Třináct listů: 3. část

Předtím, než začnete čísti...

Už je asi jasné, že tohle je moje spoluautořina s Tallem a já teď posílám 3. dopis. Tak si ho užijte!
A omlouvám se za zpoždění... ;)

Ahoj Hazure,
Doufám, že se máš fajn. Moc ti děkuju za dopis, ale musím přiznat, že jsem měla menší problémy s jeho přečtením. Můj otec, Hiashi Hyuuga, už totiž nějakou dobu kontroluje dopisy všech lidí doma. Odůvodňuje to tím, že prý „nesmí dopustit, aby členové naší rodiny četli něco nevhodného, či dokonce nemravného!“ Pravdou je, že chce vědět, jestli my mladší neposíláme někomu nějaké milostné dopisy či co. Jako by bylo komu! Ale dopis se mi nakonec podařilo získat překvapivě lehce – Nejimu (můj bratranec) totiž psala nějaká kráska z Písečné a otec si ho vzal na kobereček. Sestra mi ale říkala, že Neji tu holku nezná. Každopádně měl chudák domácí vězení. Díky tomu se mi podařilo nepozorovaně proklouznout a ten dopis vzít.
Hazure, jsem moc ráda, že čteš moje dopisy a obtěžuješ se na ně odpovídat. Moc takových ochotných lidí (a hlavně kluků) neznám. Jsi vážně strašně milý a já jsem ti moc vděčná za to, že mi tak pomáháš! Musí být strašná nuda číst ty moje slátaniny. Tvůj minulý dopis oproti té mojí hlouposti by klidně mohly dát do nějaké knihy!
Psal jsi, že u vás už máte první sníh… Od tvého dopisu uběhla už nějakou chvilku a tak je u nás taky nasněženo. Ale nevím, co proti sněhu máš! Vždyť je tak krásný… Ty nádherné vločky vypadají jako roztomilé květinky stvořené královnou zimy. Já jenom lituji, že u nás nesněží víc! Ale zimu nemám ráda proto, že sestra Hinata má v prosinci narozeniny. To bude zase příprav, problémů, shonů, omdlévání, hádek, nejmíň deset pokusů pozvat Naruta (ten kluk, o kterém jsem psala minule), které všechny skončí neúspěšně. Ach, tohle já nesnáším. Navíc pro ní nemám žádný vhodný dárek. Vždycky tvrdí, že nic nechce, ale když jsem se na ní jednou vykašlala, nemluvila se mnou měsíc. Je to s ní těžký. Všichni si o ní myslí, jaká není milá, tichá a něžná, ale podle mě to není tak úplně pravda. Na veřejnosti se tak sice projevuje, ale doma je to jiná. Táty se tedy bojí víc než já a Nejiho a mámy se straní, ale na mě, její mladší sestru, si dovoluje! Mám občas dojem, že je zakomplexovaná.
A vůbec, tak trochu ti musím závidět. Zatímco ty můžeš chodit na mise, mě můj otec skoro nikam nepustí. Je to od té doby, co se stalo naposled. O tom ti musím vyprávět…
Bylo to ještě předtím, než jsme se potkali, v létě. Otec mi dovolil chodit jenom na jednoduché a hloupoučké triviální mise, abych si prý neublížila. Na téhle jsme museli doprovodit jednoho staršího pána a jeho malou vnučku do nedaleké vesnice. Zpočátku bylo všechno v pohodě, ale potom večer… Přepadla nás skupinka banditů. Ani by se to tak nedalo nazvat, byli to spíš vystrašení výrostci, co potřebovali peníze na pití. Jenomže ten chlápek spustil takový povyk, jako by na nás zaútočila armáda nepřátelských ninjů. Tak vyváděl, že si ani nevšimnul, že mu šlohli peněženku. Já a můj tým jsme je všechny chytli, naneštěstí zrovna kromě toho jednoho, který tu jeho peněženku ukradl. Za tím jsem běžela dodatečně já sama a nakonec ho dostala. Ale víš co? Když jsem se vracela zpátky a mával peněženkou, v tý tmě ten chlapík, kterého jsme měli ochraňovat, vší silou praštil do hlavy kusem větve! Potom to odůvodňoval tím, že „zločinci se vždycky vrací na místo činu, a tak jsem si myslel, že je to ten prašivec. Vždyť vy jste mu docela i podobná!