Nepřítel z druhé strany 4

Kráčela těžce po zmáčené zemi. Bláto jí stříkalo až do vlasů, ona na to však nedbala. Jejím úkolem teď bylo dopravit toho psa do bezpečí, za jeho páníčkem. Cítila na svých rukou jeho krev. Byla teplá a bylo jí čím dál víc.
,,Vydrž kluku, za chvíli tam budeme. Bude tam i Shadow a ta tě z toho dostane." Uklidňovala sebe i jeho. Věděla, že by možná bylo lepší, kdyby ho tehdy vzal Umag s sebou, ale to by riskovala nejenom Umagův, ale i život ostatních. Z jejich myšlenek jí však vytrhl planoucí oheň.
,,Jsme nedaleko." Oddechla si a přidala na tempu. Dala do noh veškerou chakru a doskákala tak po stromech do tábořiště. Byli tam všichni. Jak její druzi tak i tým osm.
,,Atashi!" Vykřikla Ataki a rozběhla se ke své kamarádce. ,,Jsi v pořádku?" Strachovala se.
,,Já ano, ale on nebude, pokud ho Shadow nevyléčí." Dělala si starosti o čtyřnohého tvora a opatrně ho položila na zem.
,,Ty krávo! Co sis myslela, že jsi dělala?" Ozval se Atashi za zády známý hlas a jeho majitel jí povalil na zem a dal jí pěstí. ,,Mohla jsi ho zabít! Kdyby nás ta tvoje ještěrka neodnesla, mohl být Akamaru v pořádku." Lomcoval s ní. Atashi se ale takové zacházení nelíbilo. Chytla ho za límec a odhodila na bok. Kiba jen usykl, ale hned se zase vzpamatoval.
,,Kdyby vás Umag neodnes, byl by jsi mrtvý jak ty, tak oni i on!" Oplatila mu to a přitom ukázala jak na Kibu, tak i na jeho tým a nakonec na Akamaru. Všichni kolem se na ně dívali a čekali, jak tahle hádka dopadne. Kiba nakonec jen zatnul pěst a prorazil si cestu ke svému kamarádovi.
,,Neboj se Akamaru, to bude dobrý, ze všeho se dostaneš." Konejšil ho a díval se kolem. Všichni na něj upíraly své pohledy. Psí kluk toho měl akorát tak dost. Chystal se vzít Akamaru do náruče a jít s ním pryč, ovšem zastavila ho ruka položená na jeho rameni.
,,Být tebou kluku, tak to nedělám. Za chvíli přijde Shadow, ta ho vyléčí. Bude potom běhat jako bez toho zranění." Řekla Ataki. Kiba se na ní nejistě podíval ovšem ona jen přikývla. Nezbývalo mu tedy nic jiného než zase psa položit na zem a čekat.

Atashi se mezitím vypravila za svými přáteli. Sedla si na zem kolem ohniště a s díky přijala deku, kterou jí nabídl Takato.
,,Díky parťáku." Usmála se a zavřela vyčerpané, narudlé a krví podlité oči.
,,Kde jsi nechala šátek? Nikdy ho nesundáváš." Podivil se Aiko a ukousl kus ze své večeře. Atashi si povzdechla, ale musela to říct. Byli její rodina a v té se vždy všechno říká.
,,Přepadli nás, ON je na nás už dvakrát poslal. Prvně je stačili zajistit Grikaon, Kimochi i Domari, ovšem napodruhé jich už bylo moc. Abych se mohla líp soustředit, musel šátek dolů. Bohužel byla situace tak vážná, že se Akamaru, ten pes" řekla a ukázala na ležícího psa u kterého teď klečela bledá dívka a léčila ho, " zranil a my to přestávali zvládat. Proto je musel Umag odnést sem a já se postarat o Akamara. Při té příležitosti se mi samozřejmě povedlo nechat si tam svůj šátek." Vypověděla a vzala si od Ataki termosku s čajem.
,,Taky už jsme měli několikrát tu čest se s nimi potkat. Nebylo to zrovna příjemné, hlavně proto, že jsme nebyli ještě spolu. Teprve jsme se sbíhali ze všech možných koutů zemí. Třeba mě a Sorrow díky tomu napadení vyhnali z vesnice. Prý jsme pro ně moc rizikoví." Odřekla svůj příběh přicházející Shadow a sedla si vedle Atashi.
,,Jak mu je? Bude v pořádku?" Ptala se se strachem v hlase svěřenkyně vzdušné patronky.
,,Neboj se, vyléčila jsem ho. Za chvíli by se měl už ostavit na vlastní nohy." Mrkla na ni Shadow a přijala kolující čaj.
,,Měli bychom se tedy rozhodnout, co podnikneme. Musíme se za každou cenu dostat na Druhou stranu, je ovšem otázkou, jak." Přemýšlel nahlas Nori. Všichni začali usilovně přemýšlet, když v tom se ozval Takatův hlas.
,,Pamatujete, co nám tehdy říkal Ung-Aghor?"

