Ask Anyone! Speciál z Egypta

Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...
Speciál z Egypta!

Brepto? Kolik je venku stupňů, ať vim, kolik na sebe hodit vrstev.
„To nechtěje radši ani vědět šéfko.“
No tak kolik?!
„Ani já nemohu říct, v teploměru zamrzla rtuť na -60...“
NANI?!
„Můžu vám maximálně ušít bundu z toho spacáku do Antarktidy.“
Tak takhle by to dál nešlo! Brepto, najdi nějaký saké, jde se směr Tsunade!

..:::::ASK ANYONE!:::::....:::::ASK ANYONE!:::::..
..:::::SPECIÁL Z EGYPTA!:::::..

Vítejte přátelé i nepřátelé, u dalšího speciálu rubriky Ask Anyone. Pokud se vám podaří fénem rozmrazit okna, asi zjistíte, že venku je taková zima, že by psa ven nevyhnali...Kakashi to udělal a Pakkun je z toho chudák u ledu. Ladovská zima hadra. Ale to bychom to nebyli my, abychom se nechali utlačovat v takových podmínkách. Pár flaší saké, pár komplimentů a několik demonstrativně spálených Icha Icha knih, stačilo k přemluvení Tsunade, abychom se vydali do teplejších krajin na dovol...na pracovní placené volno. Jenže to je tak, když chce někdo něco, druhý to chce okamžitě taky, a pak to dopadne jako teď s náma, že z Konohy do Egypta neletí jen naše soukromá novinářská helikoptéra, ale rovnou všechny Konoha no Airlines letadla, nemluvě o pár nelegálních bojových letounech Akatsuki a Orochi-air-crash.
Takže si dovedete představit, naše soukromá dovča se proměnila na hromadný atak Egypta s turisty Konohy a blízkého okolí a tím pádem i v opravdové pracovní placené volno. Nesmutnili sme s Breptou dlouho, raději sme přibalili pár karet do foťáku navíc a se šibalským úsměvem vyrazili na lov.
Egypt přátelé je vskutku země zvláštní a plná tajemství. Nevěřte každému dokumentu, který vidíte, nebo každému dějepisáři, který do vás cpe povídačky typu: Pyramidy postavili otroci atp. Ale o tom až později.
Na rozdíl od našich „spoluletců“ nás helikopča dopravila přímo do našeho VIP hotelu. Když jedete do Egypta, berte všecko s 4 hvězdičkami výše, a tohoto pravidla my se drželi co nejlépe Ostatně, Konoha to cvaká.
O pár hodin později se i všechny ostatní hotely zaplnily, a když říkám všechny tak všechny, Konoha je totiž dost velká. No, Egypte, něco mi říká, že tohles ještě nezažil a dlouuuho nezažiješ.

Den 1. – Lenošení

Není nad vstávání po desáté, snídani ve formě švédského stolu a vyhlídka na teplé počasí, teplé moře a vychlazený koktejl Sex on the Beach.
V zimě to slunko není nic extra, ale když se nebudete patlat 100 faktorovým mlíkem, dokonce se i opálíte.
Když sme s Breptou chytli trochu barvu, odvážili jsme se vyjít do ulic na nějaké ty nákupy. Bohužel/Naštěstí, jak se to vezme, jsme nebyli jediní.
Naše jubilejní první oběť žurnalistického průmyslu v Egyptě, byla dvojka Hidan/Kakuzu. Štrádovali si to tak do obchodu se suvenýry a my samozřejmě v těsném závěsu za nimi.
Něco mi říká, že Kakuzu nebude mít radost. Hlavně z toho důvodu, že ve většině egyptských obchodů, obchodníci nemají u výrobků ceny Zato platí pravidlo, zeptej se na cenu a pak to usmlouvej na polovinu. Hoříme s Breptou nedočkavostí, jak si naše oblíbená Akatsuki dvojka poradí. Brepta to nafotil, já zatím vybírala nějakou pěknou sošku faraóna jako těžítko do kanclu.
„Ty vado Kakuzu, čekni tohle.“
„Hm?! Ale Hidane...tohle ti šéf nedovolí nosit,“ čučel na Hidanovu volbu trička Kakuzu. „Ta egyptská borka na tom, dejme tomu, ale to triko je bílý. A bílá je barva míru. A to od dob Orochimara už nevedem. Jedinej koho s tímhle sbalíš bude tak možná Itachi.“
„Tak porád nekritizuj a taky něco vyber skrblíku! Kdo se má porád nosit s tímhle vohákem to mi teda řekni. Furt se s tím prát jak je to zasviněný od krve, pak mě dycky Konan seřve, že věčně stojim u pračky. Taková votrava!“
Shika? Tady....ne...ehm...
„Kup si tohle,“ podával mu Kakuzu takové ocelové udělátko co nápadně připomínalo Hidanovu vlastní kosu. „Taková pěkná kudlokosa. Až zase budeš někoho kuchat, bude se to hodit. Navíc je to v pěkným egyptským stylu, vidíš?“
„Jůůůůůůůůů, to chci! Hej šejku, nebo co seš to zač. Kolik stojí tenhle krám?“
„Eura? Dolary?“
„HUH?!“
„To jsou měny, blbe,“ plesknul ho Kakuzu a tasil peněženku naditou doláčema. „Máš štěstí, že sem byl ve směnárně.“
„Stópadesát dolarů,“ usmál se obchodník.
Zato Kakuzu se nesmál. „To si děláš kozy ne?! Za tohle párátko?!“
„Stó dolarů?“ navrhnul.
„Víc jak dvacet doláčů ti za to nedám,“ usmyslel si Kakuzu.
„Padesát?“
„Co takhle zadarmo a já zase schovám tu kosu?“ vložil se do toho diplomaticky Hidan.
„Ano, ano, zadarmo, zadarmo,“ klaněl se prodavač jak někde v Japonsku a šlahnul Hidanovi do náruče pár drobností jako pozornost podniku.
„Vidíš Kakuzu? Takhle se dělají obchody!“ vypláznul jazyk na Kakuza a spokojený se svým nákupem opustil obchod.
„Baka!“
„Jů, šéfko, to bysme mohli tak zkusit ne? Vyjednávat.“
Kušuj, Brepto! Tohle prosimvás nikdy v Egyptě nezkoušejte, pokud nejste Hidan a Kakuzu, takoví jsou prostě oni.

