Pár týdnů: kapitola 01 - Orochimarova laboratoř

Tým osm pod vedením Yuuhi Kurenai rychle, ale obezřetně postupoval lesem a směřoval k jednomu z Orochimarových tajných úkrytů. Informace o něm získali teprve nedávno, a ještě úplnou náhodou, když se jiný tým vracel z mise a napadl je tvor sice podobný člověku, ale se zvířecími rysy. Výslechem tohoto tvora potom zjistili, že Orochimaru si někde v této oblasti vybudoval tajnou laboratoř a snažil se vytvořit lepšího člověka tak, že jeho geny skombinoval se zvířecími.
Došli až k místu, které vypadalo jako vchod, Hinata chtěla sídlo prozkoumat Byakuganem, ale něco ve zdech bránilo jejímu superzraku proniknout dovnitř.
„Co vidíš?“ zeptal se netrpělivě Kiba.
„Omlouvám se, Kibo-kun, ale nemůžu to prohlédnout, něco divného je ve zdech,“ odpověděla smutně.
„Cože?! Ono něco dokáže blokovat Byakugan?“ Kiba nevěřil svým uším.
„Také jsem si nemyslela, že je to možné,“ povzdechla si modrovláska. „Kurenai-sensei, co máme dělat?“
„Naše mise je prozkoumat to a zničit případné hrozby pro Listovou. Takže půjdeme dovnitř,“ prohlásila iluzionistka. „Ale co nejopatrněji,“ dodala. „Shino, postaral by ses o zámek?“
Shino mlčky přikývl a vyslal své brouky odemknout dveře. Po několika málo minutách už celý tým osm vešel dovnitř. První se nacpali Kiba s Akamarem začali větřit pachy uvnitř úkrytu.
„Těch stvoření je tu víc,“ prohlásil po chvíli. „A jsou smíchaný s různýma zvířatama.“
„To je hrozné!“ Hinata si rukama zakryla ústa.
„Ne, to je odporný,“ opravil ji Kiba. „Lidi maj zůstat lidma a zvířata zvířatama.“
„Budete tu ještě dlouho otálet, nebo jdeme dovnitř?“ ozval se Shino netrpělivě. „Moji brouci už prozkoumali část chodby, za chvíli se rozděluje.“
„Jdeme, Kibo, ty běž s Akamarem první,“ rozhodla Kurenai. „Pak půjde Hinata, Shino a nakonec já. Shino, svoje brouky pošli prozkoumávat okolí,“ už se naučila, že když zmíní Akamara, musí se také zmínit o broucích, jinak se Shino urazí na několik hodin. A to teď zrovna nepotřebovali.
Vešli dovnitř v určeném pořadí. Stěny chodby byly hladce opracované, vytesané do skály. V několikametrových odstupech na nich byly umístěné svícny se slabě hořícími svíčkami. Na rozcestí se zastavili a Kiba opět čichem prozkoumal obě chodby.
„Kibo-kun?“ přerušila Hinata mlčení.
„Vpravo je několik potvor páchnoucích po medvědech a vlcích, vlevo je had, kočka a něco, co vypadá jako člověk, ale je to tak nějak jiný,“ informoval ostatní o tom, co zjistil.
„Hinato, co tvůj Byakugan?“
„Pořád nic, Kurenai-sensei, do chodby sice vidím beze změn, ale skrz stěny neprohlédnu,“ zklamaně svěsila hlavu.
„Dobrá, rozdělíme se. Shino, Hinato, vy běžte vlevo, já s Kibou vpravo. Pokud se nesetkáme někde dál, sejdeme se za hodinu tady.“
„Ano, Kurenai-sensei,“ odpověděli ninjové jednohlasně a vydali se chodbami.
Kibovi s Akamarem netrvalo dlouho objevit první stvůru sloužící jako stráž laboratoře. Vypadal jako mohutný člověk, ale čich klanu Inuzuka nemohl oklamat. Páchl po medvědech, takže si Kiba bleskově udělal představu o jeho schopnostech. V této místnosti sice bylo ještě několik pachů, ale shinobi se jimi už nezabýval.
„Juujin Bunshin!“ (klon člověk-zvíře) Místo Kiby a Akamara se tam rázem objevili dva divoce vyhlížející Kibové s drápy a tesáky.
„Kdo to říkal, že lidi maj zůstat lidma a zvířata zvířatama?“ ozvalo se pobaveně a zpoza jednoho stolu vyskočil vychrtlý muž, vzhledem nyní podobný Kibovi. Toho do nosu udeřil nový pach. Vlk.