,,Abyste se mohli dostat zpět sem, musíte si prostřednictvím vašich ochránců, draků, zjistit klíč. Klíč bude v podobě hádanky a vašim úkolem bude najít na ní odpověď. To ovšem nebude všechno. Jakmile totiž hádanku vyluštíte, budete muset najít bránu k nám, na Druhou stranu. Brána se den po dni přemisťuje, aby nebylo možné jí tak lehce najít. Ovšem když jí najdete, bude pro vás už snadné zjistit, jak k ní ten klíč pasuje."

,,Musíme zjistit tu hádanku." Zapřemýšlel Damachi a obrátil se na svého zemního draka.
,,Dorane, vy víte ten klíč, že?" Zeptal se otázkou, která vyzněla spíš jako normální oznamovací věta.
,,Jistě, každý drak jí ví." Přitakal gigant a přišel blíž ke skupině.
,,Proč jste tedy nebyli schopni nám jí říct? Jedná se tu jak o vaše, tak o naše životy!" Rozkřikl se na draka jeho svěřenec.
,,Uklidni se Damachi, tohle všechno bylo ve vašich rukách. Vy jste museli dojít k tomu klíči. Sami jsme museli zjistit, kde ten klíč hledat." Povídal nevzrušeně Doran.
,,Tak nám to už řekni, nemáme čas a je zbytečné jím teď plýtvat." Obrátil se na něj Akiko.
,,Tisíc ptáků ruší noc, to jediné, co se zdá nemožné, je prosba o pomoc, před hrůzou přinášející smrt." Pověděl hádanku a obrátil se k lidským bytostem zády.
,,Co je to za blbost?" Nechápala Ataki a vylila do sebe sklenici čaje.
,,Svůj význam to určitě má, jen musíme přijít na to jaký." Přemýšlel nahlas Takato. Každý z nich se tedy ponořil do svých vlastních myslí a přemýšlel, jaký může mít tahle hádanka význam.

Už bylo pozdě večer a tak se skupinka dračích svěřenců rozhodla, že nechá přemýšlení na později a půjde se trochu prospat. Atashi a její parťák Takato si jako dobrovolníci vzali hlídku. Dívčiny očí se zahleděly do tančících plamínků. Hnědovláska měla pořád nutkání přemýšlet nad záludnou hádankou. Jak by taky ne, nikdy se nesetkala s tím, co by přesně odpovídalo jejímu popisu.
,,Stále nad tím přemýšlíš?" Vyrušil jí Takato.
,,Jak by taky ne, musíme se tam dostat co nejdřív a ta hádanka je klíč." Povzdechla si a otočila se směrem ke spícímu týmu osm. Kráčela k nim shrbená, malá osoba, ve které poznala Atashi Hinatu.
,,Stalo se něco?" Zeptala se a nadzvedla obočí.
,,Ne, nic, jen nějak nemůžu spát a myslela jsem si, že bych mohla za vámi." Řekla a mírně zčervenala.
,,Jasně, dáš si čaj?" Nabídl jí hned Takato a uvolnil jí místo. Atashi podala dívce s havraními vlasy deku a Hinata si jí kolem sebe s vděkem omotala.
,,Slyšela jsem, jak se o něčem důležitém bavíte..." Vypadlo z ní nakonec. Jak Takato, tak Atashi ztuhli v překvapení. Po krátkém kývnutí se ale rozhodli říct drobounké dívce pravdu.
,,Ono jde o to, že aby se mohl kdokoli povolaný dostat do světa, kam míříme mi, musí objevit bránu a otevřít jí speciálním klíčem. Klíčem ke klíči je však hádanka, kterou se nám nějak nedaří rozluštit."
,,A jak zní ta hádanka?" Zeptala se Hinata směle.
,,Tisíc ptáků ruší noc, to jediné, co se zdá nemožné, je prosba o pomoc, před hrůzou přinášející smrt." Zopakoval Takato Doranova slova a opřel se o kmen nedalekého stromu. Hinata se na chvíli zamyslela a potom z ní vypadlo: ,, Vím co to je."
Oba dva na ní vyvalili oči a čekali, co ona dívka poví.
,,Před několika lety žil v naší vesnici kluk, Uchiha Sasuke. Uměl především ohnivá jutsu ale díky tréninku Kakashi-senseie se naučil i zvláštní techniku, Chidori, zvanou též jako ,,Tisíc ptáků, bleskové ostří." Řekla a znovu se začervenala nad tak rozsáhlou řečí.
,,Holka ty jsi poklad." Zalapala Atashi a pohlédla směrem na noční oblohu.
,,A ty víš, kde teď je ten Sasuke Uchiha?" Uhodil na havranovlásku Takato.
,,Jak jsem řekla, odešel. Ovšem podle posledních informací, o kterých mluvil Naruto, se má pohybovat někde v těchhle lesích." Odpověděla a přitáhla si kolena k bradě.
,,Potom nám nezbývá nic jiného, než pana Uchihu najit."