Oběd nebyl nic moc, pokud nejste na vskutku exotické jídlo. Jako správná obyvatelka Konohy, jsem si naštěstí přibalila pár instantních rámenů. Šli sme to s Breptou vyležet na pláž, kde bylo zase jednou rušno.
Sotva sme se stačili uvelebit na lehátko, „projel“ okolo nás velbloud. Na tom by v Egyptě nebylo nic zvláštního, kdyby na něm nejela dvojka Tsunade a Jiraiya, oba v zapálené diskuzi o Orochimaruově růžovém spacáku a oba taky s notnou zásobou saké v ruksaku. O pár minut později okolo proběhl očividně zoufalý majitel onoho velblouda s velkou boulí na hlavě.
U břehu se zase sešla stará známá tlupa „the rookie nine“ později přejmenovaná na „the rookie twelve“ a poté co pláchnul Sasuke, je to „the rookie eleven“. Zjevně se chtěli přizpůsobit prostředí a tak je název dočasně přejmenován na „Ocean´s eleven“. Celá parta radostně řádila v moři, teda až na Leeho, který šel všem opět příkladem a zrovna připlaval od protějšího břehu (nějakých 300 km), kam se ráno vydal na průzkum se svým mladistvým duchem a taky Maito Gaiem.
Když jsem si skákla k baru pro další koktejl, narazila jsem na další zajímavý výjev, který jsem okamžitě nafotila já osobně se svým provizorním jednorázovým foťákem. Vždy připraveni.
V jedné části plážového komplexu vyhotovili takovou malinkou lagunu, kde mořská voda sahá někam sotva po pas, a kde rodiče učí své ratolesti plavat. V tomto případě rodič Orochi-sama a ratolest Sasuke. Kompromitující foto Sasukeho v plavkách s kačenkama a oranžových (oranžových!) plovacích rukávků jak se učí mermomocí plavat, můžete dostat za speciální příplatek (5 yenů nebo pár kokosek) u svého prodejce bulváru.

