Sundej mi prosím pouta 01

,,Sakra! Přestaň mě s tím už otravovat!" zaburácel pracovnou hrubý hlas.
,,Ty mě tam ale musíš pustit!" naléhal jemnější ženský tón.
,,Ne, nemusím vůbec nic. Jsi tady potřebná a proto zůstaneš, kde jsi!" nenechal se uprosit mladík sedící za dubovým stolem.
,,I tvůj táta byl lepší Tsuchikage než ty!" zařvala dívka a rázem na to schytala facku. Muž prudce vstal, chytil jí pod krkem a přitiskl je stěně.
,,Nezapomínej broučku, že si s tebou pořád můžu dělat co chci. Jsi můj otrok a na tom se nic nezmění." Ušklíbl se Tsuchikage šibalsky a přejel si po rtech jazykem.
,,Jsi nechutný perverzácký prase!" bránila se kunoichi.
,,To ale není nic proti tobě, ty vrahu." Oplatila jí to hlava Země Země. Chvíli tam stáli jen mlčky, ale za několik vteřin se Tsuchikage rozhodl propustit svoji otrokyni.
,,Pokusíš se zdrhnout a víš, co se stane." Varoval jí ještě před odchodem. Dívka smutně sklopila oči a jak nejrychleji mohla, utekla.

,,Proč se tohle musí dít zrovna mě?" brečela cestou k sobě domů. Rudé vlasy jí plály za hlavou a z kaštanových očí se řinuly slzy. Ulice už byly prázdné a temné, ovšem všichni padouši věděli, že dovolit si něco na tak dobrou kunoichi, jako byla Tsuchikageho otrokyně, znamenalo jistou smrt. Lin se konečně podařilo dostat se před svůj byt, odemknout a pořádně se za sebou zabarikádovat. Zní to divně, když byla otrokyně a žila ve vlastním domě, ale pro Tsuchikageho to takhle mělo daleko hlubší význam. Lin se už několikrát pokusila utéct z města, ale vždy se to nějak doneslo k Tsuchikagemu, který jí nechal chytit a potom před jejíma očima vraždil členy její rodiny. Na veřejnosti se potom rozneslo, že za to může Lin, ta ubohá devatenáctiletá kunoichi, která za svůj krátký život jen sloužila jako hračka. Rudovlásce tak nezbývalo takřka nic, neměla rodinu, neměla kamarády ani nějaký pořádný sen, který by neztroskotal díky Tsuchikagemu. Jediné, co jí ještě nedovolovalo opustit tento svět byl její instinkt. Instinkt, který hluboko v její duši probouzel myšlenku, že by na světě mohl existovat někdo, kdo by si jí vážil jako sobě rovné a měl jí alespoň trochu rád. To byla ta naděje pro kterou chtěla Lin žít. Shodila ze sebe špinavé oblečení, osprchovala se a zalehla vstříc snům, které, ač to netušila, jí budou znázorňovat budoucnost.

Lin se s rychlostí větru probudila a posadila se na postel. Vypadalo to, jako by se jí zdála nějaká noční můra, ale Lin na to právě v tuhle chvíli nedbala. Rychle rozsvítila stolní lampičku, ze šuplíku vytáhla papír a tužku a pustila se do kreslení. Zanedlouho z jejího náčrtku vyšla postava svalnatého chlapce s barvou vlasů karmínové krve. Jeho oči vraždily všechny kolem, jen na ní se dívaly s láskou a porozuměním.
,,Nechápu, proč se mi zdálo o tobě, ale jsem si jistá, že to brzy zjistím." Usmála se Lin a položila kresbu na stůl. Vstala z postele, provedla ranní hygienu, oblékla se a upalovala ke svému tyranovi. Netušila však, že nechala otevřené okno a že proud vzduchu vytrhl její kresbu a nesl jí přes celé město k dalekým skalám.

,,Jdeš pozdě." Uvítal jí hned ode dveří moc známý a přesto nepříjemný hlas.
,,Nemusíš mi to připomínat, jako bych neznala hodiny." Odpověděla Lin drze.
,,Vzhledem k tomu, že chodíš pozdě, tak je asi neznáš." Usadil jí Tsuchikage a jako obvykle jí podal nějaké papíry. Nesnášela tuhle činnost. Ona je shinobi a ne služka, která se má starat o výzdobu a organizaci nějakých setkání.
,,Dneska přijede Kazekage podepsat mírovou smlouvu a podívat se na naše tréninkové metody. Zdrží se tu asi čtyři týdny, takže ať je do odpoledne vše připraveno. Jen jeden detail bude špatný a víš co s tebou provedu." Pohrozil a ukázal nebohé rudovlásce dveře. Lin je ovšem s radostí otevřela a ještě s větším potěšením s nimi bouchla.
,,Za*ranej chlap!" ulevila si a odpochodovala si to do kuchyně, místa, kde se mělo začít vše připravovat.

