Cesta samoty 4- Nový člen

Seděla jsem na jednom stromě poblíž hlavní brány do Listové a sledovala lidi proudící dovnitř. Samí namakaně vypadající lidi... ale což... kdyby to bylo lehký tak by to nebylo vono.... by mě zajímalo jestli budu mít vůbec nějakou šanci tohle přežít....
Ještě chvíli jsem tam seděla a pozorovala ruch až mě to přestalo bavit a šla jsem radši trénovat na ten blížící se den D...

V den dnu D
Ráno jsem vstala trochu dřív. Nervozitou jsem byla na pokraji hysterie až šílenství... ale to jsem na sobě naštěstí nedala znát.Víte, kdybych to dala znát... řekněme že by můj výraz vypadal docela dost vtipně... (rozebírat to radši nebudu...) Pomalu jsem vyšla z bytu a zamířila k Akademii.
Asi po pěti minutách jsem vešla do té budovy a vydala se do třetího poschodí kde měla bejt učebna 301. Ale ve druhém poschodí jsem se zastavila protože jsem slyšela hluk.
„S tímhle chceš jít na Chuuninskou zkoušku? Měli byste vypadnout.“ Prohlásil jakýsi nepřívětivý hlas.
„Jste jen malé děti“ Řekl další.
„Prosím, nechte nás projít. “Zaprosil jakýsi holčičí hlas načež se ozvala druhá rána a „Dus“. Někdo dopad na zem.
Vyšla jsem tam odkud se ozývali ty zvuky a podívala se na tu scénku předemnou. Jakási holka se válela na zemi vedle nějakého, zeleně oblečeného týpana s velkým obočím a před nimi stáli dva od pohledu „hodně“ přívětivý kluci. Nemohla jsem se zbavit dojmu že je odněkud znám....
„Strašné...“ Ozvalo se z davu který se rozléhal kolem.
„Co jsi to říkal? Poslouchejte, prokazujeme vám laskavost. Chuuninská zkouška není jednoduchá.“ Začal jeden z těch kluků se svojím, očividně sáhodlouhým, proslovem.
„Viděli jsme už různé konce... ty, co jí nezvládli a přestali být ninji, ty, co v ní zemřeli...“
Dyť to říkám... sáhodlouhý...
„Chuuninové se často stávají veliteli vojenských jednotek. Neúspěšná mise, smrt spolubojovníka... to vše je zodpovědnost kapitána. A přesto dítě jako ty si myslí...“
Hmmm.... Dík kluci! Hodně ste mi zvedli sebevědomí....
„My jen probíráme ty co to stejně nezvládnou. Tak co je na tom špatného?“
„Souhlasím ale...“Ozval se mě známí hlas.
„Jaj...takže Sasuke se taky účastní... srandy kopec!“ Řekla jsem si a dál pozorovala vše z povzdálí.
„Nechte mě projít. A také zrušte ten přelud vytvořený pomocí genjustu. Já jdu do třetího patra.“ Pokračoval dál.
„O čem to ten kluk mluví?“ Otočili se k sobě nějaký kluci v pozadí.
„Hmmm...“ Zamručel jeden z „hodně“ příjemnejch kluků který tam tak sáhodlouze vedl monolog. “Takže si toho všiml...“
„Sakuro, ty sis toho musela všimnout první, že?“ Otočil se Sasuke na Sakuru. “Tvoje analytické schopnosti a znalosti jutsu, jsou nejlepší z našeho týmu.“
„Sasuke... Děkuji... Samozřejmě, že jsem si toho všimla. Protože tohle je druhé patro.“ Prohlásila Sakura a Naruto k tomu pohotově přikývnul.
V tu chvíli se značka nad dveřmi, která nesla čísla 301 přetvořila na 201.
„Hmm... To nebylo špatné... Ale udělal jsi jen to, že jsi to prohlédl.“ Řekl jeden z těch „hodně“ příjemnejch kluků a vymrštil se k útoku. Sasuke ho chtěl nakopnout jenomže je oba zastavil „ten zelený s velkým obočím“.
„Hmmm... hodně rychlej machr... mohl by být problém s ním bojovat...... no jak říkám...snad mě neodkrouhnou.....“ Řekla jsem si v duchu.
