"Drzá a zapšknutej" ►1.Loutky◄

No takže ...je to můj první pokus o FF táákže žádnej zázrak to neni..ale já jí mám ráda..přece jenom je moje xD Miluju každýho, kdo si přečte alespoň jeden dílek xD

1. Loutky
Pátý Kazekage sedí za stolem a sepisuje nějaký papíry. Dveře jeho kanceláře se rozletí a dovnitř vpadnou dva ninjové, kteří obvykle hlídají hranice vesnice ukryté v písku.
„Pane, chytili jsme ji, když slídila kolem hranic vesnice.“
„Dobře, běžte já si s ní promluvím…“ Ninjové odejdou a Gaara se mi zadívá do obličeje.
„Kdo si? Špeh?“
„Nejsem žádnej špeh!“
„Tak proč si v Suně?“
„Chci si zdokonalit nějaký techniky…žije tady někdo kdo by mě pár věcí mohl naučit.“
„Ty si ninja? Zajímavý, nevypadáš na to…“
„Hm, asi tak jako ty nevypadáš na Kazekageho“ řeknu mu ironicky a Gaara se na mě znova otočí jako kdybych řekla řadu hódně sprostejch slov a probodne mě pohledem.
„Víš vůbec, kdo sem?“
„Jo…Kazekage…nechápu proč z toho každej tolik dělá…stejně jenom sedíš za stolem a necháváš špinavou práci dělat jiný.“ Řeknu uraženě a odvrátim se od Gaary.
„Já sem Sabaku no Gaara…a ty si buď až moc statečná říkat takový věci a nebo blázen…i když v tvym případě možná obojí.“
„Proč? Mám se tě snad bát? Ts...nevypadáš na někoho z koho by měl jít strach…“
Zkouknu ho pohledem a nechápu pořád, proč se tak naparuje.
„Většina lidí se mě bojí…je zvláštní poznat někoho, kdo ze mě strach nemá.“
„Tak to sorry, že nejsem podle tvejch ideálů, ale potřebovala bych už jít…musim najít Sasoriho.“ Zvednu se a otočim se ke dveřim.
„Počkej….Koho že to hledáš?“ zeptá se udiveně, a když se otočim kouká na mě jako by viděl ducha.
„No, Sasoriho, mistra loutek…chtěla bych se naučit zacházet s loutkama“ pořád na mě kouká, jak kdybych spadla z Marsu nebo co.
„No kdybys nevěděl, loutka je takový to ze dřeva víš? Obvykle je na takovejch šňůrkách a-“
„Ehm…odkud si říkala, že seš?“ přeruší moje vysvětlování.
„Neříkala…ale sem z Hvězdný.“
„No…tak nevim jaký tam máte informace o Písečný, ale Sasori odsud odešel asi tak…před 15 lety“
„Co?!“ vyvalím na něj oči a přebárám si v hlavě znova jeho větu, jestli náhodou nemá ještě nějakej význam.
„Přidal se k Akatsuki…to tam vážně nemáte žádný informace?“
„No..máme ale naše vesnice je malá a celkem chudá a všichni se tam bojí udělat pár kroků za vesnici, natož se vydat takovou štreku až sem.“
„Bojí? Čeho?“
„Vim já? Já sem odešla přesně proto…já nechci strávit zbytek života mezi lidma, který se věčně něčeho bojej…“ podívám se trochu rozpačitě jinam…
„Čeho se bojej? Určitě to nevíš?“
„Já ne…A vůbec co je ti do toho, starej se o svojí vesnici, moje ti může bejt ukradená.“ Nafučeně se od něj otočim a vyjdu na chodbu. On ale vyjde za mnou.
„Hej kam deš?“
„Hledat někoho jinýho, kdo by mě učil“ řeknu mu nevzrušeně a pokračuju dál, otočim se na něj ještě a někoho přitom sejmu.
„Ježiš sorka, já tě neviděla.“
„Jo, to je v pohodě…Seš celá?“
„Jo jo, jsem OK.“
„Hej, bráško, pojď s náma chystáme se s Temi do Listový…“ křikne na Kazekageho a já se zatvářim jak kdybych snědla citrón. [i]Bráško? Dělá si p***l?[i]
„Ehm..jo, já nevim, potřebuju ještě dodělat pár papírů a-“
„Ježiiš, kašli na papíry, nebudeš přece věčně zavřenej v tý blbý kanceláři…Matsuri to určitě ráda vyplní za tebe“ vyšle ten divně pomalovaný kluk ke Gaarovi zářivý úsměv a čeká na odpověď.
„Hele ale měl bys jít, aspoň chytneš barvu“ řeknu Gaarovi a napodobim úsměv toho pomalovanýho kluka.
„Má recht brácho“ zasměje se pomalovanej, ale pak se zasekne a otočí se na mě.
„Hej co?“ podívá se zpátky na Gaaru. „Vy..Vy se znáte?“
„To víš, sme těžký best friends forever“ zasměju se a pokračuju chodbou dál. Pomalovanej se na mě prudce otočí, pak zase na Gaaru a na mě a takhle prostě několikrát. Když už stojim před budovou Kazekageho, tak mě ten pomalovaný kluk doběhne.
„Hele počkej,“ překvapeně se otočim.
„Co je?“
„Já..no znám jenom jednoho člověka, kterej by si dovolil takhle mluvit s Gaarou..máš můj obdiv…a nepředstavili jsme se..Já jsem Kankuro“ zazubí se na mě Kankuro a podá mi nataženou ruku na pozdrav.
„Ehm jo…Já jsem Emi“ oplatim mu úsměv a chytnu nataženou ruku.
„Ještě sem tě v Suně neviděl…bydlíš tady dlouho?“
„No vlastně tady vůbec nebydlim, dneska jsem přijela…hledala sem jistou osobu, kvůli loutkařskym technikám, ale…neni doma“ Znova se usměji a chci se otočit k odchodu, ale zase mě zastaví.
„Jsi loutkářskej ninja?“
„Ne to ne, jen sem se to chtěla naučit, ještě plně nedokážu ovládnout jednu..techniku a no…prostě potřebju něco, než jí úplně ovládnu“ mrknu na Kankura.
„No já jen...já ovládám nějaký loutkářský jutsu…mohl bych tě učit..teda jestli máš zájem…“ překvapeně na něj kouknu a pak se usměju jako rodilej američan s řadou bílých zubů.
„Tak to by šlo…jestli ti to teda nebude vadit“