Obrácené Déja Vu

Deja vu…

Sedím na lavičce a čekám až se ukáže. Říkal, že má na dnešní večer naplánováno něco úžasného a já se strašně moc těším, ale mezitím než dorazí tak vzpomínám, jelikož sedím na lavičce, u které se toho před pěti lety tolik stalo. Pamatuji si, že to co se tehdy stalo mě srazilo na kolena, ale dnes se tomu jenom směji, protože si uvědomuji jak moc jsem byla slepá, hloupá a dětinská.

Stojím tady s tím koho miluji a snažím se najít slova, kterými ho chci zastavit, ale nic mě nenapadá. Nenapadá mě nic co bych mohla použít a měla bych tím jistotu, že neodejde z konohy a zůstane.
„Miluju Tě. Tak strašně moc. Prosím zůstaň tady kvůli mně.“ Zakričím na něj když mi z očí tečou slzy a čekám co mi odpoví. Jen se otočí s krutým úšklebkem a řekne mi: „Jsi opravdu otravná.“
…

Sama pro sebe se při téhle vzpomínce usměju a dál čekám na to až přijde má láska. Opravdu jsem tehdy byla hloupá když jsem si myslela, že to co cítím je opravdová láska. Hrozně jsem se mýlila. Opravdovou lásku jsem našla až tehdy když odešel.

„Sakuro?!“ ozve se kousek ode mě.,
Otočím se za tím hlasem a opět se sama pro sebe musím usmát. Stojí tady. Přímo přede mnou a vypadá tak krásně, stejně jako vždycky, ale mě už jeho krása ani v tom nejmenším nepřekvapuje a ani nezajímá.
„Copak potřebuješ?“ zeptám se toho až neskutečně krásného člověka a můj tón je naprosto věcný. Jako kdybych se někoho ptala na to jaké bude zítra počasí.
„Chtěl bych s tebou mluvit nebo ti spíš něco říct.“ Usměje se na mě tím svým záhadným, ale přesto krásným úsměvem.
„No tak mi pověz co máš na srdci.“ Řeknu a usměju se na něj.
„Víš je to zvláštní, ale nikdy bych netušil jak těžké je zapomenout.“ Odpoví mi
„Mě zase přijde zvláštní, že něco takového říkáš zrovna ty. Zrovna ten na kterého se spousta lidí snažilo nemyslet a zapomenout, ale nemyslím si, že tohle je zrovna to co mi chceš říct, takže konečně spusť. Jenom zbytečně ztrácíme čas když chodíš okolo horké kaše a to já nemám ráda.“ Řeknu s hořkým podtónem.
„Hm… čas… dobrá v tom případě půjdu rovnou k věci. Víš nějak jsem si za tu dobu co jsem byl pryč uvědomil, že jsem tady nechal mnohem víc než jen kamarády. Nechal jsem tady svou lásku- tebe.“ Řekne a není na něm- stejně jako vždy- znát ani malý náznak nervozity nebo jakékoliv nejistoty. Já taky nehnu ani brvou a jeho slova mě kupodivu ani nějak nezasahují a čekám jak bude pokračovat, „ Miluju Tě. Neuvědomil jsem si to sice hned jak jsem odešel, ale po nějaké době jsem na to přece jen přišel a chtěl bych aby to tak bylo i z tvé strany.“ Jen se k němu zpříma otočím a koukám do jeho černých očí. Poprvé za celou dobu co ho znám v nich vidím nejistotu a strach z toho co přijde. Po té se nepřítomně otočím a koukám před sebe.
„Tohle už jsem jednou na tomhle místě slyšela a byla jsem přímo u toho. Je to jako deja vu. Je to zvláštní. Před pěti lety bych dala nevím co za to kdybys mi tohle řekl, ale teď? Teď jsou to pro mě jen prázdná slova bez nějakého většího významu. Stejně mi připadá divné, že jsi mi tohle neřekl hned když jsi se před víc jak rokem vrátil. Naruto byl až příliš laskavý, že tě znova přijal jako svého nejlepšího přítele, ale já nepůjdu v jeho stopách. Neřeknu ti, že ti všechno odpouštím a že Tě taky miluju. Neřeknu to, protože bych lhala a ublížila tím lidem na kterých mi záleží a proto, že nechci mít nic společného s tebou tak tohle neudělám- nebudu ubližovat lidem na kterých mi záleží, tak jako jsi to dělal ty. Jediné co kdy budeme mít společné je jedna vesnice, jeden tým a možná přátelství. Nic víc nic míň.“ Dokončila jsem svůj dlouhý proslov a znovu jsem zpříma pohlédla do těch krásných očí, na kterých mi už nic nepřipadalo zvláštní.
„Sakuro já-“
„Sakuro omlouvám se, že jdu pozdě, ale ještě jsem musel něco zařídit.“ Slyším jak na mě už z dálky volá můj vyvolený a v jeho křiku se ztrácí všechno co chtěl, ten s nímž jsem se celou dobu bavila, říct. Naposledy za dnešní večer se na něj otáčím a dodávám: „Abych naše malé obrácené Deja vu dovedla do úplné dokonalosti měla bych dodat ještě tohle: -Jsi otravný.-, ale jelikož by to vyvracelo to co jsem před tím řekla o tom, že nechci mít nic společného s tím co jsi dělal ostatním, tak to neřeknu. Jen tě žádám o jednu věc. Už nikdy mi to co jsi mi dnes řekl neříkej. Bylo by to úplně zbytečné. Mé srdce patřilo a patřit bude někomu úplně jinému.Byla jsem hloupá když jsem si myslela, že tě miluju. Rozumíš, Sasuke?“ jen kývne a já se zvedám z lavičky a bez jediného dalšího slova jdu naproti Narutovi, který ke mně běží a nemůžu se dočkat a mi řekne co vymyslel pro dnešní večer…