Probuzení ze snu 03

„Takže vrátíme se za ostatními?“ pobídl jí po chvíli trapného mlčení Yamato.
„Běžte si kam chcete, pro mě za mě,“ odpověděla mu s mávnutím ruky.
„Můžeš se chovat mileji.“
„Vztek je mou nejoblíbenější emocí,“ odbyla ho.
Yamato vstal a postavil se nad ní s rukama v kapsách. Chvíli se na sebe dívali. Natáhl k ní ruky, aby jí pomohl vstát. Kimm ho ale ignorovala a vyskočila na nohy sama.
Vydali se směrem, kde čekal zbytek skupiny.
Nikdo nic neřekl, když dorazili na místo, i přestože si jí Kakashi nedůvěřivě prohlédl. Yamato mu dal jasně najevo pohledem, že se nic nestalo.
Panovala nepříjemná atmosféra celou cestu zpět a ani jeden ze skupiny, krom Yamata, si nemohl racionálně odůvodnit proč té divné dívce nevěří.
Vrátili se po chvíli do lázní, kde na ně netrpělivě čekala Sakura s tím „milým“ pánem, který jí celou dobu jen protivně nadával. Musela se pevně držet, aby její pěst nenarazila na jeho pravou tvář.
„Konečně,“ vydechla úlevně, když všechny spatřila. K jejímu překvapení i Kimm.
„Jak ti to tady šlo?“ zeptal se jí pobaveně Naruto.
„Paráda,“ opáčila otráveně. „Zdravím Kimm-san.“
Kimm jen zamručela a pomalu se na ní ani nepodívala. Neřekla ani slovo a zamířila do pokoje, kde byly uloženy všechny jejich věci.
Sáhla po batohu, uloženém v rohu a bez otálení začala balit.
„Dobrý nápad, měli bychom vyrazit,“ ozval se za zády Yamato.
„Ano, ale beze mě,“ odpověděla mu a nepřestávala v balení.
„Jak to myslíš bez tebe?“
„To, že se vracím do Konohy. Nebojte se, Tsunade-sama to vysvětlím. Něco si najdu,“ ujistila ho a zuřivě cpala své věci do tašky.
„Tohle je mise. Nemůžeš se jen tak sebrat a zmizet. Tohle shinobi nedělají,“ vyjel na ní.
„Ale já to tak dělám. Vrátím se do Konohy a půjdu znova k Rootu. Stejně vidím, že mě všichni považují za nějakou špínu,“ pronesla a znechuceně se podívala směrem ven, kde stáli ostatní.
„Tohle není pravda. Jen si musí zvyknout.“
„Samozřejmě,“ zamumlala a pokračovala dál ve svém balení.
Do dveří se postavil Kakashi a opřel se o futra. Založil si ruce do kapes a sledoval dění v místnosti.
„Co se děje?“ zeptal se líně.
„Kimm-san se chce vrátit do Konohy,“ odpověděl mu Yamato.
„Umh, chce se vrátit do Konohy říkáš?“
„Jo to chci,“ ozvala se Kimm, která konečně sbalila všechno co bylo její.
Postavila se a nasadila si batoh na záda.
„No Kakashi-senpai těšilo mě. Možná se někdy potkáme v Konoze, i když o tom velice pochybuju,“ rozloučila se s ním a zamířila pryč.
Yamato se rozeběhl za ní ve snaze zastavit její počínání.
„No tak Kimm, nebuď hloupá,“ přesvědčoval jí.
„Ba naopak Yamato-senpai. Právě, že jsem až moc chytrá.“
„Chováš se jako dítě,“
„Vy jako blbec,“ otočila se na něj s hraným, ironickým úsměvem.
Yamato se na ni uraženě podíval a zastrčil si ruce do kapes. Chvíli mlčel a oba se na sebe jen nasupeně dívali.
„Jsi ta nejumíněnější, nejarogantnější, nejupřímnější a nejkrásnější kunoichi, kterou jsem kdy viděl. Proč jsi zrovna taková?“ probodl jí pohledem.
Kimm pokrčila rameny a oplatila mu jeho pohled. „Někdo musí být tak úžasný jako já, aby na světě vyvážil to procento blbců jako jste vy,“ opáčila suše a otočila se k němu zády, připravena dát se na cestu.
Její urážky na Yamatovu osobu ho nechávali na první pohled klidným, i když v něm to vřelo.
„Počkej!“ zavolal na ní ještě v momentu, kdy se chtěla rozmístit.
„Co je?“ otočila se na něj s pozvednutým obočím.
„Jdu s tebou,“ informoval jí. „ Vrátím se do Konohy.“
„Nemluvte hlouposti. Máte misi tak jí splňte,“ zamračila se na něj.
„Tohle byla i tvá mise, taky ses na ní vykašlala. A navíc já se tě neptal, já ti to oznamuju,“ zašklebil se na ní a pozoroval jak postupně mění barvu z bledé na červenou a následně fialovou až zpět ke svému původnímu odstínu.
„Počkej tady na mě. Jestli utečeš tak-,“
„Tak co?“ skočila mu do řeči.
„Prosím, počkej na mě ano?“ poprosil jí mile a ona už spokojeněji přikývla.

