Akatsuki, jak jste je již trochu poznali 2. - Když se lidi nedokáží dohodnout

Položralok měl docela štěstí, byla tu poslední krabice pražené kukuřice. Jelikož hluk v obýváku, kde by měla probíhat porada ohledně zvládnutí financí, sílil, pospíšil si.
Opatrně pootevřel dveře, aby zmonitoroval bezpečnost nejbližšího okolí. Kakuzu mlátil Hidanem o stůl, Deidara ze své židle křičel na Sasoriho a naopak a sem tam zakřičeli na Tobiho, který neustále prohlašoval to své: „Tobi is good boy!“. A Itachi s Konan si opodál hráli na vytrhavače vlasů. Kisame tiše přivřel dveře (nechtěl je přílišným hlukem vyrušovat) hačl si k nim, živil se pop-cornem a začal s povzbuzováním.
Kdo by si ale povšimnul Zetsua, který jako na Jashinův povel zrovna začal trochu uvažovat mozkem?
Když to ostatní nejmíň čekali, Zetsu zakřičel dvojhlasně: „TAK UŽ DOST, TOHLE JE NA *píp*! MĚLI BYSME KONEČNĚ PŘIJÍT NA ROZUMNÉ ŘEŠENÍ, OVŠEM TAKHLE SE ZAS NIKAM NEDOSTANEM!“
Zetsu neměl ve zvyku dělat takovéto hlasité projevy, a tak není divu, že to organizaci lehce vyděsilo.
Konan leknutím zakřičela a pověsila se Itachimu na krk. Ten z toho byl snad ještě víc překvapený než ona. Pod Hidanem konečně stůl praskl, Kaku ho chtěl opět praštit, ale jen máchl rukou do prostoru na spadl na Hidana. Ten začal zase nadávat na Skrblíkovu váhu, zatímco se snažil ho ze sebe setřást. Ovšem docílil jen toho, že se překulili do ještě podezřelejší polohy než předtím.
Dei se též hrozně lekl a z obranné pudsebezáchovy aktivoval část jílu co měl zavěšený u pasu. No a Tobi začal pobíhat po místnosti před pomyslným novým násilníkem a řval ještě hlasitěji, že je hodný kluk a nezaslouží napráskat na za... na pozadí a nakonec raději utekl na chodbu. A Sasori? Ten jen kroutil hlavou nad tím vším (nadšením) nadělením a s úšklebkem sledoval Kisameho, jak hasí Deidarovi jeho kalhoty.
Když se společnost jakž takž uklidnila a blonďák se šel převléknout, Zetsu se nadechl, že bude pokračovat. Ovšem, když se rozhlídl po okolních civějících ksichtech, dostal menší trému. Aby se trochu uklidnil, vytáhl z kapsy kus jakéhosi syrového masa a začal ho před očima otatních konzumovat.
Konan se plásla do čela a řekla, že tímto tempem si ani trochu k penězům nepomůžou a že je to pro Kytičku typické a nanejvýš nechutné.
Zetsu chěl zdřejmě prohlásit něco na protest, ale když otevřel pusu, tak si akorát pobryndal límec pláště krví z té kýty.
Konan nahodila znechucený výraz a prohlásila, že jde si po svým a ať nepočítají s tím, že dnes bude vařit, nebo ještě na čemkoliv dalším spolupracovat.
„Kakuzu, sakra himbajs slez ze mě ty jeden plantážníku!“
„Přestaň na mě křičet!“ Jako naschvál se předtím oba maličko zamotali do Kakuzových černých výhonků a ne a ne se od sebe odprostit.
„Kluci,“ houkl směrem s válející dvojici ve dřevě Kisame, „jestli chcete mít soukromí stačí říct.“
„TÁHNI DO *píp*!“ Odpověděl Hidan.
„Hidane, jestli se budeš takhle vrtět, tak se od tebe nedostanu,“ zavrčel mu do obličeje Kakuzu ležící stále na něm.
„Ach, netušil jsem, že když se lidé mají tak moc rádi, tak na sebe tak moc pokřikují,“ prohlásil poněkud rozněžněným hlasem Kisame a spráskl ruce.
„To víš, ty bys taky nebyl zrovna rád, kdyby tě někdo vyrušoval zrovna v tom. Ještě když ti za zády přežvykuje zmutovaná masožravka.“ přisadil si Itachi.
Další příchozí slyšel akorát poslední slova první věty. „Kdo je v tom? Počkat, ti dva jakože ...“ Blonďáka popadl chechtací záchvat, až se z toho rozkašlal.
„V TÓÓM?!“ Zařval Hidan s doprovodem několika nadávek na Deidarovu adresu. Deidara se však ještě více rozesmál.
„Fajn, lidi, tak já taky jdu. Vážně nemám náladu pozorovat citové rituály a mezi dvěma chlapy, doprovázené citovými výlevy okoločumilů. Je to dost nechutné,“ prohlásil nanejvýš lhostejným hlasem Sasori a odešel.
To se už ale Kosoborec opravdu pořádně naštval a začal sebou pořádně šít. Kakuzu to nedokázal dál vyvažovat a poněkud neudržel rovnováhu, což pro ně dopadlo poněkud trapně …
„A už se nám tu začínají veřejně líbat, chachá. Kluci, že mě pozvete na svatbu.“ Dei už smíchy ležel na zemi a držel se za břicho. Kisame také k tomu neměl daleko, jen Itachi se snažil aspoň trochu zachovat důstojnost a v rohu se potlačovaně pohihňával.
Zetsu dosvačil a začal to také tlumeně komentovat a ve tváři se mu střídali výrazy překvapení, pochopení i nesouhlasu.
Mezitím ti dva na sobě válející se, od sbe odtrhli obličeje a Hidan nanovo začal nadávat, tentokrát Kakuzovi do úchylného kreténa.
Maskovaný začal zase do svého parťáka opět hučet, ať se tolik nevrtí.
Deidara slzel smíchem a Kisame vedle něj už také.
Místností začal znít Hidanův křik v tom smyslu, že někoho asi pořádně zmlátí. Po chvíli, světe div se, Kakučkovi se konečně podařilo do sebe vtáhnout zbylý černý humus a odprostil se ke své úlevě od Hidana.
Ten poté také s poněkud hyperaktivním nadšením vyskočil a hned se sháněl po kose a následně po vyhlídnutých obětech. Dei s Kisamem proto raději rychle práskli do bot.
Kakuzu se oprášil a povzdychl si, že se mu to snad jen vážně zdá. S očima protočenýma vzhůru si mumlal, „Jsem tady snad jediný, kterému opravdu dochází závažnost nedostatku peněz. Tak to vypadá, že budeme potřebovat další poradu.“