Probuzení ze snu 02

Skupinka šest + jeden pokračovala lesem. Byly to už dva dny co vyrazily z Konohy a díky bohu se zatím neobjevily žádné problémy, které by narušili jejich řád cesty.
Kakashi se, se svým týmem bavil přátelsky, ale zdálo se, že Kimm z toho jaksi vynechávají.
Po chvíli se k ní přidal Sai. Měla pocit, že jeho obličej odněkud znala, ale nebyla si jistá odkud.
„Už nepracuješ pro Danzou-sama?“ zeptal se naprosto nepředstíraně.
„Ne,“ odpověděla mu s klidem.“Root, že?“
Sai přikývl na souhlas. Kimm chvíli mlčela. Dalo by se říct, že tento člověk by měl být jediný kdo je schopen chápat její počínání, ale byl až moc věrný svým přátelům.
Myšlenky se jí zatoulaly kamsi k představě jaké to je mít přátele. Její problémy s vyjadřováním emocí pořád ještě nepolevily, i když už se toho hodně naučila.
„Kimm-san,“ zavolal kdosi zepředu.
Yamato, který se domlouval s Kakashim. Měli v plánu pokračovat co nejdéle, ale když jejich úvahu uslyšela VIP osoba, rozzuřeně se na ně osopila.
Kaguro vypadal jako vztekající se ropucha, která nechytila svou vyhlídnutou, tučnou mouchu.
„Nechci tak dlouho cestovat!“ zavrčel.
Kakashi se na něj otočil a pozvedl obočí. Tenhle protivný člověk jim lezl krkem už celé dva dny.
„Chci si odpočinou,“ pronesl panovačně.
Celá skupinka se zastavila.
„Tři míle odtud jsou lázně. Půjdeme tam,“ přikázal jím a vydal se tím směrem.
Všichni na něj nejdříve nevěřícně civěli, ale jejich prvotní překvapení vystřídala nervozita.
„CO SI O SOBĚ MYSLÍTE?“ vyjel na něj Naruto tak, že ho to donutilo otočit se.
Muž brunatěl a dupnul svou krátkou nožkou do suché země, že se to pod ním jen zavířilo prachem.
„Chci prostě do lázní!“ zakřičel.
Hádka, která se pak rozpoutala vedla k tomu, že nakonec se k nápadu s lázněmi přidala nesměle i Sakura a Naruto, kterého Kaguro nalákal na dobré jídlo.
Jelikož proti trojici, kterou teď vytvořili nemohl nikdo protestovat, vydali se směr odpočinku.

Jediné dvě dívky byly Sakura a Kimm, které společně odešly do dívčích lázní a zbytek mužského osazenstva se uchýlilo k těm mužským. Dívat se, ale na nahého a zavalitého muže nebylo ani pro Yamata, Kakashi, Saie a Naruto. Když Sai, chtěl pronést jednu ze svých typicky upřímných připomínek, Yamato před něj skočil a zacpal mu pusu jeho ručníkem.
Raději vylezl ven, než aby nadále sledoval dění v lázních.
Omotal kolem sebe ručník a zamířil do šatny. Spokojeně ho nechal spadnout a zastavil se před skříní.
„Ááááááááááááááááááá…pardóóóóóóóón,“ ozvalo se najednou dívčí zaječení.
Yamato kolem sebe urychleně omotal svou vestu, kterou právě držel v ruce. Kimm, která stála před ním se zakrytýma rukama se červenala od hlavy až k patě.
„Já..se…já..om-omolouvám se…nevě-nevěděla jsem, já…huh,“ soukala ze sebe a snažila se poslepu vyjít z místnosti ven. Taktéž kolem sebe měla jen ručník a urputně se snažila, aby jí nespadl.
Yamato sáhl po županu, který visel před ním a oblékl se do něj.
„Jo v pořádku Kimm-san,“zamumlal.
Kimm si pomalu sundala ruce o očí. Uhnula pohledem, aby se nemusela senpaiovi podívat do očí.
„Vážně jsem netušila…prostě jsem nevěděla že…..no však víte,“ omlouvala se znovu a těkala pohledem po celé místnosti.
I Yamato zrudl do barvy dobře vyzrálého rajčete a rozpačitě se poškrábal na hlavě.
„No vlastně to byla nejspíš moje vina. Měl jsem dávat více pozor,“ zašvitořil.
Kimm to přišlo natolik směšné, že se neudržela a propukla v milý smích. Dokonce i Yamato se přidal.
Konečně se odhodlali podívat se navzájem do očí.
„No já myslím, že se půjdu obléct,“ řekla po chvíli trapného ticha.
„Jistě, to bude….to bude nejlepší,“ přikývl Yamato.
Kimm se otočila a odkráčela pryč. Za půl hodiny vylezl i zbytek týmu, který měl zčervenalou kůži od vysoké teploty vody.
Yamato se nesvěřil se svým trapasem, který se mu stal a když se znovu všichni setkali ani Kimm neměla zrovna chuť to někomu vyprávět.
