padl mrtev na zem.

Gai šel rychle svázat ty další dva. Tak toto bylo snadnější než udělat deset kliků!
Neji Byakuganem zkontroloval, kde jsou ostatní. Fenrir běžel směrem k velké skále za městem. Naštěstí okolo byla velice rozlehlá krajina, takže si ho nikdo nemohl všimnout. Asuka a zbytek byli také v bezpečné vzdálenosti. Poté se zaměřil ještě na palác. Z původních devíti nepřátel, z nich dva spojenci, tam teďka bylo nepřátel...
„Dvanáct? Kdy tam přišli ti další tři?“ podivil se Neji.
Gaiovi se zasvítily nadšením oči. Byla zde vyhlídka na další boj!
Neji pokračoval:
„Mají neskutečně moc chakry. Jsou až na úrovni........“.
Gai a Neji na sebe zděšeně pohlédli a zároveň zvolali:
„Akatsuki!“