Důležité !! Tým Gai vyráží - Uprostřed cesty, část 5.

Po návratu do tábora Tesue začala tvrdit: „Že je po rozcvičce zcela indisponována,“ ale i přes to všechno ji Gai přinutil obléct si Tentenino oblečení a minimálně si hrát na princezninu společnici.
Neji se své výsady jen s nimi dobrovolně zřekl a jen co chvíle nakukoval dovnitř jestli je vše v pořádku.
Tenten nyní věděla, že v Leem má spojence, ale moc dobře si byla vědoma co tato cizí slečinka dokáže a tak se i před ním musela mít na pozoru a byla připravena využít jejich náhlých změn v chování. Zvlášť nyní, když se Neji tvářil jako by té princezničce snesl modré z nebe, tak hrozně ho to jeho chování vytáčelo, byla tak zabrána do svých myšlenek, že si ani neuvědomovala, že začala potichu žvatlat, její slova však byla pro Tes zcela nesrozumitelná.
„Je tak sobeckej, ano je to ta neúděsnější osoba na světě, ale hezkej je taky a ty jeho oči… Zajímalo by mě jak asi líbá? Ehm, cože?“
Zastavila svůj schizofrenní monolog a nakoukla na osobu o níž se právě sama se sebou dohadovala.
„Co jsem to zas řekla za hloupost... i když stálo by to zamyšlení, ne-li rovnou činy, ale Tenten co blbneš! Nech toho někdo takový tě přeci nemůže rozházet, krom toho je to přesně to co by chtěl.“ Posmutněle se usmála a začala na něj doslova zírat, když se na ni, ale podíval rychle odvrátila pohled.
K polednímu onoho dne toto cestování přestalo princeznu bavit a vynutila si zastávku. Lee začal brumlat něco ve smyslu: „Celou dobu se spokojeně rozvaluje v kočáře, ale potřebuje přestávku! Kde je její síla mládí?“ a nervózně chodil do kolečka až se na cestě kolem něj vířil prach.
Tenten se na něj s úsměvem koukala. Tesue připravena využít každé příležitosti zamířila rovnou k Nejimu.
„Tak jak to jde?“ neobratně se pokoušela zavést konverzaci.
„V pohodě. Co, že tě to tak najednou zajímá?“ ušklíbl se v domnění, že mluví s kuinochi z Konohy.
„Náhodou ty jsi mě vždycky zajímal!“ vychrlila na jeden nádech.
Na Nejiho tváři se objevil překvapený výraz, ale než stačil cokoliv říct Tesue, mu opět vpadla do řeči, uvědomila si totiž maličkost, které hodlala využít. Nemusí přeci z nastalé situace těžit jen Tenten a když má převzít její místo tak se vším všudy.
„Víš, už když jsme jako tým začínaly, tak jsi se mi líbil.“ Vyloudila na své tváři nevinný úsměv a v zájmu utajení sklopila oči.
Nejimu se na ni pozorně zadíval, něco mu na ní nesedělo a tak se rozhodl ji vyzkoušet nahnul se k ní a vypadalo to jako by se jí co chvíle chystal políbit, pak se jen usmál a zašeptal: „To ty Leemu nejspíš taky.“
Tesue se vyděšeně podívala směrem k dokola chodící postavě poblíž kočáru a hystericky se rozpištěla, načež se dala na útěk v marné představě, že někdo poběží za ní.
Pravá Tenten, která celou tuto situaci z dálky pozorovala zamířila k Nejimu, ten se jen usmál a namířil si to směrem k lesu.
„No konečně si zastavil. Kam mě to prosím tě táhneš?“ usmála se na něj a rázem jako by zkameněla.
Neji ji totiž úsměv oplatil, místo odpovědi na předešlou otázku ji jemně přitiskl ke stromu u kterého stála a dlouze políbil. Poté se k ní opět naklonil a zašeptal ji do ucha ty dvě slova, která si vždycky přála slyšet: „Miluji tě.“
Naprosto ji to vyvedlo z míry, chtěla mu na to okamžitě odpovědět, ale nebyla schopna slova.
Neji si však její mlčení vyložil jinak.
„Ale ty máš nejspíš ráda někoho jiného. Neboj, já vám rozhodně nebudu stát ve štěstí,“ řekl s náznakem ironie v hlase a odcházel pryč.
Chtěla běžet za ním, ale cestu ji zastoupili dvě podivné postavy zcela zahalené v tmavé látce.
„Zdravíčko,“ ozvalo se zpod pláště jedno z nich.
Tenten němě otevřela pusu k odpovědi, ale než stačila cokoliv říct nebo udělat sebemenší pohyb zacpali ji ústa a zavázali oči.
Neměla mnoho šancí, ale nemínila se vzdát začala sebou smýkat a prala se jak kočka. Což mělo za následek, že ji pevně svázali. Provazy se ji zařezávaly do kůže a ona pomalu začínala chápat, že je vše marné a její snaha o útěk pomalu oslabovala. Nechala se unášet neznámo kam a neznámo kým, po chvíli přestala vnímat a omdlela, onen tíživý pocit bolesti a úděsu vykonal své.

Neji se mezitím nevrle vrátil do tábora. Tesue rozhodla, že dnes již nikam nepojedou a když to odsouhlasil i Dai bylo rozhodnuto. Pro dnešek se utáboří zde, mezi vybalováním a chystáním k večeru si nikdo nevšiml scházející osoby. Nikdo až na jednu osobu sedící u ohně a tesklivě koukající na kraj lesa. Myslící si, že ví co znamená bolest, tu pravou bolest má, ale teprve v blízké době poznat.