Nepřítel z druhé strany 6

,,Kde sakra vězí?“ Vyjela Atashi na svoji nepřítomnou dračici a přecházela z jedné strany paloučku na tu druhou.
,,Vážně jsme neměli letět s nimi?“ Zeptala se opatrně Kurenai. Atashi se na ni pochybovačně podívala, ale potom začala zase pochodovat.
,,A vy si myslíte, že by vás s sebou vzali? Kdyby to bylo na ostatních, nechají vás tady shnít.“ Vybuchovala hnědovláska a sedla si na pařez. Nikdo na její odpověď nic neříkal, byla v momentálně ve velmi výbušném stavu a nikdo se jí nechtěl připlést do rány. Náhle ale všichni zpozorněli. Přibližovala se velice silná chakra a ani jeden člen týmu osm jí neuměl identifikovat. Postavili se a vytáhli kunaie, jen Atashi zůstala klidná.
,,Že ti to trvalo.“ Procedila skrze zuby a zavřela oči při přistání černočervené dračice.
,,Omlouvám se. Řešila jsem nějaké problémy ohledně JEHO.“ Informovala jí a čekala na její reakci.
,,Fajn... doufám, že to aspoň stálo za to.“ Povzdychla si Atashi a obrátila na Assionaru pohled.
,,Ostatní už letěli najít bránu. Potřebuji, aby jste nás ty i Umag vzali. Víš, jak je to s Akikovým přístupem k ninjům.“ Usmála se Atashi a vstala z pařezu.
,,Dokážu si to živě představit.“ Zašklebila se dračice a z její tlamy se vyloudil velice zajímavý zvuk. Něco mezi vytím vlka a voláním gryfa. Kiba i Shino si zacpali uši a v bolestech čekali, až zvuk přejde. Nebylo jim to příjemné, protože decibely, které se vyluzovaly z tlamy dračice byly opravdu hodně velké.
,,Padavky.“ Uklouzlo Atashi.
,,Tak si to zkus sama ty chytrá! Víš, jak je to nepříjemný, když ti do uší proudí aspoň čtyři sta decibelů?“ Ohrazoval se Kiba.
,,Tak teď přeháníš hochu. Jestli moc, tak dvě stě.“ Usadila ho Atashi. Kiba chtěl něco říct, ale byl přerušen příletem druhého draka.
,,Konečně, takže můžeme vyrazit?“ Zeptala se energeticky Atashi a sebrala ze země svoji zbraň.
,,Myslím, že nebude problém.“ Kývla Assionara a i s Umagem se oba dva sehnuli skoro až k zemi.
,,Takový luxus...“ Pronesl ironicky Kiba, když lezl na Umagům hřbet.
,,Taky tě můžu poslat do Konohy, tak si nestěžuj.“ Odpověděla Atashi a podala ruku Hinatě, která s ní měla letět na Assionaře.
,,Jako kdyby jsi někdy neměla poslední slovo.“ Urazil se Kiba a svým výrazem dal najevo, že už se o tomhle tématu nebude bavit.
,,Chlapi.“ Pronesla Atashi otráveně a když se ujistila, že jsou všichni na svých místech, pokynula drakům k odletu. Zastavila se ale při pohledu na svého psa, dva vlky a gryfa.
,,Vy víte, kde brána je. Setkáme se tam, protože vás na Druhé straně budu potřebovat.“ Rozkázala a celé její živočišné osazenstvo se rozuteklo.

Draci vystoupali do výšky nad mraky, kde se ale ještě pořád dalo normálně dýchat. A zima tam taky nebyla extra velká. Let si, až na pár výjimek, užívali. Sice nemohli Assionara a Umag díky velké zátěži předvádět extra kousky, ale i tak to byl krásný pocit. Pocit svobody, který se kupil s pocitem velké energie.
,,Už dlouho jsme se takhle neproletěli.“ Zašeptala ke své dračici Atashi.
,,Máš pravdu... je to už hodně dlouho.“ Odpověděla Assionara a zachytila vzdušný proud. Umag jí následoval, a tak oba dva vyvinuli ještě daleko větší rychlost.
,,Máš představu o tom, kde ta brána je?“ Zeptala se Assionara rentgenující území pod sebou.
,,To máš vědět ty. Ty jsi ve spojení s Ung-Aghorem, ne já.“ Opáčila hnědovláska a ohlédla se za sebe. Hinata se kochala pohledem na krajinu a v dáli vyhlížela Adena.
