Doma v listí: kapitola 13. - MI: Písemka

další info o dalším dílu...

ANO! Konečně jsem se dostala do chuuninské zkoušky a popsala její první část.
Ano, Inote nemá rád Takimara a dává to dost najevo. Takimaro na druhou stranu... no, kdo ví, co se odehrává v duši Takimara, že?
A Iwahi? Ta je nervózní ze zkoušky a svých "starých známých", co k ní dodat?

„Tak z Kamenný jsou tady čtyři týmy,“ oznámila Inoko po chvilce vyptávání, když byli ninjové vpuštěni do místnosti pro písemnou část chuuninské zkoušky.
„Zajímalo by mě,“ řekla náhle Saya, „kolik týmů je tu z Oblačný.“
„Proč z Oblačný?“ vyptával se Takimaro, který byl sice z Vodopádové, ale na důkaz spojenectví byl v týmu za Listovou.
„Je to jediná z Pěti Velkých vesnic, která je k nám neutrální,“ odpověděla pohotově. „Písečná je spojenec, Kamenná a Mlžná jsou nepřátelé. I když to nepřátelství se vždycky na dobu zkoušek odkládá…“
„Myslim, že sedm,“ prohlásil po chvilce pozorování Aoshi, který kromě Byakuganu disponoval i vynikající pamětí. „Z Mlžný pět, z Písečný devět, z Listový deset, včetně nás, chcete zjistit i ty ostatní?“
„Jen kdo všechno tu je,“ zajímala se Iwahi.
Aoshi znovu proskenoval dav. „Hvězdná, Zvučná, Vodopádová, Travnatá a Deštná. Takže všichni, co známe.“
„Tss, takovýhle zbytečnosti, kdybyste se radši připravovali na zkoušku,“ podrážděně zamručel Inote.
„Tohle je příprava na zkoušku,“ oponovala mu Iwahi. „Je důležitý znát nepřítele.“
„Určitě pomůže vědět, z jaký jsou vesnice. Hlavně teď, když jsou všechny kontrolovaný,“ pronesl ironicky.
„Náhodou jo, každá vesnice má jinej způsob výuky a tréninku,“ ozval se Takimaro, opět se usmíval.
„A ty samozřejmě víš, jakej, co?“ odsekl Inote.
„Znam ten náš, a slyšel jsem něco i o Travnatý a Listový,“ odpověděl Takimaro s úsměvem.
„A z Kamenný ne? I když to máte tak blízko? To mi netvrď, že…“
„Ticho, ninjové!“ Inote byl přerušen hlubokým přísným hlasem Morino Ibikiho, který se společně se skupinou shinobi objevil v místnosti. Všichni rázem zmlkli.
„Právě vám začala první část chuuninské zkoušky, písemný test. Dohlížet na vás budu já, Morino Ibiki, a mí asistenti. Každý z vás si teď vylosuje lístek s číslem a podle toho se posadíte do lavic,“ pokračoval, zatímco dva asistenti chodili kolem s košíky, v nichž byly papírky s čísly.
Iwahi si vylosovala číslo devatenáct, seděla tedy ve druhé řadě. Inoko i Inote seděli někde za ní, stejně tak Saya. Aoshi měl místo ve stejné řadě jako ona, ale na druhém konci, Takimaro vlevo před ní. Tým z Kamenné zahlédla někde vzadu, vedle ní z obou stran seděli ninjové ze Zvučné, kluk a holka, oba se tvářili soustředěně.
„Asistenti vám teď rozdají zadání, odpovědní formuláře a čisté papíry. Do zadání nebude nikdo čmárat, jinak jde od zkoušky s počtem nula bodů! V odpovědních formulářích vyplníte čitelně vaše jméno, vesnici a číslo, které jste si vylosovali, čisté papíry máte na pomocné výpočty, náčrtky a podobně,“ expert na výslechy uděloval pokyny, zatímco chuunini a speciální jounini rozdávali papíry. „Je to test se čtyřmi možnostmi, odpověď, o které si myslíte, že je správná, zakřížkujete v příslušném políčku v odpovědním formuláři. Začínáte s nulou bodů, každá správná odpověď vám jeden bod přičte, každá špatná odečte, takže se nesnažte zaškrtávat náhodně. Když neodpovíte nic, nic neztratíte, ani nic nezískáte. Kdo i po skončení testu bude mít nulu, odchází od zkoušky i s celým týmem. Pokud někoho přistihneme opisovat, okamžitě mu strhneme dva body. Nějaké dotazy?“
Přihlásila se dívka vedle Iwahi.
„Proč ty formuláře? Nebylo to vždycky tak, že jsme měli odpovědi napsat přímo do zadání?“
„Protože většina geninů píše jak prasata. Zvláště ti z Vesnice Ukryté v Informacích. Smůla, že zrovna dneska tu od nich nikdo neni. Další dotazy? Ne? Tak můžete začít psát. Čas máte čtyřicet pět minut, poté bude zadána desátá otázka, na kterou odpovíte zvlášť.“
Iwahi si prohlédla své otázky a zamotala se jí hlava. Ne ovšem doslova, jen zjistila, že nedokáže jistě odpovědět ani na jednu. U tří si sice myslela správnou odpověď, ale ne s takovou jistotou, aby zaškrtla příslušná políčka. Otázky byly přímo děsivé. Dvě z dějin Ohnivé země, dvě ze zeměpisu, dvě teoretické o chování shinobi a tři příklady na souboje. Nebyla si jistá, jestli se jí to nezdá, tak se pro jistotu několikrát štípla do ruky, ale ze zlého snu se neprobudila.
Proč jsem si jen nekoupila ty otázky z minulých let, co nabízel ten zakuklenej zákazník v Ichiraku? Copak se v Listový všichni takhle biflujou?
