Sakura a její kluci 05. - Narovinu

Dny plynuly a Sakura se nacházela v kolotoči lží, výčitek svědomí a zklamání.
,,Sakuro, co je s tebou?“ zeptal se jí po třech dnech Kakashi.
,,Co? Nic, co by mělo být?“ zachichotala se Sakura a snažila se skrýt nervozitu.
,,Právě si sipeš do čaje sůl. A není to jediná blbost co jsi za poslední tři dny udělala. Studenti na akademii si o tobě vypráví veselé historky.“
,,Promiň. Nejsem ve své kůži. Řeknu ti o tom později, už musím jít.“ Řekla rychle a vyběhla ven z domu a zamířila rovnou na akademii.
,,Je vážně divná.“ Řekl si pro sebe Kakashi a podíval se na hodiny. ,,Teprve sedm, vypadla nějak rychle. A nechala si tu oběd a to jsem jí ho dneska dělal sám.“ Dodal, popadl balíček s bentem a vydal se za Sakurou.
Ta ponořena do svých myšlenek, mířila k akademii.
,,Baf, ahoj.“ Najednou se za ní oběvil Kiba a zezadu ji objal. Sakura sebou trhla a zděšeně se na něj otočila. „Copak? Polekal jsem tě?“
,,Jo, teda ne. Už to nedělej.“ Vykoktala se sebe Sakura a otočila se aby mohla odejít.
„Musím. Myslím na tebe celé dny. Co kdybycho to někdy zopakovali. Bylo to moc hezký.“ Pronesl Kiba, zatím co šel vedle ní.
„Cože? Zbláznil jsi se? Bylo to jednou a naposled.“
„Ale taky na mě myslíš co?“ Kiba sám nevěděl proč se jí znovu snaží sbalit, vždyť je ta růžovláska zadaná, všude je mnoho hezkých holek. Ale žádná opravdu sexy svobodná není a Sakura má tak super postavu.
,,Jo, ale ne, že bych s tebou chtěla zase spát. Já už přítele mám.“
,,Ale no tak, Sakuro, neříkej, že se ti to taky nelíbilo.“ Kiba chytil Sakuru kolem pasu a hlavu zabořil do jejích vlasů.
Sakuro! Zase se červenáš, zase podléháš tomu pokušení? Tak to s jedním z nich skonči a bude pokoj.Ozval se vtíravý vnitřní hlas a připoměl Sakuře celou realitu.
JO. Vzdychla v duchu Sakura a dál se nechávala libat na krku.
Ani jeden z nich si nevšiml postavy ve stínu, která je poděšeně pozorovala. Kakashi v ruce svíral balíček s bentem a mířil k akademii, když se před ním naskytla tato scéna, malém oběd pustil na zem. Sám sobě se divil, proč necítí smutek, ani bolest, ale spíš soucit a porozumění, nad zradou, která se mu udála. Už rozuměl tomu všemu co se stalo.
,,Pojď se mnou, zajdeme si Yumi na zákusek.“ Navrhl Kiba a zadíval se na Sakuru.
,,Musím do akademie, dnes nás čeká naročný trénink chakry.“
„To je v pohodě, Akamaru tě tam pak rychle zasene. Koukni jak je velký, silný a uvidíš jak je rychlý.“ Po tomto přesvědčivém argumentu se nechala pozval do kavárny a pak Akamarem zanést do akademie.
„Díky, Akamaru, a vyřiď Kibovi, že má opravdu rychlého a silného psa.“ Podrbala ninkena za uchem a zmizela v budově akademie. Ještě než mohla jít na hodinu, musela jít do své kanceláře a nabrat tam papíry na testy. Právě když je ve svém stole hledala, ozvalo se klepání na dveře a dovnitř vstoupil Kakashi.
,,Jé, ahoj, co… stalo se něco?“ usmála se Sakura.
„Zapoměla jsi si oběd, tak jsem ti ho přinesl, abys mohla rovnou do nemocnice.“ Kakashi položil balíček na stůl a zadíval se na dívku před sebou. Jak mohl být tak naivní, vždyť je to jen mladá střeštěná holka.
„Vypadáš divně, Kakashi, stalo se něco?“
„Stalo. Sakuro, narovinu, co předemnou skrýváš… a nesnaž se zapírat, většinu z toho vím.“ Dodal když se Sakura nadechovala, aby ho nějak uklidnila.
Dostal tě. Viděl tě na ulici s Kibou a všechno ví. Je to sakra dobrý ninja.
,,Omlouvám se. Já…“ hlas se jí zlomí jak jí přemohou slzy.
„Mluv.“ Sakura se schloulí pod jeho neústupným pohledem. Nikdy ho tak neviděla a děsí ji to.
„Já s ním spala…“ zašeptala tiše, jako by doufala, že to zmírní její vinu. „Ale nebylo to schválně. Já nevěděla co dělat… bylo to… bylo to…“ snaží se to rychle zamluvit, očistit se.
Nefunguje to. On tě teď bude nenávidět a budeš sama. Sasuke pryč, Naruto pryč a teď i Kakashi… zůstal s tebou jen Sai, ale jeho ledová upřímnost ti nijak nepomůže.
Ani ty ne. zašeptala v duchu a zadívala se do jeho očí. Lehkla se když v nich neviděla zlost ale soucit.
„Chápu tě, jsi mladá holka a já…“ Sakura ho nenechala domluvit.
„Není to tvoje vina. Jsi ten nejhodnější a nejlepší člověk na světě.“ Vykřikla a rychle obešla stůl. Vzala jeho ruce a položala na ně své rty.
„Příjdeš si pro věci jo?“ řekl jí jen Kakashi a s lítostivým pohledem odešel.
Ublížila jsem mu. Moc jsem mu ublížila. Proč jen musím být taková. Proč se nechávám ovládnout tou silnout touhou? Ptala se sama sebe a svého hlasu.
„Nemohu tu zůstat, ale nemohu se ani vrátit? A-asi půjdu za Kibou. Musí mi nějak pomoct. Samotu bych nevydžela, zešílela bych.“ Sakura se zvedla z podlahy, utřela si oči rudé od pláče a sebrala ze stolu papíry s písemkami. Cestou je předala Irukovi, který má teď mít volno. On se ani nestihl zeptat co se jí stalo a Sakura už byla pryč. Když dorazila ke Kibovi, všechno mu řekla. Najednou se jí ulevilo a byla v klidu. Večer si zašla pro své věci a odnesla je do svého malého bytu, pak šla zase za Kibou. Ona potřebuje společnost, i takovou.