Yamato byl během chvilky zpět v místnosti, kde byli ubytováni. Všichni se balili a byli už skoro u konce, když je Yamato vyrušil.
Pobral svoje věci v půl minutě a otočil se na všechny přítomné, kteří na něj vyjeveně hleděli.
„Co se děje Yamato?“ ptal se ho Kakashi s pozvednutým obočím.
„Kakashi-senpai omlouvám se, ale musím jít s Kimm. Nemůžu jí nechat samotnou,“ vysvětlil mu.
Kakashi si ho trochu udiveně prohlédl. Chvíli si hleděli do očí a ani jeden z nich neuhnul.
„Vidím, že jsi rozhodnutý,“ zamumlal velitel.
„To jsem.“
„Dobrá, hned jak dorazíte pošlete mi zprávu. Ale HNED,“ varoval ho.

„Můžeme vyrazit,“ zavolal na Kimm, když se k ní konečně blížil.
Stála pořád na jednom místě a tvářila se znuděně a nezaujatě.
„Co se děje?“ chtěl vědět Yamato.
„Nechápu vás.“
„Já tebe taky ne,“ ušklíbl se a s těmito slovy se vydali na cestu.
„Proč jdete se mnou?“ vyjela na něj po chvíli cesty, o trochu ostřejším tónem než chtěla.
„Někdo to musí hokage vysvětlil,“
„Pche,“ odfrkla si, „tohle není ten důvod. Čtu ve vás jako v otevřené knize.“
„Nepovídej,“ podivil se Yamato a nepatrně se usmál. „A co sis ve mně přečetla?“
„Že jste do mě blázen,“ opáčila nevzrušeně.
„Co to-,“ začal větu, kterou nestihl dokončil, jelikož mu podklouzla noha a on se ze stromové větvě svalil na zem.
Zůstal ležet na zádech a těžce oddechoval. Kimm seskočila za ním a postavila se nad něj.
„Jste v pořádku?“ zajímalo jí. „Snad jsem toho tolik neřekla.“
„Ani nevím co jsi vlastně řekla,“ zalhal Yamato a lehce se začervenal.
„Řekla jsem že-,“
„NE UŽ TO NEOPAKUJ!“ skočil jí pohotově do řeči a přiložil ruku k ústům.
„Už to prosím neříkej,“ zašeptal ještě a nechal jí sesunout se zpět podél těla.
„Fajn, stačilo říct,“ odvětila Kimm uraženě. „Nemusíte mi hned zacpávat pusu. To nemám ráda,“
„Jasně, jasně,“ mávl levou rukou, ve které ho bolestivě bodlo. „No paráda, ještě jsem si zlomil zápěstí.“
„Ukažte,“ pobídla ho Kimm a on k ní nastavil bolavou ruku.
Pustila se do léčení a za pár minut bodavá bolest ustála. Věnoval jí vděčný pohled, který mu Kimm nevědomky vrátila.