„Hehe, já. A co má bejt? Jdeme na to, Akamaru! Gatsuuga!“
Místností se prohnaly dva rotující víry, vlčí muž jen taktak stačil uskočit, ale i tak získal pár škrábanců. Zařízení místnosti se rázem proměnilo v několik hromad střepů, úlomků a polámaného harampádí. Když se Kiba s Akamarem zastavili, už se na ně řítil medvěd. Bleskově uhnuli a na místě, kde před chvilkou stáli, zela půlmetrová díra.
Oba mutanti znovu zaútočili, ale najednou se jim shinobi se svým psem začali rozpíjet před očima.
„Sakra, genjutsu!“ zaklel vlk. „Kai!“
Tato chvilka rozptýlení stačila Kibovi, aby oběma kunaiem podřízl hrdlo.
„To bylo těsný, Kurenai-sensei,“ zašklebil se, když odvolal Juujin Bunshin.
„Ale mohli jsme je nechat naživu kvůli výslechu.“
„Na to byli moc nebezpečný. A nechutný.“
Všichni tři začali trosky prohledávat pro případ, že by nějaká cenná informace zůstala v celku.

Hinata spěchala chodbou, Byakugan měla aktivovaný, ale moc platný jí nebyl. Shino měl díky svým broukům lepší přehled o jejich cestě, takže stihl Hinatu varovat, než doběhli do místnosti, kterou momentálně obývali muž s nazelenalou kůží a žena s kočičími rysy. Oba se zabývali nějakými přístroji napojenými na velký průhledný válec s bleděmodrou tekutinou, v níž se vznášelo tělo nějaké dívky. Víc si shinobi všimnout nestačili, neboť pracovníci laboratoře zareagovali vskutku bleskově. Shino vyslal své brouky proti kočičí ženě, Hinata připravila svou chakru na Juuken a boj proti hadímu muži.
„Máme návštěvu,“ prohlásila žena, přikrčila se na všechny čtyři končetiny a drápy zaútočila na Shina. Ten uhnul a přikázal broukům útok. Kočka se statečně bránila, ale po necelé minutě ji Kikaichuu obalili a začali požírat nejprve její chakru a poté ji samotnou.
Hinatě se vedlo o něco hůře, kvůli jeho technikám se nemohla dostat ke svému protivníkovi dost blízko, aby zasadila nějaký vážnější úder. Jeho útoky ovšem odrážela s ladností a naprostou precizností. Po chvíli se několik Shinových brouků oddělilo od své kořisti a nenápadně ukusovali chakru hadovi. Ten viditelně oslaben zanechal ve své obraně mezeru a Hinata mu jedním přesným a silným úderem vyřadila z provozu srdce.
Nyní měli shinobi z Listové čas na prozkoumání zbytku laboratoře. Shino zaměřil svůj pohled na dívku v nádrži. Její klidný spící obličej rámovaly světle fialové vlasy délky pár centimetrů nad ramena. Byl si jistý, že už ji někdy viděl, ale nemohl si vzpomenout, kdy a kde.
„Žije, ale je na ní něco zvláštního,“ okomentovala Hinata její stav, když ji proskenovala Byakuganem.
„Dělali na ní pokusy, nemůže být normální,“ konstatoval Shino.
„Myslím, že bychom ji mohli zkusit probudit,“ navrhla.
„Ale opatrně, mohla by mít užitečné informace.“
Mladá Hyuuga si začala prohlížet přístroj, který při souboji naštěstí zůstal netknutý. Ještěže jsme tady my a ne Kiba, pomyslela si a stiskla několik tlačítek. Hladina kapaliny v nádrži pomalu klesala a tělo dívky s ní.
Shino našel v jedné ze skříní lehkou deku, do které děvče zabalil, když se válec otevřel. Dívka byla nepřirozeně bledá. Hinata jí sáhla na čelo. Teplotu zvýšenou neměla, což bylo dobré znamení.
„Nechceš ji odnést ven? Já se tu ještě porozhlédnu,“ navrhla tmavovláska.
Shino přikývl a s dívkou v náručí se obrátil k východu. Vyšel ven, kde je uvítaly jasné sluneční paprsky. Položil ji na zem a pozoroval ji. Dýchala pravidelně a do obličeje se jí pomalinku začala vracet barva. Po několika minutách otevřela oči. Když se k ní Shino naklonil, zamžourala a nasadila překvapený výraz.
„Shino? Aburame?“ zeptala se šeptem.
Mlčky přikývl.
„Já…“ do očí jí vstoupily slzy. „Nechtěla jsem porušit slib…“