Dnes, stejně jako tenkrát

VRZUÍ…
Tichým pokojem se ozývá husí kůži nahánějící zvuk, jak dřevěnými hůlkami, umístěnými mezi prsty pravé ruky, jezdíš po dně již prázdné, porcelánové misky od rámenu. Druhou rukou si podpíráš těžkou hlavu a hledíš do prázdna, vlastně do zdi.
Tvůj unavený pohled se na pár vteřin zastaví na každé její „jizvičce,“ způsobené amatérským zatloukáním hřebíčků. Některé jsou menší a povrchové, jiné zase zasahují hloub, ale všechny jsou stále patrné, i přesto, že obrázky i s hřebíčky na stěně už delší dobu nevisí.
Jemně pohneš hlavou, cítíš přicházející křeč, zavřeš oči a pomalu, pomalinku si natahuješ nohy, pěkně jednu po druhé, ba i tak ti z úst unikne tiché zasténání. Bolí tě celý člověk, tvé nohy, ruce, naražená žebra, hlava, která prodělala nejeden otřes.
Ano, není tomu ani hodina, co tě propustili z nemocnice, kde ses dával do hromady po další nelehké bitvě.
Sedíš za stolem a tvé myšlenky ti víří hlavou, stejně jako záclona protáčející se pod každým závanem větru.
Přemýšlíš o všem možném, o odehraném boji, o přátelích, lásce, snech, životě, dokonce i o sobě samém. I dnes se ti přemýšlí nejlépe po bitvě, stejně jako vždycky v předchozích letech. Spousta věcí se změnilo, ale ty…ty ne. Pořád si na tebe lidé na ulici ukazují, pořád si šuškají, stejně jako tenkrát. Avšak s tím rozdílem, že dnes tě obdivují, mají respekt. Aby taky ne. V Bingo knize jsi vedený jako ninja s největším počtem splněných S-Rank misí, přežil jsi tolik zranění, jako ještě nikdo jiný.
Den po dni, misí po misi se blížíš ke svému cíli. I dnes, v téměř osmnácti letech, je tvým snem stát se hokage, stejně jako tenkrát. Některé sny jsou prostě na celý život, podobně jako zvyky. Nebo možná zlozvyky, že?
Ani v současné hodnosti Jounina nepohrdneš miskou, dvěma…osmi…Teuchiho dobrého rámenu, stejně jako tenkrát. Vlastně si ani nepamatuješ, kdy jsi tuhle pochoutku poprvé ochutnal, přijde ti to snad věčnost, jako, kdybys ji konzumoval od narození. Ne a ne se od něj odloučit, a upřímně, ani se o to nesnažíš. Rámen je pro tebe jedna z jistot na tomhle světě. Stejně jako přátelství se zbylými Rockies a stejně jako tvá láska k růžovlasé medičce.
Nemůžeš si pomoct, i kdybys opravdu chtěl. I dnes se ti v její blízkosti zrychlí dech a rozklepou kolena, stejně jako tenkrát.
Tyhle jistoty nejen, že tě drží nad vodou, ale nutí tě jít dál, něco dokázat, zlepšit se, být silnějším. Dělají z tebe to, čím jsi, Uzumaki Naruta, který se už asi nikdy nezmění. Vždycky budeš hlučný, tvrdohlavý, hyperaktivní ninja, co se nikdy nevzdává. Jsi jím dnes a budeš jím dál, stejně jako jsi jím býval tenkrát.
A tím tvoříš jistotu pro všechny ostatní…