Ask Anyone! 09

Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...

V dobách starodávných bohů, ninjů a mocných Hokage, rozjitřená země volala po hrdinovi. Hrdinkou se stala Lantia, mocná žurnalistka zocelena v bitevní vřavě bulváru. A po boku jí stál věrný přítel, pomocník a spolupachatel Brepta, řečený veverák či kofeinoholik.
Byly to doby zlé, tedy, jak pro koho. Celebrity nemohly chodit volně po ulicích, aniž by riskovaly skandál, zato svět si mohl číst všechny ty pikantnosti o svých oblíbených hrdinech, poněvadž naše žurnalistické duo si vždycky našlo cestu, jak je získat.
Ale jednoho dne, kdy v noci byla tak velká tma, že kdo otevřel oči, okamžitě oslepl, se do Konohy připlížila postava, zahalená temným pláštěm, očima co vyzařovaly přirozený šarm a krokem tak ladným...no prostě Ino hadra. Nikdo nemohl tušit, v jakém se ocitnou nebezpečí...

..:::::ASK ANYONE! 09:::::....:::::ASK ANYONE! 09:::::..

Řeknu ti Brepto, není nad krásnou a zaslouženou dovolenou.
„Ještě před dvěma týdny jsme se váleli v Egyptě u moře, to vám nestačilo?“
Ale tak jó, ale když se začalo konečně taky trochu oteplovat, roztály ledy a dá se chodit po městě bez termoobleků, tak si to přeci nebudeme kazit prací.
„Nu dobrá, dobrá. Ale...no víte...někdy je tu už opravdu nuda.“
Tak ještě pár dní to snad vydržíš. Co takhle zajít na snídani. Mám chuť na ramen. Vsadím se, že Ichiraku už má otevřeno i v tuto nelidskou hodinu.
„Jupí, dlabanec!“

„Mmmm, miso ramen mi vždycky dokáže zvednout náladu, a to v něm není ani kofein!“ liboval si Brepta nad čtyřmi prázdnými miskami.
Pravdu díž. Tož Ayame, jak jdou obchody?
„Výborně, Naruto teď chodí na spoustu misí, a tak je tu každou chvíli a zblajzne co mu cvrnkne do nosu.“
On se chlapec nezapře. A co Kakashi? Ještě se na mě zlobí?
„No...mluví o hrozivých mukách, nepředstavitelné bolesti a mangekyo sharinganu.“
Takže narozeninové dárečky od něj čekat v nejbližší době nemám...
„A co ty? Nějaký nový úlovek? Nebo hodláš strávit zbytek života s Breptou,“ zasmála se Ayame.
Sim tě. Ty máš ale zvrhlé nápady. Ale dokud si Brepta nenajde nějakou veverčici, musím se o něj starat a jak sama vidíš, není to nejjednodušší. Jak má pak člověk myslet na vztahy.
„Ale šéfko, když tady jsou všechny veverky zadaný,“ slzel Brepta.
„Na to, že máte dovolenou je ale bulvár docela v běhu. Co jste to přibrali za posilu?“
Huh? Myslíš Konohamarua? Tu jeho trojku jsme poslali šmírovat na akademii. Sice z mladých let vyrostli, ale bohužel né doslova, takže tam ještě stále zapadnou. Kdo ví? Třeba z těch mrňousů budou jednou slavné osobnosti. No to se musí dokumentovat hned, abychom byly napřed.
„Hezké. Ale já myslela tu dámu co tu dneska byla. Taková děsně seriózní fiflena s veverkou na rameni.“
NANI?! Já myslela, že cosplay nás dvou byl striktně zakázán!
„No nevím, jako cosplay to nevypadalo. Ale rozhodně to byli novináři. Vyptávali se na drby a tak vůbec. A ta ženská, vůbec se mi nelíbila. Vypadala jako takový...násilnický typ.“
Brepto...no slyšíš to? Někdo nám tu fušuje do řemesla!
„Svolávám pohotovost!“

Konohamaru, Moegi a Udon spěchali do temného kouta Lantiiny kanceláře, kde byl shromážděn celý nouzový tým.

