Doma v listí: kapitola 17. - Předboje

Probudila se na stejném místě, kde upadla do transu. Pomalu už se stmívalo. Inoko neviděla, Inote seděl u ní, tělo měl pokryté drobnými téměř zhojenými rankami a tvářil se… starostlivě?
„Hej, seš v pořádku?“ snažil se zeptat klidně, ale v jeho hlase bylo slyšet rozrušení.
„Ahm…“ zamumlala v odpověď, ale pro jistotu ještě přikývla. Posadila se.
„Měla bys ještě ležet, než se na tebe znovu podívá Inoko.“
„Kde je?“ rozhlédla se kolem, Inoko ležela kousek od nich a spala. „Aha…“
„Z toho všeho ošetřování je unavená,“ prohlásil celkem zbytečně.
„Omlouvám se,“ Iwahi se cítila provinile, kdyby tak hloupě nepadla do pasti u toho svitku, nic z tohoto by se nemuselo stát. „Co se stalo?“
„Nezabil jsem ho,“ odpověděl naštvaně. „Saya s Aoshim ho odvedli, že ho budou hlídat a až projdou lesem, předají ho ANBU.“
„Promiň,“ posmutněla. „Měl jsi pravdu, já…“
„Cos tam viděla?“ přerušil ji.
„Kde?“ nechápala.
„Když jsi upadla do transu. Saya s Inoko říkaly, že takhle dokážeš vidět, co se kdysi stalo. Tak mě zajímá, cos viděla teď,“ vysvětlil a jen těžko zachovával klid.
„Byl tam chaos, souboj a… Ino-san, Chouji-sensei a Shikamaru-sensei…“
„A dál?“
„A-Akatsuki… bylo to děsivý,“ oběma rukama si objala kolena. „Zabili tam někoho jménem Asuma…“
„Sarutobi Asuma? Bejvalej sensei týmu Ino-Shika-Chou?“ Inote překvapením vykulil oči.
„J-já nevím,“ odpověděla nejistě. „Neznala jsem ho, neříkali…“
„Dobře, řekneš to později, až se vzpamatuješ,“ vstal a oprášil si kalhoty. „Měli bysme vyrazit, vzbudim Inoko.“

Během cesty do středu Lesa se dohodli, že svitek ponese Inote. Iwahi se mohla kdykoli znovu stát terčem nějakého útoku a Inoko neměla kromě tašky přes rameno nic, kam by svitek mohla schovat, což bylo dost nepraktické. Spěchali, ale zároveň se tvářili tak, jako by svitek teprve hledali. Stejně se ale nevyhnuli střetu s jedním ze soupeřících týmů. Ninjů si všimli, až když se Inoko jen tak tak vyhnula na ni mířenému kunai. Členové týmu Choujiho-senseie seskočili na zem a postavili se do trojúhelníka, zády k sobě. Netrvalo dlouhou, asi tak tři vteřiny, a naprosto sehraně na ně zaútočili tři shinobi z Mlžné. Listoví se jim obratně vyhnuli a aniž by cokoli řekli, každý si vybral jednoho soupeře.
Iwahi tasila kunai a první útok odrazila. Aktivovala Sharingan, hodila kunai a začala skládat pečetě.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ (živel oheň: technika velkolepého fireballu)
Její soupeř pohotově zformoval pečetě a oheň zmírnil miniaturní vodní stěnou, takže nakonec měl jen ožehnuté obočí a řasy. Nastalé mlhy Iwahi využila k tomu, aby tajně rychle složila pár pečetí a vytáhla svitek. V rukou se jí objevila dlouhá kovová hůl a kunoichi se mohla začít soustředit převážně na útok. Několik dobře mířených ran uvedlo jejího soupeře do bezvědomí. Možná měl i nějaké zlomeniny.
Inote používal jen taijutsu, kunaie a shurikeny, ale nevedlo se mu vůbec špatně. On i jeho protivník byli velice vyrovnaní, oba byli poseti šrámy, které ale nebyly vážné. Už věděli, že jsou stejně silní, tak jen čekali, až ten druhý udělá chybu. Nebo až dobojuje nějaká z dalších dvojic a spojenec přijde na pomoc. Když se mlha způsobená Iwahiným soubojem trochu rozestoupila, Inote si všiml bezvládného těla svojí sestry ležícího opodál. Její protivník se postavil bok po boku tomu jeho. Inote zuřil, ale nedal nic najevo. Nově příchozí jej však překvapil, když svého spolubojovníka znenadání udeřil do spánku a poslal do bezvědomí. Poté naznačil pečeť uvolnění. Inote pochopil. Rozběhl se na něj a těsně před tím, než jeho pěst dopadla, mlžný vykřikl: „Kai!“
Poté se zasažen zhroutil k zemi. Inoko se pomalu a s úsměvem zvedla.

