Důležité !! Tým Gai vyráží - Poslední naděje, část 6.

Toho večera, dvě osoby nemohly spát. Každá z jiného důvodu.
Neji měl obavy ohledně Tenten a Daie trápil nelehký úkol, který měl před sebou. Rozhodl se, že je nejpříhodnější doba k tomu začít jednat. Zabalil si pár nejpotřebnějších věcí, na které si za dobu služby u Tesue zvykl a odplížil se do tmy.
Neji celou noc nespal, koukal na hvězdy a rudý měsíc prozařující svým světlem tmu.

Ráno druhého dne nebylo po těchto osobách ani vidu ani slechu a Tenten samozřejmě také nebyla k nalezení. Vojsko začalo zmatkovat a tak se Lee s Gaiem nemohli vydat za ztracenými, ale museli zklidňovat situaci. Možná to bylo i lepší, neboť posily byli na cestě.
Dai utíkal lesem. Nikdy tudy nešel a přesto znal cestu nazpaměť vedlo ho nějaké vnitřní já, které ho začalo ovládat. Jakýsi vnitřní symbiont, který se ho zmocňoval, řídil jeho rozhodnutí a nutil ho dělat věci na které by jinak ani nepomyslel.
Věděl, že ho někdo sleduje, ale to vnitřní já ho nedovolilo zastavit. V poslední době mu nedovolovalo už vůbec nic byl zcela pod jeho mocí. Neustále se snažil vzdorovat, ale nyní již začínal chápat, že tento boj nemá šanci vyhrát. Jeho nepřítel byl příliš silný.

Tenten se probouzela v tmavé místnosti osvětlené září plamene svíce. Párkrát zamrkala a vyděšeně vyjekla. Ležela na ztrouchnivělé matraci a hned vedle ní byli vodorovně položeny něčí mrtvoly. Na první pohled bylo poznat, že zde jsou již hodně dlouho, mrtvá lidská těla byla v polovičním rozkladu a nevábně páchly. Nakrabatila nos a pokusila se vstát. Postava tvořená černým kouřem vlnící se v rohu místnosti se pohnula směrem k ní. Trhla sebou a pokusila se dát na útěk, v půli druhého kroku ji, ale něco zastavilo. Nebyla schopna se pohnout ba ani nadechnout, jako by zkameněla. Záhadný tvor k ní přistoupil tak blízko, že je oddělovalo zhruba deset centimetrů. Dvěma prsty jí jemně zavřel oči a po jejím těle se rázem rozhostil chlad. Led vycházející z konečků jejich prstů zaháněl její vnitřní teplo do ústraní a pomalu jej likvidoval. Neuběhlo ani deset sekund a jí se naskytl ten nejděsivější pohled, který mohla očekávat.
Postávala tam v onom ohnivém světle a dívala se sama na sebe. Vlastně pouze na své tělo, které nehybně leželo schoulené na zemi. Nyní byla stejná jako její nepřátelé, tvořená tmavou ledovou hmotou. Nebyla ani živá, ale ani mrtvá.
Postava vedle ní, beze slova vzala její tělo do náruče a odnesla jej na postel vedle ostatních.
„Co se to se mnou stalo??“ zašeptala svou vnitřní otázku nahlas.
„Nyní jsi jednou z nás. Brzy zapomeneš na ty jenž pro tebe něco znamenají.“
„A to už jsem navždy…?? “ snažila se zadržet beznaděj.
Tmavá osoba zakroutila hlavou.
„To bys musela… ale je to nesmyslné, nemůže ti to vyjít, lidé jsou příliš sobečtí než aby schopni se obětovat pro ostatní.“
„A kdyby… přeci jenom.“
Neznámý na tváři vyloudil úsměv, ale to Tenten ani trochu neuklidnilo, ba naopak spíš ji připadal ještě strašlivější než předtím.
„Pouze ten kdo by dokázal odpovědět na tuto hádanku:
Bohatství chudých i králů,
dar s nímž smí nakládat živé i mrtvé.
Název potvrdí se zas,
když měsíc ani slunce neztrácí se mezi čtyřmi zdmi.
Je hoden zachránit tě a obětovat se za tebe životem,“ řekl naprosto chladným hlasem beze známky citu a zamířil ke dveřím.
„Obětovat životem….“ Opakovala zaraženě Tenten a po chvíli se rozhodla muže následovat.

