Nepodceňujte mě! 7.díl

Asuka se vznášela v temnotě. Lehce, jako pírko. Žádný vítr necítila na své tváři. Necítila ani horko či zimu. Prostě se vznášela.
„Co je? Kde to jsem? Proč tu jsem? Proč je tu tak hrozná tma? Jsem snad…mrtvá? Je to fakt možný?“ přemýšlela Asuka.
Asi to bylo tak. Nic neviděla, nic neslyšela. Hmátla rukou před sebe. Nic. Prázdnota.
„Po smrti to nevypadá tak hrozně, jak jsem si vždycky myslela. Jenže lidi, co prý zažili smrt a potom znovu obživli, říkají, že byli v tunelu, na jehož konci je světlo. Ale žádné světlo tu nevidím. Nevidím totiž vůbec nic!“ přemýšlela Asuka dál.
A pak to uviděla. Bělostné světlo, někde v dálce. Natáhla k němu ruku, jakoby se snažila uchopit trochu toho světla do hrsti. Náhle se světlo začalo zvětšovat. Asuka na tváři pocítila poryv větru. Začala se ke světlu přibližovat. Nebála se. Kupodivu se tvářila, jakoby se nic nedělo. Naposledy se nadechla a…..
Procitla. Ležela na trávě, mokrá a vykašlávala vodu. Všimla si postavy, jež zrovna vstávala. Byla to mužská postava. Asuka chvilku zaostřovala, až nakonec rozeznala…
„Gaii?“
Skutečně, její týmový partner nyní stál nad ní a oddychl si. Zřejmě úlevou. Ale taky možná…
„Já se topila?“
„Ehm, ano. Začal jsem se o tebe bát. Když jsem se vzbudil, blízko ležel ten chlap, co tě unesl. Krvácel z břicha. Zeptal jsem se ho, kde seš a on mi řekl, že jsi pod vodou a pak zemřel. Nezabýval jsem se tedy jím a skočil do vody za tebou. Chvilku mi trvalo, než jsem tě pod vodou našel. Ale nedýchala jsi a tak jsem ti musel dát…“
Tady ho Asuka zastavila. Nemusel tu větu dokončit, aby pochopila, co se před třemi vteřinami dělo. Dal jí dýchání z úst do úst.
Posadila se a zase začala vykašlávat vodu. Ještě k tomu jí bylo špatně. Gai se rozhodl vzít ji do náruče, protože byla z boje s tím záhadným ninjou a ještě k tomu z boje o život se silami v koncích. Neprotestovala, jenom podotkla, že musí vzít tělo toho ninji, pro případ, že by se z něj daly vykoumat nějaké informace. Gai jí odpověděl, že se sem ještě staví, jenom ji odnese do jejího pokoje v domě feudála.
Asuka se pousmála a optala se ho:
„Odkdy ty jsi takový džentleman?“
„Tss, to jsem pořád, ne?“
„Fááákt? Že jsem si toho nevšimla!“
Gai jí už neodpověděl. Ne že by mu došly odpovědi, síla mládí mu dopřála bohatě zásobovaný slovník (to určitě), jenom v tuto chvíli myslel na něco jiného.

Gai se vzbudil. Byl celý ztuhlý. Rozhlédl se. Asuka už nebyla opřená strom, ale někde pryč! Gai pak pohlédl vedle sebe. Poblíž ležel ten nepřátelský ninja, jemuž nyní tekla z břicha krev. Gai k němu přiskočil a zatřasl jím a zařval:
„Kde je Asuka!? Radši to rychle řekni nebo…!”
Muž se bolestně ušklíbl a odpověděl:
„Tu holku jsem skopl do tý vody. Pokud si pospíšíš, možná ji stihneš..”
Už nedořekl. Vydechl naposled.
Gai skočil rychle do vody. Pár vteřin se rozhlížel pod hladinou, hledajíc Asuku. Uviděl ji. Klesala dolů. Gai si pospíšil a plaval za ní. Natáhl ruku před sebe, jak nejdál mohl. Nakonec se mu podařilo ji chytit za ruku a táhl ji na hladinu. Snad není pozdě!
Na břehu ji položil na záda a zkontroloval tep. Nebyl moc cítit, ale pořád byla naživu. Gai si skousl ret. Musí to udělat! Jiná možnost není. Musí jí dát dýchání z úst do úst.
Jeho srdce prudce bilo. Zaklonil jí hlavu, otevřel ústa, nadechl se a vdechl vzduch do jejích plic. Její rty…byly tak hebké!
„Sakra, Gaii, na to teď nemysli, musíš se teď soustředit na to umělé dýchání!“ napomenul se Gai.
Několikrát zopakoval dýchání, přidal k tomu i masáž srdce. Každým vdechnutím do jejich plic však ztrácel naději. Každým stlačením začal být zoufalý.
Náhle však Asuka procitla a začala vykašlávat vodu….

Za pár minut se ocitli v pokoji, jenž byl Asuce přidělen. Gai opatrně Asuku položil na postel a odběhl pro mrtvolu toho záhadného ninji. Asuka mezitím, co byl pryč, přemýšlela.
Byla trochu v šoku. Jedenáct let se jejich rtů nedotkly žádné mužské rty, nepočítá-li pusy na dobrou noc Hikoukimu. A najednou….sice se umělé dýchání nepočítá mezi líbání, ale i tak. Ještě k tomu s mužem, který je pro ní jenom jako kamarád. Prstem si přejela po svých rtech. Pak je olízla. Pořád na nich cítila docela příjemnou chuť Gaiových rtů. Začervenala se. Takto hříšné myšlenky! Ani Gaiovi nepoděkovala za záchranu života. Nebýt jeho, utopila by se. Nezačíná ale ona k němu náhodou cítit něco jiného než přátelství? Co když je to něco víc?
Asuka zanedlouho usnula. Byla hrozně vyčerpaná. Potřebovala si odpočinout.