Véča byla znamenitá, poněvadž zrovna měli japonský večer, tudíž samé lepší papání Kdo se pak nudil, mohl vyrazit do ulic na pozdní nákupy nebo na některou z mnoha diskoték nejen v hotelu. Na pláž to už vážně nešlo, páč v pět odpoledne tu slunce definitivně zapadá.
My sme s Breptou vymetli obchody už dopoledne, takže sme směle vlítli do první diskotéky co nám „cvrnkla do nosu“.
Zábava byla v nejlepším, pití šlo dokola a hudba byla ta pravá taneční. Nebylo divu, že parket byl narvaný k prasknutí. Stačilo tak jedno ´prásk´ od Sakury a bylo místa dost.
Zatímco egypťané mohli pouze slintat při pohledu na spoře oděné dívky na parketu, pánové z Konohy byli tak trochu...apatičtí. Chouji zabavil první kotel čipsů a ládoval se s nimi pěkně v koutě, Shika seděl s Asumou u baru a pařil shougi, Shino zkoumal kdesi ve sklepě nový druh egyptského švába, Kiba od odpoledne postrádá Akamarua (Egypt je plný koček), takže se nezúčastnil a trojka Neji/Naruto/Lee buď špatně zabočili, nebo jsou schválně ve vedlejším koutku bojových umění. Jediný, kdo byl donucen k potupné úloze tanečníka byl Kakashi, kterého si Ayame hold dokáže zpracovat. A Akatsuki naštěstí nebyla nikde v dohledu.
„Naštěstí, hn,“ potvrdil nám to Itachi...ehm...NANI?!
Nandaaaaa!
„Snad sis nemyslela, že sem zůstal doma,“ usmál se Itachi tak, jak to umí jen on.
To mě ani ve snu nenapadalo, ty, abys někde chyběl, pche...
„Tak sem slyšel, že se brácha učil dneska plavat,“ ušklíbnul se zlomyslně a posadil se vedle.
Chceš fotku do rodinnýho alba?
„Supr nápad. Už to chtělo nějaký update, naposled tam mám jen pár fotek z domácího prostředí s podtitulkem: Masakr u nás doma.“
Není nad optimismus.
„Tak já zase frčím, zítra se brzo vstává.“
Nepovidej, kampak kampak? Že bys někdy byl ranní ptáče, o tom nic nevím.
„Fakultativní výlet do Káhiry,“ mrknul flirtovně Itachi až sem z toho málem měla infarkt a s lehkým ´puf´ byl ten tam.
Brepto? Napadlo tě to samý co mě?
„Si pište, že jo,“ odpověděl se šibalským úsměvem, a tak sme oba nenápadně zařadili zpátečku.

Den 2. – Pyramidy volají

Vím, že to bude znít trochu klišé, a že by mě za to mohl Shika-chan zažalovat za porušení autorských práv, ale je to votrava! Vstávat v jednu ráno abychom stihli bus o půl druhý ráno, to je šílenství.
Ale páč to jinak nejde a my sme stále těžce akční, musíme prubnout všecko. Proč tak brzo? Bus se totiž po cestě, která je dlouhá něco mírně přes 600km, musí připojit na konvoj, plný po zuby ozbrojených policejních džípů. Bezpečnosti tu není nikdy dost, ale ten konvoj se táhne jak sopel. Takže nějakých osm hodin nám ta štreka trvala. Každopádně sme si s Breptou přibalili mazlíka (polštářek x)) a to brzké vstávání sme dospali v buse.
Když jsme se probudili, prali sme to už mimo konvoj tak stovkou skrz první čtvrti hlavního města Egypta, Káhiru. Směr byl jasný, Gíza, městská čtvrť, ve které se nachází div světa, Velká pyramida.
Průvodce začal cosi vyprávět o historii Egypta, ale to nebylo podstatné. Dějepis sem měla na škole taky. Horši bylo, že pokud sme se chtěli dostat do královny všech pyramid, museli sme sebou pěkně hodit. Vstup je totiž na den omezený, a tak se dovnitř dostane jen několik vyvolených, kteří si přivstali a přijeli dřív. Ale to by v tom byl Madara, abych se tam nedostala. S nudným průvodcem a pomalým autobusem, co se zrovna zadrhnul v dopravní špičce, sme se s Breptou rozloučili slovy: Astalavista bejby a s oním patentovaným ´puf´ sme se portli přímo k pyramidám.
Tento ženiální nápad sme očividně nedostali sami, páč se to tu jen hemžilo starými známými. Někteří se hold umí portnout z větší dálky než třeba já, že, tudíž tu straší už od rána.
Neztráceli jsme ale čas, atakovali jsme prodejnu lístků a hurá k Velké pyramidě.
U vchodu, kde bychom normálně odevzdali potřebné lístky ke vstupu, bylo liduprázdno, dokonce i horký kafe tu nechali jen tak stát. Někdo měl asi hodně na spěch a nebylo to kvůli nějakému poblíž spadlému UFO. Brepta do sebe kopnul kafčo a vyrazili jsme vstříc nebezpečí. Bylo totiž jasné, která tlupa je právě na prohlídce tohoto historického skvostu.
Skvost nebo ne, pokud se chcete někdy do této pyramidy podívat, tak vás varuju, chce to značnou kondičku. Abyste se totiž dostali do tzv. Královské komory, musíte si vyšlapat dobrých 90m strmých provizorních schodů. Byla tu před náma taková grupa amíků (fast food apod.), kteří to vzdali ještě před Velkou galerií.
Ono to není zas tak náročné co se těch 90m týče, zvládla sem to já, a to nejsem ani žádná miss 90-60-90 a už vůbec neholduju 90% svého času sportu. Jde spíš o fakt, že se tamním prostorám nedostává čerstvého vzduchu a je tam opravdu odporné dusno. Brepta zvolil kafe doping a já už se s tím nějak poprala, a tak sme oba za pět minut pyšně stanuli na vrcholu cesty, v Králově komoře.
Je to prostě kamenná místnost cca 6x6 metrů s kamenným cosi, co považují za sarkofág, na severní straně. Žádné pestrobarevné malůvky a jiné blbinky. Pokud nejste milovník historie a Egypta samotného, budete zklamaní, asi stejně jako skupinka záškodníků před námi, Akatsuki. Mě samozřejmě zářili očíčka
„Ó Kami, sto liber, sto liber!!! Za TOHLE!“ brečel Kakuzu v samém rohu místnosti.
„Jo, a co teprav ta štreka sem, no a ten smrad to je hrůza!“ nadával nad ním Hidan.
„MLČTE, barbaři...,“ okřiknul je Sasori a s pusou dokořán pokračoval v podrobné studii každého milimetru sarkofágu.
„Tomuhle ty říkáš umění jo?!“ vystrčil Deidara hlavu ze sarkofágu, kde se na chvíli asi natáhnul. „Bych to tu nejradši...,“ doříct, ani tasit kus jílu, už nestačil. Sasori ho zase poslal počítat hvězdičky jednou výchovnou peckou.
„Sem někde četl, že tenhle krám vydrží i výbuch atomový bomby,“ chytračil Kisame a vypadal tak trochu jako...ryba na suchu.
„Ty umíš číst?“ řekl obdivně Tobi a v...oku se mu zablesklo a nebyl to sharingan...naštěstí.
„Itachi mi dycky nadával do žraloka-plebejce, tak sem se naštval a vzal si kurzy čtení, no,“ vysvětlil zdráhavě.
„Pozor! Vyletí ptáček!“ Už sem si myslela, že mi někdo dělá konkurenci v žurnalistice, ale to jen Konan vypustila svoji zbrusu novou papírovou vlaštovku.
Nad tím Pein jen zakroutil hlavou a zamumlal pár sprostých slov.
To ale nestačilo nejmenovanému Uchiha géniovi, který vlaštovku okamžitě zbombardoval smrští ohnivých technik.
Ale někdo mi tu chyběl.
„Zetsu jel do Luxoru, prý že tam mají výprodej zahradnických potřeba, tak neodolal,“ vysvětlil Itachi.
Ještě jednou na mě použiješ sharingan na čtení myšlenek, půjde pár kompromitujících fotografií do tisku a to se budeš divit, co mám všechno nafocený! A na krutou smrt v tsukoyumi zapomeň, Konohamaru má rozkaz všecko publikovat, v případě mé náhlé smrti, hahááá
„Hn,“ zatvářil se zklamaně Itachi a stejně zklamaně se otočil k odchodu.