Tou dobou se do tábora dostal i Naruto, Sai a Sakura pod vedením Shikamara, kteří měli nedaleko odsud misi a náhoda tomu chtěla, že zamířili ke karavaně.
Seděli uprostřed princeznina stanu a vedli zuřivou debatu.
„Já… já věděla jsem, že přijdou. To Dai nás zradil! V poslední době se změnil a určitě se musel přidat na stranu stínů,“ pištěla Tesue po celém stanu.
„Stínů?? Kdo to je a co chtějí??“ opakoval se zájmem Shikamaru.
„Chtějí mou krev,“ zašeptala Tesue a všechny zraky v místnosti se stáhnuli směrem k ní, nenechala se pobízet a pokračovala, jako by měla naučenou nějakou básničku.
„Krev jenž obsahuje sílu oživit mrtvé. Kdo by po něčem takovém nešel??“ shrnul obsah jejího vyprávění Shikamaru a dlouze si zívnul.
„Já to nechápu-ttebayo!!“ zapištěl Naruto přes celou místnost a Sai se k jeho nechápavosti okamžitě přidal přesně tak jak radili v jeho nové brožurce.
„Společné zájmy vaše přátelství ještě více ucelí,“ přečetl Shikamaru nahlas větu z otevřené knížky v Saiově pravé ruce a nechápavě zakroutil hlavou.
Jejich týmová kolegyně pro změnu přes celou místnost v záchvatu žárlivosti pištěla.
„Je to nefér!! Já se musela učit všelijaké jedy a protijedy, pilulky… a ona… ona,“ následoval dlouhý výdech a nádech.

Dai k večeru onoho dne konečně dorazil na očekávané místo. Vešel úzkým průsmykem mezi skalami do tmavé chodby.
„Tenten,“ zašeptal jméno osoby tvořené ze stínu před ním.
„Daii co tady děláš??“ optala se.
„Dai??“ zakroutil nechápavě hlavou.
„Ten, kterého hledáš tady není..“ jeho řeč přerušil příchod další osoby, právě oné díky, které Ten ztratila hmotnou podstatu.
„Zdravím vás Koro, dobrá práce,“ pronesl s úsměvem Dai a přejel si Tenten pohledem, „ať mi donesou její tělo!“ přikázal a odešel směrem dalších místností.
Tenten chtěla jít za ním, ale Koro ji zastavil. Stála opřená o kamennou zeď a koukal na trhlinu ve skále, přímo před ní. Pohledem se odrhla pouze na chvíli a to když kolem ní prošel Koro s jejím tělem v náručí. Potměšile se na ni usmál a zamířil za Daiem.
Otočila se k odchodu a přímo před ní stál Neji. Pokusil se ji zacpat pusu, aby nevyjekla, ale nedokázal se jí dotknout. Koukal na ni ještě vyjeveněji než ona na něj.
„Co tady děláš??“ obořila se na něj.
„Ty přeci víš co jsem ti v tom lese řekl a i když ty to tak necítíš, mám o tebe strach,“ odpověděl jí šeptem.
„Nehloupni, Neji. V této situaci mi nemůžeš pomoct. Moc mých věznitelů se nalézá uvnitř nich. Divím se, že sis toho nevšiml dřív, ale mají i jinak tvořenou chakru. A navíc ani já sama nevím co mají v plánu,“ pronesla Tenten předstíraně lhostejným hlasem, možná až příliš smířeným s tím co jí čeká.
„Vždycky je ještě šance,“ nedal se Neji.
„Jedině kdyby…“