Železná kunoichi 6: Spojení

Šedovlasá dívka se v posteli převrátila na druhý bok a tiše vydechla. Chvilku ještě ležela, poté však pomalu otevřela oči. Zvedla se do sedu. Chvilku se jen rozhlížela, přemýšlejíce, jak se dostala do svého pokoje. Když si však prohlédla své holé paže a zjistila, že už byla zase při síle, vytřeštila oči a rychle seskočila z postele. Sotva dopadla nohama na zem, máchla rukou, čímž otevřela dřevěné dveře pokoje pobité železem. Jako blesk vyběhla na chodbu a zabočila doleva. Uháněla hlava nehlava, ignorujíc, že neměla žádné boty, dlouhé vlasy jí divoce poletovaly kolem hlavy.
Mezitím ještě dvakrát zabočila doprava, až se dostala k velkým dveřím laboratoře. Jediným švihem ruky je rozrazila a vlétla do místnosti. Teprve ve středu se zastavila, sotva popadajíc dech, a se strachem v očích pohlédla na operační stůl. Chlapec i vlk na něm stále ještě leželi. Po špičkách se k nim vydala. Jak se k nim blížila, srdce jí tlouklo stále prudčeji, čelo orosil studený pot. Sevřela ruce v pěst, zaťala čelisti. Stanula nad mladíkovým tělem a zhluboka se nadechla. Pozvedla roztřesenou paži, načež mu přitiskla dva prsty ke krku. Po chviličce se její nervózní výraz změnil v nadšený úsměv. Rychle se otočila a rozhlédla se, koho by mohla obejmout. V laboratoři však nikdo kromě ní a těl už nebyl. S mírně zarmouceným výrazem pohlédla zpět na chlapce. Tvář měl narůžovělou, plnou života...
Hametsu naklonila hlavu ke straně a se zájmem si ho prohlédla. Byl opravdu pohledný, snad ještě pohlednější než Kabuto-san. Divoce zatřepala hlavou. Na takové věci by neměla myslet. Složila pár pečetí, dlaně jí zazářily. Pozvedla paže nad tělo a znovu ho zkontrolovala. Když prohlížela hrudník, jako by do ní udeřil blesk. Srdce pod jejíma rukama dvakrát rychle poskočilo, načež se znovu rozbušilo až po třech vteřinách. Šedovláska strnula. Chlapcův hlavní orgán opět selhával. Stáhla se a o krok ustoupila. Začala zmatkovat, přecházela sem a tam, vůbec si teď nevěděla rady. Bude muset najít nějaké jiné srdce, ale kde? Všechna těla byla už uzdravená, nemohla jen tak otevřít zdravého člověka.
Najednou jí svitlo. Zastavila se a pohlédla na vlčí tělo. Když jí to konečně došlo, rychle obešla stůl, současně složila pečetě, načež přiložila nazelenalé ruce na zvířecí hruď. Vlk měl srdce zdravé a silné, bez sebemenších vad. Odtáhla se, zadumaně přemýšlejíc. Dlouho váhala, bylo to těžké rozhodnutí. Nakonec se zhluboka nadechla, plně odhodlaná použít techniku, kterou se ještě neodvážil vyzkoušet ani Orochimaru-sama.
Lehce pokynula rukou, jedna ze zásuvek stolku s náčinním se otevřela, z ní vyletěla lahvička s inkoustem a psací štětec a přistály v dívčině levé dlani. Hametsu poodstoupila do středu místnosti, rozkročila se, načež pozvedla pravou ruku. Štětec obmotaný tenkými drátky se vznesl do vzduchu, po čemž se štětinami plně ponořil do lahvičky s inkoustem. Pak se snesl k šedovlásčiným nohám a začal kreslit široký kruh - musel mít tak tři metry v průměru - s jakýmsi velkým znakem uprostřed. Hametsu jemně pohybovala zápěstím, jako by psala. Ve skutečnosti jen řídila štětec, který táhlými pohyby vytvářel znaky, jenž se táhly podél vnitřních okrajů kruhu směrem do středu.
