Akatsuki, jak jste je již trochu poznali 1. - Co se změnilo a co bude dál?

Povídka navazuje na sérii Akatuki, jak jste je zatím nepoznali

Jistá tajně zločinecká organizace pod jménem Akatsuki, avšak maskující se pod hlavičkou Soukromá detektivní kancelář Úsvitové očko, měla menší poradu.

V uplynulých dnech se stalo pár zvláštních událostí, které je třeba připomenout. Začalo to celé tím, že šéf této organizace rozhodl, že je potřeba peněz a ty se mají vydělat prací. Co proti tomu mohli jeho podřízení dělat? Nic. Objevili se sice menší pokusy o sabotáž, ale nakonec si pár lidí chtěnechtě našlo nějaké zaměastnání. Byl i přijat nový člen, Hidan, kolem kterého se také točilo množství situací, ze kterých neměl šéf zrovna radost. Takových skupinových záležitostí bylo plno, ať už to souviselo se Sasoriho gayských šéfem v restauraci, kde pracoval, přestavbou Hidanova pokoje, pizzou od Deidary se speciálně upravenými syrečky posypanou projímadlem, s Hidanovými koulemi a Vánocemi, nebo menší televizní šou s účinkujícími Kisamem a Zetsu. Organizace se vskutku ani trochu nenudila. Vše pak vyvrcholilo ve chvíli, kdy Zetsu přivedl kamaráda, o kterém byl přesvědčen, že je to hodný kluk a že ho prostrčí do organizace. Ve finálním kole v důsledku smíchanice několika stresujících okamžiků, na které už dál dopink protistresovými prášky nestačil, šéfovi ruplo v bedně a byl odvezen do ústavního léčení.
Od oné události uběhlo už pár týdnů, během kterých došlo k několika dalším změnám.
Za prvné, nikdo se neobtěžoval Tobimu říct, že do organizace ho nechcou, takže zůstal jako právoplatný člen na pozici Zetsuova podřízeného.
Za druhé, finanční situaci nějak nepomohlo, že Sasori a Kisame přestali chodit do práce a jediným se stálým zaměstnáním zůstal Deidara, kterého místo roznašeče pizzy celkem bavilo. Naštěstí Akatsuki od exekuce zachránila jistá celkem bohatá firma Optimiss, která přijmula Kakuzu jako finančního poradce a účetního. Tomu se stále daří úspěšně ututlávat, že mizející peníze nejsou používány pro účely Optimiss.
A za třetí, po asi třicátém pokusu Konan, dostat jejího miláčka Peiníčka z blázince, ústav zrušil u Peina možnost návštěv, znásobil hlídačské ninja jednotky kolem jeho pokoje a postaral se ještě o další spousty nových opatření proti pokusu o útěk. Konan se po této pro ni politovánihodné události pokusila obejít tento zákaz pod záminkou návštěvy vedlejšího pacienta. Tento plán ovšem také padl a jí byl udělen zákaz přístupu do blízkosti útavu. Kon po tomto opatření se vzdala myšlenky na nějaký pevný řád v Akatsuki a smířila se s faktem, že její dřívější postavení zástupce vůdce Akatsuki zmizelo definitivně za mřížemi blázince a její nynější postavení „holky pro všechno“ bez minimální autority ji bude pronásledovat, dokud neopustí společnost Akatsuki. To se také nemohlo lehce podařit, protože ostatní členové si ji velice dobře hlídali a nedovolili by jí v žádném případě emigrovat.

Ale ani přes všechna přičinění Skrblíka nebylo peněz mnoho. Na toto téma vznikla právě dnešní porada.
„Já mám návrh!“ přihlásil se o slovo Tobi, „Co kdybychom tedy začali pracovat jako opravdová detektivní kancelář! Mohlo by to být velice zajímavé!“
„Tobi, nevzrušuj se. Hrát si na detektivy není pro nás.“
„Tobi je hodný kluk a vy byste se na to také hodil, Itachi-san. Máte velice milý vzhled … Ne, takhle vypadáte spíš jako upír.“ Dodal Tobi po Itachiho Sharinganském kukuči.
„To je účel,“ zašeptal temně černovlasý.
Tobi se ale nevzdával. „Tak vy Hidane-san, vypadáte celkem chytře a mile.“
„On že vypadá chytře! Tak to jsi mě dostal.“
„Ku*** Kakuzu, přestaň se chlámat, na tom do pr**** není nic směšnýho.“ Vykřikl Hidan a začal se s Kakuzu hádat.
„A co vy-“
„Tobi, jestli nechceš poznat umění a krásu výbuchu tak zmlkni,“ zavrčel Deidara, když se Tobi otočil s návrhem „detektiva“ na něj.
Do toho se ještě ozval Sasori „V jedné věci si s tebou dovoluji nesouhlasit.“
„Itachi, já vážně nechápu, proč vždycky, když snažíme na něčem dohodnout, skončíme v tomto bodě.“
„Kisame, já to také nechápu. Stejně jako nechápu, proč když jemu něco řekneš, stejně to ignoruje.“ Itachi kývl směrem k Tobimu. Ten pobíhal kolem zuřivě hádající se zombie dvojky a uměleckého dua.
Zetsu se také inspiroval a začal s menší výměnou názorů černého a bílého ohledně finanční krize.
Konan to skrz klíčovou dírku pozorovala a neměla z toho valnou radost. Říkala si, že nutně potřebují pevnou ruku.
„Hej Konan, když už tam stojíš, přines mi kafe!“
Modrovláska se už také naštvala. „Já vám tu nebudu dělat služku! Když tu kávu tolik chceš zaběhni si pro ni sám Uchiho!“
„Ale šmírovat jsi nemusela.“
„Nešmíruju, taky mám právo se zůčastňovat schůzek!“
Pan Rudoočko se však jen ušklíbl, tím Konan už přetekl pohár trpělivosti a s výrazem vzteklé feny vlítla na Itachiho.
Kisame to vše pozoroval s otráveným výrazem a povzdychl si, že takhle se vážně nikdy nedostanou k rozumnému řešení. Přpadal si i trochu odstrčeně. Vždyť všichni se s někým baví, dokonce i Tobi se zapletl do hádky o umění a Zetsu si vystačí sám. Jen on se může nanejvýš zase maximálně jenom dívat. A sám!
„Tak doufám, ža máme ještě nějaký pop – corn,“ řekl si pro sebe a šel si prohlédnout spižírnu. Když už nic, může alespoň v případně více kontaktních sporů povzbuzovat.