Probuzení ze snu 01

Celý pětičlenný tým teď stál před stolem hokage v její pracovně. Tsunade seděla a všechny si měřila pohledem. Dokonce i Kakashi, který vždy všechno bral s klidem už nevrle zamlaskal.
Naruto se tvářil znuděně stejně jako jeho kamarádka a Yamato stál opřený o stěnu místnosti.
Po pár minutách dalšího čekání se konečně ozvalo osvobozující zaklepání na dveře.
Všichni sebou trhli. Tsunade si velice úlevně oddechla, ale zamračila se.
„Vstupte,“ zavrčela a opřela se v křesle.
Do místnosti vstoupila dívka vyšší postavy a štíhlou figurou. Podívala se svýma našedlýma očima po všech přítomných a prohodila rudými vlasy, které jí dosahovaly až k pasu.
Nastalo ticho, které prolomily jen její ladné kroky, když mířila směrem k hokage.
„Hokage-sama,“ pozdravila jí úklonou a znovu se nedůvěřivě poohlédla po ostatních, kteří jí nejspíše z důvodu dlouhého čekání , nevěnovali příliš vřelé pohledy.
„Kimm-san,“ odpověděla jí Tsunade a zamračila se ještě víc. „Pokud vím, náš domluvený čas byl před čtyřiceti minutami.“
Kimm se zatvářila trochu omluvně, ale ne natolik, aby na to předešlé zpoždění zapomněli.
Hokage si odkašlala a postavila se na nohy.
„Přizvala jsem Kimm, protože ona jediná má tady ve vesnici největší zkušenosti s typem mise jako je ta vaše,“ vysvětlila jim. „ Navíc jsem si myslela, že lepší šest členů týmu, než pět. Jak už jsem vás informovala před příchodem Kimm, vaše mise je ochrana VIP osoby při přesunu z Konohy do vesnice Tisíce řek, která leží v zemi vírů.“
Přítomni zamručeli a nikdo se neměl na jinou odpověď. Kimm přeletěla opět pohledem po všech. Jediný kdo jí věnoval alespoň letmý milejší pohled byl hnědovlasý, mladý muž s tmavými oči, který doposud stál opřený o zeď. Sice překvapeně, ale přesto mu jeho gesto letmo oplatila.
„Abych nezapomněla,“ namítla ještě hokage, „ Doufám, že budete souhlasit. Velitelem této mise bude právě Kimm, díky jejích zkušenostem,“ oznámila jim.
Trojici Naruto, Sakura, Sai se zalesklo v oku neskrývané překvapení. Každý z nich čekal, že to bude Kakashi, který je opět povede. Kimm zdvořile kývla hlavou.
„Kakashi-senpai, Yamato-senpai. Doufám, že naše spolupráce jako tým bude velice dobře fungovat,“ snažila se být milá, ale k jejímu překvapení se zřejmě její velení nic moc nezamlouvalo. Nevěnovala tomu další zbytečnou pozornost a když je všech po pár minutách Tsunade propustila otočila se čelem k osobám.
„Kaguro-san, kterého doprovázíme bude za dvě hodiny připravený. Prosím sejdeme se u severní brány,“ informovala je, ale nečekala na odpověď. Samotná prošla chodbou směrem až ke schodům, které vedly ven. Za sebou uslyšela zvuk kroků, který se k ní přibližoval.
„Kimm-san,“ zavolal na ni Yamato na znak, aby na něj počkala.
Kimm se ohlédla a zastavila svůj krok před prvním schodem. Člen jejího týmu se k ní přidal a společně zamířili z budovy.
„Chtěl jste něco Yamato-senpai?“ zeptala se ho jakýmsi podezřívavým tónem.
Yamato se na chvíli zamyslel a trochu svraštil čelo. Poškrábal se rozpačitě na čele než se odhodlal k řeči.
„ ANBU-Root, že ano?“ ujal se nakonec slova a povytáhl obočí.
„Jak jste to poznal?“ vykulila na něj oči. „Před půl rokem jsem Root opustila. Dalo by se říct, že jsem nebyla-- příliš--no spokojená,“ vymluvila se nakonec Kimm a pokusila se o úsměv.