Do věže uprostřed lesa došli o několik hodin později a žádné další týmy už nepotkali. Svitek, který se jim povedlo neztratit, jim sloužil jako vstup dovnitř, bylo v něm ukryté komplikované jutsu, jež jednorázově otevřelo dveře pro tři osoby a poté je znovu zavřelo. Dorazili jako třetí, už se tam nacházel jeden tým ze Skryté Hvězdné a jeden ze Zvučné, jehož členy si Iwahi pamatovala z první části. Podobně jako ostatní zde se usadili na volná místa v podobě polooddělených prostor a čekali na konec druhého kola.
Asi tři nebo čtyři hodiny po nich dorazil tým z Kamenné vedený Kouzai Kantsuem, ale kupodivu si nešli okamžitě rýpnout, ale také zabrali jedno z volných míst. Hovory uvnitř týmů byly ztlumené tak, aby je ostatní nezaslechli, ty mezitýmové byly omezené na nejnutnější minimum. Každý z přítomných si už stačil všimnout jouninů hlídkujících sem tam kolem, a tak nevyvolávali zbytečné konflikty.
Ale ani tak se Iwahi nevyhnula hádce se členy bývalé vesnice. Stalo se to další den. Než ovšem jejich střetnutí stačilo přerůst v souboj, byli přerušeni dalším příchozím týmem, tentokrát z Oblačné. Byl to tým toho kluka, o něhož se zajímala Saya a jeden jejich člen byl vážně zraněn. V obláčcích mlhy se objevili medici, potvrdili, že přežil a odnesli si jej s sebou na ošetření. Vysoký zrzek a obrýlená hubená brunetka se jako všichni ostatní odebrali do polosoukromí, nutně si potřebovali odpočinout.
Asi dvě hodiny před ukončením lhůty pro druhou část zkoušky do věže vyčerpaně dorazili Saya s Aoshim, kteří nesli bezvědomého Takimara. Scénka s mediky se opakovala a poté se Saya vyčerpaně svezla na podlahu a zůstala ležet na místě. Aoshi ji zvedl, pomohl jí dojít k prvnímu listovému týmu a začal vyprávět, jak probíhala jejich cesta, když museli Takimara udržovat naživu a v bezvědomí, a svitek našli podstatě náhodou jen díky Byakuganu.
Přesně v šest hodin ráno pátého dne se u jedné stěny místnosti objevili zkoušející druhé části, Hokage a několik dalších jouninů a chuuninů. Genini byli vyzváni k seřazení uprostřed sálu a přepážky vytvářející částečná soukromí zajely do zdí a podlahy.
„Vy, co jste tady, jste prošli druhým kolem chuuninské zkoušky,“ začal Hokage svůj proslov. „Ukázali jste, že se dokážete o sebe postarat v neznámém terénu a splnit zadanou misi. Ale protože do třetí části je vás moc, budete muset projít rozřazovacími souboji.“
V sále to zašumělo.
„Rozhodčím bude Shiranui Genma,“ ukázal Hokage na koumina stojícího vedle něj. „A jednotliví protivníci budou náhodně vylosováni. Začneme okamžitě.“
Se zkoušejícími a přihlížejícími se zvedlo pódium a na tabuli nad nimi se začala měnit písmenka. Po chvíli se zastavila.
„Nouto Ishi versus Hoshiko!“ zahlásil Genma. „Prosím všechny kromě jmenovaných, aby se odebrali na ochoz.“
Geninové poslechli, dole zůstal jen tmavovlasý mladík ze Zvučné a brunetka s červenou ofinkou z Hvězdné.
„Začněte,“ vyzval je rozhodčí.
„Kujaku Myouhou,“ (Tajemná Paví Technika) vykřikla Hoshiko a fialová chakra kolem ní nabrala tvar malého pavího ocasu.
Ishi se jen ušklíbl a vytáhl z kapsy krátkou úzkou trubičku. Kunoichi se na něj vrhla, ale elegantně jí uhnul, přitom si trubičku vložil mezi rty a silně fouknul. Hoshiko se zastavila se zmateným výrazem a po pěti vteřinách padla v bezvědomí k zemi. Zkoušející chvilku počkal a pak ji šel zkontrolovat.
„Vítězem je Nouto Ishi,“ prohlásil, když se ujistil, že dívka bude žít. Medici ji odnesli a Ishi se odebral na ochoz ke svému týmu.
Tabule opět zablikala a písmena se znovu zformovala do dvou jmen.
„Kouzai Kantsu versus Yamanaka Inoko!“ zvolal Genma. Oba soupeři sešli dolů, Kantsu absolutně sebevědomě, Inoko jej opatrně zkoumala. Postavili se proti sobě.
„Začněte!“
Inoko vytáhla kunai, Kantsu jen luskl prsty a dva kunaie se mu objevily v rukou. Rozběhli se proti sobě. Vyměnili si několik úderů a už bylo poznat, že Inoko je slabší. Ta se ale nehodlala vzdát. Odskočila do bezpečné vzdálenosti a několika pečetěmi aktivovala jutsu. Po spárách v podlaze se rozběhla chakrová vlákna, která Kantsuovi spoutala nohy. Inoko se postavila a utvořila pečeť.
„Shintenshin no jutsu!“ (Technika Výměny Mysli)
Kantsu zareagoval okamžitě a nechal před sebou zmaterializovat kovové zrcadlo, díky němuž na něj Inočina mysl nedosáhla. Chakrová vlákna povolila a shinobi se okamžitě přesunul k bezvládnému tělu blondýnky. Přiložil jí kunai ke krku.
„Vyhrál jsem,“ prohlásil, jako by ani nic jiného nepřicházelo v úvahu.
„Vítězem je Kouzai Kantsu!“ potvrdil jeho slova zkoušející, když se Inočina mysl vrátila zpět do těla.
Inoko se vrátila na ochoz a Iwahi s Inotem ji hned prohlédli. Neúspěšný pokus o přenos mysli míval vždy nějaké následky. Tentokrát se jí spustila krev z nosu.
„Uchiha Iwahi versus Kamizuru Tsubachi!“ rozlehl se sálem Genmův hlas. Iwahi na pár vteřin strnula, ale pak se několikrát zhluboka nadechla a sestoupila dolů.