Nepodceňujte mě! 5.díl

Asuka a Gai na hranice do země Vírů dorazili dva dny po setkání se s tajemným ninjou. Po cestě se jim staly jenom drobné nehody, například:
Gai běžel napřed, rychlostí … ééééé …. dosti velkou. Asuka se na něj vražedně dívala. Nenáviděla, když se vytahoval s tím, že je nejrychlejší v Listové. A doufala, že se stane to, v co doufala. A nakonec se to stalo: Gai se na ni otočil a zářivě se usmál, jenže jak nedával pozor, vrazil do kmenu stromu. Asuka se zastavila a dívala se, jak Gai, zaražený hluboko v kůře, se snaží vyprostit. Nejdříve se usmála, pak se začala chichotat a nakonec se začala válet smíchy na zemi. Gai se děsně červenal. Takový nehorázný trapas! Za trest si dá dvě stě jednoručních kliků, až bude příležitost.
Ale když se podíval na smějící se Asuku, tak se zarazil. Ten smích zněl jinak než předtím. Tak nějak ……. Ještě více upřímněji. Nikdy ji neviděl takhle se hrozně smát, jindy se smála o něco ….. jakoby chladněji. Nyní jí to ohromně slušelo.
Za pár minut se Asuka konečně přestala smát, jenom měla ve tváři trošku zhulený výraz. Poplácala Gaie po rameni a řekla mu:
„Tak takhle už jsem se dlouho nezasmála!“
Náhle se začal trochu smát Gai. Asuka nechápavě přihlížela. Nakonec jí to přidušeně začal vysvětlovat:
„Ten výraz, cháchá! Ten by stál za fotku! Chichichi!“
Laškovně do něj strčila a odpověděla:
„Ten tvůj náraz do kmene taky! A vlastně, já tu foťák mám! Jen rychle vyfotím ten otisk v kůře, ať se můžu občas dobře zasmát, a pak vyrazíme!“
Gai se jí snažil ten foťák vytrhnout, jenže Asuka ho jen tak nedala a utíkala pryč. Přitom Gai měl trochu smíšené pocity. Nebyl si jist, jestli se mu Asuka líbí nebo ne. Nikdy nic takového necítil. To, co Gai cítil k Leemu, bylo něco absolutně jiného!
Moc dlouho se tím však nezabýval a vyběhl za Asukou.

Asuku začala ta mise opravdu bavit. Jenom Gai jí dělal starosti. Od toho incidentu jí připadal zamyšlený. Takový on předtím nebyl. Co se asi děje?

Druhý den po překročení hranic země Vírů vešli do města, ve kterém se nacházel palác feudálního pána, který je zavolal. Jak procházeli tím městem, všimli si, že si je lidé nedůvěřivě prohlížejí.
Jedno malé dítě přiběhlo k Asuce a zeptalo se:
„Vy jste ti ninjové co nám mají pomoci? Prosím, zbavte nás těch zlých lidí! Zabili mi maminku a bratry! Prosím, můžete nám vůbec nějak pomoci?“
Asuce bylo malého dítěte líto. Zahlédla, jak za tím dítětem stojí malý hlouček dalších dětí. Ty všechny měli v očích smutek, stesk po svých mrtvých příbuzných a přátel. Ale i naději.
Asuka pohladila děcko po vlasech a řekla mu:
„Ano, já a můj kamarád tady jsme ninjové, kteří vám pomohou. Neboj se, ti zlí lidé dostanou svůj trest.“
Malé dítě se usmálo a pak odběhlo. Asuka si umínila, že ty zločince dostane za každou cenu. Gai sdílel její cíl.
Za chvíli dorazili do domu feudála. Ten je přijal s děkováním, že přišli. Jouninové jenom řekli, že udělají, co budou moct, aby dostali ten gang za mříže a pak pod ruku katovu.
Feudál jim vysvětlil některé zvyky gangu:
„Útočí, až když se setmí. Neberou zajatce, zabíjí rovnou nebo oběť mučí, dokud neřekne, kde má ukryté své úspory. Nebo někdy je mučí jen tak pro radost. Jedna oběť však přežila a díky jejím informacím vám toto všechno říkám.“
Gai poděkoval za rady, Asuka byla duchem u těch smutných očí toho dítěte z ulice. Nemohla na ně zapomenout.
Po té malé konverzaci nakázal feudál sloužícímu, aby dovedl Shinobi z Listové do jejich pokojů, kde naberou síly na večer, kdy se vydají na ,,lov“ těch zločinců.
Gai a Asuka měli pokoje vedle sebe. Domluvili se, až budou trochu odpočatí, sejdou se u Asuky v pokoji na drobnou poradu. Gai šel provést nutnou hygienu, protože několik dní nebyl pod sprchou, to samé Asuka.
Po provedené očistě vyšla v županu na terasu. Dívala se do krajiny. Mrazilo ji, že tak klidné místo a vyskytují se tady zločinci, co neznají slitování. Čím více myslela na svůj úkol, tím více z nepochopitelných důvodů myslela i na Iruku. Neubránila se slzám, jež jí začaly stékat po tváři. Pak někdo zaklepal na dveře. Rychle si utřela slzy a běžela otevřít. Za dveřmi očekávala Gaie, jenže za nimi stál nějaký blonďatý, cizí muž. Než Asuka stačila jakkoliv zareagovat, muž ji omráčil. V bezvědomí se ocitla dříve než dopadla na zem. Chlap se zachechtal, vešel dovnitř, zavřel dveře, vzal dívku do náruče a utekl oknem.