Dívka vedle Iwahi se uchichtla a téměř neslyšně zacinkala rolničkami, které měla umě zapracované do náušnic. Uchiha to ignorovala a snažila se soustředit na písemku. Jenže po chvíli dívka zacinkala znovu. A znovu. Iwahi zjistila, že s každým zacinkáním v ní roste napětí a soustředění klesá. Po chvilce jí došlo, že to musí být nějaké signály, ale nechápala komu, když ona sedí těsně vedle a slyší je jen taktak. Všimla si, že shinobi těsně před ní horečně píše.
Že mě to nenapadlo hned!
Vzala si čistý papír, připravila tužku a zapnula Sharingan. Hned se jí otevřel nový pohled na okolí. Začala kopírovat pohyby toho před sebou a po několika minutách měla odpovědi na čtyři otázky. Usmála se. Také si všimla, že pokaždé, když dívka vpravo od ní zacinká, mladík vlevo vyťuká cosi tužkou do stolu. Iwahi neslyšela co, ale dokázala rozeznat jeho pohyby.
No jo, Zvučná, že mě to nenapadlo, oni jsou přece na zvuk citlivější…
Cinkáním se dál nezabývala a přečetla, co vlastně okopírovala. Zamračila se. I jí došlo, že jsou to nesmysly. Ten před ní nic nevěděl, jen se tak tvářil.
Najednou držela v rukou vyplněný odpovědní formulář. Prohlédla si ostatní papíry a na tom s poznámkami a nesmyslnými výpočty byl sotva čitelným písmem připsán vzkaz:
Když už používáš Sharingan, dělej to aspoň užitečně!
Několik vteřin jí trvalo uvědomit si souvislosti. Pak se usmála.
„Konec! Všichni odložte tužky, asistenti vám odeberou zadání i odpovědní formuláře. Papíry s poznámkama si nechte,“ oznámil Morino Ibiki.
„A jak budem odpovídat na tu desátou otázku?“ ozval se ze zadních lavic povědomý arogantní hlas.
„Ústně,“ odpověděl dohlížející bez zaváhání.
Všichni v sále zalapali po dechu. Ústní zkouška byla pro ně něco naprosto nového. Nikdo si ani z vyprávění nepamatoval, že by se někdy stalo něco podobného.
„Otázku zadám každému týmu zvlášť, budete odpovídat po jednom týmu v místnosti vedle. Jednotlivé týmy půjdou podle čísel, které jste si vylosovali, platí to nejmenší. Protože je vás tu hodně, bude to trvat dlouho, takže zatímco tu budete čekat, budete mlčet. Nikdo se nebude bavit,“ s těmito slovy se otočil a vyšel z místnosti. Asistenti mezitím dokončili sbírání papírů, jeden z nich, který měl u ucha vysílačku, se postavil ke dveřím, kterými odešel hlavní dohlížitel a ze seznamu přečetl jména členů prvního týmu.
„Ichigen Kaiju, Otokase Maruhi, Nouto Ishi.“
Ti dva vedle Iwahi a jeden z první řady se zvedli a následovali Ibikiho. Po chvíli vyvolavač oznámil další jména.
„Yasegawa Takimaro, Hyuuga Aoshi, Morino Saya.“
Jmenovaní opět vstali z lavic, Takimaro povzbudivě mrkl na Iwahi, a opět zmizeli v tajemné místnosti ústní zkoušky. Nevěděla proč, ale najednou se cítila hrozně nejistě. Po chvíli, která se zdála téměř nekonečná a několika dalších týmech, Iwahi konečně zaslechla své jméno.
„Uchiha Iwahi, Yamanaka Inoko, Yamanaka Inote.“
Zvedla se a nervózně se rozhlédla po místnosti. Když si všimla, že dvojčata vstávají také, mírně si oddychla a vydala se ke dveřím. Byli vpuštěni do malé čtvercové místnosti se dvěma dalšími východy. Uprostřed stál Morino Ibiki a měřil si je přísným pohledem.
„Než vám tu otázku položim, tak dostanete možnost si vybrat. Buď těžkou variantu, nebo lehkou. Když odpovíte správně, postupujete dál, když špatně, nebudete se moct v následujících pěti letech zúčastnit chuuninské zkoušky v žádné vesnici. Pokud ovšem zvolíte lehkou, jeden z vás, to si domluvíte mezi sebou, automaticky vypadne a nebude se moct už nikdy zúčastnit chuuninské zkoušky v žádné vesnici. A nezáleží na správnosti odpovědi. Máte minutu na rozmyšlenou.“
Členové týmu se shlukli k sobě a pár vteřin se na sebe jen tak dívali.
„Tak co? Já myslim, že je to jasný,“ promluvila Inoko.
„Jo, vemte si tu lehčí, já stejně nemam šanci,“ odpověděla Iwahi a podívala se na Inoteho. Ten jen obrátil oči vsloup, ale nic neřekl.
„A proč prosim tě?“ zeptala se Inoko nechápavě.
„Protože…“ začala a hledala důvod. Nebo výmluvu, sama nevěděla, proč to říká. „Protože jsem byla vychovávaná úplně jinak než vy a tady jsou jiný požadavky než…“
„Baka!“ Inoko to nevydržela a vrazila jí pohlavek. „Přestaň se litovat, seš Uchiha, ne? Kdyby tě slyšel Sasuke, tak s tebou vyrazí dveře!“ obrátila se k Ibikimu. „Berem tu těžší,“ oznámila. Inote přikývl a Iwahi po chvilce váhání také.
„Dobrá tedy, prošli jste,“ usmál se specialista na mučení. „Běžte těmihle dveřmi.“