Třináct listů: 1. část

Ahoj Hazure,
Pamatuješ si na mě? Potkali jsme se tenkrát, když vaše delegace přijela do Konohy. Byla jsem ta černovláska Hanabi, která ti dala svou adresu. Doufám, že ti nevadí, že ti píšu, ale myslím, že ne, protože si mě o to sám požádal…
Jak tam u vás, ve vaší vesnici je? U nás je pěkně, akorát už opadali všechny červené listy a ze stromů už jsou jen holé pahýly. Je to docela nevýhoda, protože máme široký dvůr a na něm hodně javorů. Otec považuje hrabání listí za dobrý trénink a potom si pomocí své oční techniky kontroluje, zda jsem to shrabala všechno, i na těch nejhorších místech. Je to vážně děsné…
Co se ještě týče mého otce, sice to pár dní trvalo, ale vychladl. Teď už si na vaši „nepovedenou“ návštěvu ani nevzpomene. Takže pokud ti to čas dovolí, klidně ještě můžeš někdy přijet.
Mě zase rodina tahá na různé k uzoufání nudné společenské večeře a různá setkání. Pořád to samé – falešné úsměvy, plané řeči o počasí a tak. A nejhorší na tom je, že ty se musíš falešně usmívat také. Jsem si jistá, že mi rozumíš, přece jen je tvůj otec velvyslanec. Naposledy jsme byli přivítat hosty z písečné. Bylo to samé jako obvykle, ne počkej… Ještě horší. A víš, co je zvláštní? Tentokrát byla moje starší sestra doma, ale i přesto jsem musela jít na to hloupé setkání. A jako obvykle, musela jsem si vzít ty jehlice. Víš, jak nesnáším nošení jehlic? Vypadám v nich jako nějaká stará bába a moje matka mi je stejně pořád vnucuje. A potom ještě kimono… Buď rád, že jsi kluk, to všechno zavazování, přehazování a upravování je naprostá hrůza.
Mám dojem, že jsem tam musela jít kvůli Hyuugovi Staršímu, jak mi mu říkáme. Je to taková vyschlá vykopávka, která si myslí, bůhvíjak není důležitá. Naposledy, když jsem s ním mluvila, jsem se zmínila o nějaké politické hlouposti a on to hned považuje za znak toho, že jsem velmi inteligentní a schopná, přesně jako budoucí vůdce klanu. Tedy, alespoň v tom smyslu se vyjádřila moje matka.
Jinak, ta návštěva vyslanců z písečné byla jako obvykle děsně nudná. Samý lidi, co jsou nejmíň o dvacet let starší než já a baví se o věcech, kterým rozumíš, ale oni se tváří, jako kdyby ne a snaží se tě odehnat. Pak takové ty staré babky, co neustále říkají: „O, když jsem tě viděla naposled, byla jsi ještě takhle maličká.“ Nebo „ Už je z tebe velká dívka, Hanabi, vyrostla si do krásy.“ Nebo se na tebe šibalsky usmějí a zeptají se tě, jak jsi na tom s milostným životem. Jako bych měla potřebu to těm starým rašplím sdělovat! No, moje drahá sestřička mě nechala ve štychu a v obklopení těchto stvůr a někam si zmizela. Nemohla jsem ji najít celý večer a musím říct, že to od ní nebylo moc hezké. Jenomže pak jsem ho uviděla. Pak jsem narazila na jednoho sympaťáka. Byl vysoký, světle hnědovlasý a měl nádherné modré oči…
Proto ti vlastně píšu – Kvůli tomu, že jsem ho tam viděla. Mohl být tak stejně starý jako já nebo ty a připadal mi moc hezký fajn. Potřebovala bych od tebe radu, jak bych se s ním mohla seznámit blíž. Jeho jméno bylo Katsuo. Příjmení jsem si tedy opravdu nezapamatovala… Prostě mi připadal sympatický a já se nemám koho zeptat, jak postupovat při bale při seznámení.
Chtěla jsem se nejdříve zeptat mé starší sestry, Hinaty, ale popravdě, raději jsem ten nápad zavrhla. Ona je taková… Prostě, když jí bylo asi 12, zamilovala se do kluka stejně starého, který s ní chodil na ninja akademii. A pokaždé, když ho potkala, nebo s ním jenom mluvila, tak omdlévala. Pak ten kluk odešel na asi 3 roky trénovat někam do kšá a ona se strašlivě nervově zhroutila. Pak se zase naštěstí vzchopila a začala trénovat. Trénovala snad každý den. No, a pak se ten kluk vrátil a člověk by řekl, že mu moje sestra řekne, jak moc ho miluje. Houby… Ani za těch 6 let se nevyjádřila! A pak se diví, když všechno nasvědčuje tomu, že ten její objekt lásky chodí se svojí týmovou spolupracovnicí, nějakou růžovlasou medičkou. Co jsem slyšela, tak mu to řekla na rovinu, ale možná taky ne. Mám poněkud nedůvěryhodný zdroj, takže… Doufám, že teď chápeš, proč se jí nechci ptát na radu. V jejím věku nemá se vztahy žádné zkušenosti!
Doufám, že mi tedy pomůžeš ty. Jsi kluk, ostatním klukům rozumíš a nepochybuji, že máš nějakou pěknou blonďatou přítelkyni tam u vás. Poradíš mi, prosím tě?
Vůbec, u nás v Konoze se to obecně zmítá milostnými problémy, alespoň mi to tak v poslední době přijde. Třeba můj bratranec (jmenuje se Neji) je už dost dlouhou dobu neustále naštvaný a nabručený. Ptala jsem se jeho týmové partnerky a ta vůbec netuší, co by zatím mohlo být. Já ovšem nějaké tušení mám, viděla jsem ho psát nějaké milostné básničky. Že by zrovna té týmové spolupracovnici? Asi nemá úspěch či co. Když nad tím přemýšlím, musím se mu v duchu smát.
Další z problémů jsou Akatsuki. Nevím, jestli se to k vám doneslo, ale prý je to nějaká zločinecká skupina. Sestra už se s nimi setkala a říkala, že nosí takové zvláštní pláště s červenými obláčky. Před několika lety se pokusili zaútočit na Konohu, ovšem to já jsem tam zrovna nebyla. Byla jsem s otcem na nějaké obchodní cestě, už si na to moc nepamatuji. Ale věř mi, není moc příjemné se vrátit a najít dům v troskách. Teď jsem od rodičů slyšela, že zase došlo k nějaké konfrontaci a trochu se bojím. Co když zase zaútočí? A přijde mi, že vesnicí se nese taková pochmurná atmosféra… Ach jo.
Tak doufám, že mi odepíšeš a že se tam u vás máte dobře! Moc se těším na tvoji odpověď, snad mi pomůžeš! A nezapomeň mi popsat, jaké je to tam u vás!

Zdraví tě

Hanabi Hyuuga