Gai odnesl tělo ninji do pitevny. Potom se rozběhl za Asukou, aby se podíval, jak na tom je. Vtrhl do pokoje, kterému doteďka chyběly dveře (vykopl je ve 4.díle). Okamžitě se zastavil, když ji viděl spát. Po špičkách k ní přešel a sedl si k ní. Faktu, že Asuka byla jenom v županu, nějak nevěnoval předtím pozornost. Nyní se trochu zaujatě zadíval na její hezky vytvarované tělo. Začervenal se. Pak se pohledem přesunul ke rtům. Dostal chuť je opět ochutnat. Nakonec neodolal. Malá pusa přece nikomu neublížila!
Naklonil se nad ni a přiblížil své rty k těm jejím. Už byly od sebe pouhé dva centimetry…. Srdce mu bilo jako o život….Jeden centimetr…..Gai se třásl vzrušením…Půl centimetru…
Náhle zaslechl výbuch. A pak křik. Ozýval se od vstupní brány. Ač nerad, musel Asuku probudit. Když otevřela své oči, podivila se, že usnula. Gai ji velice stručně řekl, že ti bandité pravděpodobně napadli feudálův palác. Asuka okamžitě vyskočila z postele, ale pak zase do ní lehla. Pořád byla vyčerpána z předešlého boje, na další neměla tolik síly. Už chtěla Gaiovi říct že to asi nezvládne, ale hlavou jí probleskla vzpomínka:
Jedno malé dítě přiběhlo k Asuce a zeptalo se:
„Vy jste ti ninjové co nám mají pomoci? Prosím, zbavte nás těch zlých lidí! Zabili mi maminku a bratry! Prosím, můžete nám vůbec nějak pomoci?“
Asuka pohladila děcko po vlasech a řekla mu:
„Ano, já a můj kamarád tady jsme ninjové, kteří vám pomohou. Neboj se, ti zlí lidé dostanou svůj trest.“
„Já své sliby plním!“ zařvala na sebe v duchu Asuka.
Gai si všiml, jak Asuka spadla zpátky do postele a nařídil jí, aby zde zůstala, Asuka mu však stroze odpověděla:
„Ani náhodou! Budeme bojovat bok po boku!“
„No jo, ale…“
„Nepodceňuj mě!“
Gai téměř nadskočil nad její skoro agresivní reakci. Tušil, že další argumenty nebudou mít žádný efekt, rozhodil rukama a vyběhl směrem k boji. Asuka vstala a začala se připravovat k boji.
Během pár vteřin byla oblečená, vyzbrojená a utíkala k bráně. Sotva však uviděla své protivníky, málem jí upadla čelist.

Kdesi v lese v Listové
Už několik hodin zde se Hikouki spolu s Matsudairou ukrýval před vlky v koruně stromu. Byli zde v bezpečí, jenže věčně tu zůstat nemůžou . Jednou musí slézt dolů. To je zase vyčmuchají ti vlci. Život je tak děsně komplikovaný!
Navíc se začínalo stmívat a bez ohně tu brzy umrznou! Ještě k tomu nemají jídlo! Skvělé vyhlídky na přežití.
Matsudaira seděl na větvi o kousek dál od Hikoukiho a díval se někam do dáli. Myslel na Tokudaiji a Ebisu-senseie. Jistě doslova umírají starostí o ně.
Pak zahlédl v dálce naoranžovělé světlo. Zahleděl se tam ještě pozorněji. A rozeznal…
„Hikouki, požár!!!“
Hikouki se okamžitě postavil a zadíval se tím samým směrem, kterým se díval Matsudaira. Skutečně tam hořel les. Hikouki jasně viděl ptáky, jenž letěli pryč, na zemi viděl prchající zvěř.
Hikouki pokynul Matsudairovi, že je načase zmizet. Matsu přikývl. Seskočili dolů a běželi pryč.

Kancelář Hokage
Sakura a Hinata stáli uprostřed kanceláře a upřeně se dívaly na Naruta. Ten seděl za stolem a hlavu si podepíral dlaněmi. Hinata se Sakurou mu právě sdělily nepokojnou zprávu: hoří les na západě! Zrovna v těch místech by se měli nacházet týmy studentů Akademie. Museli jednat rychle!
„Sakuro- chan, ty prosím tě rozešli dvanáct poštovních sokolů se zprávou pro velitele těch týmů. Ať okamžitě ukončí výcvik a utíkají do bezpečí vesnice! Hinato, ty sežeň Yamata, ovládá Suiton, ať si sežene nějaké Shinobi ovládající také Suiton a nechť běží k požáru a hasí! Nikdy není jisté, jestli se oheň nedostane k vesnici!“
Obě dvě ženy přikývly a odběhly vykonat úkoly jim přidělené.
Naruto se opřel o opěradlo židle a přemýšlel o Asuce a Gaiovi. Už by měli být dávno v Zemi Vírů. Snad brzo podají zprávu.