"Drzá a zapšknutej" ►2.Klidná cesta? :D◄

Taak po delší době konečně přidávám druhej dílek doufám že se bude taky líbit Další dílky už budou chodit častějc teď sem akorát měla málo času ;)

2. Klidná cesta? xD
„Kankuro, kde vězíš? Jestli chceme do Listový v pátek dorazit tak musíme vyjít ještě dneska!“ klepe na dveře Kankurova pokoje nějaká zjevně dost rozčílená holka.
„Ehm…tvoje holka?“
„Co?! Ne to je moje ségra..Temari.“ řekne když otevírá dveře.
„Sakra, Kan-…Děláš si ze mě už fakt asi srandu ne?! Máš se balit do Listový na fesťák! Ne si tahat na pokoj nějaký svoje holky!“ Vyjeveně se na ní podívám jestli to vážně řekla.
„To není moje holka…je..to moje studentka…slíbil sem jí, že jí naučim nějaký loutkářský jutsu.“
„Jak dojemný…ale jestli sis nevšimnul pospícháme! Gaara už je připravenej a víš že nerad čeká…“ Kankuro protočí oči a pak se otočí na mě.
„Půjdeš s náma?“
„Co?!“ zeptáme se s Temari jednohlasně.
„No..tak učíme se spolu, mohla bys s náma jít a učili bychom se po cestě, když teď odejdu zapomeneš to než se vrátíme.“ Temari zavrtí halvou a odejde ven z pokoje.
„Hele, já..šla bych ráda, ale tvoje ségra nevypadá nadšeně a pochybuju že by mě tvůj brácha přivítal s úsměvem.“
„No..ten nevítá s úsměvem nikoho. A navíc, já chci abys šla...s nima je vždycky nuda a navíc aspoň by s náma šel někdo s kym si můžu promluvit o loutkách“ Změřim si ho pohledem a dělám, že strašně těžce přemejšlim…nakonec se ale jenom zasměju.
„No jo, co taky jinýho s tebou“
Vyjdeme před barák a já vidim Gaaru v tom jeho Kazekage oblečku i s kloboučkem…
„Bože, vypadá jak šašek“ špitnu tak, aby to slyšel jenom Kankuro a oba chytneme „menší“ výbuch smíchu. Gaara se s nezájmem otočí a když mě vidí zatváří se tak, že by se jeden až bál, aby to s nim neseklo…
„Co tady dělá ona?“ zeptá se Kankura se zaťatejma zubama.
„No…půjde do Konohy s náma“ usměje se rozpačitě Kankuro.
„Aha…a to si mi to nemohl říct dřív? Vzal bych si ucpávky do uší.“ To měl bejt vtip? Zamyslim se nad tim, a pak dojdu k závěru, že nebudu ošklivá a nebudu její výsosti kazit radost z prvního a posledního vtipu jeho života…
Už cestujeme asi tak hodinu, Gaara a Temari sou celou dobu ticho, já a Kankuro máme samozřejmě ze všeho děsnou srandu, a když už chytneme opravdu brutální záchvat šílenejch skřeků. Otočí se na nás Gaara se smrtí v očích.
„Můžete vy dva už konečně držet huby?!“ Docela ohromeně se na zrzečka podívám.
„Hm…tak teď ses překonal…Promiň Kankuro, ale vyhrála sem…Dlužíš mi rámen“ otočim se na Kankura, kterej se zatváří zničeně. No jo, vsadili jsme se o to, kdy Gaara ztratí nervy Kankuro tvrdil, že to u něj ještě neviděl a já zase, že mě ještě pořádně nezná...mám velmi přesvědčovací talent
Když se začne pomalu stmívat zastaví se Gaara na jedný mýtince.
„Tady se pro dnešek utáboříme.“
Všichni se teda zastavíme a vyndáme si spací pytle. Temari se nabídne, že udělá oheň. Já, Gaara a Kankuro se teda vydáme do lesa pro nějaký dřevo. Gaara de někam od nás, takže skončíme samy.
„Ty, Emi…“
„Hm?“
„Teď mi tak došlo…ty o nás víš už docela hodně, cestuješ s náma, ale já nevim nic moc o tobě…“ trošku zaraženě ho sjedu pohledem, ale nakonec si řeknu, proč ne.
„No, je to se mnou trochu složitější, nevim jestli by na to jeden večer stačil. Mám...dejme tomu... komplikovanej život…i když to tak moc nevypadá…“
„Povídej…“ vybídne mě Kankuro a čeká co řeknu.
„Já…“ podívám se do země.
„Hrozně ráda bych ti všechno řekla…ale nevim, jestli je to dobrej nápad…Většina lidí se vyděsí, když jim o sobě něco řeknu…“
„Ale no tak, vypadám jako někdo, kdo se lekne životního příbehu?“ zasměje se Kankuro.
„Ne to ne, jenom…nechme to na jindy…“ Kankuro se na mě zamyšleně podívá, ale nakonec kejvne a dál sbíráme dřevo v tichosti, když se doplazíme s obrovskou náloží klacků k táboráku Gaara už tam sedí a kouká do ohně.