Kaguro si dožádal přespání v lázních s tím, že celý pobyt zaplatí. Ne, že by byl nějak štědrý, ale byla to jediná možnost jak ostatní přesvědčit.

Byla už hluboká noc. Kimm předvídala, že všichni spali, protože Sakura hlasitě chrápala a od ostatních se neozýval sebemenší zvuk.
Pomalu a tiše vstala z postele a zamířila ven. Noční procházka je vždycky to, co člověk potřebuje, aby si pročistil hlavu.
Obcházela stromy, které zdobily růžové květy a bosýma nohama překračovala ty spadené okvětní lístky.
Sedla si na kamennou lavičku opodál a nadechla se čerstvého nočního vzduchu. Ozývalo se jen hlasité cvrkání cvrčků.
Myslela si, že je sama, ale silueta sedící na stromě naproti ní jí okamžitě zaujala. Snažila se pohledem zaostřit a rozeznat jestli je to někdo koho zná. I když všichni z týmu teď nejspíš spali.
Osoba¨, která si jí už taky všimla, seskočila a zamířila tiše k ní. Kimm sáhla pod rukáv svého županu kde měla kunai a nahmatala ho pro případ, že by to byl snad nepřítel.
Opak se ukázal pravdou.
„Yamato-senpai,“ vydechla překvapeně, ale ne vystrašeně. „Nevěděla jsem, že jste to vy.“
„Poznal jsem tě podle vlasů,“ vysvětlil jí. „Nemohl jsem spát tak jsem se šel projít.“
„Myslela jsem, že ležíte na svém místě.“
„To jsem si myslel i já o tobě,“ přiznal. „Dnes je krásná noc. Dlouho jsem takovou hvězdnou oblohu neviděl.“
„Já taky ne, ale možná je to tím, že se na ní nedívám,“ zašeptala.
„Už nejsi v Rootu, měla by si začít žít normální život,“ zamračil se trochu a posadil se na místo vedle ní.
„Jistě, myslela jsem si, že začnu od znova, ale většinou na mě po čase někdo pozná, že jsem z Rootu a mají mě za cituji: „skrz na skrz Danzouova člověka.“ A to není zrovna příjemné.“
„Chápu,“ přikývl.
„Myslím, že vůbec ne,“ zaprotestovala mírně. „Ale nechte to být. Jen by mě zajímalo jak to ten Sai udělal, že má přátele.“
„Prostě…Naruto,“ kývl Yamato rameny.
Zafoukal studený vítr a Kimm se otřásla zimou, která jí projela po zádech.
„Je ti zima,“ zašeptal Yamato a sundal si svůj župan pod kterým měl jen tričko a kalhoty.
„Ne není mi zima. Vám bude senpai,“ pokusila se ho zastavit, když kolem ní dával župan, ale Yamato se nenechal a i přes protesty nakonec docílil svého.
Spokojeně si založil ruce za hlavu a usmál se.
„Sluší vám to, když nemáte kolem hlavy ten váš ochranný štít,“ přiznala a usmála se. „Nebojte myslím to upřímně,“ dodala, když viděla Yamatův výraz.
„Díky,“ zamumlal. „Je ti teplo?“
„Odvádíte řeč jinam?“ pozvedla obočí.
Trochu se začervenal nad faktem, že ho prokoukla a podíval se jako by nic na své ruce, jen aby se nemusel podívat do jejich očí.
„Ale vůbec ne,“ kývl po chvíli rameny. „Jen jsem myslel na nové téma ke konverzaci.“
„Zajímavé téma,“
Sakra ta mě drtí, pomyslel si a usmál se.
Kimm čekala co nového její společník zase vymyslí a tiše seděla. Sledovala jak se urputně snaží najít něco co by skutečně vedlo k normální a smysluplné konverzaci.
„Dobře vzdávám to,“ pronesl rezignovaně na konec.
„Co vzdáváte?“ vykulila na něj oči.
„Tak fajn. Je hezká noc, svítí měsíc, nad námi kvetou sakury. Hotová romantika.“
„O tom jsem někde četla,“ zamyslela se.
Yamato sklopil oči.
„Řekni mi Kimm, co teď cítíš, když tady se mnou sedíš a povídáš si se mnou?“ zeptal se na rovinu a otočil se čelem k ní.
Chvíli přemýšlela a poohlédla se po všech faktorech, které Yamato zmínil.
„Divné šimrání v žaludku,“ odpověděla zamyšleně. „Jako by mi tam lezla housenka.“
„Aha,“ hlesl Yamato. „Nebýt té housenky bylo by to v pořádku.“
„Abych pravdu řekla, ještě jsem se tak necítila,“ přiznala se a naklonila hlavu trochu do strany. „Je to zvláštní…a pokaždé, když se objevíte vy, senpai.“
Vítězoslavně na ni vykulil oči. Trochu se přiblížil, ale Kimm vstala. Překvapeně se na ní podíval.
„Omlouvám se, ale jsem strašně unavená. Dobrou noc Yamato-senpai,“ rozloučila se a zamířila s divným pocitem v žaludku zpět do místnosti.