Chvíli sme se ještě mohli koukat na to jak ten „MR velký obočí“ chytil útoky těch dvou až je pustil. Oba ti „hodně“ příjemní kluci se vytratili a Sasuke zřejmě přemýšlel o tom jak to ten “zelenej” mohl chytnout.
„Hele, co se stalo s naším plánem? To ty si říkal ať na sebe zbytečně neupozorňujeme.“ Přešel k “zelenému” nějaký další týpan. Zřejmě někdo z jeho týmu. Ksakru... už je tu moc lidí... kdo se v tom má vyznat?! (GRAAAA!!!! Nadávám na to hlavně v reálu!!!!!)
„Nooo...“ Snažil se z toho vykecat “zelenej” ale potom se na to vykašlal, udělal frajírskej obličej a došel k Saukuře, představil se jako Rock Lee a zeptal se jestli s ním Sakura nepůjde na rande. No, byli to krásné obličejíčky když Sakura řekla že ne... Co vám budu povídat.... Prostě srandy kopec... ale nejvíc mě teda dostával ten Narutův.
“Nejlepší čas se zdekovat... za chvíli už to vypukne...” Řekla jsem si, vyšla do třetího poschodí a zamířila ke dveřím kde bylo napsáno 301. Před nimi stál Kakashi.
“Zdravím!”Pozdravila jsem a podívala se na něj.”Můžu jít dál?”
“No.... ne..” Odpověděl Kakashi.
“A proč ne?” Zeptala jsem se udiveně.
“Chuuninské zkoušky se mohou účastnit pouze tříčlenné až čtyřčlenné týmy. Ale sama tam jít nemůžeš...”
“Jo tak říkáte tříčlenné až čtyřčlenné jo?.. Myslím, že vím kam se zařadit....” Usmála jsem se a otočila k právě přicházejícímu teamu 7.
“To.... ale to přece.... snad nemáš v plánu se k nim přidat....”
“Ale proč ne? Já jim skóre nesnížím... teda aspoň doufám.... a navíc..” Podala jsem Kakashimu jakýsi lístek a čekala na jeho reakci.
“Aha.. Takže v podstatě se můžeš přidat ke komu chceš, hmm... no když to píše Hokage, tak já s tim asi nic nenadělám....” Řekl, když dočetl lístek. Byl to v podstatě lístek který mi dal Hokage aby nebyli problémy s mím vpuštěním na Chuuninskou zkoužku.
“O co tu jde?” Otočil se na Kakashiho Sasuke.
“No...” Povzdechl si Kakashi. “V postatě o to že během této Chuuninské zkoušky budete čtyřčlenný tým.”
“Aha... Předpokládám správně že čtvrtý člen bude Gira, že?” Řekl a obrátil se na mě.
“ Jo, jsem vaše noční můra a budu vás strašit až do konců vašich nebohých životů!Muhaha!” Usmála jsem se. Sasuke se jenom ušklíbl
“Á! Sakura.... jsem rád že jsi přišla.” Otočil se Kakashi na Sakuru.
“He? Proč Kakashi-sensei?” Podívala se na něj Sakura.
“No víte, já vám to neřekl ale... zkoušky se můžou účastnit jen kompletní týmy. Neřekl jsem vám to proto, aby se mohla Sakura rozhodnout jestli se zúčastní. Kdybyste to věděli, možná byste i Sakuru nutili.” Odpověděl Kakashi přičemž se díval na Naruta a Sasukeho.
Ti dva jen přikývly.
“No, myslím že už je nejvyšší čas abyste šly. Přeji hodně štěstí.” Řekl ještě Kakashi a.. zmizel........
“ Tak jdem?” Zeptala jsem se.
“Počkat, počkat, počkat!!!!! To jako že s náma budeš v týmu?!!” Začal pořvávat Naruto.
“Jo, přesně tak to je.” Usadil ho Sasuke.
“Ale to.....” Chtěl protestovat Hiperaktiv jenomže byl přerušen Sakurou která ho umlčela vražedným pohledem a otevřela dveře do třídy. Všichni jsme pomalu vykročili a....
To be continue.....