Když byla dívka hotova, nechala lahvičku i štětec, aby se vrátily na své původní místo. Lehce máchla rukou, z rohu místnosti se vynořily dva silné pláty železa a vsunuly se pod bezvládná těla. Donesly je až do středu kruhu, načež je šetrně položily vedle sebe tak, aby mezi nimi byl vidět onen velký znak. Oba pláty se pak vrátily zpět do rohu.
Šedovláska přistoupila k tělům a pevně sevřela skalpel, který jí mezitím přistál v dlani. Sedla si do poddřepu, natáhla se, levou rukou uchopila chlapcovu paži a zvedla ji do vzduchu. Očima nasměrovala kovovou mističku pod jeho loket. Opatrně pak hnědovlasého řízla. Do ranky se nahrnula krev, jež pak hojně natekla do připravené misky. Dívka položila mladíkovu ruku a otočila se k vlkovi, ležícímu na boku. Provedla ten samý proces, s tím rozdílem, že jemu krev odebrala z místa mezi plecí a krkem.
Pak chlapci bez ostychu svlékla špinavé tričko, ponořila prsty do vlčí krve a začala na jeho nahou hruď psát další znaky. Zanedlouho byla hotova. Poté obrátila vlka na záda, načež mu skalpelem odřízla všechnu srst na plecích a na břichu. Mladíkovou krví na něj napsala ty samé znaky.
Zvedla se, vycouvala z kruhu, krev na prstech si utřela do svých šedých šatů. Lehce se rozkročila, přitiskla ruce dlaněmi k sobě a zavřela oči. Chvilku se nic nedělo, hrobové ticho ovládlo místnost. Vtom začala Hametsu se stále zavřenýma očima dělat složité pečetě. Skládala je tak rychle, že by se jednomu zatočila hlava. Obvod kruhu se najednou fialově rozzářil. Následovaly znaky v něm, pouze onen velký znak ve středu zazářil černě. Z kruhu začala sálat temně fialová chakra a vytvořila jakýsi uzavřený válec. Dívka stále ještě skládala pečetě, ale obličej se jí stahoval do bolestné grimasy.
Obvod kruhu se divoce roztočil, fialová chakra vytvořila jakousi spirálu. Místností se prohnal hurikán, Hamestu se vlasy rozlétly na všechny strany. Nevnímala to, dělala pečetě stále rychleji a rychleji. Zelený svit obklopující její dlaně změnil barvu na temně fialovou, až to vypadalo, že měla dívka v rukách živý fialový oheň. Pevně zatínala čelisti, po spáncích se jí řinul pot. Chakrová spirála sílila, kruh se točil stále zběsileji. Hurikán ovládl laboratoř, operační stůl odlétl na druhý konec místnosti a rozmlátil se o stěnu. Mříže prázdných cel se prohýbaly jako by byly z plastelíny. Šedovlásce se začaly trhat šaty i holá kůže pod nimi, objevila se krev. Zpod křečovitě zavřených očí se vydraly kapky slz a hned odlétly z tváře pryč.
Prostoru se zmocnil apokalyptický chaos, fialové blesky chakry smísené s krví a slzami létaly na všechny strany. Uprostřed toho všeho stála větrem pořezaná dívka a urputně skládala pečetě. Najednou spráskla ruce a pozvedla tvář vzhůru. Šílenství dosáhlo nejvyššího stupně.
„SETSUGOU NO JUTSU!!!*“ zařvala z plna hrdla.
Spirála i kruh se naposled zatočily, načež vybuchly jako bomba. Fialovočerná chakra vystřelila do všech stran jako smrtící vlna, tlak rozsekal stěny laboratoře a smetl dívku jako hadrovou panenku na jednu z nich, div ji o stěnu nerozmázl. Místností se prohnal poslední hurikán, načež všechno ustalo. Fialová chakra zmizela, všechno zničené zůstalo bez pohnutí... Nastalo neuvěřitelné ticho, skoro až děsivé vzhledem k tomu, co se tu před pár vteřinami událo. Šedovlasá dívka bezvládně ležela u rozsekané stěny, nehýbala se. Stejně tak jako hnědovlasý chlapec uprostřed kulatého černého spáleniště.