Stupeň pohotovosti: 3; Brainstorming, Účast nutná pod trestem nucených prací, 12:00h (oběd zdarma)

Čítal jejich ´militarizační´ email. Když vešli do pracovny, za stolem seděla Lantia s těžce významným výrazem, na rameni jí seděl Brepta a pojídal zmíněný oběd, na jednom křesle vysedával Shikamaru a snažil se zabavit hraním shougi sám se sebou a na druhé straně místnosti seděla (povinně) Ino a lakovala si nehty.
No konečně vy tři! Už tu jsou všichni informátoři a tři hlavní editoři a redaktoři přijdou pozdě! Že se nestydíte, mládež, mládež a to...
„Klíd, prosimvás! Je 12:03, takže jsme tu tak akorát. Teď vyklopte, co se děje,“ zajímalo Konohamarua.
V Konoze je vetřelec! Vetřelec co se vydává za naše všemocné bulvární duo a sbírá kompromitující matroš!
Místností projel překvapený šumot.
„Jo tak konkurence, jo?“ zatvářil se přemýšlivě Konohamaru. „Hm, a co s tím uděláme?“
Od toho jsem asi svolala tuhle schůzi ne?! Brepta má plán...
„Tož poskoci,“ promluvil Brepta, když dožmoulal poslední sousto svého oběda. „Najít, vyslechnout a zneškodnit...rozumíte všichni?“
„To...má být všechno?“ zeptal se po chvíli trapného ticha Konohamaru.
Hn.
„To ste přece mohli napsat do toho emailu ne?!“
Hn.
„A přestaňte se chovat jako nějaký rozmazlený Uchiha!!!“
Hn. Tak do práce, šup!
„A my jdem taky, ne?“ seskočil Brepta na stůl, když se všichni rozutekli hledat onu nepříjemnou konkurenci.

„Jak to jen říct, no saké mám prostě nejradši!“ smála se opilecky Tsunade.
„A nějaký prototyp vysněného muže?“
„Ale tak, já se spokojím s každým...pokud to není Jiraiya!“ práskla do stolu až se rozletěl na třísky.
„Děkuji za rozhovor.“
„Jéééhehéé no kdykoliv, kdykoliv,“ přikyvovala Tsunade a schovala nabízené flašky saké.
Copak to tu máme.
„Huh?“
Nějací novináři – amatéři.
„Á...ty budeš Lantia a to malý škvrně tam je určitě Brepta. Tak jste mě konečně vystopovali,“ rozesmála se žena, jejíž tvář kryla tmavá kápě.
„Co sou zač šéfko? Co sou zááááč!“
Přišli nám vzít foťák, práci a výplatu!
„Přestaňte být tak melodramatická a neoriginální!“ okřikl ji Brepta. „Je vysoce nezdvořilé nepředstavit se!“ zlobil se.
„Ó pardon pardon...ale mě už přeci jistě...znáte,“ zasmála se opět nepříjemně žena a dramaticky strhla kápi.
A kudla...
„No to je přece...“
„Konan, osobně,“ rozesmála se opět. „A tady,“ ukázala na takovou pravěkou veverku co jí seděla na rameni, „je moje asistentka,“ pohladila ji po hlavě a hodila jí vééélký ořech. Veverka po něm radostně chňapla a začala si ho ohryzávat.
Um...Brepto?
„To bude asi neandrtálská veverka z Mauretánie.“
Jo proto...
„Pche...snad jste si vy dva šprýmaři nemysleli, že nás můžete takhle ponížit a nezískat za to...sladkou odvetu.“
Oni vyrábí sladký toaletní papír?
„TICHO!“ křikla Konan. „Nenuť mě použít násilí!“
Tady seš v Konoze, bobe, nemůžeš si tu vyskakovat jak se ti zlíbí. Vylétne tu do vzduchu jediné smítko papíru a hned je tu celá horda ANBU.
„ANBU jsou mojí specialitkou,“ mlaskla Konan. „Ale nejsem tu za účelem vyvražďování, k tomu se může snížit pouze můj natvrdlý manžel. My ženy řešíme přeci konflikty jinak. Civilizovaně.“
Tak si běž civilizovaně řešit konflikty jinam! Tady už jste páté kolo u vozu. Nikdo vám to za chvíli beztak nezbaští!
Konan se rozesmála opravdu nepříjemným zlomyslným smíchem. „Áhahaáá nenuť mě tu umřít smíchy. Od rána jsem už nasbírala tolik drbů a ´KM´, že bych rovnou mohla založit vlastní stostránkový bulvár a né jenom nějakou ´rubriku´,“ řekla posměvačně.
To ti tak budu věřit.
„Já myslím, že nelže.“
Kuš, Brepto!
„Ale prosím, já se s vámi podělím,“ smála se zase Konan, a to toho saké moc nevypila. „Tak hned ráno jsem narazila na tým brouci-psi-oči jak si to štrádovali na rozcvičku. Tak jsem je hned proklepla...“