Yamato zůstal sedět jako opařený. Vskutku to nebylo tak lehké jak si myslel.
Root se na ní skutečně podepsal a tenhle cit, který mu popisovala ještě neuměla ani zdaleka ovládat. Byla to snad hloupost mluvit s ní o tom?ptal se sám sebe. Opřel se o opěradlo lavičky a zadíval se na měsíc. Strávil tak až do svítání, ale sám si neuvědomoval, že tolik času produmal nad Kimm.
Konečně se odhodlal si jít lehnout a alespoň se na pár hodin vyspat, ale to ještě netušil, že mu za hodinu bude řvát Naruto do ucha:
„YAMATOO-SENSEI!“
Poplašeně sebou škubl a zamžoural očima. První co uviděl byl obličej člena týmu, který si ho prohlížel.
„Co je Naruto,“ zahuhňal a otočil se na bok.
„Kimm se ztratila,“ vyhrkl a Yamato okamžitě vyskočil na nohy.
„Cože se?“ zopakoval.
„Ztratila. Prostě není nikde.“
Společně vyběhli ven, kde stál Kakashi, Sakuka i Sai. Společně něco probírali a když Yamato došel k nim, všichni na něj pohlédli.
„Co se teda vlastně děje?“ otočil se na Kakashiho.
„Kimm nejspíše utekla. Mám podezření, že dává zprávy Danzouvi. Včera slyšela jak se o něm se Sakurou bavíme,“ vyřknul své obavy Kakashi.
„Ne! To by neudělala,“ zaprotestoval Yamato a prolétl očima po všech přítomných.
„Yamato,“začal jeho velitel smířlivě, ale on ho přerušil.
„NE! Kakashi-senpai! Vy nic nevíte, ona už nemá s Danzouem nic společného tak to pochopte!“
Všichni se po sobě podívali a zatvářili se trochu lítostivě. Copak ho mají všichni za blázna?
„Říkám vám, že Kimm se něco stalo. Musíme jí najít.“ Snažil se je přesvědčit.“Vzal byste si to na svědomí Kakashi-senpai?“
Kakashi se chvíli zamyslel a oba si hleděli do očí. Po chvíli přikývl.
„Dobrá najdeme ji,“
Yamato se uklidnil a přikývl. V rychlosti si všichni posbírali svou výstroj a jen Sakura zůstala v lázních s jejich Vip osobou.
Sai nakreslil pár malých ptáčků, které poslal prohledat okolí napřed.
„Yamato,“oslovil po chvíli Kakashi svého zamyšleného kolegu, který k němu okamžitě zvedl hlavu.
„Je ti jasné, že když se ukáže, že skutečně donáší Danzouovi, tak si i ty budeš muset uvědomit, že se s ní někdo bude muset vrátit do Konohy a předstoupit před hokage.“
„Jsem přesvědčen, že se to vysvětlí, Kakashi-senpai,“ odbyl ho Yamato a zrychlil v tempu, kterým se ubírali lesem.
„Mám ji,“ zvolal po hodině Sai. „Je to dívné,“ zamračil se.
„Co?“ zeptali se oba jeho nadřízení dvojhlasem.
„Jen sedí opřená o strom a dívá se do nebe,“ vysvětlil jim
„Nechte mě za ní jít,“ otočil se Yamato na Kakashiho. „Zjistím co se děje.“

„Vidím vás senpai, tak se neschovávejte,“ zavolala Kimm kamsi do křoví, ze kterého se po chvíli vyloudil Yamato.
„Odešla si bez jediné zmínky, mysleli jsme si….“
„Že dávám informace Rootu, že ano?“ otočila se na něj a probodla ho pohledem. „Víte, jste stejný jako ostatní. Zase mám v břiše tu hnusnou housenku a za to všechno můžete vy! A ti blbí ptáci od Saie mě už taky pěkně štvou. Myslíte si, že je to snad nenápadné?“
„Uklidni se,“ vyzval jí Yamato.
„Pffffff, prý se mám uklidnit. Já jsem klidná, ani nevíte jak moc. Víte co, já jsem na tom dobře, protože kdybych teď měla rozvinuté emoce tak jako vy, tak nejspíš zničím půlku lesa,“ osopila se na něj.
„Pojďme, vrátíme se k ostatním,“ poprosil jí, ale ona se ani nehla.
„Ne,“
„Ne?“ pozvedl obočí.
„Přesně tak, NE!“ založila si ruce a podívala se Yamatovi do očí.
„No dobrá, tak si tady sedneme a budeme čekat dokud nedorazí zbytek,“
„Pro mě za mě si dělejte co chcete!“ vyjela na něj.
„Dobře,“ přikývl a nečekaně jí vlepil polibek. Okamžitě uhnul stranou, když se její pěst ohnala kolem jeho hlavy.
„Co jste to udělal!“ zakřičela na něj.
„Važ svá slova a příště neříkej, abych si dělal co chci,“ odpověděl