,,Lin! Už tu budou, jak jsi na tom s přípravami?" zavolal na ohánějící se dívku strážný, přicházející vyleštěnou chodbou.
,,Ještě tak dvacet minut a bude to hotové." Odpověděla Lin a setřela si pot z čela. Celý sál, kde se mělo konat přijímání, byl nachystaný. Vše se lesklo, nikde nebyla ani ta nejmenší šmouha. Ve vedlejší místnosti byl přichystán stůj pro Kazekageho a jeho doprovod a pro Tsuchikageho s některými zástupci. Lin tajně doufala, že si nevybere jí, protože by ji vydával za svoji přítelkyni a ona toho už měla dost. Jednou kvůli tomu před vzácným hostem vybuchla a zkazila tak obchod. Nerada vzpomínala na trest, který jí následně čekal. Zavrtěla proto hlavou, aby vyhnala nežádoucí myšlenky a zaskočila se podívat do kuchyně, jak to tam vypadá. Pod jejím velením to šlo víc jak skvěle, takže vše bylo připraveno k servírování. Lin si upravila svoji šálu, kterou neustále nosila kolem krku, schválně si na sobě nechala kuchařskou zástěru a šla ohlásit Tsuchikagemu splněný úkol.
,,Dále!" ozval se jeho hlas, když Lin zaklepala na dveře.
,,Už je to hotový." Vyřídila zprávu a chystala se odejít, ovšem hrubý hlas jí zadržel.
,,Sundej si tu zástěru, budeš mě při večeři doprovádět jako má přítelkyně." Řekl jeho šibalský tón. Lin měla v tu chvíli chuť upéci ho zaživa v zemní hrobce, ale ovládla se. Zopakovala rituál bouchnutí dveřmi a šla se domů bleskurychle převléci. Měla zalubem vzít si na sebe něco, co by Tsuchikageho pořádně naštvalo, a tak se rozhodla pro červené tričko na ramínkách, které její tyran nesnášel, a černé kalhoty. Na krk si tentokrát místo šály uvázala svoji ninja-čelenku a vlasy nechala volně rozpuštěné. Takhle připravená se vydala na setkání, které jí bude osudným po zbytek svého života.

Poledne,10:53, vysoké skály Země země

,,Jaký má pro nás vlastně ta mírová smlouva význam Gaaro?" otočil se na svého mladšího bratříčka vysoký brunet se třemi svitky na zádech.
,,Klidně bychom je mohli roznést na kopytech, kdybychom chtěli." Přidala se do konverzace jeho sestra. Gaara byl však ledově klidný, slova jeho sourozenců ho sice otravovala, ale nenechal se kvůli nim vytočit.
,,Nechci, aby kvůli tomu trpěli nevinní." Podal prostou odpověď čímž málem způsobil smrt svých sourozenců. Kankuro i Temari strnuli v úžasu a málem se zřítili do hlubokého kaňonu.
,,Slyšela jsem dobře?" otočila se na Kankura Temari.
,,Taky jsem měl pocit, že bych potřeboval naslouchátka." Zažertoval loutkař a pokračoval v cestě.
,,Prý je Tsuchikage pěkný blbeček." Uculila se blondýna a vrhla pohled na lesknoucí se odraz města asi dvacet kilometrů před nimi.
,,Setkám se s ním poprvé, jak ti na to mám odpovědět?" Odpověděl Gaara a rozhlédl se kolem. Spatřil krásnou, prostornou mýtinku lemovanou vysokými stromy.
,,Tady si chvíli odpočineme. Dáme jim tím alespoň najevo, že jsme důležití a vyplatí se na nás čekat." Řekl na jeho styl až příliš humorně a vyskočil na strom. Jeho bratr i sestra se usadili pod dubem a vytáhli něco k jídlu. Gaara mezitím svýma zelenýma očima rentgenoval celou krajinu. Náhle se mu, ani nevěděl jak, před kukadly objevil papír a lícem mu to napálil přímo do obličeje. Gaara měl co dělat, aby se na stromě ze samého překvapení vůbec udržel.
,,Jsi v pohodě bráško?" otočila se nahoru Temari. Kazekage nejdřív neodpovídal, ale po chvíli se vzpamatoval a řekl už vyrovnaným hlasem.
,,Jistě a neříkej mi bráško, zní to divně." Vyčetl Temari a opřel se zády o kmen stromu. Do rukou mu sjel onen papír a teprve teď měl Gaara pořádnou šanci si prohlédnout jeho obsah. Nestačil se divit - byl to on, kdo zdobil tenhle portrét. Jeho podobizna, která na všechny strany vrhá vražedné pohledy. Tedy, skoro na všechny strany. Připadalo mu, že směr jeho očí byl upřený někam do dáli s laskavostí v nich. Nechtěl, ale i tak o tom musel přemýšlet.
,,Můžeme tedy vyrazit?" vyrušil ho jeho bratr.
,,Jistě." Byla Gaarova prostá odpověď. Seskočil ze stromu a nepozorovaně si strčil papír do své tykve aby byl krytý nezničitelným pískem.

