Tatíček Šéfík - 17. kapitola - Chlapská medicína

„Ta poslední mise dala teda pěkně zabrat,“ postěžoval si Hidan a chladil si nohy v kýblu s ledovou vodou. „Jáá!“ zavyl, když mu tam Kakuzu ještě trochu dolil.
„No, to víš, chtělo by to pořádně se posilnit,“ zamrkal maskovaný.
Druhému ninjovi zasvítily oči. „Ty něco máš?“
„Já ne. Ale Kisame řek, že se večer podělí.“
„Fajn, tak se zaléčíme, až se setmí,“ zavrčel Hidan.

„Hoď to sem!“ poručil si Deidara lahev s kořalkou.
„Bacha, ať tě zase nemusím odnášet jako minule,“ napomenul ho Sasori.
Tenshi a Akki byly obě v místnosti. Zvedly hlavu od knížek, kde si prohlížely obrázky a začaly větřit dobrou zábavu. Viděly své strýčky v nezvykle veselé náladě, dokonce i Itachiho, u něhož býval úsměv vzácností.
„Co to piješ, strýčku?“ Akki vylezla Hidanovi na klín.
„Tohle? Nic pro tebe, holka!“ ohradil se spěšně.
„Víš, co následuje po tom, když pořádně neodpovíš?“ zamrkalo děvčátko.
„Ani tucha nemám,“ provokoval bělovlasý ninja a ignoroval, že malá Akki dělá na sestřičku posunky a láká ji blíž.
„No přece, když pořádně neodpovíš, budeme tě… mučit!“ vypískla, obě děvčátka se něho vrhla a začala s lechtáním.
„Podrž to,“ dostal ze sebe Hidan mezi salvami smíchu a s námahou podal svou láhev Itachimu, který mu zbytek trpké pochoutky vyprázdnil. Ninja zakoulel očima a sáhl po nejzlobivější z holčiček a vyhodil ji do vzduchu a zase ji chytal. Akki nadšeně výskala.

Deidara něco pošeptal Sasorimu, který jen odevzdaně vzdychl a pak se napil na kuráž. „Hej! Holky! Strejda si chce hrát!“ zakřičel blonďáček a dívenky okamžitě přestaly trápit Hidana a vrhly se k němu. Ten jim šikovně a lehce uskočil a za chvíli už se nad nimi vznášel na provázcích, zatímco se ho holčičky snažily chytit.
„Hm, promiň,“ ušklíbl se Sasori a zcela bez varování ho pustil na zem.
„Né!“ Deidara si chránil hlavu a smál se, protože v té chvíli už byl v moci obou dívek.
„Dobrý rozhodnutí,“ uchechtl se Zetsu a přistrčil Sasorimu další lahev. „Na, za odměnu.“
„A kde máš Tobiho?“ vyptával se loutkář.
„Uhnal jsem ho, spí,“ zachechtal se a dodal: „A bude pěkně naštvanej, až se dozví, o co zase přišel.“

Peinovy dcerky už přestalo bavit zlobit strýčka Deidaru. „Tak co to máš?“ nenechala se odbýt Akki.
„Todle? To je… teda, tohleto je…“ Hidan zatím nepřišel na ta správná slova, jen kroutil ve vzduchu láhví.
„Je to medicína… pro chlapy,“ zabublal Kakuzu.
„Jo!“ chytil se toho Hidan. „Lék, co ho smí pít jenom praví muži. To znamená… naval to sem, Deidaro!“
„He?“ Blonďáček se zatvářil nechápavě.
„A co to dělá?“ Zvědavost nakazila už i Tenshi, která pro změnu vyzvídala u Zetsua.
„No… tak, jak sama vidíš, nejdříve propukne bujaré veselí a ráno… ráno se chlap posilněný touhle medicínou probudí straně silný a plný… jo, plný energie,“ tvrdil Zetsu a zdálo se, že to myslí skutečně vážně.
„Kdybys nekecal,“ utrousil Itachi a mezi ním a zeleným ninjou brzy propukla hlasitá hádka.
„A proč nám taky nedáš?“
„Nejsi chlap, lituju. A nejlepší na tom všem je, že to je fakt, co se nezmění,“ zašklebil se Hidan na mračící se Akki. „Ale abys neřekla, že jsem krkoun… čuchni si.“
Holčička se naklonila nad lahví, nasála vzduch a otřásla se. „Fuj, to smrdí! To si nech!“ Seskočila mu z kolena a vrátila se k obrázkům.
„Nebyl ty jsi v minulém životě chůva?“ chechtal se Kisame.
Hidan se jen samolibě zasmál. „To víš, s děckama to musíš umět.“

Konan jdoucí právě po chodbě zaslechla jeho poslední slova a neunikl jí ani pronikavý zápach kořalky. „Snad jste jim nedali…,“ vydechla nevěřícně. Pak zjistila, že žádná z dcer nejeví známky opilosti a uklidnila se. „Nalej!“ poručila si.
Tenshi ji zadržela. „Mami, to nesmíš! Jenom chlapi můžou!“
„Co je to za hloupost?“ nechápala modrovláska.
„Slyšelas, ne? Tohle je chlapská medicína, tak ženským vstup zakázán!“ přisadil si Hidan.
Konan se nafoukla, vyběhla pryč a za chvíli byla zpátky s otcem obou děvčátek. „Co jste jí zase provedli, pánové?“ divil se Pein.
„Řekli jsme, že tohle je medicína jenom pro chlapy a ona se s tím odmítá smířit!“
„Aha. A proč s váma nepije Deidara?“
„Motá se, už má dost,“ zahučel Sasori.
„No tak, řekni něco, Peine!“ zlobila se kunoichi.
„Mají pravdu. Smůla, Konan!“ Nechal si podat láhev saké a mrkl na holčičky. „A vy dvě… spát! Tatínek se jde… léčit.“