Doma v listí: kapitola 16. - Pravdy

„No, jak se to vezme,“ odpověděl zamyšleně a vytáhl kunai. „Mam totiž za úkol tě zabít.“
„Zabít?“ Iwahi nedokázala odhadnout, zda to myslí vážně, nebo jen žertuje.
„Nepraštila ses do hlavy náhodou?“ Takimaro zase nedokázal pochopit její reakce.
„Jo,“ odpověděla stroze.
„Aha, takže ti to vysvětlim. To, že seš naživu, někomu docela dost vadí. Spíš než ty jim vadí tvoje dvě kekkei genkai, kdyby se to rozšířilo, mohlo by to pro ně znamenat hrozbu. Takže mě poslali do Listový, abych tu hrozbu včas eliminoval. Což se dá zajistit několika způsoby, třeba zapříčinit, abys nikdy neměla děti, ale zabít tě je jistější.“
„Takže seš s Kamennou…“
„Já jsem věrnej Vodopádový. Ale moje vesnice má s Kamennou dohodu. A jsme malá vesnice, takže musíme poslouchat.“
„Ale spojenectví s Listovou…“
„To byla jen zástěrka, abych se k tobě dostal. Vidim, že už chápeš, takže pujdu na věc,“ Takimaro si vyvážil kunai v ruce a hodil jej. Za normálních okolností z takové blízkosti minout nemohl, ale Iwahi aktivovala Sharingan a v posledním zlomku vteřiny uhnula, takže se jí kunai místo do srdce zabodl do levé ruky nad loktem. Dívka zasténala bolestí.
„Asi jsem ten Sharingan podcenil,“ povzdechl si shinobi a vytáhl další kunai. „Jenže nechci bejt moc od krve. Budu muset mířit líp,“ znovu zbraň hodil. Tentokrát však Iwahi nezachránil Sharingan, ale Inote, který se najednou objevil před ní a letící kunai chytil do ruky. Na zem dopadlo několik dalších kapek krve.
„Hm, funguje to,“ zamumlal a otočil se k Iwahi. „Jestli můžeš, někam se odplaz. S nim to vyřídim.“
„Inote,“ Takimaro nasadil ten nejzdvořilejší úsměv a vytáhl další kunai. „Mohl bys, prosím, odejít? Mam tady s Iwahi takovou nevyřešenou soukromou věc…“
„Ani náhodou,“ Inoteho výraz se rázem změnil. Právě vypadal jako někdo, kdo nenávidí a má neodolatelnou chuť zabíjet. „Za tohle tě zabiju,“ procedil mezi zuby, pohodil kunaiem, aby jej držel za rukojeť a ne za ostří, a zaútočil na vodopádového ninju. Ten byl připravený a první útok snadno vykryl.
Iwahi, zatímco se plazila pryč od bezprostřední blízkosti bojiště, si dokázala všimnout, dokonce i bez Sharinganu, že Inote se vůbec nekryje, jako by nemyslel na obranu a jen bezhlavě útočil.
Přilákána bojem trochu opožděně dorazila Inoko, která narozdíl od svého bratra neovládala Shunshin no Jutsu, které on použil ke svému takřka ukázkově filmovému vstupu na scénu. Několik vteřin jí trvalo, než se zorientovala v situaci, ale pak okamžitě přiklekla k Iwahi, opřela ji zády o strom a začala jí ošetřovat krvácející ruku.
Takimaro ani Inote si jich nevšímali, oba byli plně zaujati vzájemným soubojem. Věděli, že tohle je na život a na smrt, takže se podle toho chovali. Po chvíli Takimara přestalo bojovat jen s kunaiem a pomocí taijutsu. Poskládal pár pečetí a vyvolal malinké fuuton tornádo, které spíše než útočit mělo odvést Inoteho pozornost a zpomalit jej.
Inoko zastavila Iwahino krvácení a pustila se do napravování otřesu mozku. Iwahi napůl omámeně a napůl vyděšeně sledovala souboj. Nebýt Inočiny lékařské péče, nejspíš by padla do mdlob. Takhle i přes protesty své ošetřovatelky poskládala jednoduchou kombinaci pečetí a v rukou se jí zhmotnila dlouhá kovová hůl, kterou chtěla hodit Inotemu. Jenže jak byla zesláblá a mírně dezorientovaná, byla ráda, že si ji nehodila na hlavu. Kdyby neměla otřes mozku, Inoko by jí za tohle vlepila pohlavek, takhle jí jen vynadala a pokračovala v léčení.
V korunách stromů se mihly dvě postavy. Jakmile zpozorovaly, co se pod nimi děje, překvapeně se zastavily a snažily se přijít na to, co se děje.
Náhle Inote zavrávoral a překvapeně se podíval na rukojeť kunaie trčící z jeho hrudi. Po pár vteřinách padl na zem.
„Inote!“ vykřikla Inoko a strnula hrůzou. Iwahi, stále otupělá, mlčky zírala a do očí se jí začaly drát slzy.
„Tak,“ obrátil se Takimaro k dívkám. „Teď snad už seš na řadě ty.“
„Takimaro, cos to…“ Saya a Aoshi překvapeně seskočili na zem.
„Zrovna vy jste se tu objevovat nemuseli…“ zavrčel Takimaro. „Co bych dělal, mají svitek, tak jim ho chci sebrat…“
„Ale zabít…“ Saya nechtěla věřit tomu, co vidí a slyší.
„Kdo tu koho zabil?“ ozval se Inote a vstal. Všichni se na něj překvapeně a vyděšeně podívali. „Ještě jsem s tebou neskončil, hajzle,“ vytáhl si kunai z hrudníku a zamyšleně se díval na krev vytékající z rány a dopadající na zem. „Bolí to jak sv*ně, ty kre*éne.“
„Inote?“
„Nechtěl jsem tohle používat před svědkama, ale tys mě fakt nas*al,“ otřel si kunai do ještě čisté části košile. „Jsem zvědavej, jak teď budeš stíhat. Shunshin no Jutsu.“
Inote se změnil v rozmazanou šmouhu, alespoň to tak Iwahi připadalo. Viděla, jak Takimaro jen taktak odrazil první útok a na zlomek vteřiny zahlédla Inoteho výraz toužící zabíjet. Poté reálný svět zmizel ve zpomaleném záblesku.