Bylo na čase opustit scénu, u Akatsuki jeden nikdy neví. Směrem dolů už to šlo kupodivu mnohem lépe A tak, plni energie, vyrazili sme vstříc strážkyni pyramid, Sfinze. Nejdřív mě napadlo počkat, až se Akatsuki vyřádí v pyramidě a zamíří sem, abychom s Breptou neplýtvali rozpočet na vstupenky, ale nebudeme zákeřně ničit egyptskou ekonomiku.
„NE! Akamaru ne, vážně se s ní nemůžeš oženit!“ řádil Kiba a snažil se svého přerostlého mazlíčka sundat ze Sfingy.
„Ta je ale vošklivá,“ odfrkla si Ino, otočila se na podpatku a se zástupem slintajících mužských domorodců se vydala naproti do pizzerie.
„Nazdáááár Lanti,“ přihopsala si to na velbloudovi Tsunade. Jiraiya nikde, asi holka zase vystřízlivěla. „Ti řeknu, super nápad takhle dovča. Tak já snad abych pokračovala, hej hooouuu,“ pleskla velblouda do zadku a už se řítila dál.
Ano, taky si myslím, supr dovča. Teda až na ten písek. Božéééé, Kamiiii, Jashineeee, KDOKOLIV! Udělejte někdo něco s tím pískem.
Prej zázraky se dějí, já tomu dodnes nevěřila. Zvedl se vítr, obloha ztemněla a během minuty nebylo v dosahu několika kilometrů ani zrnko písku. A stále ještě nevěřím...
Od Sfingy si to zrovna mašíroval Kazekage Gaara se svými dvěma stále kupodivu tichými sourozenci v patách. Zastavil se těsně u mě a se slovy: Stačí říct mi podal svoji vizitku a odkráčel si to též naproti do pizzérky.
Shledali sme, že to nebude špatný nápad a šli se taky v klidu naobědvat. V klidu tedy jen do té doby než...
„Jůůůůů Breptulkóóóó!“ přiřítil se stylově Orochimaru a s hvězdičkama v očích (doslova) Breptu objal. Doufám, že na mě to praktikovat nebude, jinak zapomenu na své slušné vychování. „Tě pic Lanti.“ Má štěstí.
No nazdar Orochi. Kdepak máš Sasundrž...ehm Sasukeho?
„Tady, hn,“ upozornil na sebe. Opravdu neslušné se takhle k někomu vplížit.
Mám tě pozdravovat od Itachiho, že ti prý to plavání šlo.
„NANDAAAA ITACHIIII!!!“ chytl ho amok a rychlostí chidori se vydal na hon svého bratra. Návod jak se zbavit Sasukeho na jednu hodinu a více...hm To funguje vždycky, díky Itachi.