Gai se rozhodl, že už půjde za Asukou. Jenže když zaklepal, nikdo mu neodpovídal. Zaklepal ještě silněji. Pořád nic. Chvíli přemýšlel, až nakonec ty dveře vykopl. Pokoj byl prázdný! Jenom okno bylo otevřené. Gai se rozhodl, že ji půjde hledat. Ale náhle mu do oka padl lístek na stole. Zvedl ho a přečetl ho. Stálo v něm:

„Jestli chceš, Maito Gaii, někdy tu holku vidět živou, tak si sbal své sakypaky a padej tam, odkud jsi přišel! Až teprve u své vesnice ji můžeš očekávat!“

Gai začal přemýšlet. Nemohl odejít a nechat obyvatele napospas tomu gangu, ale zároveň se mu nechtělo obětovat život jeho týmové partnerky. Pak si uvědomil, že vždy je ještě jedna možnost. Půjde Asuku hledat.
Kupodivu dlouho hledat nemusel. Únosce si myslel, že po tom vzkazu si Gai jistě zabalí své věci a odejde a tak odpočíval u řeky. Asuka byla opřená o strom, neuvázaná a v bezvědomí. Gai neodolal a vtrhl na scénu s výkřikem:
„Dainamikku Entorii!“
Chlápek dostal kopanec do hlavy, která ho začala docela slušně třeštit. Když spatřil toho, který se opovážil na něj zaútočit, jenom si uchechtl. Chvilku si Gaie prohlížel, až nakonec promluvil:
„Nevypadáš tak silně, jak mi říkal Kaiousei. No, možná si mě udeřil do hlavy, ale to není teď důležité.“
„Nejsem tu, abych se s tebou vybavoval. Buďto budem bojovat teď nebo až k večeru, protože ty jistě patříš do toho gangu, co zde dělá neplechy. Já osobně bych se s tebou utkal až večer, ale boj na rozehřátí bych bral.“
„Hmmm, asi nejseš tak blbej. Ale dlouho se tu bohužel zdržet nemohu. Takže to provedeme rychle. Fuuton: Tatsu no Oshigoto!“
Tento útok byl na Gaie moc rychlý. Nestačil se tomu vyhnout. Za chvíli byl uvězněn v tornádu. Snažil se vyprostit se z něj, jenže tlak byl obrovský. Navíc nemohl dýchat. Nebyl si jistý, jak dlouho to vydrží. Před očima mu běžel celý život. Škoda, že se nemohl ještě rozloučit s Leem. Tolik věcí chtěl udělat… například říct Asuce, co k ní cítí. Až nyní si to uvědomoval. Že ji… miluje.