,,Neboj se, setkáme se s ním na místě.“ Upokojila jí a přenesla svůj pohled na Umaga a jeho posádku. Kurenai, která seděla ve předu, to snášela celkem dobře, stejně jako ten broučí kluk, Shino. Ale ten chlapec se psem, to byla podívaná za všechno na světě. Měl naplněný už třetí pytlík na svoje žaludeční odpadky, které vyšli ven vrchem a ne spodem, a za nic se nechtěl porozhlédnout kolem. Atashi to připadalo směšné. Ona létala už od svých čtyř let a nikdy neviděla nikoho, kdo by se létání bál. Proto jí tenhle kluk připadal hrozně divný. Naštěstí to jeho pes, který se jako jediný pes v historii přepravoval na dračích zádech, snášel dobře.
,,Už je cítím, brzo budeme na místě." Promluvila Assionara tak, aby to slyšel i Umag a jeho posádka. Na Kibově tváři se zračila úleva. Chtěl za sebou mít tenhle hrozný let, který mu přinesl jen utrpení a vyhozenou snídani.
Assionara i Umag začali pomalu sestupovat. Už nebyli nad mraky, právě naopak. Hustá mlha, či z čeho byla oblaka složená, se míhala kolem nich a oni rychle klesali dolů. Z rychlé změny tlaku se Hinatě udělalo trochu mdlo a tak přepadla dopředu na Atashi. Té to ale nevadilo, tušila takovouhle reakci. Konečně se dostali do normální výšky a tým osm si mohl gratulovat, že přežil tenhle let. Dračice dosedla na zem, složila křídla a skrčila se tak, aby její posádka mohla pohodlně vystoupit. To stejné zopakoval i její syn, a tak mohla slézt dolů a většina týmu osm. Po tom, co si Kiba zanadával na let, se otočili na místo, kam se upíral Atashin pohled. Do očí jim uhodila velká černá brána, která svoji výškou snad dosahovala i nebes. Pod ní se všichni draci i dračice zdáli takoví titěrní, o lidech ani nemluvě. Hnědovláska pokynula svým drakům a vydala se blíž k bráně. K místu, které je má dostat do jejich pravého světa, na Druhou stranu.
,,Je fajn, že už jste tady. Čas, abychom bránu otevřeli, právě nastal." Informovala je z dálky Shadow.
,,Dobře, tak ať pan Uchiha předvede, co dovede." Ušklíbl se Akiko a opřel se o skálu, která se tyčila v těsné blízkosti brány. Všichni na Sasukeho a jeho tým vrhli zvídavé pohledy, až se zdálo, že se mstitel mírně začervenal.
,,Já ale nevím, jestli vám pomůžu. Proč bych to dělal? Stálo by mě to chakru." Snažil se vykroutit ze svého dřívějšího slibu Sasuke. To už ale na místo dorazila Atashi s týmem osm a ani v nejmenším se jim nelíbilo, co Sasuke vypustil z úst.
,,Tak hele ty Uchihovskej zmetku, buďto tu bránu otevřeš, nebo tě zabiju!! Začala ztrácet nervy Atashi a stiskla Sasukeho pod krkem. Ten napřed vypadal zaraženě, ale potom se mstitelsky usmál.
,,Ty by jsi mě nedokázala zabít. Vždyť skoro nevidíš. Jsi slabá." Snažil se dělat tvrdého, ale pořádně si neuvědomoval, proti komu to vlastně stojí. Atashi byla svěřenkyně patronky větru, což znamenalo, že dokázala Fuuton ovládat stejně dobře, jako Assionara. A to bylo teda co říct.
,,Jak chceš nulo. Uděláme dohodu. Budeme bojovat. Jestli prohraješ, otevřeš bránu, jestli se ti ale podaří mě zabít, můžeš si odpochodovat kam chceš." Navrhla a čekala na Uchihovu reakci. Ten se napřed netvářil příliš nadšeně, ale potom kývl.
,,Ale žádní draci." Varoval.
,,Žádní tví kumpáni." Odpověděla Atashi. Oba dva si jen souhlasně kývli hlavou a odskočili od sebe. Atashi nedbala na to, že jí Akiko nejspíše po tomhle výstupu přetrhne a raději se soustředila na boj. Sasuke udělal rychlou kličku a zkoušel jí zasáhnout jedním ze svých taijutsu kopů, ale Atashi se mu hbitě vyhnula a hodila kunai. Mírně ho škrábl do ruky a Sasuke zlostně zavrčel. Ještě se nestalo, aby mu dala na frak holka. On to nemohl připustit, ztratil by přece svoji hrdost. Rozhodl se k radikálnímu rozhodnutí. Tu holku, která proti němu bojuje, zabije svojí nejlepší technikou. Začal dělat tři pečetě potřebné pro jeho nejsilnější jutsu - Chidori Nagashi. Vytáhl katanu a soustředil do ní všechnu chakru ze svého okolí. Povedlo se a takhle vyzbrojen se rozběhl proti Atashi, která netušila nic o téhle zničující technice. Napadla jí ale jedna věc. Ve chvíli, kdy na ni Sasuke běžel, si uvědomila, že za sebou má stále bránu. Jestli se jí povede nasměrovat ho tak, aby vrazil do brány a svým jutsu jí otevřel, mohla by zabít dvě mouchy jednou ranou. Na přemýšlení ale moc času neměla, protože mladý Uchiha se nezastavitelně blížil. Měla jen tři vteřiny na provedení té osudové věci. Těsně před tím, než stačil svoje Chidori napálit do jejího těla, se vymrštila do vzduchu a zbavila se tak vlastnosti živého štítu. Zato Sasuke, než si uvědomil, že svůj cíl minul, se rychle blížil k bráně. V plné rychlosti to do ní napálil. Ozval se výbuch a oblast před bránou zaplavil kouř.