Po obědě sme jen okoukli výrobnu alabastru a papyru, no, nic moc. Jen cestou zpět bylo slyšet Deidaru, jestli prý může otestovat tu teorii s atomovou bombou. Zjišťovat, zda mu to Sasori dovolil se mi nechtělo, a tak sme s Breptou chytli taxíka ke Káhirskému muzeu.

Nevím jak kdo z vás žere historii a muzea obecně, ale pokud ste někdy byli v pražském muzeu, nebo klidně i v londýnském muzeu, nedá se to s tímhle vůbec srovnat. Komplex trochu zastaralejší, ale slovy Naruta co zrovna dojel: velký jako sv*ňa. A má výjimečně pravdu. Je to dokonce tak velký, že kdybyste chtěli u jediného exponátu strávit jednu jedinou sekundu, procházeli byste tohle muzeum tři měsíce. Obávám se, že Shika nevěřil a šel to hned kontrolovat...
Tolik času my nemáme, že, tudíž sme se zaměřili na náš hlavní exponát numero uno, Tutanchamonovu pohřební masku. Originál je jen jeden. U masky je samozřejmě zvýšená ochranka a vzhledem jaká se tu teď pohybují individua, se ani nedivím, že? Itachi?!
„Hn. Sem si prostě nemohl nechat ujít,“ pokrčil rameny omluvně. „Váže se k tomu spousta zajímavých kleteb,“ zašeptal hororově.
To jsem taky slyšela. Kletba faraónů je v našich inteligentních kruzích dobře známá. Nebudeme proto pokoušet osud...
„Osud? Co?“ zamrkal Neji překvapeně, do té doby spíc na jedné z odpočívacích laviček.
„Spi dál,“ plesknul ho Itachi a jak řekl, tak se stalo.
Prostě nebudeme tuto kletbu pokoušet a radši se dostatečně vzdálíme.
„Dobrej nápad šéfko,“ souhlasil Brepta, a tak sme šli.

Nebylo toho už moc k viděni, jen sme čekli Rossetskou desku a pár pyramidionů a hurá na pozdní večeři do hotelu.

Den 3. – Prospán a prolenošen na pláži

Den 4. až 5. – Faraónova pomsta

Jaký krásný den. Vstávali sme brzo, kolem sedmé. To abychom si okamžitě zalehli nejlepší místo na pláži Řeknu vám, není nad nádhernou a pohodovou dovolenou.
„Nemůžu souhlasit víc.“
NANDÁÁÁÁ! Itachi no baka!!!
„Hn.“
Co sem lezeš?! Nemáš nic lepšího na práci s tím vaším psycho spolkem?!
„Můj ´psycho spolek´ je...jak bych to jen řekl...indisponován, mwuhahahaháá.“ Proč mám dojem, že někdo umřel... „Nezabil jsem je, né.“
Pchá, jako bys toho byl schopen!
*pochroumané ego*
Tak kdepak máš ty černočervený zrůdičky?
„Hn...mwuhahá...ehm...na záchodě,“ uchichtnul se Itachi jako dvanáctiletá puberťačka a odkráčel s výbornou náladou na snídani.
Na...záchodě? He..hehééééé, Brepto? Už si slyšel něco o Faraónově pomstě?