„Chápu,“ přitakal Yamato. „Všiml jsem si jistých mezer v emocích.“
„No popravdě, i přes to, že jsem venku už půl roku, mám s tím pořád tak trochu problém. Nejsou přátelé, kteří by mě jaksi „poučili“ co se týče emocí,“ vysvětlila mu.
Yamato se letmo pousmál a i přes to, že ve skutečnosti se chtěl zeptat na něco jiného, nechal radši původní téma rozhovoru plavat.
Kimm se zastavil na rozcestí mezi dvěma uličkami kam spolu došli a otočila se na něj.
„Musím se jít ještě domů připravit, však to znáte,“ mávla rukou a rozpačitě si prohrábla vlasy. „Yamato-senpai, prosím přijďte včas. Kaguro-san nenávidí čekání a opozdilce,“ varovala ho a rázem byla pryč. Ani Yamato dlouho nečekal a zmizel ve spleti uliček Konohy.
Kimm se sama pro sebe usmála, když přistála z dlouhého skoku na své okenní římse a vklouzla dovnitř. Yamato byl milý člověk. Bylo jasně vidět, že se jí nesnaží její práci znepříjemňovat. Měla, ale dojem, že on nebyl sám, který poznal, že pochází z Rootu. Kakashi-senpai si jí neprohlížel dvakrát důvěryhodně. Bylo nanejvýš jasné, že tato mise bude o velké ostražitosti.

Po dvou hodinách u severní brány
„Takže jsme tady všichni,“ ujistila se, když se Kakashi ukázal s malým zpožděním.
Malý zavalitý mužíček s nepříliš sympatickou tváří a s nerudným pohledem jen rozmrzele zabručel, když se Kimm ujistila, že jsou opravdu všichni.
Otočila se směrem k trojici dvou chlapců a dívky a snažila se rozvzpomenout na jejich jména, ale nebyla si ani jistá, jestli se na ně před tím zeptala.
Když postřehli jak hledá v paměti, otevírá a zavírá bezhlesně pusu, Sakura jí hbitě odpověděla na nevyřčenou otázku.
„Sakura, Naruto, Sai,“ zahučela a ukázala postupně na každého z nich.
Kimm trochu rozmrzele přikývla, ale úsměv a jeden z povzbudivých pohledů Yamata jí z jakéhosi neznámého důvodu dodal patřičnou dobrou náladu.
Rozhodla se k radikálnímu kroku, který by alespoň o trochu mohl povolit napranou atmosféru.
„Kakashi-senpai,“ oslovila ho.
Kakashi se na ni otočil s pozdviženým obočím a souhlasně zamručel.
„Myslím, že byste měl velet vy,“ ujistila ho.
Nastalo chvilkové ticho, které stejně přerušil až Yamato, když se snažil najít pozitivum v Kimmině činnu.
„Myslím, že to je od Kimm-san velice chtré gesto Kakashi-senpai.“
„Jsi si jistá, že chceš velení přenechat mě?“ zeptal se jí a Kimm přikývla.
„Jste nejzkušenější. Já osobně bych považovala za ostudu, kdybych toto neudělala.“
Po dalších pár minutách kdy se Kakashi, Yamato i Kimm společně domluvili na strategii ochrany, se konečně vydali na dlouho cestu, která je čekala.
Yamato a Kimm se drželi vzadu. Naruto a Sai po stranách a Kakashi se Sakurou ve předu, aby všechny strany Kagura byli kryté.
„Dobře jsi udělala,“ pochválil jí z ničeho nic Yamato.
Kimm vylétlo obočí do výše. „Skutečně?“ ujišťovala se.
„Kakashi-senpai je snad nejuznávanější ninja ve vesnici,“
„Samozřejmě to vím,“ přitakala.
Sérií úsměvů, kterou jí Yamato během jednoho dne stačil věnovat jí silně vyváděla z míry. Byla sice spokojená, ale na takového počínání lidí kolem sebe nebyla zdaleka zvyklá.