,,Co se sakra stalo?" Slyšela Atashi nadávat Akika.
,,Možná bránu otevřel." Ozýval se hlas Noriho.
,,Je to možný, ale nemělo by se s bránou tedy něco dít? Vždyť pořád stojí jako přikovaná. Není tu žádný náznak toho, že by byla otevřená." Odporovala Ataki. Atashi se, i v hustnoucím dýmu, přesunula ke své dračici a společnými silami větru odfoukli pryč štiplavý dým. Všichni si viditelně oddechli a nasměrovali své pohledy k bráně. Z místa nárazu se vypotácel krví pokrytý Uchiha. Měl jen pár oděrků, ale dělal, jako by to bylo Jashin ví co. Odkulhal se na stranu, ke svému týmu, a padl na zem. Jeho vražedný pohled propaloval Atashi, ale ta si toho nevšímala. Pořád očima hypnotizovala bránu. Nic se však nedělo.
,,Ne... ne.. tohle nemůže být pravd!" Zakřičela a svezla se na kolena. Hinata si k ní klekla a utěšitelsky jí položila ruku na rameno. Na Atashi to ale nemělo žádný efekt. Vzlykala dál. Ze zakrvavených očí se jí linuly slzy. Podobně na tom byly i Shadow a Ataki. I ony se chtěly dostat domů, ale něco jim v tom bránilo. Chlapecké osazenstvo dračích svěřenců neříkalo ani slovo. Byli tak zaskočeni tím, že se brána neotevřela, i když vyluštili hádanku, takže se chovali jako zombie.
,,Proč Assi, proč se nám nepodařilo otevřít bránu?" Plakala Atashi a uslzenýma očima se otočila na svoji dračici. Ta se jen smutně podívala na velkou stavbu a potom na svoji svěřenkyni.
,,Taky to může být znamení, že náš svět je už mrtvý Atashi. Třeba nám ani není souzeno se tam dostat. " Odpověděla sklesle a vrhla pohled na ostatní draky. Taky vypadali, že je chování brány překvapilo.
,,Zatraceně!" Vybuchla Atashi. ,,Kdybych třeba nepoužila ten fuuton..." Začala, ale přestala, když uslyšela skřípání starých dveří. Šokovaně se podívala na bránu, která se o kousek otevřela. Všichni na Atashi pohlédli jako na čaroděje.
,,Ale... jak?" Nechápala a zamyslela se nad tím, co právě řekla.
,,No jasně! Brána potřebuje vědět naši identitu!" Vykřikla najednou Shadow.
,,Co? Jakou identitu?" Nechápal Damachi.
,,Ale ty mlč. Jseš taky tupej jako poleno." Sjela ho a obrátila se ke zbytku týmu.
,,Brána se začala otevírat potom, co Atashi řekla fuuton. A jelikož je Atashhiným živlem fuuton, brána ví, kdo jí právě prochází. Teď je jen na nás, abychom vyřkli naše živly." Vysvětlila a obrátila se na Sorrowbringer.
,,Raiton!" Zakřičela a čekala na reakci brány. Chvíli se nic nedělo, ale potom brána zaskřípala a pootevřela se ještě víc.
,,Hyoton!"
,,Dotton!"
,,Mokuton!"
,,Katon!"
,,Suiton!" Křičeli dračí svěřenci jeden přes druhého a brána se po jejich výkřicích začala opravdu otevírat. Už chyběl jen kousek. Atashi se zhluboka nadechla a z plných plic vykřikla.
,,Fuuton!" Brána se opravdu otevřela celá a oslňující světlo, které vydávala, pohltilo jak draky tak jejich svěřence i tým osm s Atashiným zvířecím osazenstvem. Potom se brána s velkým otřesem zavřela a zmizela. Nenechala po sobě jedinou stopu, že by se tu někdy nacházela. Jediným důkazem byl ochromený Uchiha a jeho tým.