„Kisamééééé vypadni z toho záchodu nebo z tebe u dělám sushííííí!!“ kvílel Hidan horečně přešlapujíc před dveřmi záchodu...spolu s ostatními.
„Hele, šéfko,“ syknul Brepta z našeho tajného šmírovacího místa na palmě. „Co je to ta pomsta, hm?“
Heh...to je takový jeden bacil, který žije tady v Egyptě ve vodě. Egypťanům je ten bacil úplně ale úplně ukradený, ale jakmile dojde na turisty...řekněme, že začne dělat velmi...nepříjemné...problémy.
„Jo, šéfko, už to cejtim až sem,“ ozval se udušený Brepta z trávy pod palmou. „Ale teď mě napadá...jak sme toho zákeřnýho bacila sejmuli my? A někteří tady...jsou taky úplně v pořádku.“
No...někteří jsou prostě od přírody imunní, jako třeba Zetsu, Akamaru a třeba ty Brepto. Někteří si imunitu vytvořili uměle, taková Tsunade a Jiraiya, slouží jako jeden příklad za všechny. No a pro nás ostatní smrtelníky existuje pár dobrých rad na to, jak se pomstě vyhnout. Nepít místní nápoje, nebo jednoduše bacila utopit ve štamprdli alkoholu denně.
„No, to vám de dobře šéfko, hehe. Ale už je mi to jasný. Jen nevím proč támhle ti řvou na celý město...hned na chodbě mají veřejný záchodky...“
To neřeš, Breptulko...de se hrát plážový volejbal juchůůů!

Den 6. – Den D

Jelikož Konoha je přeci jen nízkorozpočtová, delší dovolenou jsme si dovolit nemohli, navíc když za ni chceme ještě zaplatit..
Tudíž den šestý je den poslední. A poslední dny dovolené jsou pro mnohé...hektické. Člověk začne balit, že, a teď zjistí, že se mu do kufru nevejde ani to, co originálně přivezl, nemluvě o všech těch suvenýrech a pašovaných artefaktech. Pak musí spočítat děti, aby tu náhodou nějaké nenechal, a co je ze všeho úplně ale úplně nejdůležitější...musí poslední den využít ke všemu, co za poslední dny flákání nestihl.
Někdo tedy poslední den vyjel ještě za památkami...Tobi musel jet do Luxoru, páč mu Zetsu dezertoval z organizace...někteří se vyvalují celý den na pláži a o balení se starají až pět minut před odjezdem, a ti úplně nejhorší, ti pracují Ano přátelé, právě šestý den vzniklo toto vydání vaší oblíbené rubriky. Chtěli jsme s Breptou dokázat Bohu, že to DE když se CHCE i dřív než sedmý den.
Než sme naprosto zavařili náš pracovní laptop, vydali jsme se přeci jen ještě na krátkou procházku, abychom se dozvěděli i ty nejposlednější události, které rozhodně nesmí ujít našim očím a Breptově foťáku.

Den 7. – Das ist aber sicher total ende...

Sbaleno, uklizeno, dopsáno, dopito a dofoceno. Náš žurnalistický tým je připraven opustit zemi Nilu, zemi pyramid, zemi faraónů. Ani by nám nic jiného nezbylo....došly všechny paměťové karty.
Cesta zpět naší VIP helikoptérou byla opět nuda. Ono co má člověk dělat pět hodin...nu dobrá, já retušovala ty Breptovy foto výtvory a Brepta zase kontroloval moje hrubky v rubrice...sme to prostě světová dvojka, kde bysme byli jeden bez druhého...ano, přesně tam kde myslíte, ale to tady nemůžu psát, že...
Sice sme v Konoze propásli Vánoce a sotva přijedem na Silvestra, ale vánoce byli vždycky na prd. Bývá taková zima, že zamrzá i elektrický proud ve vedení, takže beztak žádná krásná světelná výzdoba a podobné západní vymoženosti. Sme rádi, že vydrží topení a neumrznem. A Silvestr...toho už sme oslavili na Mikuláše, ano, naše nápisy stále drží jako přikované, jenom večer doplníme jeden dodatečně.
Tímto bychom vám jménem celé redakce chtěli popřát dodatečně krásné Vánoce a spoustu dárků (a hlavně teplo, klid a mír domova) a nyní Šťastný nový rok (Hepy njů jír...pozn.: Brepta chtěl být mezinárodní a tak oprášil angličtinu) tedy správnou Konoha mluvou spíše řečeno: Akemashite omedeto gozaimasu, hodně štěstí, zdraví, lásky a vůbec, mějte se co nejlépe, rok 2009 je přece jenom jednou za život
Příští rok tedy načítanou!

Lantia, Brepta a cela bulvární sekta od Shinobi no Sekkai magazínu

..:::::ASK ANYONE!:::::....:::::ASK ANYONE!:::::..
..:::::SPECIÁL Z EGYPTA!:::::..

