Důležité !! Tým Gai vyráží – Oheň Svobody, část 4.

Seděli naproti sobě u ohně. Dai koukal do žhavých plamenů a Neji ho probodával pohledem.
„Myslím, že to bude poklidná noc.“ Prolomil ticho Dai a pokusil se zavést přátelskou debatu.
„Hmmm,“ zahučel lhostejně Neji.
„Víš myslím si, že by jsme se měli trochu poznat, když jsme nyní v jednom týmu.“ Řekl s jistým postraním úmyslem Dai.
„Pokud jde o mě já s tebou nikdy v jednom týmu nebyl.“ Odpověděl chladným hlasem. Po chvíli ticha, ale zpozorněl.
„Daii proč si se mě na to vlastně ptal?“
„No o tebe mi nejde,“ na jeho tváři se objevil potměšilý úsměv. „Ale zaujala mě tvá kolegyně a ty se nezdáš, že bys o ni jevil nějaký zájem… Vlastně jsem tě chtěl požádal jestli bys mi s ní trochu nepomohl.“
Neji na něj vykuleně koukal, nedokázal pochopit na co se ho právě ptal, ale jedním si byl jist jeho lhostejnost k němu se pomalu začínala měnit, začala narůstat v jiný cit a tím byla zlost, nenávist a ač si to odmítal přiznat tak trochu i žárlivost.
„Tak to ani náhodou a neopovažuj se jí jen dotknout!“ zaznělo z jeho strany poslední slovo večera, po hodině dalšího mlčení a prozkoumávání krajiny Byakuganem se oba naděje na další rozhovor vzdali a bylo jim více než jasné, že se z nich v brzké době nerozluční přátelé zajisté nestanou.
Po zbytek noci byli oba zabráni do svých myšlenek, že si ani nevšimli, že z jednoho stanu pomalím krokem vyšla Tenten a mířila přímo k nim.
„Můžu si přisednout?“ usmála se směrem k nim.
„Jo jasně.“ Dostala se ji urychlená odpověď od Daie a ukázal na místo vedle sebe.
„Dík,“ věnovala nyní úsměv jenom jemu a zabrala pozici.
„To je v pohodě, aspoň bude větší zábava a proč vlastně nespíš?“
„Hlavou se mi neustále honí hromada myšlenek. Jak mám zvládnout vydávat se za princeznu? Co když to vůbec nezvládnu? A co když ona nezvládne být mnou?“
Odpověděla posmutnělým hláskem a hlavu si položila mezi kolena.
„Tenten myslím, že bys tady o tom neměla mluvit,“ napomenul ji Neji v domnění, že Dai o plánu nic neví.
„To je v pořádku Neji, jako osobní ochránce princezny jsem zasvěcen, do toho co se chystá,“ řekl s úšklebkem a pak o poznání milejším hláskem pokračoval.
„Bude to v pořádku uvidíš.“ Zatvářil se jako okouzlující princ z pohádky a přátelsky ji objal.
Tenten si o něj opřela hlavu a Nejimu scházelo málo, aby vyletěl jako čert z krabičky. Něco je tady špatně, to já jí mám utěšovat. Bouřili se pocity uvnitř něj a v duchu přísahal Daiovi válku a vyhrabání válečného kunaie.
Začínalo se rozednívat. Sluneční paprsky se prodíraly tmou a zahřívaly ospalou zem.
Ruch v táboře začínal narůstat. Hned po Tenten se vzbudila Tesue a Dai si neodpustil poznámku, že: „Alespoň ve stávání nebude později problém.“
Tesue na něj vyplázla jazyk a bez jakýkoliv okolků se posadila těsně vedle Nejiho. Div, že ne přímo na něj. Roztomile se na něj usmála.
„Když si celý večer nespal nechtěl bys jet se mnou kočárem?“ zeptala se ho nepříliš tázacím tónem. Byla zvyklá, že vždy dostala přesně to, co chtěla a Neji neměl být výjimkou.
Tenten zbystřila a snad i to způsobilo, že Neji kývl na souhlas.
„Tak to by Tenten mohla jet se mnou na koni.“ Vyslovil svůj, podle ironie mladého Hyuugy naprosto geniální nápad Dai, ale dříve než se Tenten dostala k odpovědi.
Celou svou silou mládí Gai zařval: „Rozcvička!“ a společně s Leem vyběhl ze stanu, který s hlasitým zapraskáním ležel zničený v obláčku prachu a Gai si neodpustil k zděšeně přihlížejícím strážným poznámku: „To jste nám nemohli říct, že je na jedno použití?“
Tenten se okamžitě zvedla a Neji následoval jejich příkladu. Byl rád, že se mu konečně naskytla chvíle, kdy si s Tenten může v klidu promluvit, ale toto štěstí přetrvalo pouze do té doby než Lee snad i tak trochu ze škodolibosti rozpustil Tenten vlasy a potichu, tak aby jej mohlo slyšet jen pět zde přítomných prohlásil: „Princezny přece rozcvičky nemají,“ a spiklenecky se na Tenten usmál.
