Neboj se, už neodejdu. 05 – Požár

Naruto prošel celé město, ale Tsunade nikde nenašel. Vydal se proto do nemocnice, aby se podíval, jak je na tom Sakura. Když vstoupil do budovy, zarazilo ho ticho. V přízemí nebyl kromě dámy v recepci nikdo. Přistoupivše pultu, zaslechl dívčí výkřik. Ani se nezeptal na cestu a hned vyběhl do druhého patra, kde uviděl Sasukeho s vyděšenou tváří dobývajícího se do jedněch dveří, ze kterých se ozývaly různé hlasy. Naruto se u něj zastavil.
„Co se to tam děje?“ zeptal se hned, jak dorazil ke kamarádovi.
„Nevím, jen jsem tu seděl a pak se ozval ženský výkřik. Lekl jsem se, aby to nebyla Sakura a od té doby se snažím dostat dovnitř, ale nejde mi to.“ Odpověděl vystrašeným hlasem Sasuke.
Naruto poodstoupil od přítele, vytvořil klon a začal se připravovat na jutsu. Ve chvíli, kdy se chystal rozbít dveře, otevřely se a ven vyběhla Tsunade s řevem: „Ne!! Kancelář!!!!!“
Ani jeden z ninjů nevěděl, co mají slova Hokage znamenat. Udiveně se za ní dívali dokud nezmizela za rohem, pak opatrně vešli do Sakuřina pokoje.
Dívenka ležela na posteli se zavřenýma očima. Vypadalo to, že spí. Lékaři stáli u okna a sledovali, jak se budova Hokage utápí v plamenech a jak pátá běží, aby zachránila co se dá (hlavně ty dva sudy saké schované za knihovnou). Naruto se postavil vedle ošetřovatelů a studoval dění ve městě. Sasuke si sedl vedle Sakuřiny postele a sledoval její spící tvář. Když Tsunade zmizela z dohledu, postavil se blonďák vedle Uchihy a spolu čekali, až se jejich kamarádka probudí.

Tsunade doběhla k budově zrovna ve chvíli, kdy spadl hořící strop. Zaúpěla a poodešla o kousek dál, protože se začal bortit i balkon v prvním patře. Než stačili hasiči požár uklidnit, rozšířil se i na okolní budovy. Lidé z nich utíkaly, co jim nohy stačily, jen Tsunade stála uprostřed ulice a sledovala bortící se dům.

Sakura se probudila až po několika hodinách. První, co uviděla, byl bílý strop. Když otočila hlavu, spatřila nejprve Narutův obličej, teprve potom se na ni usmál Sasuke. Sakura nevěřila svým očím. Chtěla se na něco zeptat, ale Sasuke ji předběhl.
„Nemluv, Sakuro. Teď už to bude dobrý. Měli jsme o tebe velký strach.“
Sakura na přátele jen nevěřícně koukala. Byla ráda, že jsou s ní.
„Konečně jsi se probra…“ nestačil Naruto doříct větu, protože rozbitým oknem dovnitř vletěl kunai, který se zabodl do rámu dveří.
„Už zase“ postěžoval si blonďák a vydal se vyndat zbraň z futra. Při dalším kroku se zarazil. Na noži spatřil papírek s bombou. Než se otočil, aby přítomné upozornil na nebezpečí, začal papír hořet.
To už spatřil i Sasuke. Popadl Sakuru do náruče a vyskočil oknem. Za ním unikl i Naruto, který nesl oba dva ošetřovatele. Ještě ani nedopadli na zem, když onen pokoj vybuchl. Lékaři zaječeli, Sakura se ještě těsněji přimkla k Sasukemu. On ji na ochranu pevně stiskl a ani po dopadu na zem ji nepustil.
„Už nikdy mě nepouštěj.“ Poprosila ho dívenka třesoucím se hlasem.
„Neboj se, nepustím.“odpověděl Sasuke hledíc jí při tom do očí.
Naruto dopadl nedaleko od nich, položil ošetřovatele na zem a vydal se zkontrolovat dvojici kamarádů. Sasuke stále držíc Sakuru v náručí se k němu otočil.
„Jsi v pořádku?“
„Já jo, ale ti hošíci na tom nejsou nejlíp.“ Odpověděl mu na dotaz blonďák. „Vždyť přišli o práci!“ dodal, když zahlédl Uchihovo nechápavý výraz.
Sakura se zasmála a oba zachránci se k ní přidali. Když však uslyšeli další výbuch, úsměv jim zmizel z tváře. Sasuke se otočil směrem k budově. To, co uviděl, ho přimrazilo k zemi. Celá nemocnice byla v plamenech.
„Polož mě na zem.“ Poprosila svého rytíře Sakura.
„Vždyť si říkala, ať tě už nikdy nepouštím.“ Namítl Sasuke, ale postavil růžovlasou dívčinu na nohy.
„Musím jít pomoct ostatním. Neboj se, nic se mi nestane.“ Zašeptala Sasukemu a políbila ho na rty. Pak přistoupila k Narutovi a dala mu pusu na tvář. Potom společně i s doktory z nemocnice odběhla léčit zraněné, kteří se dostali z nemocnice včas. Oba ošetřovatelé hleděli strachem před sebe a na nic nereagovali.