Zase ty tři barvy. Znovu se ukazuje minulost, kterou Iwahi nechce vidět. Inote sedí na schodech před nízkou podlouhlou budovou a nadává. Ne, to není Inote, tenhle je starší a má na sobě černý plášť s rudými mraky a u nohou mu leží kosa se třemi čepelemi. Ale je mu tak podobný… Útočí ne něj jounin z Listové, on bere kosu a uhýbá, jenže je chycen stínem. Na střeše sedí Shikamaru-sensei, ale o hodně mladší, tak v Iwahině věku. Dva chuunini probodávají chyceného člena Akatsuki, ale on neumírá. Přichází další a útočí na Shikamara, ten je nucen pustit stín.
Boj…
Maskovaný Akatsuki stojí stranou, ten s kosou, Hidan se jmenuje, útočí na jounina, ten se brání, ale je zraněn na tváři. Jen málo, ale i to stačí. Bělovlasý olízne z kosy krev. Jeho tělo mění barvu. I v tomto trojbarevném světě to jde poznat. Jeho zranění se přenášení na jounina, Shikamarova senseie, kterému říkají Asuma. Hidan stále opakuje jméno Jashin. Iwahi ví, že jej někde slyšela, ale napamatuje si kde. Asumovi se s Shikamarovou pomocí podaří useknout Hidanovi hlavu, aniž by se zranění přeneslo.
Do boje se zapojuje druhý Akatsuki, Kakuzu, který přišívá Hidanovi hlavu zpátky ke krku. Chuunini, Izuma a Kotetsu se jej snaží zastavit, ale je na ně moc silný. Hidan dokončuje rituál a zabíjí Asumu. Shikamaru zoufale křičí. Přicházejí posily. Pozdě. Mezi nimi je Inoko, ne, to je Ino-san, a Chouji-sensei, oba jsou také mladší.
„Shikamaru, povím ti, kdo je král.“

Ino běží po lese a brečí. Truchlí nad ztrátou senseie. Náhle se před ní objevuje osoba v černém plášti s rudými mraky, v ruce drží trojčepelou kosu. Ino vytahuje kunai, ale není dost rychlá. Hidan ji povalí na zem a cosi zašeptá. Začne jí trhat oblečení. Ino se brání, ale marně. Křičí o pomoc, ale nikdo jí neodpovídá. Nikdo neví, že potřebuje pomoc. Jen Iwahi, ale ta o patnáct let pozdě. Nechce to vidět…

Znovu les, ale tentokrát je jiný, hustější a temnější. Hidan omotaný výbušnými lístky visí nad hlubokou jámou. Před ním stojí Shikamaru a vytahuje zapalovač. Výbuch. Hidanova hlava leží na kamení a nadává. Nad okrajem díry stojí Shikamaru. Další výbuch, Shikamaru odchází. Jen on a zvěř v lese Nara vědí, kde má nesmrtelný Akatsuki neoznačený hrob.

Jasná noc, přes světlo měsíce není vidět hvězdy. Jeleni, kteří se vydali na noční procházku, zbystřují své smysly. Něco se děje. Někdo hrabe v zemi. Z mladého porostu se vynoří ruka. Potom druhá. Nakonec ze země vyleze bělovlasý člověk. Je nahý. Nadává a slibuje pomstu.