Bonusový matroš aneb konec roku musí být stylově

Co rozhodně neušlo našim očím a Breptově foťáku + speciálně pro vás, náhled „za scénu“ Ask Anyone

- Asuma a Kurenai si jistě mysleli, že našemu objektivu na dovolené uniknou, ale to se hluboce mýlili. Novoroční románky se prostě musí dokumentovat a k tomu nám notně vypomohl náš nejmenovaný zdroj Nara Shikamaru, jehož vcelku zdařilé fotografie najdete na straně 54
- Naruto, coby předseda stále ještě Ocean´s eleven vymyslel na šestý den velkou pařbu a pozval na ni široké okolí. Poté, co Lee s Nejim vybudovali Dojo, místní domorodí návštěvníci rychle vyklidily scénu...pokud se ptáte na vítěze oného doja, byl to Naruto. V pojídání rámenu nemůže zvítězit nikdo jiný.
- Dívčí spolek pod tvrdou rukou Haruno Sakury místo pojídání rámenu zvolili pravý opak, šli do místního 24h/7 dní v týdnu fitness klubu, aby shodily nabrané kilogramy. Chouji jel samozřejmě s nimi...aby před nimi provokativně celou dobu pojídal zběsile čipsy.
- Poté co se Tsunade, zdrcená touto informací, dozvěděla, že si do Konohy nemůže dovézt svého milovaného velblouda, s nímž strávila celou tuto dovolenou, zašla osobně na ministerstvo pro turismus a cestovní ruch a tento zákon „ručně zrušila“. V Konoze asi budeme mít velblouda...
- Danzou a spol shnilých staříků si dovču užívali na plné koul...ehm pecky. Až do doby, kdy se Itachi proměnil v avendžra a staříkům nabídl v přestrojení za maséra, že je napatlá mlékem na opalování a ještě je namasíruje. Už ste někdy viděli tělo potetované samými sprostými slovy? Věřte že ani nechcete, ale páprdové budou při pohledu do zrcadla překvapení...

Behind the scenes...

„Šéfko!!! Máme první ohlas na naši novou rubriku!!! Šéfko čekujte to sakra! Co děláte na tom záchodě celej den krucinál!“ *napsáno rtěnkou na toaletním papíru* ´Dostavili se důsledky´ „To bude výrok Brepto, to zapiš!“ zamumlal si k sobě Brepta. /Ask Anyone 01/

„Teď mě tak napadá šéfko...naučíte mě to jutsu? To jak ste čmajzla Shikamaruovi tu gumičku.“
Jasné, Brepto, to se ví. Není to těžký. Hele prostě se intenzivně dívej na svoji oběť po celou dobu konverzace, a pak se mu podívej za rameno a nahoď výraz ´právě tam přistálo UFO´ a nezapomeň na inkriminované místo ukázat rukou třesoucí se strachy. Pak už jen musíš umět dobře chmátnout a vualá, gumička je tvoje.
„Tak to já jdu procvičit. A jak se to jmenuje?“
Baka to chmaták jutsu /Ask anyone 01/

„Myslíte, že Gaara někdy přijde na způsob jak odstranit to vaše Urusai no justsu?“
I kdyby na to přišel...pochybuju, že to udělá. Gaara má rád klid, stejně jako já.
„Ale nemyslíte, že je to krutý osud pro ty dva ubohé shinobi?“
No...máš pravdu, Brepto. Až si jednou vzpomenu, tak Kankurovi řeč vrátím.
„A co Temari?“
ANI KDYBY OROCHIMARU KANDIDOVAL NA HOKAGEHO!!! *věční rivalové* /Ask anyone 03/

A helemese...Itachi!
„PŠŠŠŠŠŠŠŠT! Mlč ženská zatracená!! Brácha tu porád někde slídí...kdo mu má pořád utíkat.“
A proč mu utíkáš?! Seš přece sakra Uchiha Itachi. Máš mu nakopat kou...no tak obecně všecko a on by třeba přestal. Máš se mu postavit jako muž...děcku.
„Se ti řekne. Tebe nikdy nepronásledoval tvůj psychoemoavendžr bratr, kterého si nechala na živu jen proto, že měl na sobě zbrusu novej ochranej štít od Intelu...“
Intel inside, idiot outside...
„Pravdu díž. Já se vrátím,“ zašeptal hororově a zmizel v prachu ulice.
O tom pochybuju... /Ask Anyone 05/

„Co to je šéfko?!“
To je Budějovický chleba a tohle je tvůj nový blesk do foťáku. Nechala sem ho trochu vylepšit.
„Na co to všecko Kami?!“
Nemám tušení... /Ask anyone 07/

„Jak se teda mám správně bavit?“ zašeptal nenápadně Sai.
Hele, támhle jak sedí Neji a flirtuje tam s TenTen, je pod oknem zábavní pyrotechnika. Naruto chce na konci pařby určitě excelovat a udělat nějakou pěknou šou.
„Hm. No a?“
Jak no a? Nechceš mu pomoct? To přece přátelé dělají ne? A tím se navíc výborně zabavíš.
„Co mám udělat.“
Tu máš takový malý upgrade pro ty raketky, tady manuál k instalaci, ať víš jak na to a ještě nůžky.
„Nůžky?“
No jó, aby to fungovalo, musíš jít k hlavnímu rozvodu elektriky a ještě tam prestřihnout červený drát hned vedle pojistky. ČERVENÝ! Jasné?
„Jasné!“ usmál se Sai jako nikdy před tím a šel se radostně bavit. /Ask anyone 08/

A to je konec přátelé...nebo...ne?