„Nazdar podivíni.“
„Co je zase tohle?!“ divil se Kiba při pohledu na jednoho Nazgúla s pravěkou veverkou z doby ledové na rameni.
„Jsme od novin a máme pár dotazů.“
„Šmarjá, já myslel, že má Lantia s Breptou dovču a je bezpečný se pohybovat po ulicích...“
„Tak se do toho pustíme, ať to máme rychle za sebou, ne? Mám hlad, půjdu si dát nudle s mlíkem.“
„Tak to ti přeju,“ zatvářil se znechuceně Kiba.
„Nu Kibo...poď sem...no blíž...tak koluje drb, že se ti líbí Hinata.“
„Ééééhmmm nani?! Já...no...tak...tak trochu no.“ Kiba v rozpacích.
„Tak kdyby ti ji náhodou Naruto přebral, tu máš email na její sestřenici z třetího kolena.“
„Jůůů dikes.“
„A co vůbec děláš, když nevenčíš to přerostlé chlupaté mons...chci říct Akamarua?“
„Jen tak...zabíjím...čas. Občas zajdu za Narutem, dáme bitku, někdy zajdu šmírovat Kurenai s Asum...ehm to nic. Ale já jsem vlastně s Akamaruem pořád, takže většinou spolu jen tak blbnem,“ smál se Kiba.
„Hm. A kočku bys nechtěl?“
„COŽE?! To jako takový to malý umňoukaný chlupatý stvoření?“
„No jó, víš my jsme před Lair of Akatsu...před domem našli zatoulané kotě a Itach...teda já jsem si ho vzala do péče a hledám mu nového majitele.“
„Na to zapomeň ženská! Vždyť by to Akamaru při první příležitosti snědl, viď Akamaru.“
„HAF.“
„Tak to vidíte no.“
„Prašivé kotě,“ zašeptala. „Jé Hinato, tebe jsem si málem ani nevšimla. Tak mi taky pověz...nu blíž poď...pročpak se ti líbí Naruto?“
„Um...Naruto-kun je...tak moc...um...“
„Úžasný, skvělý, krásný, rozkošný a starostlivý,“ vyprskla Konan z předem připraveného slovníku.
„A...ano,“ červenala se Hinata.
„Hm...Naruto. A libí se ti víc Kiba nebo Shino?“ snažila se změnit téma.
„Um...Naruto-kun....“
„Jashine to je debata,“ řekla si sama pro sebe. „A co říkáš na Sakuru?“
„Ehm...Sakuru-chan?“
„Hai. Však víš...ti závidí tvoje...vnady.“
Hinata se na ni chvíli nechápavě dívala, pak jí pohled sklouznul ke zmíněným vnadám, a nakonec zčervenala jak kečup a skácela se Kibovi do náruče.
„Co už, slabá povaha. A Shino...,“ pohlédla na Shina, který jí pohled opětoval svým patentovaným ´koukám na tebe z pod pláště skrz dvojité sluneční brýle a chystám se pohřbít tě v chumlu masožravých brouků´. „Ehm...pěkné brýle. Tak já abych šla. Zatím.“

NO BREPTO?! Ale to jsou přece NAŠE dotazy!
„Přesně tak šéfko! Někdo se nám asi musel hacknout do hlavního počítače!“
Ale to by musel být opravdu odborník, přeci jen, firewally nám dělá Shikamaru...

