Temná strana sbírek! 02

Gomen...gomen. To zdržení mě mrzí...poslední dobou nemám tolik času, kolik bych jsi představoval, ale konečně sem to dopsal. Tak co tedy dodat? Snad jen itadakimasu!

02-Vzpomínky jedné kunoichi!

„Vážně, Tsunade-sama!? Vy o tom zařízení něco víte!? Jak funguje!? Co je to přesně zač!?“ Chrlila na ní Shizune jednu otázku za druhou.
„Je to už dávno co jsem tenhle aparát viděla.“ Začala potichu mluvit Tsunade.
„Měl to v sobě on….. Dan!.“
„Tsunade-sama…“
„Nevím jaké jsou jeho všechny funkce, ale vím jistě, že ohromně snižuje sílu Jutsu, které je na něj a na jeho nositele použito. A to včetně lékařského ninjutsu. Je to perfektní obrana, ale i útok. Bohužel, jakmile je jeho nositel vážně zraněn je i léčení o mnoho pomalejší a mnohem těžší.“ Dořekla Tsunade a chystala se k odchodu.
„Nebyla to vaše vina Tsunade-sama!“ Vyhrkla smutně.
„Děkuji ti Shizune. Dokonči pitvu. Setkáme se ráno v mé pracovně.“ Otočila se a odešla hlavními dveřmi pryč.
Šla jsi rovnou lehnout, ale dlouho nemohla usnout, a tak se rozhodla jít projít. Procházela noční Konohou a přemýšlela o své minulosti. O všem co se tehdy stalo. Ale když se chtěla vrátit, zjistila, že už začíná svítat. I proto se tedy rozhodla jít spíše do své pracovny, než do postele.

Vešla do pracovny, obešla svůj stůl a sedla jsi za něj do křesla. Po prochozené noci byla Tsunade nějak vyčerpaná, tak jen přivřela oči, položila jsi hlavu na stůl, a hned usnula.

„Tsunade-sama…Tsunade-sama, vstávejte!“ Třásla sní jemně Shizune.
„Co? Kde to…? A už jsi vzpomínám. Kolik je hodin?“ Přeptala se jen tak pro představu.
„Právě bylo deset, Tsunade-sama.“ Odvětila jí.
„To už je tolik? No nic. Jaké jsou tedy výsledky pitvy?“
„Pitvu jsem dokončila zhruba před hodinou a kromě toho zvláštního zařízení jsem našla ještě jednu zvláštnost.“
„Zvláštnost!?“
„Hai, jedná se o to, že člen Hyuuga klanu potvrdil mou teorii. Prý měl zhruba, asi tak jednou tolik akrových otvorů, Tenketsu.“ Podala svou zprávu.
„Jednou tolik!? Nemožné!“
„Myslím, že tedy můžeme být rádi, že Naruto dopadl, tak jak dopadl a ne hůř.“
„Asi máš pravdu. I když, neměj o Naruta, tak velké starosti. On je silný! A nikdy by se nevzdal!“ Povzbudila Shizune, ale tak trochu i sebe Tsunade.
„Máte pravdu Tsunade-sama, ale přesto mám obavy. Akatsuki jsou velká hrozba sami o sobě. A teď k nim přibily ještě tihle ninjové.“
„O tom si budu muset promluvit se všemi najednou, s celým Týmem 7 pohromadě. A to hned po tom, co se Naruto kompletně vyléčí.“
„Hai, Tsunade-sama.“

„Už nemůžu Sakura-chan! Další jablko už nesním.“ Stěžoval jsi trochu Naruto.
„To ti s tím mám pomoct násilím!?“ Hodila na něj vražedný pohled.
„Dobře…dobře, ještě jedno bych snad mohl sníst.“ Podlehl nátlaku.
„No vidíš Naruto!“ Usmála se opět Sakura a do místnosti vešla další osoba.
„Ty tu opravdu pořád lenošíš!?“
„Kakashi-sensei! To jen proto, že mě Sakura-chan nechce pustit z postele.“ Spustil hned.
„Jak jsem si mohl myslet, ale je to pro tvoje dobro Naruto. Kdyby tě propustili dřív, tak by se tvá zranění mohla rychleji obnovit. A navíc, ten proti komu jsi bojoval. Nevíme jaké poškození mohly mít jeho techniky na tebe a tvůj organismus.“ Poučil ho jako vždy Kakashi.

Mezitím se řešily podobné problémy, ale na úplně jiném místě. Na místě, na které mohl vstoupit jen pozvaný a oprávněný. Na místě, na které vstoupilo jen několik málo lidí.
„I když měl tvůj chráněnec ohromný talent, tak stejně prohrál! A nyní je již mrtvý!“ Popichoval kdosi z kolektivu.
„Grrr! Buď zticha! Taky bojoval rovnou proti tomu liščímu klukovi!“ Hájil sebe i svého padlého podřízeného.
„To jsou jen a jen výmluvy! Měl jsi ještě týden nebo dva počkat, než jsi ho tam poslal.“ Přisadil jsi další ninja.
„Všichni buďte ihned zticha!“ Zavelel čísi hlas.
„Pane! Promiňte nám pane!“
„KERSO! Ten kluk co jsi ho tam poslal! To byla tvoje velká chyba! Rekumo řekl Narutovi skoro vše co věděl! O téhle skupině! O tom co děláte! A hlavně mu řekl o mě! Proto se teď připravíš a spolu s mnou vybraným dalším ninjou, půjdeš do Konohy! A radím ti, abys přinesl alespoň jedno tělo do mé sbírky!“ Rozhodl.
„Ale!? Ale pane!? Pane Sběrateli!?“
„Tvoje chyba nás odhalila dřív než jsem chtěl! Zkazil jsi plán! Buď rád, že tě nechám vůbec žít Kerso!“
„A…ano, jak jsi přejete pane. Kdy mám vyrazit?“
„To upřesním později!“ Řekl naposledy Sběratel a jeho hlas utichl.
„Sakra, ten měl zase náladu. No nic,už by jsme taky měli jít.“
„Pravda, pravda mám ještě práci.“
„To my všichni!“ Usadil je trochu Kerso.
Otočil se a klidně odcházel pryč. Ale v hlavě nad tím musel pořád přemýšlet.
„Už brzy. Jsem Konoze čím dál tím blíž. A s tím se blíží i můj cíl! Již brzy bude na dosah!“ Usmíval se Kerso a dál pokračoval v chůzi.