Podvečer 18:00, Iwagakure no Sato - Vesnice ukrytá v kamení

,,Co to máš sakra na sobě?" vykřikl Tsuchikage na Lin a prudce do ní strčil.
,,Co by, nikde jsi neříkal, co si na sebe mám vzít!" oplatila mu jeho peprnou odpověď a snažila se udržet balanc.
,,Jestli to nějak překazí naši mírovou smlouvu, tak tě asi zabiju." Vyhrožoval a vytáhl si kunai.
,,No prosím! Jen do toho! Stejně to není žádný život žít tady zavřená jako krysa!" odpověděla Lin a po tvářích se jí začaly kutálet slzy. Jejich hádku však přerušil ninja klepající na dveře.
,,Promiňte Tsuchikage, ale už jsou tady." Oznámil příchod návštěvníků a vypařil se.
,,Přestaň fňukat a pojď." Poručil tyran a prudce vytáhl Lin z pracovny. Ta si jen stačila utřít uslzenou tvář a šla krok po kroku za Tsuchikagem.
Konečně se dostali do velké haly. Před sloupy lemující úzkou chodbu stála trojice ninjů.
,,Jdi a přivítej Kazekageho i jeho doprovod." Poručil Lin ostře a ona se vydala splnit rozkaz. Pomalu kráčela po naleštěné podlaze až upoutala oči návštěvníků.
,,Ohayo! Dovolte mi vás přivítat v Zemi Země, v Iwagakure no Sato." Udělala falešný úsměv a teprve potom si prohlédla všechny zúčastněné. Jako první směrem k ní vykročila blonďatá dívka s vějířem na zádech, tu následoval brunet se třemi svitky a nakonec, nakonec uviděla jeho. Uviděla toho, o kom se jí zdálo tuhle noc. Karmínově zbarvené vlasy lehce poletovaly kolem jeho hlavy a pronikavé zelené oči se teď vpíjely do těch jejich. Na chvíli přestala snad i dýchat, jak byla ochromená. On si toho zřejmě také všiml. Nevěděl proč, ale nenaštval se na ní kvůli jejímu pohledu. Připadal mu takový zajímavý, neobyčejný... cítil z něho překvapení, ne však zlobu.
Lin se konečně vzpamatovala a zatřepala hlavou.
,,Omlouvám se vám Kazekage, následujte mě prosím." Otočila se a šla před ním aby mu ukázala cestu. Gaara tam chvíli ještě stál, jakoby v transu, ale potom se konečně dal do pohybu a následoval tu rudovlasou dívku.
,,Vítám vás tady lorde Kazekage." Usmál se Tsuchikage a jak nejmíň to bylo nápadné, přitáhl si za paži Lin k sobě.
,,Jsme nesmírně potěšeni, že jste přijali naše pozvání. Nyní mě prosím následujte." Pokynul a vydal se i s Lin do vedlejší místnosti. Všude bylo prostřeno a u malého stolu přistavěno pět židlí.
,,Posaďte se prosím." Nabídnul návštěvě židli Tsuchikage a sám se posadil do čela malého obdélníkového stolu. Lin, ač nerada, se posadila vedle něj a čekala na zahájení proslovu svého tyrana.