Dívka s Houkou-3. Zajetí a prosba záchrany

Kakuzu chtěl zaútočit a byl i ve výhodě, protože se koukali na tělo umělce, které bylo celé od krve a život už v něm nebyl žádný. Lina zakřičela: „Dost!“ a tak se jako na povel zelenooký zastavil. Pein se ušklíbl a ironicky se zeptal: „Copak už se vzdáváte? Vy si říkáte ninjové?“

Jeden jounin to, ale nevydržel. „To ty si říkáš ninja?? My pomáháme těm, co to potřebují! Chráníme svou vesnici! To jen vy tohle všechno děláte pro peníze a nadvládu! To vy nemáte právo říkat si ninjové!“ řval na celé kolo. Všichni jen přihlíželi a kývali hlavami. Peinovi to, ale nevadilo. Byl úplně v klidu a tohle ho nedokázalo rozhodit.

„ Chceme zpátky Kim a já se vám podřídím!“ řekla kunoichi co před chvílí zakřičela.
„ Přiveď tu holku Kisame!“ nařídil Pein a ďábelsky se usmál.
Hned jak to dořekl objevil se Kisame i Kim v oblaku kouře. Jak Kaname uviděl jeho rybí hlavu musel zadržovat smích i když věděl, že tento nepřítel je silný.
„ Něco za něco.“ ozval se rezovlasý vůdce. Kývl na žraloka a ten dívku, kterou do teď držel okamžitě pustil. Kim se rozeběhla k skupince a stoupla si vedle Liny. Pein moc dobře věděl, že teď nemají šanci utéct.

Ta se na ni ani nepodívala, protože se znala okamžitě by se s ní rozhodla utéct.
To ona, ale nemohla. Moc dobře věděla, že kdyby se pokusili utéct a vzít sebou raněného jounina nedopadlo by to nejlépe. Bála se o Kanameho a její týmovou partnerku. Proto se jim rozhodla vydat. Kim její nejlepší přítelkyně byla pro ni cennější než její vlastní život. Pomalým krokem se rozešla k nepřátelům. Když byla u nich chytil ji Zetsu, zmizeli a s nimi i trojčlenná skupinka z Mlžné. Ta se objevila kousek dál a velmi zranění jounin už neměl moc nadějí.
„ Je na pokraji smrti. Nemůžeme nic dělat“ tiše pronesl Kaname.
Kunoichi soucitně přikývla „ Je to od nás kruté.“
Mladý muž na to jen: „ Ano to je, ale s jeho tělem se vláčet nemůžeme.“
Nevěřili, že to musí udělat, s jedinou myšlenkou, že jsou tak neuvěřitelně bezcitní ho tam nechali.

„ Kolik myslíš, že máme času??“ zeptala se o kousek dál.
„ Nemůžou démona odebrat do dvou měsíců.“ odpověděl ji Kaname.
Zelenooká kunoichi na něj nedůvěřivě pohlédla: „ A to víš jak??“ zeptala se.
„ Byli jsme tu na výzvědách a jejich vůdce je trochu přihlouplý. Píše si deníček. Musím uznat, že tohle jsem ještě neviděl Asi předpokládal, že se k němu nikdo nedostane a tak neměl ani zámek. Asi si moc věří“ vysvětlil a usmál se.
„ Teď už, ale pojďme. Musíme všechno říct ve vesnici, aby nám dali podporu“ dodal ještě.
Jak to dořekl oba vyskočila na stromy a utíkali směrem na východ k jejich vesnici.

„ Šéfe, neměl by je jít někdo sledovat??“ zeptal se kanibal vůdce.
„ Né Zetsu, tak je to v pořádku. Mám své plány.“ usmál se tajemně Pein.
„ Dobře“ řekl ledově Zetsu a šel do svého pokoje, kde spolu černá a bílá začaly rozmlouvat.

Mezitím se Kaname a Kim utábořili. Malá louka skrytá vysokými stromy. Jakoby to tu někdo takhle udělal schválně pro krytí. Jeden menší stan a ohniště. Blonďatá dívka seděla u ohně a svými uslzenýma očima hleděla do plápolajících plamínků z ohniště.
Zrzavý chlapec se posadil vedle ní. A soucitně ji objal.
„ Nechci jí tam nechat,“ špitla „ stejně jako tam ona nenechala mě“ začala vzlykat.
„ Neboj se! Vrátíme se pro ní, hned jak nám ve vesnici dají pár ninjů“ chlácholil ji Kaname.
„ Ale přesto..“ chtěla už něco namítnout
„ Dneska už si s tím nelam hlavu, běž spát,“ pokývala hlavou a šla do stanu. Chlapec zaklonil hlavu a díval se na noční oblohu. Miliony hvězd zářilo, jako malé diamanty. Po chvíli námahou usnul. Naštěstí se nic zvláštního nestalo.

Ráno, když se Kim probudila našla spícího zrzka nataženého kousek od ohniště. Usmála se, oheň uhasila vodou z blízkého potoka a klekla k němu. „ Hej, Kaname vstávej!“ zatřásla s ním. Mladík zamžoural okolo a pak své modré oči úplně otevřel.
„ Za chvilku vyrazíme, chci ve vesnici být co nejdřív.“ řekla otočená zády k němu.
Pokýval hlavou a začal si balit všechny věci, po chvilce prohlásil: „ Už můžeme vyrazit!“
Kim, která měla už všechno ihned vyskočila na strom a on hned utíkal za ní. Ještě párkrát přenocovali v lesích, ale po dvou dnech už konečně dorazili do Mlžné.

Kim doslova rozrazila dveře s naštvaným pozdravem a za ní Kaname s úctou pronesl:
„Dobrý den, Mizukage-sama,“ oba zůstali stát kousek od stolu.
Vůdce se podíval z okna a s povzdechnutím ze zeptal: „A Lina?“ ale stejně už věděl odpověď.
Dívka se s tázavě zadívala na zrzavého ANBU a si pomyslel: „ Zase je to na mě..“ a tak začal:
„ Skupina jouninů dorazila, než jsme začali bojovat. Bohužel žádný z nich nepřežil. Jeden poslední měl vážná zranění, ale podlehl jim. Padl i nějaký člen Akatsuki.“ Poslušně nahlásil.
Kim mu pohlédla přímo do očí. „ Otče prosím, chceme ji co nejrychleji zachránit!

„ To teď nejde, ve vesnici je málo ninjů. Všichni mají důležité mise. No, ale uvidíme. Jelikož Houkoua z ní mohou vytáhnout až za dva měsíce, mohli bychom něco podniknout.“ Pokýval postarší muž….