V jídelně Akatsuki Lair...
„Silvestr je beztak nejsuprovější den v roceeeee!!“ slavil už od odpoledne Deidara.
„Jo jo, vždy strávíme skvělý čas spolu, většinou na záchytce...,“ souhlasil Sasori.
„Heh, tak to já se přidám, Itachi šel slavit jinam,“ připil si s nimi už po stopadesáté Kisame.
„Jen tak mimochodem,“ mračil se Kakuzu. „Kde je velký boss Madara a ten zatracenej plevel Zetsu?“

Planeta Země, Kontinent Afrika, země Egypt, město Luxor, nejchudší čtvrť, kam se neodváží ani Usáma Pin Hlodin...
„Jashinééé...smilování...já toho blba vážně nenajdu...né ani kdybych zazpíval ódu na radost z jashinovského kancionálu...víš co...běž se bodnout!“
„Šéfe, to kdyby slyšel Hidan, takový rouhání,“ kroutil květináčem Zetsu.
„ZETSU! Já tě naháním po celým městě celou věčnost!!!“
„Ale proč to neřeknete hned ó velectěný, já byl vždycky za váma.“
„Na...NANI?!“
„ITACHIIIIII...“
„Co to bylo?“ zamrkal překvapeně Madara.
„Tvůj pra pra pra pra pra pra pravnuk z třetího kolena.“
„Jo ten...ten vo kolečko v sharinganu navíc?“
„Přesně ten.“
„Balíme to Zetsu, je to tu nebezpečný s takovou existencí okolo...“
„Jasně, moment, jen přesadím nohy a můžem jít!“

Země nezemě, vesnice Konoha, na monumentu Hokage...
Oi, Brepto, máš tu rachejtli?
„Už se to nese šéfko!“
„Ať si neustřelíš ruce veveráku.“
Jen ho nech Itachi, je to profík skoro ve všem. Taková veverka s.r.o.
„Co takhle stálé zaměstnání u Akatsuki Breptule.“
*PLESK* HEJ! Nepřebírej mi zaměstnance! Jak by se ti líbilo, kdybych ti přetáhla Kisameho do bulváru, hm?!
„Posluž si, hn.“
Špatný příklad...
„Hn.“
„A bacha, dal sem tam extra dávku propanbutanu, bude to šleha! Tři...dva...jdenaaaaaaa....“ *BUM*

..::::PF 2009...mwuhahahá::::..

Ano, jsem to zase já, po opět delší době. Ale znáte svátky, líní lidi bývají ještě lenošnější než obvykle a bohužel je to i můj případ. Já ale počítala se vším
Snad se vám speciálek líbil, popravdě, je to to nejdelší co sem kdy napsala Doufám, že ste neusnuli Jinak pro informaci, většina zde popsaných situací je 100% pravdivá a skutečně se mi v Egyptě přihodila...s výjimkou té pomsty, mamka nám přibalila dvoulitr x) Koho snad nedejbůh zajímají detajly, brzy se zjeví jako temné mraky na mém blogu XD
Jinak vám přeji Krásný nový rok plný nečekaných krásných událostí a hlavně plný Naruta a vaší jiné oblíbené mangy/anime, poněvadž bez toho se nedá žít
Jinak moc moc děkuji všem, kteří mi prostřednictvím komentů zpříjemnili den a zlikvidovali tak část mé lenosti x) a také sdělili své odborné názory na moji úplně první FF, kterou jsem se kdy odvážila napsat, a kterou jsem ve skutečnosti dokázala rozepsat do rozsahu, jakou má dnes Vím, není to žádné veledílo roku XD ale přesto jsem tiše pyšná z toho mála, co se mi podařilo x)
Díky taky všem, kteří zasílali své vlastní dotazy do Ask Anyone, moc mi pomohli a hnali mně kupředu. Pro zvědavce XD další díl je opět plný vašich dotazů, na které *stydí se* jsem stále ještě neodpověděla. Dílek je rozepsaný, takže jestli někdo chce, stále se ptejte, ať je toho co nejvíc X)
Ještě jednou dík všem a v příštím roce (za slabých dvacet minut mého času tady XD) určo na viděnou
Viva la Konoha!
Lantia