V temném koutě Akatsuki lair, kde je zavedeno první internetové připojení, sedí za superpočítačem Sasori a nelegálně stahuje muziku a čas od času něco hackne.
„Tomu říkám umění.“

Je mi to jasné. Brepto piš si, obnovit zabezpečení.
„Poslužte si, ale co se stalo, stalo se. Do zítřka vyjde jeden Akatsuki speciál, kde náramně ráda popíšu, jak jsem převezla vševědoucí Lantiu, hahahááá.“ A byla pryč.
„No šéfko, to si přece nenecháme líbit!“
Brepto Brepto... jako bys mě neznal. Boje se bitvy, nerozpoutávej válku. Chce válku, má ji mít.
„Hahá, neví s kým si začala!“ podpořil ji Brepta.
Teď si tu tak sedneme, ty tasíš foťák, já prošmejdím internet a vrhneme se na plán B.
„A to je?“
Dobře poslouchej...

„Áchjo, vidíš to veverko? Zvítězili jsme,“ zaradovala se Konan, když ztěžka dosedla na lavičku, pozorujíc západ slunce. „Počkej tu na mě, donesu večeři.“
Veverka kývla a Konan se vydala směrem k občerstvení.
„Brý večer, prosila bych jedny nudle s mlékem.“
„Kakaové, nebo jahodové, vanilkové?“ ptala se prodavačka za pultem.
„Co mi doporučíte?“
„Naši zákazníci nejvíce milují kakaové mléko. Je v něm spousta vitamínů a vlákniny,“ poučila ji.
„Tak teda kakaové.“
„Hned to bude.“
A skutečně, za pět minut měla před sebou mísu s nudlemi a kakaovým mlékem. Konan poctivě zaplatila a cestou k lavičce ujídala svoji výtečnou večeři.
„Veverko pojď, ještě si někoho proklepneme!“ prohlásila, když došla k lavičce a plastovou misku odhodila, jak jinak, do žlutého kontejneru PLAST. „Veverko kde jsi?“ nemohla se dovolat své asistentky, která ani nebyla nikde v dohledu.
Konan zpanikařila a rozběhla se do města. Ptala se skutečně každého. Neviděli jste tu náhodou někde pobíhat pravěkou veverku? Všichni ale jen kroutili hlavou, že jediná veverka co tu žije prý není pravěká a má momentálně dovolenou. Konan už nepanikařila, teď už přímo zuřila.
Ale tu ji napadlo, že se Veverka nejspíše vydala někam, kde s ní celý den pobíhala, a tak intuitivně vyndala foťák, aby se podívala, kde to všude byly. Tedy vyndala by foťák, kdyby z jejího pláště záhadně nezmizel.
„Čórky jedny, ani na večeři nemůžu zajít!“ Chrlíc oheň se vydala do onoho občerstvení, ale zjistila, že jí zavřeli před nosem. Zdevastována se posadila na nejbližší odpočívadlo, odložila kabát a nasadila přemýšlivou pózu, podobnou té Shikamarově.
Dlouho ale přemýšlet nestačila, jelikož...se dostavily důsledky. A to v tom nejhorším slova smyslu, ono kakaové mléko, pokud není dobře skladováno, dokáže nadělat opravdu nepříjemnosti.
Konan na nic nečekala a rozběhla se k prvním veřejným záchodkům.
„Kampak kampak!“ zavolala na ni WC paní, když už se Konan chtěla vrhnout do kabinky. „Platí se pět yenů!“
„Ale jo furt!“ přešlapovala Konan a chtěla vyndat peněženku, ale s hrůzou si uvědomila, že ji nechala v kabátu...a ten nechala na odpočívadle. „Krucinál!“
Rozběhla se pro kabát, ale jak jinak, ten už tam dávno nebyl. Konan začala vrhat vraždící pohledy po kolemjdoucích, ale pak už to doopravdy nemohla vydržet. Snížila se tedy na úroveň turistů a zamířila do bezplatných kadibudek. Tam bylo samozřejmě volno.
„Mlíko s nudlema! Tůdle! Nikdy víc,“ zapřísáhla se po hodině, strávené v nepříjemně zapáchající kabince. Ale to ještě nezjistila, že tu není toaletní papír. „No to snad nemyslíte...kurnik kde je papír, když ho člověk potřebuje!“ zlobila se Konan a litovala všech toaleťáků, ze kterých nadělala vlaštovky. Byla tedy nadmíru nechutná a vzdala se své značkové mikiny.
Teď jí pro změnu začínala být zima, ono zimní večery v Konoze jsou vskutku mrazivé, ale to nebylo nic ve srovnání s tím co přišlo. Splachování se nějakým záhadným způsobem vymklo z ruky a voda tak začala stříkat všude dokola.
Konan, která už vzteky a zoufalstvím viděla červeně, se rozběhla k branám Konohy. „Jashine za co mě trestáš!“ bědovala.
Otrhaná, zmrzlá a páchnoucí se dobelhala k bráně, kde Kotetsu s Izumou drželi stráž. Jakmile se přiblížila na padesát metrů, byli oba vrženi do momentového kómatu.
Konan se u brány ještě otočila na Konohu a prstem chtěla ukázala na hlavy Hokage a říct jim něco ´milého´, tu si ale všimla listu papíru, který byl přišpendlený na klice brány.