Asuka se probouzela. První věc, co pocítila, byla hrozná bolest hlavy. Navíc si uvědomila, že je tu jen v županu! Ale jak se sem dostala? Chvíli si namáhala paměť a pak jí docvaklo: otevírání dveří….blonďatej, divnej chlap…bolest hlavy…
„Ksakru, to se mě zase někdo pokoušel unést?“
Náhle zaslechla jízlivý smích. Otočila se po něm a uviděla toho týpka a o kousek dál… Gaie v tornádu! K tomu byl až nebezpečně modrý ve tváři.
Na nic nečekala a vyvolala svého huskyho, Tadayoshiho.
Ten místo pozdravu zavrčel:
„Ještě mi řekni, že mám stopovat nějaký balík a rafnu tě! Doteďka mě ve snech pronásleduje ten pošuk Haku a ten jeho ještě více pošahaný šéf Zabuza!“
„No, pokud chceš někoho rafnout, tak tam do zadku tomu blonďákovi.“
„Nepřítel?“
„Ne, asi pošťák!“ odpověděla mu ironicky Asuka.
Tadayoshimu se zablýskly oči, připlížil se za toho blonďáka a rafnul ho do zadku. Hned nato se po okolí ozýval řev. Protivník přerušil jutsu a snažil se Tadayoshiho setřást. Avšak marně.
Asuka chvíli přihlížela té zábavě, pak si vzpomněla na Gaie. Popošla k němu. Byl v pořádku, dýchal. Přerývaně, ale dýchal. Byl v bezvědomí. Jak si ho tak prohlížela, musela uznat, že vypadal… docela roztomile, když takhle v klidu oddychoval a byl zticha. Skoro až k polí…
Dál se myšlenkami nedostala. Těsně okolo její hlavy proletěl kunai. Otočila se a uzřela nepřítele v bojovém postavení, za ním ležel Tadayoshi, poškrábaný na boku, ztěžka dýchajícího.
Asuka instinktivně hmátla po brašně se zbraněmi, kterou normálně nosila na stehně, jenže nahmatala jenom samotné stehno.
„No jo vlastně, jsem tu jen v županu a zbraně mám v pokoji! Tak to je docela velký problém.“
Nepřítel začal po ní házet kunaie a shurikeny. Asuka jim jen taktak uhýbala, v rychlejším pohybu jí bránil ten župan.
Protivník si této slabosti všiml a patřičně využil. Hodil po ní kunai, kterému se už nestačila vyhnout. Zasáhl ji do ramene. Asuka bolestně usykla. Podívala se na ránu. Nebyla moc hluboká. Ale i tak by nebyl moc chytrý nápad ho vytahovat.
Vrátila se pohledem zpátky k tomu nepříteli. Ale už tam nebyl. Prostě… zmizel!
„Co to na mě ku**a hraje? Nejdřív je tak děsně zapálený do boje a pak si prostě zmizí!“ zanadávala hlasitě.
Náhle ji kdosi zkroutil ruce za záda a ozvalo se za ní:
„Omlouvám se, musel jsem zmizet, abys polevila v ostražitosti. Jen tak mimochodem, jmenuji se Torio.“
„Hm, aha. A proč mi to jako říkáš? Chceš mě snad pozvat na rande? Předem ti říkám, že to radši půjdu s aligátorem.“
„Ne, říkám to proto, aby sis mohla po smrti poplakat, kdo si dovolil ublížit tvé krásné tvářičce, víš. Ale musím uznat, že seš docela hezká. Ženská ve skvělých letech. Navíc jen v županu. Kdybys byla na mé straně, asi bych o páru já a ty přemýšlel.“
„Moment, to jsi mě neslyšel? Já po tobě, brouku, nějak netoužím. A mimochodem, to jako očekáváš, že se nechám zabít?“
„Jo. Ty se chceš bránit?“
„Něco proti tomu?“
„Jsi ve velmi nevýhodné pozici, já ti pěkně kroutím ruce za ramena, takže vzpírání by bylo velice bolestivé.“
„To jako promiň, ale v tak žalostném stavu Tadayoshi není.“
„O čem to sakra…AUUUU! Do p*dele, ty za**anej čokle!“
Torio Asuku pustil. Ta vytáhla ten kunai z ramene, přitom ignorovala bolest, otočila se k Toriovi a zabodla mu ho do břicha. Torio vyprskl krev a zanadával:
„Ty k*rvo!“
Asuka se vítězoslavně zasmála, ale dlouho se nesmála. Torio ji z posledních sil silně kopl do břicha a to opravdu silně. Jediné, co si Asuka v té chvíli uvědomila, bylo, že letěla kousek dál a dopadla do řeky, od které byli čtyři metry. Voda se nad ní zavřela. Asuka padala do hlubin. Snažila se ze všech sil vyplavat na hladinu, ale marně. Docházel jí kyslík. Už nemohla …….