Narutovo Neštěstí 04

Prepáčte, že som sa ozvala po tak dlhej dobe, je tu ďalší diel a je trochu dlhši ako tie predchádzajúce . Dufam, že sa vám bude páčiť.

Narutovo Neštěstí 04

Na další den se konalo odevzdávaní titulů. Naruto mněl na sobě otcův plášť a na hlavě jeho klobouk. Konohamaru, strašně šťasten a odhodlán na post Hokageho, na který se těšil už od smrti jeho dědečka, klečel na zemi s hlavou sklopenou a čekal, co se bude dít.
Tsunade držela spolu s Narutem meč a četla přísahu, kterou pak musel Konohamaru opakovat. Obyvatelé Konohy byli velmi napjatí a smutný, že tak dobrý Hokage musel skončit tak brzo. Těšili se, ale na nového a doufali, že bude aspoň z poloviny tak dobrý jako Naruto.

Po skončený přísahy dostal slovo Naruto:
„Já jsem velmi potěšen, že jste se tu vznesli v tak hromadném počte a doufám, že budete taky oddaní novému Hokage jako jste byli i mně po ty tři roky mojí vlády. Já osobně netrpím tím, že jsem přišel o zrak, jen mne mrzí, že jsem vám nepomohl tak jako můj otec, který se pro vás obětoval. Doufám i v to, že budete pokračovat v tom, o co jsem se vždy snažil, o záchranu naši vesnice a dobrý vztahy s jinými. To by bylo asi vše máte dotazy?“

„Naruto, ty jsi vždy byl a tedy i navždy zůstaneš naším Hokage. Neboj o Konohu se ti postaráme.“ zakřičel Shikamaru.

„O přátelské vztahy mezi vesnicemi se neboj, když se skamarádím já, tak i ty.“ Pověděl Gaara, který tam nemohl chybět.

„Dekuji vám oběma, a všem, kteří mi aspoň kapek pomohli s vesnicí a i se mnou, nebo vždy to se mnou nemněli lehké, hlavně ty Tsunade.“
Pak Naruto odešel od mikrofonu a přišla Tsunade.

„Já ti Naruto dekuji a teď přivítejte nového Hokage naší vesnice.“ Tsunade vyzvala Konohamaru, aby přednesl pár slov.
„Já vám všem děkuji, ale nikdy nenahradím Naruta, je to významná osoba a k té mojí přísaze si dodávám, že když bude Naruto ještě schopný vládnout, teda když se mu vrátí zrak, nechám ho vládnout za mne. Tak vám jen zapřeju mnoho trpělivosti s novým Hokagem.“

Pak se všechny postavili a začali skandovat: „KONOHAMARU“

Ten se ještě uklonil a pak se začala oslava. Naruto tam moc dlouho neostal, protože se přejedl rámeny a musel to jít domů vyspat a Hinata ho následovala.

Dny ubíhali jako voda a Naruto s Hinatou si vzájemně pomáhali a vedli společnou domácnost. Jednoho večera seděli na skále a znovu si rozbalovali koláčky.

„Naruto, si na řade.“ Pověděla mu Hin.
Naruto vytáhl koláček z kapsy a podal ho Hinatě.
„Toto je jediný koláček vyrobený jen pro tebe.“ Hinatu to dost překvapilo a rozlomila koláček. Do klína jí padl zásnubní prsten. Naruto si klak a chytil jí jemně za ruku:
„Hinato, vezmeš si mně?“
Hinata zčerveněla a omdlela. Naruto už s tím mněl zkušenosti, tak jí položil na zem a pustil na ní trochu vody pomocí Suiton: Teppoudama a Hinata pootevřela oči a posadila se.

„Naruto, já jsem to nechtěla pokazit, promiň, já jsem to jen nečekala a bylo to na mně moc rychlé. Jako ne že bychom na to jeli my rychle, já jsem jen nad tým vždy zamýšlela jako nad krásným a nesplnitelným snem. Mohl bys to zopakovat, prosím, já chtěla bych to bez omdleni, kterých byli v mým živote až příliš.“

Naruto chytil prsten, znova si klak a zeptal se jí teda znovu:
„Hinato, vezmeš si mně?“
„Ano.“ Padli si do náruče a pobozkali se.
Pak je Naruto přenesl domů, lehli si do dvojmístné postele, kterou mezi tím koupili, a zaspali.

Ráno se vydali do kanceláře Hokage, aby si zajednali termín svatby. Hinata jemně zaklepala na dveře a z vnitra se ji ozvalo dvouhlasné „vstupte“.
„Dobré ráno, Hokage-sama i Vám Tsunade-sama.“ Pozdravila Hinata.
„Ahojte.“ Pozdravil Naruto svým běžným způsobem.

Tsunade si vzpomněla na všechny její vyhrůžky, když Naruto nechtěl přijat mise jiného typu než A nebo S. Do očí se jí nahrnuli slzy, ale rychle je skovala svým úsměvem.

„Ahojte, proč jste přišli?“ zeptal se nový Hokage.
„My bychom si chtěli objednat svatební obřad.“ Pověděl Naruto.
„To vám gratuluji, ale právě teď nevím jak.“
„V první zásuvce je malý diář a v něm na 55 straně je fialovým perem nadpis Svatební obřady a tam se značí dátumy obřadů.“ Pověděl Naruto, tak podrobně jako by se tam díval každý den.
„Odkud to tak dokonale víš?“ zeptala se ho Tsunade.
„Já jsem tam vždy nakoukl, abych věděl, že se Hinata nevdává.“
„Ale vždyť bys to tam napsal ty sám, ne?“
„Ale já myslel, že někdo v noci přišel a napsal to za mně, prostě jsem se bál, že jsem taký tupec a někdo mi tě vyfoukl.“ Pověděl a smutně sklonil hlavu.
„Naruto, jsem tak šťastná, že jsem ostala svobodná pře tebe.“ Pověděla a dala mu pusu.
„No dobře, tak že…“ začal se Konohamaru hrabat v zásuvce a pak to otevřel podle Narutových instrukcí: „vyhovovalo by vám to v sobotu za tri týdny?“
„Já s tím souhlasím.“ Pověděla Hinata.
„Já taky.“ Souhlasil i Naruto.
„Výborně, takže jsme dohodnutí.“
„My už musíme jet za Hinatiním tátou.“ Pověděl Naruto sklesle.
„Ale nebuď tak smutní, táta není tak zlý jak si každý myslí.“
„Že to mluvíš právě ty, tebe ublížil ze všech nejvíc.“
„Nech toho, on to dělal jen pře moji dobro.“
„Tak už pojď, mějte se.“ Pozdravil a vyšel ven z jeho předcházející kanceláře.
„Ahojte!“ pozdravila Hinata a následovala Naruta.