“ K otci se to nějak doneslo a u hokage si vydupal, že budu jenom pomáhat s administrativou. Skvělý, fakt… Od té doby jsem na žádné misi nebyla. A dost dlouho jsem musela nosit obvaz okolo hlavy. V Konoze jsem se tím moc nechlubila, teď jsi jeden z mála, kdo to ví.
Ale opravdu jsi musel být na tu dívku tak zlý? Být tělnatý přece není nic špatného – u nás v Konoze je ostatně jeden klan, kde jsou samý tlouštíci a přitom jsou to nesmírně milý lidé. Co se týče té dívky, možná by nebylo od věci se jí omluvit, ale moc to nepřežeň. Řekla bych, že se jí líbíš a v těchto případech většinou rodiče souhlasí s dětmi. Abys neskončil jako její manžel!
Toho jounina ti přeji. Jak víš, já nemám skoro šanci se na žádné mise dostat, takže o tom, že bych byla jouninem, si může jen nechat zdát. Pravda, bratranec už se jím stal, ale myslím, že mně se to nepovede. Nejsem příliš dobrá kunoichy. A vůbec nevadí, že nepřijedeš. Chápu, že máš hodně práce a nechci tě do toho nutit – stejně mám dojem, že by se to otci jako obvykle nezamlouvalo.
A pak, ti kluci… No, tedy… Myslela jsem to tak, že když si kluk, tak ostatním klukům rozumíš a chtěla jsem vědět, co by třeba platilo na zaujalo tebe. Ale i tak ti děkuji za tvoje rady. Moc mi pomohly!
S Katsuem tim klukem to vypadá dobře. Je vážně fajn, přesně jak jsem si myslela, už jsem s ním totiž tak trochu mluvila. Udělala jsem to přesně, jak si mi poradil – provedla jsem ho po Konoze. Nejvíc se mu tady u nás líbili zahrady. Nevěděla jsem, že kluci mají tak něžnou duši! A jak si říkal to, o těch jehlicích – představ si, že to tvrdil taky! To je úplně úžasný, nemyslíš? Vážně tomu ještě pořád nemůžu uvěřit… A navíc, tohle je ještě lepší! Pozval mě do restaurace! Říkal, že prý si předem vyhlídnul takovou pěknou, tak jsem moc zvědavá.
Možná bych ti ho měla popsat. Katsuo je vysoký (vyšší než ty, ale jenom o trošku… Pokud jsi ovšem nevyrostl od té doby, co jsme se viděli naposledy), světlovlasý s nádechem do zrzava a má nádherné zelené oči. Je to taky ninja, má hodnost jounina a je ze Suny. To jsem ti myslím psala… A je vážně fajn. Ani nevíš, jak dobře se s ním povídá! Ne, že s tebou by se konverzovalo špatně, ale s ním je to takové… řekněme jiné. Zajímá se hodně rostliny. Říká, že je to kvůli tomu, že u nich v písečné jich moc není a tady jsou prý fascinující. Je vážně moc fajn! Myslím, že kdybyste se potkali, báječně byste si rozuměli.
Takže, vážně ještě jednou díky a moc se těším na tvojí odpověď! Jsi vážně skvělý kamarád! Pokud bys mi ty nebo tvoje kamarádka chtěla ještě něco poradit, nebudu se vůbec bránit!

Zdraví tě
Hanabi Hyuuga

P.S. – Vážně jsem nepochopila, co jsi tím tvým p.s. myslel. Co mi za co nestojí? Ale to je jedno… Těším se na tvůj dopis!