.:Bilý Ninja-Matsui Unda:. 6. - Všechno nejlepší!

Ráno jsem se probudila v Itachiho posteli. On už tam nebyl a já se cítila prostě úžasně. Krásně jsem se vyspala a ten pocit co mnou ještě proudil všechno ještě podporoval. Jen nerada jsem se vyhrabala z postele a zamířila k Itachiho skříni, jediné skříni v pokoji, a začala jsem se mu prohrabovat ve věcech. Moje oblečení se muselo přeprat a tak jsem si chtěla půjčit něco jeho, po předchozí noci mu to nemělo vadit. A tak jsem se tedy oblékla do jeho černého trička a volných kalhot a zamířila dolů do kuchyně, abych ukojila svůj neuvěřitelný hlad. K mé smůle jsem však v celé kuchyni našla jen tvrdou patku chleba a starý suchý sýr. To nebylo moc chutné jídlo a tak jsem to tam všechno nechala pro krysy. Ach ti chlapi, ani si nenakoupí.
V tu chvíli však do kuchyně vešel Tobi.
,,Ahoj Matsu.“ Pozdravil mě. ,,Copak se děje?“
,,Nedostatek jídla.“
,,Aha… Tak proč jsi to neřekla… Podívej.“ Vypískl Tobi a otevřel spižírnu do které jsem se před chvíli dívala já a sáhl úplně do zadu. Pak zašeptal nějaké slovo a vytáhl desku. ,,Schovávám si sem svoje dobroty. Většinou je jídlo zakoupeno z Peinových peněz na udržování chodu tohohle sídla, ale já si nakupuji sám.“ Tobi mi podal kousek chleba, mléko a máslo. Vděčně jsem mu poděkovala a pustila se do toho… Polovinu dopoledne jsme strávili obvyklým povídáním o Akatsuki. Později odpoledne jsme usedli před televizi a já jsem zjistila radostnou novinku.
,,25? A to je Červen?“ zeptala jsem se.
,,Jo… teď to říkali. Nechápu na co jim je počítání dnů…“ zabručel Tobi a přepnul to na další kanál.
,,Já mám narozeniny.“ Pronesla jsem tiše a Tobi se na mě hned podíval. ,,Teda aspoň myslím. Maminka mi to potvrdit nedokázala a můj vychovatel mi tvrdil právě tohle." dodala jsem vesele.
,,Jé!“ vypískl Tobi a naklonil se přes sedačku ke mně. ,,Moc blahopřeju Matsu. Kolik ti je?“
,,Sedmnáct.“ Zašeptala jsem. Hned jsme měli s Tobim další důvod k debatě. Ani jeden z nás však netušil, že nás někdo poslouchá.
,,Já půjdu.“ Řekla jsem o něco později a zamířila jsem k pokoji.
Na schodech k pokojům jsem potkala Itachiho. Ani mě nepozdravil, jen mě chytil za pas a políbil. ,,Vrať moje věci zpátky.“ Řekl a já jsem na něj chvíli němě hleděla.
,,Ale Itachi…“ nestihla jsem nic říct protože mi položil prst na rty.
,,Udělej to.“ Ten jeho pohled mrazil… Zase jsem si připadala jako poslušný otrok.
Co to se mnou udělal?
Před dveřmi do pokoje na mě zavolal Pein. ,,Matsui! Sakra Matsui stůj!“
,,Šéfe?“ Otočila jsem se na něj.
,,Máš čas? Promluvíme si.“ Řekl Pein a mě hned na mysl přišlo, že mám zase průser… Proč já se tady vůbec stresuji. Vešla jsem do pokoje a on taky. Já jsem si sedla na postel a on do jediného křesla v našem pokoji.
,,Ještě jsme neměli možnost spolu mluvit…“ usmál se a já jsem na jeho tváři viděla první upřímný úsměv. Taky jsem se usmála.
,,To ne.“
,,Co říkáš na moje zabijáky?“
,,Některým bych zabijáci neříkala…“ nasadila jsem sarkastický tón a sama sobě jsem se divila proč s ním tak mluvím.
,,A komu třeba?“ Pein nejspíš můj podtón nepostřehl, nebo mu to bylo jedno.
,,Třeba Tobi a…“ na chvíli jsem se zasekla ,,...a Konan.“
,,Viděla jsi je bojovat?“
,,Ne, ale stačila jsem je poznat. Konan m příjde trošku mimo. Jako loutka…“
,,Jsi drzá.“ Jeho pobavený pohled mi neunikl. On se mi vysmíval.
,,Jsem jen upřímná. A ten zbytek. Itachi je divný… ehm… co je mu?“
,,Itachi je jeden z mých nejlepších ninjů… A ty k nim taky patříš, proto jsi s ním.“
,,Nejlepší ninja…“ zašeptala jsem tiše, pro sebe. ,,Jak by taky ne, když jsem při každém tréninku nasazovala vlastní krk.“ Zasmála jsem se.
,,Už od tebe Matsui nechci vidět žádné chyby, jinak o ten krk přijdeš…“ řekl najednou, zcela vážně.
,,Viděl jsi mě, že ano? Víš jak bojuji. Nevím co ti Itachi řekl, ale já nejsem holka stavěná na svádění mužů.“ Bránila jsem se a Pein se znovu rozesmál. ,,Co je tu tak vtipné?“ vztekala jsem se.
,,Na svádění stavěná nejsi, ale už jsi půlku mých můžu doslova pobláznila… Itachiho, Tobiho i Hidan a Deidara o tobě mluví...“ smál se dál. ,,Vkládám do tebe svou důvěru.“
Pak se postavil a chystal se odejít. Já se za ním stále naštvaně dívala. ,,A mimochodem…“ zastavil se Pein a otočil se na mě. ,,Všechno nejlepší.“