Tesue po něm hodila nevraživý pohled.
„Dneska mě nikam nedostanete a na nějakou hloupou rozcvičku či co už vůbec ne.“
„Náhodou je to vynikající nápad,“ chválil svého milovaného žáčka Gai.
„Ale Tenten půjde pro tentokrát s námi. Bude to výborná příležitost na vžití Tesue do její role.“
Mladá kuinochi se usmála a začala princezně namotávat vlasy do dvou drdůlků. Ta se na ni podívala jako na vražedkyni, ale když si uvědomila přítomnost všech ostatních, mile se usmála.
„Tak než se všichni ostatní probudí a budeme schopni pokračovat v cestě dáme dvě stě koleček kolem tábořiště!“ začal velet Gai a Lee se slzičkami štěstí v očích se rozeběhl v před, Neji a Tenten se okamžitě přidali k němu, nehodlali mu nechat sebemenší náskok.
Tesue si založila ruce v bok a nevěřícně po nich koukala.
„No tak mladá dámo postávat tady by bylo stejně účinné jako, když se mě Kakashi snažil umlátit knížkou.“ Snažil se povzbudit svou novou studentku Gai, ale když si všiml, že ho naprosto ignoruje začal své obvyklé mručení.
To už bylo na Tesue moc a tak se i přes velké sebezapření vydala za nimi.
Vepředu spolu již všichni soupeřili a i přes to, že Leemu se náskok povedl prosadit, Neji nasadil volnější tempo a Tenten se marná snaha dohnat alespoň jednoho z nich příliš nedařila. Po chvíli všichni i přes Leeho kňourání a naříkání na svou novou kolegyňku počkali.
Ta se k nim celá uřícená a totálně vyčerpaná po chvíli dobelhala a padla k zemi.
„Já ji odvedu do tábora, nejspíš toho na ni pro začátek bylo moc.“ Rozhodla Tenten a zamířila ke své dvojnici.
„Nechápu tě, toto podstupovat dobrovolně je šílenství!“ potěžovala si Tesue a opět lapala po dechu, když ji Tenten podepřela a pomohla ji vstát.
Jen co jim, ale ostatní zmizeli z dohledu nasadila, ale naprosto jiný výraz.
„Neměla si mi jít pomoc ty! Copak nic nechápeš? Takhle mi moje plány kazit nebudeš nebo to ještě pěkně schytáš děvenko.“
„Co-co-cože?“ koktala zmateně Tenten
„Měla by sis uvědomit, kdo je tady šéf. Bude se to tady řídit podle mě! Je ti to jasný?“
Tenten pořád nechápala co po nechce. Doufala, že budou kamarádky a toto bylo to poslední co by od ní čekala.
„A navíc …“ pokračovala v proslovu Tesue, ale Tenten byla příliš zabrána do svých myšlenek, než aby vnímala cokoliv z toho co řekla. Začala si uvědomovat, že nikdy prakticky neuměla ovládat žádné holčičí triky a ani se moc jako holka nechovala. Vlastně nikdy taková být nechtěla, ale...
„V tom případě si moc dobře zapamatuj co jsem ti teď řekla nebo na to setsakramentsky doplatíš!“ zakončila svůj monolog Tesue a Tenten sebou trhla, až poslední slova ji probudila. Věděla, že musí něco podniknout. Moc dobře věděla, že si pohrává s ohněm, ale nemohla si pomoc. Tesuin proslov v ní zapálil pochodeň vítězství a ten nyní při výzvě k boji hrdě vzplál. Už to nebude jen nějaké Inino a Sakuřino laškování, ale tvrdá bitva.

Někde uprostřed tmy…

Tělo zbavené života nehybně leželo na slamníku vedle svých druhů, neregistrovalo příchod temných osob blížících se směrem k nim.
Byli jen přízraky, snad jen kouř či dým jehož částečky se shlukovaly v něco čemuž by se při dobré vůli dalo říkat tvor.
Tak dlouho jim scházel onen pach krve. Té zázračné rudé tekutiny proudící v lidských tělech.
Nač jim bylo, že na malou chvíli dokázali oživit svou tělesnou schránku, když u nich převládaly jen základní reflexy. Nedokázali jim předat svou touhu po pomstě ani svůj hněv.
Brzo však nemělo zůstat jenom u marných pokusů o které se pokoušejí dnes. Bude docházet k velkým činům a zlo v nich bude opět probuzeno, znovu proniknou mezi nevinné a dokáží svou vražednou moc.