Msta.

Všichni ho považovali za mrtvého avšak on trpí v jámě, ze které se ozývají nadávky. Nikdo si ho nevšímá, ale on tam je. Jak na něj mohli zapomenout? Byl užitečný! Bez něj by byli nic!Zatracený spratek, podcenil ho a vymstilo se mu to.
Dokáže se osvobodit? Ano, jenže on čeká a doufá, že na něj nezapomněli. Kdyby se aspoň mohl pohnout. Jenže, co zmůže hlava bez těla?Nic, vždy s ním cestoval Kakuzu, zapomněl snad na něj? Nebo už je taky někde v jámě? Ne. Zamítl to okamžitě. Kakuzu žije, ano a čeká na vhodnou chvíli ho osvobodit. Jenže, kdy bude ta vhodná chvíle? Nastane někdy? Ani pitomé jutsu nemůže provést.
Snad kdyby dokázal poručit rukám, zkusit to může. Soustředěně zavřel oči. Zhluboka se nadechl a bolestí zkřivil obličej. Sakra. Zaklel v duchu. Proč se to stalo? Nebyl snad dost věrný své víře?

Pamatoval si, jak se potkal s Peinem. Byl to divný chlapík a nikdy k němu necítil žádnou autoritu.

Bylo to snad naposledy co se viděli?

Potom tu byla jeho pravá ruka, Konan. Modrovlasá kráska. Tak chladná a křehká.

Líbila se mu, byla jiná než ostatní ženy.

Potom tu byl blonďatý umělec Deidara, nepadli si sice do noty, ale což.

Hm, toho taky asi už neuvidím. Pomyslel si.

A Kakuzu, agresivní maniak na peníze. Vždycky se mu smál

„Jashin-sama.“ Zamumlal. „Snad mě v tom nenecháte.“ Znovu a znovu zkoušel ovládnout své paže.
Nešlo to, cítil se slabí jako nikdy. Znovu, musí to zkusit ještě jednou, ono se to povede!
„No tak.“ Pobízel své paže k činnosti. Pravá ruka se o kus posunula.
„Dobře,“ oddechl si. Svou pozornost roztříštil mezi části těla, které byli roztroušené po celé jámě. Každá část se začala pohybovat k němu. Úlevně vydechl, ale nepolevoval. Chakra ubývala, ale části těla byli už u něho. No tak teď je to na vás, Jashin-sama. Nad jámou se mihl stín. Přelud? Pomyslel si Hidan, ale okamžitě to zamítl, protože stín se opět vrátil. Jeho končetiny se vracely na své místo a rány se zacelovaly. Udiveně se na tento děj díval. Nechápal, co se děje. Po chvíli, když už vše bylo na svém místě, stín zmizel. Připlazil se ke stěně a opřen o ni se pokusil stát. Stál na vratkých nohách a přerývaně dýchal. Oči obrácené k nebi. Kdo nebo co, byl ten stín? Zavrtěl hlavou, nemá cenu o tom přemýšlet. O kousek dál než stál byla jeho kosa. Pomalým krokem si pro ni přišel. Přerývaně dýchal, po dlouhé době měl nějakou námahu a hned tak velkou. Je čas se vrátit a pomstít se.
„Vracím se do Konohy a srovnám klan Nara se zemí!“ zakřičel a psychopaticky se zasmál.