PRO KONAN
Nikdy nepodceňuj svého nepřítele.
ps: A nikdy nevěř na náhodu...
Anonymus 1 a na rameni sedící Anonymus 2

Konan-sopka vybuchla zlostí a než se začala potácet směrem ven z vesnice, vrhla poslední nevraživý pohled směrem k novinářskému institutu. „Jen počkej! Lantio...,“ zavrčela stejně jak to dělával vlk a zajíc a zmizela v temnotě cesty...

Po hodině nepřetržitého smíchu.
„Šéfko, to bylo luxusní, tohle si za rámeček nedá,“ chechtal se Brepta a prohrabával se nashromážděnými fotkami.
Pravdu díž.
„Ale nemyslíte, že jste to s tím projímadlem trochu přehnala? Opravdu lituju těch, co teď budou uklízet ty kadibudky...“
Klíd Brepto, na to máme přece ty zakázaný ohnivý techniky od Itachiho, ne? Ale vůbec, jak se ti podařilo odlákat tu veveřici? Že by tvůj přirozený šarm?
„Ale kde že. To si o mě myslíte, že jsem až TAK zoufalý? Ale tyhle pravěké veverky mají něco společného – neutuchající lásku pro lískové ořechy. Tak jsem jich pár koupil a veverka byla moje,“ řekl triumfálně.
No téda, ty se nezdáš. A co s ní teď uděláme?
„Předal jsem to místním ochráncům zvířat. Asi bude deportována do pro ni příznivějších končin.“
Jó jó, Mauretánie...

..:::::ASK ANYONE! 09:::::....:::::ASK ANYONE! 09:::::..

A tak spravedlnost opět zvítězila, menší zlo porazilo větší zlo, a to bylo posléze za své skutky potrestáno, tak jak má být. Země se opět ponořila do klidu a míru, i když nic netušící celebrity jsou stále pronásledovány nesmrtelnou dvojkou Lantia a Brepta. Dokonce i o dovolené...

The End

Náměstí Konoha, o půlnoci...

„Oi, to jsi ty Shikamaru?“ zavolal Konohamaru.
„Hm. Kudla taková zima tje votrava!“
„Našel jsi někoho?“
„Ne, a to je ještě větší votrava!“
„My taky ne,“ přiznal se Udon, kus rampouchu mu visel z nosu.
„Žádné stopy po vetřelci s veverkou,“ pokrčila rameny Moegi.
„No to snad...no to né...no ale...o tom by nám přece šéfová nelhala...ne?“ zadíval se zoufale Konohamaru.
...
„Mendokusai...“